Jen Pán můj mne v tísni vyslyší, díl VI.

Praktické dopady na život věřícího

Učenci vyvodili z tohoto verše mnoho bezprostředních ponaučení pro náš každodenní život:

1. Alláh je Jediný, kdo skutečně přijímá prosby, odpovídá na ně a plní je.

Alláh Jediný je výlučným zdrojem absolutní milosti bránící jakékoli škodě. Kdokoli je v jakékoli tísni, měl by se proto snažit obrátit se pro zajištění své potřeby či odklonění toho zlého, co mu hrozí, pouze k Němu. Toto je skutečnost, kterou je třeba si neustále připomínat. Ne jednou, ale opakovaně.

Je třeba ji mít neustále na mysli, abychom se nestali jedněmi z těch, o nichž se říká:

وَإِذَا أَنْعَمْنَا عَلَى الْإِنسَانِ أَعْرَضَ وَنَأَىٰ بِجَانِبِهِ وَإِذَا مَسَّهُ الشَّرُّ فَذُو دُعَاءٍ عَرِيضٍ

„Když zahrneme člověka dobrodiním Svým, odvrací se a stranou se vzdálí, když však zlé se ho dotkne, tu hned prošení obšírného je plný.“ (Fussilet: 51)

A také:

فَلَمَّا نَجَّاهُمْ إِلَى الْبَرِّ إِذا هُمْ يُشْرِكُونَ

„když však je potom na souši zachrání, hle, modloslužebníky se stávají,“ (‘Ankebút: 65)

Tedy Alláh jim v jejich tísni ulehčil a splnil jejich upřímné prosby, i když věděl, že se poté znovu odchýlí a znovu upadnou do svého modloslužebnictví a nevíry, shodně Božím slovům:

فَإِذا رَكِبُوا فِي الْفُلْكِ، دَعَوُا اللَّهَ مُخْلِصِينَ لَهُ الدِّينَ

„A když plují na lodi, vzývají Boha a upřímně mu zasvěcují svou víru,“ (‘Ankebút: 65)¹

2. Alláh slibuje a zaručuje, že na prosbu toho, kdo je v tísni, skutečně odpoví.

Člověk v tísni je nejupřímnější a váže v takové situaci své srdce k Jedinému, byť je jinak zahlceno zlem. Jenže když člověk nemá jinou možnost, plně se oddá Alláhu, ať už je jinak věřící či nevěřící, poslušný či hříšný, ve shodě se slovy Božími:

حَتَّى إِذا كُنْتُمْ فِي الْفُلْكِ، وَجَرَيْنَ بِهِمْ بِرِيحٍ طَيِّبَةٍ، وَفَرِحُوا بِها، جاءَتْها رِيحٌ عاصِفٌ، وَجاءَهُمُ الْمَوْجُ مِنْ كُلِّ مَكانٍ، وَظَنُّوا أَنَّهُمْ أُحِيطَ بِهِمْ، دَعَوُا اللَّهَ مُخْلِصِينَ لَهُ الدِّينَ، لَئِنْ أَنْجَيْتَنا مِنْ هذِهِ لَنَكُونَنَّ مِنَ الشَّاكِرِينَ

„A když jste na lodi… A plují s nimi pod větrem příznivým a radují se z něho, když se však přižene na ně vítr bouřlivý a vlny se na ně valí ze všech stran a oni si uvědomí, čím jsou obklopeni, tehdy k Bohu se modlí zasvěcujíce Mu víru svou upřímnou a volají: “Jestliže nás z tohoto zachráníš, budeme věru patřit mezi vděčné!“ (Júnus: 22)

Huzejfa ibn Jemán رضي الله عنه pravil: „Před lidstvem je čas, kdy v bezpečí nebude nikdo, kromě toho, kdo bude Alláha prosit a vzývat tak úpěnlivě, jako by ho prosil a vzýval tonoucí.“²

Taková upřímná oddanost prohlubuje věřícího lásku k Alláhu, což je ta nejušlechtilejší emoce v celém stvořeném universu, jak smýšlí Ibn Tejmíjja:

„Není žádné lásky velkolepější a dokonalejší, nežli je láska věřících k jejich Pánu. A neexistuje nic, co by si zasluhovalo bezvýhradnou lásku více a spíše, nežli Vznešený Alláh Nejvyšší, a to z jakéhokoli úhlu pohledu.“³

al-Alúsí si všímá, že Alláhu nikdy není zatěžko vyslyšet prosbu někoho v nouzi, proto Posel Boží صلى الله عليه وسلم neměl v oblibě, aby někdo prosil Alláha o odpuštění způsobem: „Ó Bože, odpusť mi, pokud chceš.“ Alláh dříve či později jistojistě vyslyší každou takovou prosbu buď ještě na tomto světě, anebo na světě onom, buď dá přesně to, o co prosící žádal, anebo mu dá něco ještě lepšího. Proto nesmí prosící nikdy ztrácet naději a přestat se svými prosbami.⁴

3. Dávejte si pozor, aby ten, komu bylo ukřivděno, neprosil proti vám.

Alláh dříve či později vyslyší prosbu křivdícího, když se k němu obrací a prosí v neprospěch toho, kdo mu ukřivdil, jak si všímají al-Kurtubí⁵ a az-Zuhajlí.

