Je na cestě lepší půst přerušit, anebo v něm pokračovat?

OTÁZKA: Může se cestující během cesty, na níž má dovoleno přerušit půst, i přesto postit? Anebo naopak nesmí? Může si třeba vybrat? Co z toho je lepší?

ODPOVĚĎ:

V zásadě povolené jsou obě možnosti, čehož důkazem je hadís matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, že Hamza ibn ‘Amr al-Aslemí رضي الله عنه se tázal Posla Božího صلى الله عليه وسلم, zda se má na cestě postit, či nikoli – a jinak se na cestách spíše postíval – a dostalo se mu odpovědi:

إِنْ شِئْتَ فَصُمْ، وَإِنْ شِئْتَ فَأَفْطِرْ

„Chceš-li, posti se a pokud nechceš, přeruš půst.“¹

Učenci se navzájem neshodnou v preferování jedné či druhé možnosti.

Obecné pravidlo zní, že je lepší postit se, kvůli požehnání měsíce Ramadánu, kvůli tomu, že je lehčí postit se s ostatními, než pak nahrazovat půst sám a také proto, že povinnost má být zpravidla vykonána neodkladně. Toto platí až do chvíle, kdy půst pro cestujícího začne představovat komplikaci.

Uvádí se od tábi’ínů Abú Muchalleda a Suwejda ibn Ghafely, že z tohoto důvodu zavrhovali cestování v Ramadánu, tedy právě kvůli přerušování povinného půstu.² ‘Alí ibn Abí Tálib a ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهم smýšleli, že pokud někoho během cesty zastihne příchod Ramadánu na nějakém místě, je nejlepší, aby tam posečkal až do konce postního měsíce.³

Tento svůj názor opírali o doslovné čtení slov Božích:

فَمَن شَهِدَ مِنكُمُ الشَّهْرَ فَلْيَصُمْهُ ۖ

„Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí!“ (Bekara: 185)

Ostatní učenci obecně dovolují a nijak nezavrhují možnost během Ramadánu cestovat a na cestě taktéž přerušovat půst.

Učenci se dále liší v názoru na možnost přerušení už zahájeného půstu během dne. Pokud někdo vyrazí na cestu ještě před úsvitem, před zahájením postního dne, může podle shody všech učenců tento den přerušit půst.⁴ Pokud si usmyslí vyrazit až po úsvitu a ten den se už začal postit, není mu podle hanefíjského,⁵ málikovského,⁶ správnějšího stanoviska šáfi’ovského⁷ a jednoho podání hanbelovského mezhebu⁸ dovoleno daný den přerušit půst, protože před úsvitem už měl úmysl se tento den postit, tento den se též začal postit ještě jako necestující a tím u něj nepřevládl stav cesty a její předpis. Podle druhého, správnějšího podání od hanbelovců je mu toto shodně výše citovanému Džábirovu hadísu dovoleno od chvíle, kdy na své cestě opustí své místo bydliště, avšak lepší je i tak půst nepřerušit.⁹

V zásadě stejná stanoviska se stejnou argumentací zaujali učenci i v otázce člověka na cestě, který se nejprve rozhodl postit se a poté vlivem okolností změní názor a chce najednou půst přerušit.

Z hlediska samotné přednosti půstu či nepůstu v případě cestujícího hanefíjci, málikovci, šáfi’ovci a hanbelovci podle jednoho podání upřednostňují půst a to na základě jasných koránských příkazů postit se.¹⁰

Dalším důkazem je pro ně hadís, v němž Abu d-Derdá رضي الله عنه vypráví o jedné cestě s Prorokem صلى الله عليه وسلم během Ramadánu, kdy bylo takové horko, že si museli otírat čela rukou a kromě Posla Božího صلى الله عليه وسلم a ‘Abdulláha ibn Rawáhy رضي الله عنه se nikdo z nich nepostil.¹¹

Podle šáfi’ovců je v případě, že hrozí újma, lepší se nepostit, jak se uvádí od al-Ghazálího,¹² dokonce i kdyby tato újma nebyla tak velká, že by k přerušení půstu přímo nutila.¹³ Málikovci, jak uvádí Ibn Rušd, obecně smýšlejí, že následovat základní předpis je vždy lepší a z hlediska odměny hodnotnější, než následovat ulehčení, dokud to okolnosti dovolují.¹⁴

Hanefíjci také soudí, že obecně je lepší postit se, dokud není půst příliš obtížný, avšak dodávají i podmínku, že pokud lidé cestují jako skupina, mají se ve svém rozhodnutí řídit kolektivně, rozhodnutím celé skupiny.¹⁵ Podobné upřednostnění rozhodnutí celého kolektivu se uvádí i od málikovců¹⁶ a šáfi’ovců.¹⁷

