Je islámský způsob porážky oproti konvenčnímu krutý vůči zvířatům?

Na Západě často místní zákony vyžadují zvířata před porážkou omráčit, aby se nehýbala na jateční lince a aby před smrtí necítila bolest. Ignoruje se fakt, že bolest může způsobit už i samotné toto omračování. Navíc omráčená zvířata nebývají v některých zemích vždy zabita zaříznutím (zejména drůbež a menší dobytek), ale úderem, nebo proudem. Omráčení a dokonce i zástava srdce při něm může být v některých případech, kdy není použito dodatečného usmrcení přetětím karotid, vratného charakteru a může se tak stát, že např. kuřata hynou až ve vroucí vodě a pod drapáky, které z nich strhávají peří. Známy jsou i případy, kdy i větší dobytek, nedokonale zabitý, znovu nabyl vědomí až přímo na bourací lince.

 

Principem halál porážky je naopak přetětí karotid bez omráčení, kdy je činnost srdce a vegetativních mozkových center, která jeho činnost řídí, zcela zachována. Krev poté z hlavy vyteče v podstatě ihned prostou gravitační silou, což se odrazí na vyřazení z činnosti mozkových center pro smysly a bolest. Vegetativní centra mozku informují kardiovaskulární systém o nedostatku krve v mozku, následkem čehož srdce zintenzivní svou činnost a dojde k rychlejšímu odkrvení masa. Tento proces je ze své podstaty nezvratitelně smrtící. Snahou při halál porážce je zbavit maso tepenné a žilní krve[1], která je médiem, ve kterém se množí zdraví potenciálně nebezpečné patogenní mikroorganizmy. Takto poražené maso je i trvanlivější.

 

Parazitoložka Dr. al-‘Awwádí uvádí studii hannoverských veterinářů Schulzeho a Hazima s názvem: „Pokus objektivizovat bolest a vědomí při konvenčním (omračovací pistole, elektrošok) a rituálním (halál, pomocí nože) způsobu porážky ovcí a telat,“ která shrnuje, že halál způsob porážky je nejhumánnější a že samo omračování působí zvířatům bolest. Během studie výzkumníci implantovali na různá místa na lebce porážených kusů dobytka elektrody, dotýkající se mozku. Po několikatýdenním zotavení byla část zvířat poražena halál způsobem a část jako kontrolní skupina metodou konvenční. EKG a EEG zvířat, kterým byly přeťaty karotidy, průdušnice i jícen první tři sekundy po řezu neukazoval žádné změny, tj. nezaznamenal měřitelnou bolest. Po dalších třech sekundách zaznamenal stav podobný hlubokému spánku, daný upadáním do bezvědomí z velké ztráty krve. Po uplynutí těchto šesti sekund nebyla zaznamenána žádná aktivita EEG, tedy nebyla naměřena žádná bolest. Srdeční činnost dále neustávala a ze zvířete, které sebou díky reflexům prodloužené míchy stále ještě zmítalo, pumpovala zbývající tepennou krev. Kontrolní skupina naopak upadla do bezvědomí následkem elektrického šoku nebo omračujícího výstřelu prakticky ihned, jenže bezprostředně sám tento šok způsobil velmi výraznou odpověď na EEG (tedy i bolest). Srdce zvířat často přestalo následkem defibrilace bít záhy poté, což neumožňovalo maso patřičně odkrvit.[2]

 

Použití výstřelu nebo rány hrotem k omráčení poráženého dobytka podle studie texaské A&M University a kanadské potravinářské inspekce také může být rizikem z hlediska přenosu spongiformních encefalopatií, neboť projektil plynové pistole a následný tlak proudu plynu rozstřikuje mozkovou a míšní tkáň, která je pro přenos těchto prionových onemocnění nejrizikovější, po okolí.[3] Tento způsob omračování, kdy se na různé jednotlivé kusy dobytka mnohdy používají stejné projektily, a kdy není příliš dbáno na odstraňování vystříknuté krve a jiných tělních tekutin, může být rizikem i z hlediska možnosti přenosu mnoha dalších zoonóz.

