OTÁZKA: Byla jsem pokřtěná a vychovávaná jako katolička a poté jsem přijala islám. V církevní matrice je však stále mé jméno. Je pro mé přijetí islámu dostačující pouze sama šaháda, anebo se musím nechat vypsat z církve zvláštním, pro to určeným formulářem?
ODPOVĚĎ:
Pro přijetí islámu je plně dostačující dosvědčit, že není božstva (rozuměj nikdo a nic nemá právo být uctíváno) kromě Jediného Boha Stvořitele a že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a prorokem, pokud možno veřejně a před muslimskými svědky. Toto svědectví víry arabsky nazýváme شهادة šeháda. Obecně není potřeba žádných dalších kroků, které by jasně ukazovaly, že se dotyčný nový muslim své předcházející křesťanské víry zřekl.
Důkazem je fakt, že když Posel Božíصلى الله عليه و سلم vyslal Mu’áza ibn Džebel رضي الله عنه šířit islám mezi křesťany a židy do Jemenu, nijak ho neinstruoval k tomu, aby od nových konvertitů žádal jejich vypsání se z církevních matrik. Jediné, co od nich měl žádat, bylo dosvědčit výlučné Boží právo na uctívání a pravdivost poselství Muhammeda صلى الله عليه و سلم, což mělo plně postačit. 1
Důkazem je též hadís ‘Ubády ibn Sámita رضي الله عنه, jenž slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
مَنْ شَهِدَ أَنْ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ وَحْدَهُ لاَ شَرِيكَ لَهُ، وَأَنَّ مُحَمَّدًا عَبْدُهُ وَرَسُولُهُ، وَأَنَّ عِيسَى عَبْدُ اللَّهِ وَرَسُولُهُ وَكَلِمَتُهُ، أَلْقَاهَا إِلَى مَرْيَمَ، وَرُوحٌ مِنْهُ، وَالْجَنَّةُ حَقٌّ وَالنَّارُ حَقٌّ، أَدْخَلَهُ اللَّهُ الْجَنَّةَ عَلَى مَا كَانَ مِنَ الْعَمَلِ
„Kdokoli dosvědčí, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a že Muhammed je Jeho služebníkem a poslem a že Ježíš je Jeho služebníkem a poslem, Jeho Slovem, které On vdechl Marii a Duchem přímo od Něj, že Ráj je pravda a Oheň pekelný je pravda, ten vejde do Ráje, dokonce i kdyby nevykonal mnoho dobrých činů.“ Samotný ‘Ubáda podle Džunády, jednoho z vypravěčů tohoto hadísu, následně dodal: „Taková osoba může vejít do Ráje kteroukoli z jeho osmi bran si bude přát.“ 2
I v té době existovaly určité formy církevních registrů a mohlo se tak potenciálně stát, že nový muslim v křesťanských administrativních spisech nadále zůstal uvedený jako křesťan, i když už dávno byl muslimem. Nicméně nikdo z muslimů po něm nežádal, aby se z církve úředně vypisoval. To samé bývala také praxe v případě nových konvertitů během vlády pravověrných chalífů a také za Umajjovců, ‘Abbásovců, Mamlúků, Osmanů a dalších dynastií.