Důkazem toho je stejně jako v případě situace, kdy je půst obtížný, hadís Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما, dle něhož Posel Boží صلى الله عليه وسلم jednou během cesty uviděl člověka skrývat se ve stínu hloučku lidí okolo něj. Zeptal se:

مَا هَذَا

„Co je mu?“

„Postí se,“ odpověděli přítomní, načež Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

لَيْسَ مِنَ الْبِرِّ الصَّوْمُ فِي السَّفَرِ

„Půst během cesty vůbec nepatří k dobrým skutkům.“¹⁸

Naopak podle hanbelovců je lepší v každém případě půst přerušit, zvláště v situaci, kdy cestující zvolí možnost krátit modlitbu, dokonce i kdyby pro něj půst nepředstavoval zátěž.¹⁹

Tento svůj názor staví na výše citovaném hadísu od Džábira, že není dobra v půstu na cestě, k čemuž ale připojují i dodatek v jiném jeho podání:

عَلَيْكُمْ بِرُخْصَةِ اللَّهِ الَّذِي رَخَّصَ لَكُمْ فَاقْبَلُوهَا

„Využijte Boží úlevu, kterou vám On poskytl, přijměte ji tedy!“²⁰

Al-Ádžurrí toto považuje za preferovaný názor, avšak al-Medžd mu oponuje a představuje tak v rámci hanbelovců dizentující názor, shodný s názory ostatních tří mezhebů.²¹

Proslavený znalec hadísů a šáfi’ovského fikhu an-Newewí a slovutný hanefíjský fakíh al-Kemál ibn Hummám ovšem slaďují zdánlivý rozpor mezi těmito hadísy, které různí učenci v této otázce zvolili jako důkaz, takto:

„Hadísy zmiňující přednost přerušování půstu během cesty se týkají situace, kdy půst pro cestujícího představuje přílišnou zátěž a potenciální škodu. Tento výklad nám umožňuje spojit všechny existující hadísy do jednoho celistvého výkladu a postupovat podle nich všech, což je prioritnější, než si zvolit za důkaz jen jediný z nich, anebo se odvolávat na možné zrušení jejich předpisu, aniž pro takový pohled máme další kategorický důkaz.“²²

A proto je většinová pozice, dá-li Alláh, lepší a jistější.

Jinými slovy, všechny názory i s jejich důkazy lze shrnout tak, že pokud cesta nečiní postícímu potíže, je lepší, aby se postil. Pokud je to pro něj hodně obtížné, je lepší, aby půst naopak přerušil. Pokud je to pro něj a pro jeho zdraví škodlivé, potom mu je půst dokonce zakázán. Pokud mu půst sice přináší jistou menší obtíž, ale stále ještě snesitelnou bez jakýchkoli následků, anebo pokud cítí, že mu obě varianty vychází nastejno, potom je lepší, aby se takový cestující během Ramadánu postil.

A Alláh ví nejlépe.

Odpověď na základě citovaných zdrojů sestavil: Alí Větrovec

1. Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1943; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1121.
2. Viz Ibn Hadžer ve Fethu l-bárí, 8/3.
3. Viz al-Kásání v Bedái’u s-senái’, 2/93 a 95.
4. Viz Mewsú’atu l-fikhíja, 28/48.
5. Viz Durru l-muchtár, 2/122.
6. Viz al-Kawánínu l-fikhíja, str. 82.
7. Viz al-Wedžíz, 1/103; a Šerhu l-Mahallí ‘ale l-Minhádž, 2/64.
8. Viz al-Mughní, 3/19; ar-Rawdu l-murbi’, 1/139.
9. Viz Keššáfu l-kiná’, 2/312.
10. Viz Durru l-muchtár, 2/117.
11. Muttefekun ‘alejh, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1945; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1122.
12. Viz al-Wedžíz, 1/103.
13. Viz Hášijetu l-Kiljúbí, 2/64.
14. Viz Bidájetu l-mudžtehid, 1/345.
15. Viz al-Hidájetu we Fethu l-Kadír, 2/273; Durru l-muchtár, 2/117; Merákíju l-feláh, str. 375.
16. Viz al-Bidájetu l-mudžtehid, 1/345; al-Kawánínu l-fikhíja, str. 81.
17. Viz al-Medžmú’, 6/265-266; Šerhu l-Mahallí, 20/63; a al-Insáf, 3/287.
18. Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1946; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1115.
19. Viz Keššáfu l-kiná, 2/311; a al-Mughní we Šerhu l-kebír, 3/18.
20. S tímto dodatkem je hadís také muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3603; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1115.
21. Viz Keššáfu l-kiná’, 3/312.
22. Viz al-Medžmú’, 6/266; a Fethu l-kadír, 2/273-274.