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že když Prorok صلى الله عليه وسلم posílal Mu’áza ibn Džebela رضي الله عنه do Jemenu, řekl mu:

اتَّقِ دَعْوَةَ الْمَظْلُومِ، فَإِنَّهَا لَيْسَ بَيْنَهَا وَبَيْنَ اللَّهِ حِجَابٌ

„Boj se prosby ukřivděného, věru mezi ní a mezi Alláhem není překážky!“⁶

Anas ibn Málik رضي الله عنه od Posla Božího صلى الله عليه و سلم uvádí i dodatek:

وَإِنْ كان كَافِراً

„i kdyby šlo o nevěřícího.“⁷

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

ثَلاَثُ دَعَوَاتٍ مُسْتَجَابَاتٌ دَعْوَةُ الْمَظْلُومِ وَدَعْوَةُ الْمُسَافِرِ وَدَعْوَةُ الْوَالِدِ عَلَى وَلَدِهِ .

„Tři prosby jsou splněny: prosba ukřivděného, prosba cestujícího a prosba rodiče proti jeho potomkovi.“⁸

Chuzejma ibn Sábit رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم také řekl:

اتَّقوا دعوةَ المظلومِ فإنَّها تُحملُ على الغمامِ يقولُ اللهُ وعزَّتي وجلالي لأنصُرنَّك ولو بعد حينٍ

„Bojte se prosby ukřivděného, protože ta je věru nesena nad oblaka a Alláh říká: „Při Mé Vznešenosti a Mém Majestátu! Věru ti poskytneme podporu, byť až za chvíli!“⁹

4. Lidi Alláh učinil Svými dočasnými náměstky na zemi pouze na stanovenou dobu.

Po čase je usmrtí a nahradí jinými lidskými pokoleními. Každý ať přemýšlí nad svým konáním tváří v tvář věčnosti. Jest tedy jiného božstva než Jeho?¹⁰

Abú Muhammed al-Beghawí poukazuje také na moment, že vaše vlastní děti po vás jednou zdědí to, co dnes máte a čím disponujete. Poté to přejde zase na jejich děti, stejně jako to předtím přešlo na vás od vašich rodičů a rodičů jejich rodičů. Stejně tak se rodí celá lidská pokolení, národy, etnika, kultury a civilizace, aby se staly nástupkyněmi jiných a poté byly nahrazeny dalšími. A stejně tak i celá lidská rasa byla stvořena po rase džinů a bude-li Alláh chtít, mohou zemi po lidech zdědit zase džinové či nějaké jiné bytosti. Je jiného božstva, kromě Jediného Pravého Boha, kdo tyto změny řídí a je schopen je zvrátit? Proč potom jen málo lidí neprohlédne klamnost uctívání falešných božstev?¹¹

5. Moc, vláda a vůdcovství je věc, která pochází a přichází jedině od Alláha.

Jak uvádí as-Sujútí, Alláh ji dává dobrým, aby jejich dobro učinil ještě výraznějším a dává ho i zlým, aby jejich zlo skrze ni odhalil všem a potrestal je poté, co jim vládu vyrve z rukou.

Na tobě jakožto jednotlivci je za všech okolností nebouřit se proti tomu, kdo je nad tebou ustaven jako vůdce a velitel, ať už je dobrý, či špatný, a poslouchat ho ve všem, co neznamená neposlušnost vůči Alláhu, protože kdo se vzbouří a odvojí se od společenství muslimů pod jednotným vedením, umírá smrtí barbarské nevědomosti.

Dže’da ibn Hubejra pravil těm, kteří seděli okolo něho: „Věru jsem se naučil to, co jste se vy nenaučili a zažil jsem to, co jste vy nezažili. Věru po této době (tj. době chalífy Mu’áwíji رضي الله عنه) přijdou časy vládců, kteří nebudou patřit k jeho lidem a nebudou ani takoví, jako je on. Mezi nimi budou i ti naprosto nepatrného významu, až dokud nenadejde Hodina. Toto je vláda, kterou daruje Alláh tomu, komu chce – a neposkytujete ji vy. Zdaž nemá pastýř u svého stáda nároky stejně tak, jako má i stádo své nároky u svého pastýře? Proto vy splňte vůči nim nároky, které oni mají u vás, dokonce i kdyby vám oni křivdili. A přenechejte je Alláhu, protože i vy i oni budete mít možnost přít se o svá porušená práva v Soudný den a získat zpět své nároky, pošlapané na tomto světě!“ A potom recitoval koránské verše:

