OTÁZKA: Nemuslimský blízký příbuzný konvertitky k islámu (sám bez vyznání) si před smrtí přál pohřeb kremací. Ale islám, jak vím, neuznává pohřeb žehem. Je však této muslimce dovoleno splnit toto poslední přání v případě svého zesnulého nemuslimského blízkého a nechat svého nebožtíka zpopelnit v krematoriu a rozptýlit na oblíbeném místě?
ODPOVĚĎ:
Napříč fetwami současných učenců nacházíme, že jasně a nedvojznačně zakazují pohřeb žehem, tedy spalování těl mrtvých osob v moderních krematoriích. Tělo nebožtíka je podle islámu nedotknutelné, protože člověk jako takový, ať už živý, anebo mrtvý, ať už muslim, anebo nemuslim, je od Alláha obdařen zvláštními poctami, shodně Božím slovům:
وَلَقَدْ كَرَّمْنَا بَنِي آدَمَ وَحَمَلْنَاهُمْ فِي الْبَرِّ وَالْبَحْرِ وَرَزَقْنَاهُم مِّنَ الطَّيِّبَاتِ وَفَضَّلْنَاهُمْ عَلَىٰ كَثِيرٍ مِّمَّنْ خَلَقْنَا تَفْضِيلًا
„Věru jsme milostí Svou syny Adamovy poctili a na pevnině i na moři jsme je nosili a obživu jsme jim uštědřili výtečnou a před mnohými z těch, jež jsme stvořili, přednost jsme jim dali významnou.“ (Isrá: 17)
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
كَسْرُ عَظْمِ الْمَيِّتِ كَكَسْرِهِ حَيًّا
„Zlomit kost mrtvému je jako zlomit ji živému.“1
Abú Berza al-Aslemí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لاَ تَزُولُ قَدَمَا عَبْدٍ يَوْمَ الْقِيَامَةِ حَتَّى يُسْأَلَ عَنْ عُمْرِهِ فِيمَا أَفْنَاهُ وَعَنْ عِلْمِهِ فِيمَا فَعَلَ وَعَنْ مَالِهِ مِنْ أَيْنَ اكْتَسَبَهُ وَفِيمَا أَنْفَقَهُ وَعَنْ جِسْمِهِ فِيمَا أَبْلاَهُ
„Chodidla člověka v Soudný den se nepohnou z místa, dokud nebude tázán, jak strávil svůj život, zda postupoval v souladu s věděním, které získal, jak si vydělal své jmění a na co ho utratil a jak naložil se svým tělem.“2
Tento předpis platí nejen pro muslimy ve vztahu k tělům muslimských nebožtíků, ale týká se i jejich vztahu k tělům zemřelých nemuslimů. Nemuslima, který zemře mezi muslimy, je muslimům přikázáno pochovat do země a je jim zakázáno ho spálit, ať už jde o jejich příbuzného nebo o cizí osobu, ať už je jeho identita známa, či nikoli, bez ohledu na přání, které vysloví ve své poslední vůli.
Dobro a laskavost vůči příbuzným a snaha plnit jejich přání, tím spíše poslední vůli, byť by tito příbuzní byli i nemuslimové, je bezesporu islámským imperativem. Nicméně tento příkaz naráží na ještě důležitější Boží příkaz ctít nedotknutelnost lidského těla.
Pokud koliduje přání kohokoli s lidí s vůlí Boží a tím, co Alláh uzákonil, velí islám upřednostnit vůli Boží a příkazy Alláha.
V hadísu od ‘Alího ibn Abí Tálib رضي الله عنه formuluje Posel Boží صلى الله عليه وسلم jasné pravidlo:
لا طاعةَ لمخلوقٍ في مَعصيةِ اللهِ عزَّ وجلَّ.
„Není poslušnosti vůči stvořenému za současné neposlušnosti vůči Stvořiteli.“3
Ostatním pozůstalým mezi svými příbuznými trpělivě vysvětlete, že vám vaše náboženství nedovoluje takto pochovat vašeho zesnulého a zkuste je naklonit k možnosti pohřbu do země. Pokud budou trvat na svém, zkuste odříci svou spoluúčast na přípravě takového posledního rozloučení. Je jasné, že nejde o lehkou situaci a Alláh nikomu neukládá více, než co dokáže unést.
Odpovídal: Alí Větrovec
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3207; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1616; Ahmed v Musnedu, hadís č. 24739; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3167; a další. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 4478.
- Zaznamenali s drobnými odchylkami at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2417 jako hasan sahíh a toto je jeho verze; ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 537; at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 9772; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 1784. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Iktidáu l-‘ilm, hadís č. 2.
- Přesně v této verzi ho zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 1090. Jako sahíh ho ve svém techrídži doložil Ahmed Šákir, viz Techrídžu Musnedi Ahmed, 2/248.