Někteří mohou oprávněně namítnout, že pro přijetí islámu je nezbytně nutné nejprve popřít nevíru, shodně slovům Božím:
فَمَن يَكْفُرْ بِٱلطَّـٰغُوتِ وَيُؤْمِنۢ بِٱللَّـهِ فَقَدِ ٱسْتَمْسَكَ بِٱلْعُرْوَةِ ٱلْوُثْقَىٰ لَا ٱنفِصَامَ لَهَا
Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. (Bekara: 256)
Nicméně slova šehády sama o sobě už v sobě obsahují jak negaci uctívání a vzývání čehokoli a kohokoli mimo Alláha (arab. ﻻ إله lá iláhe) i potvrzení výlučného Božího nároku na totéž (arab. إﻻ الله illa ´lláh – kromě Boha). Implikují také víru v to, že Alláh je Jediný vládce nad světem a Jedinečný ve svých vlastnostech a atributech a také to, že veškerá božstva, která lidé vzývají mimo něho, jsou pustou lží. Toto je potvrzeno slovy Božími:
فَمَآ أَغْنَتْ عَنْهُمْ ءَالِهَتُهُمُ ٱلَّتِى يَدْعُونَ مِن دُونِ ٱللَّـهِ مِن شَىْءٍ لَّمَّا جَآءَ أَمْرُ رَبِّكَ ۖ وَمَا زَادُوهُمْ غَيْرَ تَتْبِيبٍ
A nebyla jim k ničemu božstva jejich, jež vedle Boha vzývali, když naplnil se rozkaz Pána tvého, ba naopak, pouze zkázu jejich rozmnožila. (Húd: 101)
ذَٰلِكَ بِأَنَّ ٱللَّـهَ هُوَ ٱلْحَقُّ وَأَنَّ مَا يَدْعُونَ مِن دُونِهِ ٱلْبَـٰطِلُ وَأَنَّ ٱللَّـهَ هُوَ ٱلْعَلِىُّ ٱلْكَبِيرُ
A je to proto, že Bůh je skutečnost, zatímco to, co vzýváte vedle Něho, je falešné – a Bůh věru je vznešený i veliký. (Lukmán: 30)
مَا تَعْبُدُونَ مِن دُونِهِۦٓ إِلَّآ أَسْمَآءً سَمَّيْتُمُوهَآ أَنتُمْ وَءَابَآؤُكُم مَّآ أَنزَلَ ٱللَّـهُ بِهَا مِن سُلْطَـٰنٍ ۚ إِنِ ٱلْحُكْمُ إِلَّا لِلَّـهِ ۚ أَمَرَ أَلَّا تَعْبُدُوٓا۟ إِلَّآ إِيَّاهُ ۚ ذَٰلِكَ ٱلدِّينُ ٱلْقَيِّمُ وَلَـٰكِنَّ أَكْثَرَ ٱلنَّاسِ لَا يَعْلَمُونَ
Ti, které uctíváte vedle Něho, nejsou leč jména, jež dali jste jim vy i otcové vaši, a Bůh ohledně nich neseslal žádné zplnomocnění. Rozhodnutí náleží jedině Bohu a On poručil, abyste neuctívali nikoho kromě Něho. A to je náboženství neměnné, však většina lidí to neví. (Júsuf:40)
Tedy pokud někdo dosvědčuje, že nic kromě Jediného Boha nemá právo být uctíváno, odmítá tím veškeré nároky na uctívání vznášené uctívači kohokoli a čehokoli mimo Něho, včetně uctívačů křesťanských světců, stoupenců kultu Panny Marie anebo názorů, že Ježíš, mír a požehnání s ním, je totožný anebo soupodstatný s Jediným Bohem.
Dále pokud někdo dosvědčuje, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je Boží služebník a Posel, dosvědčuje, že vše, s čím přišel a o čem lidstvo zpravil, je pravda, včetně faktu, že Ježíš, mír s ním, uctíval jen a pouze Jediného Boha a varoval před modloslužbou. Dále svým přijetím Muhammadova صلى الله عليه و سلم poselství automaticky věří v nutnost přijmout a vykonávat vše, co Posel Boží صلى الله عليه و سلم přikázal, povinnost vyhýbat se čemukoli, co zakázal a v nemožnost uctívat Boha jakkoli jinak, nežli jak Posel Boží صلى الله عليه و سلم sám určil a vymezil.
Samým tím je jeho přijetí víry úplné a fakt, že se dotyčný stal muslimem, nevyžaduje žádný další důkaz, že konvertita své náboženské vyznání opravdu změnil. Není povinností dotyčného zkoumat, zda náhodou nezůstal uveden v církevních záznamech jako člen své někdejší církve.
Nikdo nepochybuje o tom, že akt oficiálního vypsání se z církve prohlubuje loajalitu nového křesťanského konvertity k islámu k jeho nově nabytému náboženskému vyznání a nové komunitě muslimských věřících, nicméně považovat toto za jednu z podmínek skutečného přijetí víry, bez níž o dotyčném nelze hovořit jakožto o muslimovi, by vyžadovalo existenci explicitního textuálního důkazu, který v tomto případě postrádáme.
A Alláh ví nejlépe.
(…)
1 Hadís o tom je muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4347; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 19.
2 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3435; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 28.