Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:
كلوا جميعا و لا تفرقوا ، فإن طعام الواحد يكفي الاثنين ، و طعام الاثنين يكفي الثلاثة و الأربعة ، كلوا جميعا و لا تفرقوا ، فإن البركة في الجماعة
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:
كلوا جميعا و لا تفرقوا ، فإن طعام الواحد يكفي الاثنين ، و طعام الاثنين يكفي الثلاثة و الأربعة ، كلوا جميعا و لا تفرقوا ، فإن البركة في الجماعة
„Jezte všichni pospolu a nerozdělujte se, neboť jídlo pro jednoho stačí pro dva, jídlo dvou stačí pro tři a čtyři. Nerozprchávejte se od sebe, protože požehnání je ve společenství.“[1]
Tento krásný hadís obsahuje mnoho důležitých bodů ohledně postavení muslimské komunity. Také řeší problém plýtvání s jídlem.
Alláh سبحانه و تعالى pravil:
وَلَا تُسْرِفُوا ۚ إِنَّهُ لَا يُحِبُّ الْمُسْرِفِين
Avšak nebuďte marnotratní, neboť Bůh nemiluje marnotratné. (An‘ám: 141)
Tento verš podněcuje efektivitu a spokojení se s málem, podobně jako podtrhuje prosba Božího Posla صلى الله عليه و سلم:
اللهم اجعل رزق آل محمد قوتا
„Ó Alláhu, učiň rodu Muhammedovu obživu hojnou!“[2]
Co je lepším řešením plýtvání, než tento velmi jednoduchý akt – dělit se o jídlo? Je to čin, jenž vede k sebedisciplíně každého, kdo se ho zůčastní a vede ho i k vyhýbání se všemu, co by přesahovalo do potřeb ostatních.[3]
Hadís také odkazuje na požehnání potravy a na to, že společné kostování tuží komunitu. Ukazuje na prostředky, které posilují bratrské vazby. Sdílení jídla a společný chod zvyšuje vzájemnou lásku a posiluje ducha společenství.
Wahší ibn Harb رضي الله عنه se otázal Božího Posla صلى الله عليه و سلم:
يا رسول الله إنا نأكل ولا نشبع
„Posle Boží, věru jíme, ale nejsme nasyceni.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu na to odpověděl:
فلعلكم تأكلون متفرقين قالوا نعم قال فاجتمعوا على طعامكم واذكروا اسم الله عليه يبارك لكم فيه
„Možná jíte odděleně.“ „Ano,“ řekli přítomní. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Shromážděte se a vzpomeňte jména Božího. Pak v něm bude požehnáno.“[4]
Prorok صلى الله عليه و سلم též řekl:
أحب الطعام إلى الله ما كثرت عليه الأيدي
„Nejmilovanější jídlo u Alláha je to, kterého se dotýká mnoho rukou.“[5]
Nechť Alláh spojí naše srdce na Sunně a neučiní nás plýtvajícími. Ámín.
[1] Musned al-Bezzár, 127 (včetně poslední věty) – oceněn jako hasan v Sahíhu l-Džámi‘, č. 4501/8630 a v Silsiletu s-Sahíha, č. 2691. Viz též Sahíhu l-Buchári, 5392.
[2] Sahíh Muslim, 1055.
[3] Viz Fethu l-Bárí 5077.
[4] Zaznamenali Abú Dawúd, č. 3764; Ahmed a další. Ibn Hadžer jej označil za hasan ve svém Techrídžu Miškáti l-Mesábih, 4/172 a al-Albání v Sahíh Ibni Mádža, č. 2674.
[5] Viz Šu’abu l-Ímán, 7/3154; a další. Oceněn jako hasanal-Arakím, Ibn Hadžarem a al-Albáním v Sahíhu t-Terghíb, č. 2133.