Byl pátek a zrovna skončila společná modlitba. Vyšel jsem z mešity a o něco déle jsem rozmlouval s jedním člověkem o předpisech týkajících se některých jeho “soukromých” otázek. Celou dobu jeden mladík čekal opodál, aby se mne také na něco zeptal. Měl, jak říkal, jen jednu otázku.
Když jsem skončil s tím prvním, přišel jsem za oním mladíkem. Na krátkou otázku jsem odpověděl krátkou odpovědí. Když jsem už byl na odchodu, mladík řekl: “Mám vlastně ještě dvě otázky.” Trochu jsem zvedl obočí, usmál se a řekl: “Nu dobrá, tak rychle ještě jednu. Protože trochu meškám a musím se vrátit z mešity.”
I druhý dotaz byl docela krátký, stejně jako odpověď na něho. Nicméně ještě dřív, než jsme se stačili rozloučit, mladík položil i třetí otázku, týkající se rušících a zrušených veršů v Koránu. “Nějak to nedokážu pochopit. Někdy kvůli tomu pochybuju o víře,” řekl znepokojeně.
V tom momentu jsem se zastavil já, jako bych ani nikam nespěchal.
Uvědomil jsem si, že se vlastně celou tu dobu chtěl zeptat jen na toto. Zeptal jsem se ho dál: “Je to jediná otázka, které nerozumíte?”
“Ne,” odpověděl mladík.
“Tak vidíte,” řekl jsem, “nemusíme rozumět úplně VŠEMU, abychom byli věřící. Je velmi důležité, abychom však rozuměli principům, základním pravidlům. Nemůžeme si dovolit, aby se k nám vkrádal šejtán, že kvůli tomu, že něčemu na víře nerozumíme, začneme o ní pochybovat. K těm věcem, nebo k těm koránským veršům, které nám nejsou úplně jasné, musíme přistupovat jako lidé pevní ve svém vědění (arab. الراسخون في العلم ar-rásichúne fi l-‘ilm). Alláh popisuje, že tito lidé o verších v Koránu, které jim nejsou zcela jasné, říkají:
آمَنَّا بِهِ كُلٌّ مِّنْ عِندِ رَبِّنَا
“My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!” (Áli ‘Imrán: 8)
“Ale jak?” zeptal se ten mladík.
Odpověděl jsem: “Poslyšte, tato specifická otázka (týkající se derogace v Koránu) má svou odpověď, ale pokud se naučíme obecné pravidlo, potom nebudeme mít problém s mnoha dalšími věcmi. To pravidlo zní: Kvůli nejasným věcem nebudeme a nesmíme útočit na principy, které jsou jasné. U nás, v islámu, jsou základní pilíře jednoznačné a srozumitelné.”
Pokračoval jsem: “Budeme-li se držet tohoto pravidla, cokoli nejasného najdme, nebude pro nás představovat problém. Jen je to pro nás ukazatel, že se toho o své víře musíme ještě tolik moc učit, protože jsme ještě zajisté neslyšeli a nenaučili se na danou otázku odpovědět. Ale není přece podmínkou, že člověk, aby byl věřící, musí rozumět KAŽDÉMU detailu své víry.”
Mladík pochybovačně pohnul hlavou.
Já pokračoval: “Nikdo na světě přece nerozumí úplně VŠEMU! Pokud vás to utěší, vemte to takto – sám jsem doktor islámských nauk a stále ještě pro mne existují otázky, které jsou mi nejasné! Ale to přece vůbec neznamená, že o své víře pochybuji …”
“Počkej,” přerušil mne mladík, “ty jsi opravdu doktor nauk?”
“Ano,” odpověděl jsem.
Mladík si prudkým pohybem sundal brýle, sklonil hlavu a z očí mu začaly téct slzy jako hrachy.
Pocítil jsem všechnu tu tíži jeho vnitřního boje s pochybnostmi ve věcech víry. Proto jsem tam jen tak stál a vůbec nic jsem mu neříkal.
Bratři a sestry, to nebyla jediná osoba, která mi takto jednou v Ramadánu položila dotazy, které odrážely jeho pochybnosti o víře. I když to mimo jiné svědčí i o tom, že během Ramadánu nejsou spoutáni úplně všichni šejtáni, jasně to dokazuje především to, že mnoho věřících bojuje s podobnými problémy.
Nepsal jsem o tomto během Ramadánu. Nechtěl jsem, kvůli duchu toho měsíce. Ale toto je něco, s čím se při práci s lidmi potýkáme neustále.
Pokud si něco přeju, abyste si z tohoto příběhu odnesli, pak je to ono pravidlo, které jsem uvedl: Nikdy si nedovolte pochybovat o víře, jen proto, že vám něco zrovna teď není jasné!!!
Nadále platí, že se o své víře učíme pořád dál a dál my všichni. Pokud se o ní budeme učit správně a popořádku, tak jak se to má, potom se nám najednou mnoho věcí bude zdát mnohem jasnějších. A i naše víra v Alláha, náš ímán, bude, dá-li Alláh, silnější a pevnější. S pomocí Boží.
Autor: Rusmir Čoković, Tuzla (Bosna a Hercegovina)
Zdroj: Facebook R. Č.