فَلَنَسْأَلَنَّ الَّذِينَ أُرْسِلَ إِلَيْهِمْ وَلَنَسْأَلَنَّ الْمُرْسَلِينَ ‎﴿٦﴾‏ فَلَنَقُصَّنَّ عَلَيْهِم بِعِلْمٍ ۖ وَمَا كُنَّا غَائِبِينَ ‎﴿٧﴾‏ وَالْوَزْنُ يَوْمَئِذٍ الْحَقُّ

„A zajisté se budeme tázat těch, k nimž poslové byli vysláni, a budeme se ptát i vyslanců Božích, a věru jim sdělíme se znalostí vše, vždyť My jsme nebyli nepřítomni. V ten den bude váhou pravda …“ (A’ráf: 6-8)¹²

7. Každý z nás potřebuje navázat vztah se svým Stvořitelem.

Siddík Hasan Chán uvádí, že tento verš je důkazem všeobecné, lidem vrozené potřeby obracet se k Alláhu, která se o to více projevuje v případech tísně a bezvýchodných situací, ať už vycházejí z příčin vnějších, jako nepřízeň osudu a tyranie druhých lidí, anebo vnitřních, skrytých uvnitř člověka a spuštěných jeho vlastním hřešením a nedostatky, anebo nemocemi či neduhy. Existující nesnáz v člověku jen vzbudí upřímnou touhu a oddanost výhradně vůči jeho Pánu a toto se stává i u těch, kteří jsou jinak nevěřící popírači Boha či k Němu za normálních podmínek přidružují jiná božstva. Toto vnitřní hnutí lidské mysli nedokáže spustit ani jeden z těch, kteří jsou vzýváni a uctíváni mimo Jediného Pravého Boha. A právě tato upřímnost je důvodem, že prosba takových lidí v takové situaci bývá dříve či později vyslyšena.¹³

8. Je dobře, že jen Jediný Pravý Bůh má absolutní moc plnit prosby.

Ibn ‘Ašúr si všímá, že ve skutečnosti, že Alláh je Jediný, kdo slyší a odpovídá na prosby, předně na prosby utištěných, je skryta další Boží moudrost:

„Toto je velmi hluboké zamyšlení, do jehož nejzazších hlubin nelze proniknout bez široké znalosti. Země tone v následování tužeb a zmítá se na jednu či na druhou stranu podle toho, po čem prahnou různí její obyvatelé. Z milosti Boží to však jsou sami lidé, kteří jí zmítají a není to ona, kdo se kymácí sama od sebe. A kdyby to byli lidé sami, kdo by mohli sami sobě splnit, cokoli by si zamanuli, věru by jejich protichůdná přání a tužby rozervala zemi na kusy a s ní i je samotné.“¹⁴

Ať nás tedy Alláh učiní jedněmi z těch, kteří se obracejí se svými prosbami a modlitbami pouze k Němu a k nikomu jinému a kteří Ho úpěnlivě vzývají v dobách dobrých i zlých, v časech snadných i nelehkých. Ámín!

1. Viz také aš-Šewkání ve Fethu l-Kadír, 4/169.
2. Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 37134.
3. Viz ar-Rewda, str. 42.
4. Viz Rúhu l-me’ání, 10/217-218.
5. Viz al-Džámi’u li-ahkámi l-kur´án,13/223.
6. Muttefekun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2448; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 19.
7. Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 3/153; aš-Šiháb v Musnedu, 2/97; ad-Dijá v al-Muchtára, 7/293; al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 10/152. Jako sahíh jej doložil al-Munewí v at-Tejsír, 1/31. Viz také al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 767.
8. Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, 1536; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1905 jako hasan a toto je jeho znění; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3862; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 2699; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 7501. Jako hasan li-ghajrihi ho označil al-Albání v Tahkíku Rijádi s-sálihín, hadís č. 987.
9. Zaznamenali Ibn Abí Chajsema v at-Tárích, hadís č. 2883; ad-Dewlábí v al-Kuná wel-asmá, hadís č. 1829; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 3718. Uvádí ho i al-Munzirí v at-Terghíbu wet-terhíb, 3/199. Jako hasan li-ghajrihi ho ocenil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 2230.
10. Tyto první čtyři postřehy jsou převzaty od az-Zuhajlího, viz Tefsíru l-munír, 20/16-17.
11. Viz Me’álimu t-tenzíl, 6/173.
12. Viz ad-Durru l-mensúr, 6/373.
13. Viz Fethu l-beján fí makásidi l-Kur´án, 10/61-62.
14. Viz Tefsíru t-tahríri we t-tenwír, 20/13.