Mezi ustanoveními v šarí‘e vyniká i fakt, že veškeré lidstvo bylo kdysi jedním jediným národem, shromážděným okolo pravdivého učení Jedinosti Boží. Teprve následně začali lidé postupně upadat v přidružovaní k Alláhu.
Důkazem jsou Boží slova:
كَانَ النَّاسُ أُمَّةً وَاحِدَةً فَبَعَثَ اللَّهُ النَّبِيِّينَ مُبَشِّرِينَ وَمُنْذِرِينَ وَأَنْزَلَ مَعَهُمُ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ لِيَحْكُمَ بَيْنَ النَّاسِ فِيمَا اخْتَلَفُوا فِيهِ وَمَا اخْتَلَفَ فِيهِ إِلا الَّذِينَ أُوتُوهُ مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَتْهُمُ الْبَيِّنَاتُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ فَهَدَى اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا لِمَا اخْتَلَفُوا فِيهِ مِنَ الْحَقِّ بِإِذْنِهِ وَاللَّهُ يَهْدِي مَنْ يَشَاءُ إِلَى صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ
„A lidstvo bývalo jediným národem. Pak Bůh poslal proroky obveselující a varující a seslal s nimi Knihu s Pravdou, aby se dle ní mezi lidmi soudilo to, o čem budou ve sporu. A byli o něm ve sporu jen ti, kterým bylo ono dáno, poté když k nim přišly jasné důkazy – a to ze vzájemné svárlivosti. Bůh pak vede k pochopení ty, kteří uvěřili, v tom, o čem se přeli z Pravdy, skrze své Svolení. A Bůh po cestě přímé vede koho On chce.“ (Bekara:213)
Ibn `Abbás řekl: „Od Núha[1], mír s ním, do Adama bylo deset pokolení, všechna podléhala zákonu pravdy, potom se rozdělili. Alláh tedy seslal Proroky, jako zvěstovatele dobrých zpráv a jako varovatele.“[2]
Ibn ‘Urwa al-Hanbelí (zemřel 837 H) řekl: “Tato slova jdou proti dějepiscům Lidí Knihy, kteří tvrdí, že Kábil[3] a jeho synové byli uctívači ohně.“[4]
Já tvrdím, že se také protiví tvrzení některých filozofů a ateistů, kteří říkají, že základem lidské přirozenosti je širk a teprve postupným vývojem společnosti se přetvořil v tewhíd! Verš, který jsem předtím uvedl, odvrhuje všechny tyto názory.
Stejně jako následující dva hadisy:
1. Jeho صل الله عليه وسلم slova, která přinesl od našeho Pána: „Stvořil jsem všechny své služebníky pro pravou víru[5]. A poté k nim přišli ďáblové, kteří je svedli od pravé víry. Učinili pro lidi zakázaným to, co jsem já učinil pro lidi povoleným a nařídili lidem dělit jejich uctívání mezi mne a něco jiného, o čemž jsem neseslal žádné oprávnění.“[6]
2. Jeho صل الله عليه وسلم slova: „Každé dítě se narodí ve stavu fitra[7], a až jeho rodiče z něj učiní žida, křesťana, či nevěřícího. Stejně jako zvířata vrhají své potomstvo. Což jste viděli, někdy že rodí zmrzačené potomky, než vy je zmrzačíte?“[8]
Abú Hurejra řekl: „Opakujte, taková je vaše vůle:
فَأَقِمْ وَجْهَكَ لِلدِّينِ حَنِيفًا فِطْرَةَ اللَّهِ الَّتِي فَطَرَ النَّاسَ عَلَيْهَا لا تَبْدِيلَ لِخَلْقِ اللَّهِ ذَلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ وَلَكِنَّ أَكْثَرَ النَّاسِ لا يَعْلَمُونَ
فَأَقِمْ وَجْهَكَ لِلدِّينِ حَنِيفًا فِطْرَةَ اللَّهِ الَّتِي فَطَرَ النَّاسَ عَلَيْهَا لا تَبْدِيلَ لِخَلْقِ اللَّهِ ذَلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ وَلَكِنَّ أَكْثَرَ النَّاسِ لا يَعْلَمُونَ
Směřuj čelem k náboženství pravému jako haníf podle lidské přirozenosti, v níž Alláh lidi stvořil. Nebudiž pak změn ve stvoření Božím – a toto je náboženství neměnné, však většina lidí to neví. (Rúm:30)“[9]
Po tomto krátkém vysvětlení se muslim musí dovědět, jakým způsobem se širk rozšířil mezi věrnými poté, co byli muwehhidy[10]. To je poučením z Božího příběhu národa proroka Núha, mír s ním:
