O praktikách mnohých modloslužebníků (arab. mušrikún) pravil imám Ibn Tejmíjja, budiž mu Alláh milostiv:
O praktikách mnohých modloslužebníků (arab. mušrikún) pravil imám Ibn Tejmíjja, budiž mu Alláh milostiv:
Když se uspěje soustředit se na to, co si přeje, srdce se mu vyprázdní z toho,co si přál směřovat. Šejtán se k němu přiblíží a vrhne do jeho srdce to, co si přeje on. Nebo se jim ukáže v podobě někoho, nebo splní některé z jejich potřeb. Filozofové, neznalí světa džinů, říkají, že jde o produkt duchovní síly.
Ale většina těch, kteří poznají podstatu věci a pravdu o ní, vědí, že šejtáni mohou učinit i to, čeho duše zajisté není schopna. Oni někdy vzpomínají Alláha s cílem, aby se jejich duše soustředila na shromažďování duchovní síly a vyprazdňování sebe sama, pro přípravu na co, co do ní bude vrženo, takže jim není cílem uctívat Alláha.
To je případ velkého množství lidí v naší době, jako jsou ti, kteří měli ve zvyku obracet se k někomu se slovy: „Obrať se ke svému srdci a řekni lá iláhe ille lláh.“ Ale jeho cílem není zikr, nýbrž shromažďování síly srdce. Když se tedy jeho srdce dostatečně připraví, pak k němu sestupují šejtáni, ukazují jim, jak šplhají vzhůru do nebe a též další druhy lží. Někteří z nich říkají: „Dosáhneš výše, nežli Músá ibn Imrán[1], nebo Muhammed na Mi’rádži.“ Jeden z jejich velikánů říkával: „Není rozdíl mezi tím, když řekneš:Ó kameni, kameni, nebo když řekneš: Ó Živý, Ó Trvající.“ Tedy jinými slovy, chce říci, že účelem obou zvolání je pouhá koncentrace. Toto a další podobné věci jsou oněmi tajemstvími těchto modloslužebníků.
Někteří z nich vzývají hvězdy, nebo mrtvé proroky a dobré lidi, nebo některé z andělů, nebo některé z model. Pak takový vídá rozličné zjevy, které se k nim obracejí a vykonávají některé z jejich potřeb. Načež říkají, že jde o duše hvězd, nebo tajemství nějakého šejcha, nebo jeho milované apod.
To jsou vskutku šejtáni, kteří je svádějí, jako sváděli zbloudělé z modloslužebníků. A až dodnes se k nim někdy obracejí šejtáni. Někdy jako takoví, někdy na sebe berou různé jiné podoby. Abdulláh ibn Abbás říká: „Každá socha měla svého šejtána, který se ukazoval namísto ní jejím služebníkům a oni by s ním rozprávěli.“ Ubejj bin Ka’ab říká: „U každé sochy existuje ženský džin.“
To je velmi obsáhlá kapitola Každý, kdo zná tyto věci, pokud zná, s čím došli proroci a zná to, co stojí v Koránu o vznešeném tewhídu a o tom, kterak značné se mu v něm dostává pozornosti, stejně jako zná zavrženíhodnost širku a všech jeho druhů, tím poznává i jednu z částí toho, s čím došel Posel, mír a požehnání Boží s ním. Tím se před ním ukáže množství širku přítomné mezi lidem.