OTÁZKA: Je dovoleno vyrábět ocet? Je ocet dovolený, či zakázaný? Jak máme vědět, jak byl ocet koupený v obchodě vyroben? A pokud je ocet zakázaný, proč je chválen v hadísech jako výtečná potravina?
ODPOVĚĎ:
Ocet je slabým vodným roztokem kyseliny octové, získávaným mimo jiné i kvašením (odborně fermentací, z chemického hlediska oxidací) kvasného lihu, např. z alkoholických nápojů, jako je víno, anebo je získán jiným způsobem, např. kysáním ovocných šťáv přímo na kyselinu octovou bez alkoholové fáze.1 Ocet se dnes také připravuje průmyslově synteticky.
Ocet je obecně dovoleno používat jako potravinu, na základě hadísů od Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنهما a matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم jedl chleba s octem a pravil:
نِعْمَ الأُدُمُ – أَوِ الإِدَامُ – الْخَلُّ
“Jak výtečnou poživatinou je ocet!“2
Al-Chattábí podotýká, že i o tak skromné stravě Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl, že je výtečná, což implikuje, že “tato slova ukazují na střídmost v jídle a snahu nejíst okázale, jakoby chtěl Prorok صلى الله عليه وسلم říci: “Používejte ocet, je dobrý a není drahý, dá se snadno získat. Dobré jídlo nemusí být drahé a neobyčejné, člověk svým stravováním nemusí ubíjet ani svého ducha a vůli uctívat, ani své tělo, které by díky přejídání onemocnělo.“3
Ocet získaný jinak, nežli kvašením z vína či jiného alkoholického nápoje, je podle všech islámských učenců dovolený a je dovoleno ho vyrábět, přechovávat, vlastnit, požívat a prodávat. Sem spadají octy vyrobené synteticky, nebo přímým octovým kvašením z ovocné šťávy.
Existují však další hadísy, které zakazují ocet vyrobený kvašením z alkoholického nápoje, jako je víno, resp. zapovídají samotný jeho výrobní proces.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl tázán, je-li dovoleno použít víno k výrobě octa a odpověděl:
لاَ
“Ne!“4
Abú Talha رضي الله عنه se otázal Posla Božího صلى الله عليه وسلم na sirotky, kteří zdědili nějaké víno. Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:
أَهْرِقْهَا
“Vylij ho.“
“Nemám z něho vyrobit ocet?” navrhl Abú Talha.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odvětil:
لاَ
“Ne!“5
‘Abdurrahmán al-Mubárekfúrí je toho názoru, že pochvalný hadís, výše citovaný jako první, se vztahuje jen na ocet, který je získán jakýmkoli jiným způsobem, nežli fermentací vína. Takový ocet je povolený bez jakéholi neshody názorů mezi učenci. Tím jsou všechny citované hadísy přivedeny do souladu.6
U octa vyrobeného kvašením lihu existují v podstatě dva názory – povolující a zakazující.
- Povolující názor:
Hanefíjští učenci smýšlejí, že výše citovaný zákaz výroby octa z alkoholu popsaný v hadísu o Abú Talhovi a sirotcích platil v době těsně po vyhlášení zákazu alkoholu, kdy bylo potřeba společnost odnaučit neřesti konzumace alkoholu.
Hadís chválící ocet je pozdějšího data a ruší platnost tohoto zákazu, čehož důkazem je precedens od samotné matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, která, sama dotázána na ocet vyrobený kvašením z alkoholu odpověděla: “Není na tom nic špatného. To je poživatelné.“7
Protichůdná ‘Áišina výpověď z pozdější doby je pro hanefíjské učence dostatečným důkazem, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم původní přísný zákaz později zmírnil a dovolil výrobu octa i z opojných, alkoholických nápojů.
Dalším důvodem povolenosti octa, lhostejno jakým způsobem byl získán, je dle hanefíjců skutečnost, že neopíjí tak, jako opíjí původní surovina, z níž je vyroben a že úmyslem výroby octa není obcházet zákaz alkoholu, ale vyrobit úplně jinou potravinu.8
2. Zakazující názor:
Zbývající tři mezheby mají za to, že ocet získaný zkvašením vína a užití samého tohoto procesu je na rozdíl od octa získaného jiným způsobem věcí přinejmenším spornou, jak dokládá následující stať od Ibn Tejmíji:
“Ohledně procesu přetvoření vína na ocet existuje mezi učenci neshoda názorů. Bylo řečeno, že nechat přeměnit víno na ocet je dovoleno, což se uvádí od Abú Hanífy. A bylo též řečeno, že to dovoleno není, avšak když se tak stane, takto vyrobený ocet se stane čistým, což je názor Málika. Též bylo řečeno, že je dovoleno takové víno fermentující na ocet přenášet např. ze slunce do stínu, anebo z láhve, v níž je uskladněno, sejmout uzávěr, apod., dokud se do něj nic dalšího nemíchá a nepřidává, což je názor aš-Šáfi’ího a Ahmeda. A také bylo řečeno, že tento výrobní postup není dovolen vůbec, což je názor některých společníků aš-Šáfi’ího a Ahmeda a toto je správný názor, protože je doloženo od Posla Božího صلى الله عليه وسلم, že byl tázán na víno patřící nějakým sirotkům a i přesto nařídil, že má být vylito. Když podotýkali, že sirotci jsou chudobní, Prorok odvětil, že jim to Alláh vynahradí jiným bohatstvím. Když přikázal, aby víno vylili a zakázal jim vyrobit kvašením z vína ocet, bylo pro ně povinností poslechnout jeho nařízení v tom, co jim přikazuje a co jim zakazuje. Proto je povinností víno vylít a nikoli z něj vyrábět ocet. Navzdory tomu, že v otázce šlo o sitotky a navzdory tomu, že víno bylo získáno ještě v době, kdy zákaz alkoholu ještě nevstoupil v platnost a oni tedy tímto nijak nehřešili.“9
Tito učenci zakazující vyrábět či požívat ocet ze zkvašeného vína však už od nejrannějších dob kladou rozdíl mezi octem získaným z vína zkvašeného přirozeně samo od sebe a z vína, které bylo ke kvašení přivedeno uměle přidáním určitých přírodních či chemických látek a o němž se ví, že bylo vyrobeno tímto procesem z této výchozí suroviny. Proti ‘Áišině výpovědi tedy argumentují tím, že může hovořit o octu z vína, které zfermentovalo spontánně bez cizího přičinění a proto mezi jejím názorem a hadísem o zákazu příslušného výrobního procesu nemusí být rozpor. Dokud není rozpor očividný (či dokud nelze stanovit přesnou časovou souslednost výpovědí) a dokud je možné oba výroky nějakou kloudnou interpretací sladit, není podle těchto učenců namístě hovořit o tom, že jeden hadís je zrušený a druhý je rušící.