Po tomto krátkém vysvětlení se muslim musí dovědět, jakým způsobem se širk rozšířil mezi věrnými poté, co byli muwehhidy[10]. To je poučením z Božího příběhu národa proroka Núha, mír s ním:
وَقَالُوا لا تَذَرُنَّ آلِهَتَكُمْ وَلا تَذَرُنَّ وَدًّا وَلا سُوَاعًا وَلا يَغُوثَ وَيَعُوقَ وَنَسْرًا
“a zvolali: ,Neopouštějte božstva svá! Neopouštějte Wadda ani Suwá´, ani Jaghútha a Ja´úqa a Nasra!’“ (Núh:23) Bylo nám sděleno skupinou selef, v mnoha výpovědích, že těchto pět božstev bylo dříve opravdovými dobrými Božími služebníky. Avšak po jejich smrti šejtán pokoušel jejich lid, aby se vrátili k jejich hrobům a drželi se u nich. Pak šejtán řekl generaci, která přišla poté, co oni zemřeli, aby je uznali za modly, s tím, že takto si je budou pamatovat a půjdou jejich stopami. Následně pak šejtán řekl třetímu pokolení, aby je již uctívali jako božstva nezávisle na Alláhu Nejvyšším a namluvil jim, že tak konali již jejich předkové! Tehdy k nim Alláh seslal Núha, který jim nařizoval uctívat pouze Alláha. Ale na tuto výzvu odpovědělo pouze několik z nich. Alláh vypráví tento příběh v súře Núh.
Ibn Abbás říká: „Těchto pět jmen jsou jména pěti skutečných lidí z pokolení Núhova. Když zemřeli, šejtán pokoušel jejich lid, aby je na památku umístili na svá shromaždiště. To lidé také učinili. Ale nikdo z nich je ještě neuctíval. Tak se dělo, dokud tato generace žila. Když vymřela, důvod umístění soch byl zapomenut. A tehdy je následující pokolení začalo uctívat.“[11]
Podobně vypovídá Ibn Džerír at-Tabárí a ostatní z celého pokolení selef.
‘Abdulláh Ibn Humejd vypravuje od Abú Muttahara: „Od Jezída Ibnu l-Muhalleb přes Abú Dža‘fera al-Bekíra (zemřel 11H), řekl: „Byl zabit v místě, kde jiní kromě Alláha byli uctívaní jako první. Potom vzpomínal al-Wedd, a řekl: „Wedd byl muslim, milován svými lidmi. Když zemřel, začali se lidé shromažďovat na jeho hrobě v zemi Bábíl, naříkali a hořekovali. Tehdy je tedy Iblís uviděl oplakávat jej, vzal na sebe podobu člověka, vydal se k ním a řekl: „Vidím že jej oplakáváte a hořekujete nad jeho hrobem. Můžete si přece vyrobit jeho podobiznu a umistit ji na svém shromaždišti, tak abyste si na něj stále pamatovali. Souhlasili a zhotovili jeho podobiznu. Umistili ji na shromaždišti, aby si jej tím způsobem připomínali. Když Iblís uviděl, jak neustále provolávali jeho jméno, řekl: „Proč si každý z vás nevyrobí takovou podobiznu, kterou by mohl mít ve svém domě, tak aby mohl na něj vzpomínat neustále? A všichni souhlasili. Tak se v každém hospodářství postarali o vlastní podobiznu, kterou uctívali a která jim jej stále připomínala.“[12] Abú Dža‘fer řekl: „Ti z následujícího pokolení viděli, co konalo pokolení před nimi, činili totéž a dovedli to do takového stupně, že jej začali brát jako božstvo, uctívané po boku Alláha.“ A řekl potom: „To bylo první božstvo, které bylo uctíváno po boku Alláha a bylo nazváno al-Wedd.“[13]
Takto byla moudrost Boží splněna. Když vyslal Proroka Muhammeda صل الله عليه وسلم, jako posledního proroka a učinil šarí‘u souhrnem všech Svých, kde zakázal jakýkoliv postup, který by mohl lidi svést k širku (tj. přidružování model k Bohu), který je největším hříchem. Proto je též zakázáno budovat náhrobky nad hroby zemřelých, shromažďovat se na takových místech, přísahat na jméno pohřbeného atd. Toto vše vede k širku a k uctívání někoho jiného než Alláha. Stává se to hlavně v době, kdy znalost zaniká a šíří se lhostejnost, kdy je málo pravdy znalých.
A šejtán spolu s lidmi a džiny vede skupiny dalších lidí ke zkáze, vzdaluje je od vyznávání a uctíváni Alláha, jako Jednoho Jediného a Nejvyššího.