 

Co se týče možného přenosu bakterií Escherichia coli či Listeria spp., rizikovým faktorem je kontaminace masa obsahem trávicího traktu zvířete, ke které dochází neodbornou manipulací a nedodržením hygienických standardů při porážení a bourání. Tato kontaminace naprosto nezávisí na způsobu porážky dobytka a může nastat jednak v okamžiku, kdy obsah jícnu či žaludku kontaminuje maso přes přerušený jícen při halál porážce, anebo ještě častěji, když maso znečistí obsah protrhnutého střeva až v okamžiku, kdy jsou z dávno poraženého kusu při bourání odstraňovány vnitřnosti. Halál způsob zde není o nic více rizikový, než způsob konvenční. Jednoduchou a lacinou hygienou jatečního provozu se dá snadno a účinně zamezit těmto závadám i jejich fatálním důsledkům v podobě rozsáhlých epidemií a újmy na zdraví spotřebitelů.

 

Správně vykonaná halál porážka za dodržení hygienických předpisů tedy nepředstavuje oproti porážce konvenční žádnou krutost a pro spotřebitele je naopak výhodnější (neboť v mase minimalizuje obsah hygienicky nejrizikovější části – krvi). Představuje dokonce humánnější alternativu zabíjení s ohledem na tzv. animal wellfare.

To zabezpečují i další šarí’atská nařízení, která s halál porážkou souvisejí. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

 إِنَّ اللَّهَ كَتَبَ الْإِحْسَانَ عَلَى كُلِّ شَيْءٍ ، فَإِذَا قَتَلْتُمْ فَأَحْسِنُوا الْقِتْلَةَ ، وَإِذَا ذَبَحْتُمْ فَأَحْسِنُوا الذِّبْحَةَ ، وَلْيُحِدَّ أَحَدُكُمْ شَفْرَتَهُ ، وَلْيُرِحْ ذَبِيحَتَهُ 

„Alláh předepsal dobro ke všemu, proto konejte co nejlépe, i když zabíjíte. A konejte co nejlépe, když porážíte. Nechť každý z vás dobře nabrousí svou čepel a uleví svému poráženému kusu.“[4] Prorok صلى الله عليه و سلم také zakázal stresovat porážené kusy tím, že řezník brousí nůž před jejich očima a přikázal porážený kus oddělit od stáda, aby jeho porážka neděsila zbytek stáda.[5]

 

Komplikace při halál porážení mohou nastat vlivem nedodržení výše uvedených směrnic. Nejčastěji je důvodem:

1.       Užití tupého nože nebo neodborné vedení řezu, což způsobí zvířeti utrpení, nebo nezabezpečí odtok veškeré tepenné a žilní krve, jež by jinak bez potíží vytekla.

2.       Přerušení míchy, které je nežádoucí a při kterém mohou být narušena nervová vlákna řídící činnost srdce, což má za následek kolaps jeho činnosti a tím i nevykrvení masa žádoucím způsobem.

3.       Nevzpomenutí jména Božího, nebo situaci, kdy řezníkem je nemuslim (jenž není ani křesťanem, či židem), nebo člověk nejasně definovaného náboženského vyznání.

 

Místní islámské instituce, kterým muslimové důvěřují, by se tedy měly plně zhošťovat svého úkolu důsledné kontroly a přísného dohledu na halál jateční provozovny, splňují-li všechny podmínky halál provozu. Nesmí udělovat halál certifikáty tam, kde je jejich plnění sporné a musí je odebírat všude tam, kde došlo k jejich porušení. Samo označení halál, které mnohé potravinářské firmy u svých výrobků deklarují, rozhodně nestačí.

 

Proti halál porážce tedy protestují a brojí především skupiny lidí nepřátelsky zaujatých proti islámu a muslimům. Vytrvale a bez důkazů tvrdí, že muslimové při porážce s potěšením prodlužují agonii zvířat a nechávají tomuto přihlížet své děti, právě za tím účelem, aby se staly nelítostnými a neměly posléze morální dilema stejným způsobem zabíjet i případná nevěřící rukojmí. To je ovšem už čirá hysterie eurocentrických a sobeckých pokrytců, kteří znají hospodářská zvířata jen z regálu supermarketů a nejsou schopni si ani zabít rybu na Vánoce. Iniciativa proti halál masným produktům v ČR je pak vedená v podstatě výhradně z těchto kruhů.

 

Na této omezené sobeckosti je nápadný i fakt, že košer porážka[6], vyžadovaná judaizmem podle pravidel velmi podobných halál způsobu, je zmiňována podstatně méně. Jsou tedy práva zvířat opravdu primárním zájmem, nebo toliko trojským koněm pro prosazení diskriminačních opatření proti muslimským komunitám? Budou snad její aktéři osočovat i vládní orgány ČR za servírování pokrmů z masa zvířat, která před porážkou nebyla omráčena[7], pro tuzemské či cizí činitele, jednatele a delegáty židovského vyznání?

---