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: “Není nic špatného na tom, když si člověk koupí ocet od lidí Knihy, pokud ho prodávají, dokud si je jist, že ho nevyrábějí záměrným kvašením z vína.“10
Al-Merdáwí říká:
“Správný názor je, že pokud víno zkvasí na ocet samo od sebe, je dovoleno takový ocet konzumovat. A takto vzniklá látka je čistá. Toto je názor většiny.“11
Důvodem obecně přísnějšího stanoviska zbývajících třech mezhebů je skutečnost, že Alláh nám zakázal alkohol, zakázal cenu za něj a užitek z něj, zakázal nám ho nejen pít, ale také vlastnit, přechovávat a zacházet s ním a naopak nám přikázal se ho vystříhat, což by bylo při umělém výrobním procesu octa z vína porušeno.
Dalším důvodem je skutečnost, že za kvasný ocet existuje odnepaměti náhrada, jíž popisují učenci šáfi’ovského a hanbelovského mezhebu:
“Dovolený ocet se vyrábí octovým kvašením, kdy se trocha přírodního octa přidá do hroznového moštu či jiné šťávy ještě předtím, než zkvasí na alkohol, takže ovocný mošt fází alkoholového kvašení nikdy neprojde.“12
Takto musí být učiněno nejpozději tři dny a tři noci po vylisování šťávy, dokud mošt nechytil kvas, jak se uvádí od učenců hanbelovského mezhebu.13
Také Stálá komise pro fetwy je toho názoru, že “pokud ocet alkoholickým nápojem nikdy nebyl, není sporu o tom, že je povolené ho konzumovat, protože jakákoli šťáva, když zkysá, stává se octem.“14
Co se týče velkoobchodního prodeje a dovozu octa, mezi soudobými učenci vidí Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín rozdíl také mezi tím, zda byl ocet z alkoholu připraven uměle někým, kdo věří, že je to zakázáno a někým, kdo věří, že je to povoleno. Proto ocet, který je dovážený do zemí, v nichž převažuje interpretace zákazu, ze zemí, kde převažuje interpretace dovolenosti, je ke konzumaci dovolen, podobně jako pokud se dováží ze zemí nemuslimských, lhostejno zda-li byl proces výroby spontánní či záměrný.15 Vyrábět ho záměrným kvašením, pokud výrobce věří, že je to zakázáno, anebo se pohybuje v prostředí, kde se věří, že je to zakázáno, je podle al-‘Usejmína také zakázáno. Šejch al-‘Usejmín také vyslovuje názor, že zkvašený ocet je čistá látka a nikoli nečistá, jako např. podle některých interpretací alkohol, protože pozbyl vlastnost opojnosti. Samotný produkt, ocet, je proto také dovolen ke konzumaci, byť by umělý kvasný proces, kterým byl vyroben, dovolen nebyl.16
Proto i pokud zvolíme interpretaci zakazující kvasný lihový ocet, podle preferovaného názoru nehřešíme, pokud ho koupíme v běžné prodejně, protože nejspíše byl vyroben někým, kdo daný proces nepovažuje za zakázaný.
A Alláh ví nejlépe.
Odpověď sestavil: Alí Větrovec
- Biologicky vzato, za alkoholové kvašení jsou odpovědné kvasinky, tedy houby, zatímco za octové kvašení jsou odpovědné bakterie. Jedná se o dva odlišné procesy přeměny ovocných cukrů, kdy výstupem prvního je etanol, který může dále reagovat na kyselinu octovou, zatímco výstupem druhého je přímo kyselina octová bez alkoholového mezistupně.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadísy č. 2051 a 2052.
- Viz Me’álimu s-Sunen, 4/254.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1983.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3675 a al-Albání ho ocenil jako sahíh ve svém techrídži.
- Viz Tuhfetu l-ahwezí, 4/399.
- Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 5/98.
- Viz al-Marghinání v al-Hidája, citováno přes al-Inájetu šerhu l-Hidája, 10/125. Viz také Durru l-menzúd, 5/490.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 21/483.
- Viz al-Mughní al-muhtádž, 8/330.
- Viz al-Insáf, 1/319.
- Tak uvádí al-Merdáwí v al-Insáf, 1/320.
- Viz Matálibu úli n-nuhá, 1/230.
- Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, fetwa č. 3429.
- Viz Šerhu l-mumti’, 10/182.
- Viz Ibid., 1/433.