Ibn Abbás říká: „Těchto pět jmen jsou jména pěti skutečných lidí z pokolení Núhova. Když zemřeli, šejtán pokoušel jejich lid, aby je na památku umístili na svá shromaždiště. To lidé také učinili. Ale nikdo z nich je ještě neuctíval. Tak se dělo, dokud tato generace žila. Když vymřela, důvod umístění soch byl zapomenut. A tehdy je následující pokolení začalo uctívat.“[11]
Podobně vypovídá Ibn Džerír at-Tabárí a ostatní z celého pokolení selef.
‘Abdulláh Ibn Humejd vypravuje od Abú Muttahara: „Od Jezída Ibnu l-Muhalleb přes Abú Dža‘fera al-Bekíra (zemřel 11H), řekl: „Byl zabit v místě, kde jiní kromě Alláha byli uctívaní jako první. Potom vzpomínal al-Wedd, a řekl: „Wedd byl muslim, milován svými lidmi. Když zemřel, začali se lidé shromažďovat na jeho hrobě v zemi Bábíl, naříkali a hořekovali. Tehdy je tedy Iblís uviděl oplakávat jej, vzal na sebe podobu člověka, vydal se k ním a řekl: „Vidím že jej oplakáváte a hořekujete nad jeho hrobem. Můžete si přece vyrobit jeho podobiznu a umistit ji na svém shromaždišti, tak abyste si na něj stále pamatovali. Souhlasili a zhotovili jeho podobiznu. Umistili ji na shromaždišti, aby si jej tím způsobem připomínali. Když Iblís uviděl, jak neustále provolávali jeho jméno, řekl: „Proč si každý z vás nevyrobí takovou podobiznu, kterou by mohl mít ve svém domě, tak aby mohl na něj vzpomínat neustále? A všichni souhlasili. Tak se v každém hospodářství postarali o vlastní podobiznu, kterou uctívali a která jim jej stále připomínala.“[12] Abú Dža‘fer řekl: „Ti z následujícího pokolení viděli, co konalo pokolení před nimi, činili totéž a dovedli to do takového stupně, že jej začali brát jako božstvo, uctívané po boku Alláha.“ A řekl potom: „To bylo první božstvo, které bylo uctíváno po boku Alláha a bylo nazváno al-Wedd.“[13]
Takto byla moudrost Boží splněna. Když vyslal Proroka Muhammeda صل الله عليه وسلم, jako posledního proroka a učinil šarí‘u souhrnem všech Svých, kde zakázal jakýkoliv postup, který by mohl lidi svést k širku (tj. přidružování model k Bohu), který je největším hříchem. Proto je též zakázáno budovat náhrobky nad hroby zemřelých, shromažďovat se na takových místech, přísahat na jméno pohřbeného atd. Toto vše vede k širku a k uctívání někoho jiného než Alláha. Stává se to hlavně v době, kdy znalost zaniká a šíří se lhostejnost, kdy je málo pravdy znalých.
A šejtán spolu s lidmi a džiny vede skupiny dalších lidí ke zkáze, vzdaluje je od vyznávání a uctíváni Alláha, jako Jednoho Jediného a Nejvyššího.
[1] Noeho.
[2] Potvrzeno Ibn Džerírem at-Tabarím v jeho Tefsíru (4/275) a al-Hákimem (2/546), kde stojí: „Tato slova jsou potvrzena.“ Učenec az-Zahabí s tím rovněž souhlasí.
[3] Kain.
[4] Al-Kawákibu d-Durari fí t-Tertíbi Musnedi l-imámi Ahmed ‘alá Abwábi l-Buchárí (6/212/1).
[5] Tj. tewhíd a nikoli širk.
[6] Potvrzeno v Sahíh Muslim (8/159) a Ahmedem (4/162), od ‘Ijjáda ibn Himár al-Mudžáši`ího.
[7] Přirozené víry. Touto vírou je tewhíd, neboť mezi odchylkami, které Prorok صل الله عليه وسلم jmenoval není tewhíd (a ani islám) zmíněn a nejedná se o zmrzačenou, nýbrž pravou víru.
[8] Obecně přijatý, dle Buchárího (11/418) a Muslima (18/52).
[9] Přepis výkladu. Podle Ibnu l-Asíra v an-Nihája (3/457).
[10] Stoupenci učení o Jednotě Boží.
[11] Potvrzeno od Buchari (8/534).
[12] Ad-Durratu l-Mensur 6/269.
[13] Potvrzeno Ibn Abí Hátimem, stejně jako v al-Kawákibu d-Durar (6/112/2) od Ibn ‘Urwa al-Hanbalího, s dobrým řetězcem vypravěčů od Abú Muttahera.