OTÁZKA: Jsem muslimka, ale má rodina muslimové nejsou. Jeden z mých nejbližších příbuzných už zemřel. Mohu za něj prosit prosebnou modlitbu či prosit za odpuštění, byť zemřel jako nemuslim?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Jsem muslimka, ale má rodina muslimové nejsou. Jeden z mých nejbližších příbuzných už zemřel. Mohu za něj prosit prosebnou modlitbu či prosit za odpuštění, byť zemřel jako nemuslim?
ODPOVĚĎ:
Muslimovi je dovoleno prosit za své nevěřící příbuzné, aby jim Alláh dal zdraví, štěstí, aby jim požehnal a – co je hlavní – aby je obdařil správným vedením, avšak pouze dokud jsou naživu. Pokud tito zemřou a zemřou skutečně jako nemuslimové, je podle islámu zakázáno prosit za ně po smrti, aby jim Alláh odpustil. [1]
Tato otázka je přímo spjata se stavem, v jakém dotyčný zesnulý opustil tento svět. A jeho děti či obecně nejbližší nejlépe znají, na jakém přesvědčení zemřel.
Důkazem tohoto tvrzení je koránský verš:
مَا كَانَ لِلنَّبِىِّ وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ أَن يَسْتَغْفِرُوا۟ لِلْمُشْرِكِينَ وَلَوْ كَانُوٓا۟ أُو۟لِى قُرْبَىٰ مِنۢ بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُمْ أَنَّهُمْ أَصْحَـٰبُ ٱلْجَحِيمِ
Nepřísluší prorokovi ani věřícím, aby prosili za odpuštění pro modloslužebníky, byť i to byli blízcí příbuzní, poté, co bylo jim jasně ukázáno, že stanou se obyvateli ohně. (Tewba: 113)
Od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se uvádí, že prosil svého Pána o svolení prosit o odpuštění za svou matku, která zemřela ještě v době před zjevením Koránu a Sunny a nedožila se toho, ale nebylo mu to dovoleno.
Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
اسْتَأْذَنْتُ رَبِّي أَنْ أَسْتَغْفِرَ لأُمِّي فَلَمْ يَأْذَنْ لِي وَاسْتَأْذَنْتُهُ أَنْ أَزُورَ قَبْرَهَا فَأَذِنَ لِي
“Prosil jsem o svolení prosit o odpuštění za mou matku, avšak nebylo mi vyhověno. A prosil jsem o dovolení navštívit její hrob a bylo mi dovoleno.” [2]
Důvodem je, že zemřela následujíce víru svého lidu uctívajícího modly.
‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz praví:
“Alláh toto Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم nedovolil. Tedy pokud mu nedovolil prosit o odpuštění za ženu, která zemřela ještě v době džáhilíje jako následovnice uctívání model, byť to byla jeho matka, jak by to potom mohlo být dovoleno jiným? Proto kdo zemře v nevíře, za toho se neprosí o odpuštění, neodříkávají se za něj prosebné modlitby.” [3]
Šejch dále jmenuje, že se neprosí o odpuštění ani za uctívače hrobů, žida, křesťana, ateistu, odpadlíka apod., či za někoho, kdo sice byl z muslimské rodiny, ale konal takové činy, kterými popřel svůj islám a stal se nevěřícím. [4]
My všichni, kteří máme mezi svými nejbližšími nemuslimy, se musíme snažit ukázat jim pravdu islámu a být pro ně důvodem následování správné cesty a opuštění bludu. Musíme prosit, aby je Alláh vedl správnou cestou, dokud jsou ještě naživu, neboť jinak je ponecháváme v riziku a může se stát, že je ztratíme.
A Všeznající Alláh odměňuje ze Své milosti a trestá jen shodně Své spravedlnosti a nikdy nikomu neukřivdí.
Odpovídal: Alí Větrovec
_______________________________________________
[1] Viz ‘Abdulláh ibn Ibráhím at-Taríkí v at-Te’ámulu me’a ghajri l-muslimín, str. 81-84.
[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 906
[3] Viz Hukmu d-du’ái li-táriki s-saláti we l-keferati we l-istighfári lehum, online na <https://binbaz.org.sa/fatwas/7373/حكم-الدعاء-لتاركي-الصلاة-والكفرة-والاستغفار-لهم> [cit. 5. III. 2020]
[4] Ibidum.