OTÁZKA: Jaká je definice skutečného učence? A jak od učence rozpoznáme vyzyvatele k islámu a kazatele? Existují hodnosti učenců, například mudžtehid apod.? Jak můžeme učence dělit podle jejich odborných kompetencí a oborů?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Jaká je definice skutečného učence? A jak od učence rozpoznáme vyzyvatele k islámu a kazatele? Existují hodnosti učenců, například mudžtehid apod.? Jak můžeme učence dělit podle jejich odborných kompetencí a oborů?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho, jeho rodině a všem společníkům.
A potom, učencem je každý ten, který je obdařen schopností porozumět Božímu náboženství. A užitečnou znalostí je ta znalost, která svému nositeli přidává na bohabojnosti. Proto také Vznešený pravil:
إِنَّمَا يَخْشَى اللَّهَ مِنْ عِبَادِهِ الْعُلَمَاء
A zajisté obávají se Boha ze služebníků Jeho učenci (Fátir:27)
Ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Bázeň před Alláhem dostačuje jako znalost. A falešná naděje jako neznalost.“ Také pravil: „Znalost netkví v množství hadísů, ale v bázni před Alláhem.“
Hasan al-Basrí pravil: „Naučte se, co jen chcete. Ale Alláh vás za to neodmění, dokud nebudete podle toho, co víte, také konat. A věru jen nerozumní dychtí po shromažďování hadísů (aniž by podle nich žili), leč učení dychtí starat se (o ummu).“
V komentáři k Tirmizího sbírce hadísů stojí:
„Učenec je lepší nežli zbožný. A to ten učenec, který svou znalost šíří dále poté, co vykoná všechny povinnosti i dobrovolné skutky, ke kterým ho vybízí to, co zná.“
V Soudný Den taktéž bude nejpřísněji potrestán ten učenec, kterému jeho znalost k ničemu nebyla. To proto, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se utíkal k Alláhu před znalostí, která není prospěšná a imám aš-Šáfi’í jednomu ze svých druhů řekl: „Znalost je to, co prospívá, nikoli to, co se zapamatuje.“
Vedle výše uvedeného má učenec mít i své osobní charakteristiky, např. příkladné chování, správné vedení a pokora. Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
خصلتان لا تجتمعان في منافق: حسن سمت، ولا فقه في الدين.
„U pokrytce se spolu nesejdou dva rysy: dobré chování a porozumění náboženství.“ [1]
Podle výše uvedeného, skutečný učenec by měl být i vyzyvatelem k islámu a skutečný vyzyvatel k islámu by měl být také znalým toho, k čemu vyzývá, shodně slovům Vznešeného:
قُلْ هَذِهِ سَبِيلِي أَدْعُو إِلَى اللّهِ عَلَى بَصِيرَةٍ أَنَاْ وَمَنِ اتَّبَعَنِي
Rci: „Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i ti, kdož mne následují.“ (Júsuf:108)
Imám al-Buchárí ve svém Sahíhu jednu kapitolu nazval: „Znalost předchází promluvě i činu.“ A ti, kteří hovořili o podmínkách pro vybízení k dobru a odvracení od zla, mezi ostatními podmínkami vzpomenuli i tuto: znalost ohledně toho, co se přikazuje a co se zakazuje.
Leč v poslední době se výraz عالم ‘álim, učenec začal používat pro toho, kdo se zabývá vyučováním, vydáváním nábožensko-právních dobrozdání a drží se jistého specifického způsobu, jak vyučovat lidi ohledně náboženství.
Název داعية dá’ija, tedy vyzyvatel k islámu, šiřitel islámu, resp. islámský osvětář, se používá úžeji k označení osoby, která věnuje jistou část svého času k organizování různých aktivit mezi běžnými lidmi s cílem vyzývat lidi k vykonávání islámských obřadů a dodržování předpisů islámu.
Termínem واعظ wá’iz, kazatel, pak bývá označován někdo, kdo svými projevy probouzí srdce a v jehož činnosti převládá metoda povzbuzování (arab. تقغيب terghíb) k dobru a odstrašování (arab. ترهيب terhíb) od zla.
Není pochyb o tom, že existují různé hodnosti a stupně mezi těmito lidmi. Mezi nimi tak existují tací, kteří jsou zcela nezávislými znalci, tj. úplnými mudžtehidy (arab. المجتهد المطلق al-mudžtehidu l-mutlak) i tací, kteří následují stanoviska jiných, aniž přesně znají jejich důkazy (arab. المقلدون al-mukallidún) a mezi těmito dvěma stupni existuje celá škála dalších kategorií, o kterých učenci detailně hovořili v pojednáních o idžtihádu a taklídu v knihách metodologie islámskoprávní vědy (arab. أصول الفقه usúlu l-fikh).
Podobně byla nauka také zaznamenávána, psaly se knihy a i psaní knih se stalo profesí s vlastní metodikou a terminologií. Vedle toho se jako výsledek rozmachu nejrůznějších nauk dále objevily i odborné specializace. Shodně tomu existují lidé, kteří všechny tyto nauky zvládli a dosáhli v nich velmi vysoké odborné úrovně, další, kteří takto ovládají jen většinu těchto nauk, nebo takoví, kteří se soustředili jen na jeden určitý obor a specializovali se na něj. Takto je možno rozdělit lidi na různé kategorie a stupně. A nauka je požehnání, které Alláh dává tomu, komu On chce. A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: Dr. ‘Abdulláh al-Fakíh, vedoucí týmu www.islamweb.net pro fetwy. V týmu jsou dále zastoupeni licencovaní absolventi z Islámské univerzity v Medíně, univerzity al-imám Muhammed ibn Sa’úda v Rijádu a z několika dalších škol v Jemenu a Mauritánii.
Zdroj: http://fatwa.islamweb.net/fatwa/index.php?page=showfatwa&Option=FatwaId&Id=54541
[1] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2684 a další, al-Albání jej doložil jako sahíh.