Jsou mírumilovné Koránské verše zrušeny verši o boji?

OTÁZKA: Jaká je vaše odpověď na argument, že tzv. mírumilovné verše v Koránu jsou zrušeny verši přikazujícími násilí a proto jsou muslimům platné jedině na to, aby s jejich pomocí před nevěřícími pokrytecky lhali?

ODPOVĚĎ:

Jde o tvrzení velmi rozšířené v jistých kruzích, které sleduje základní argumentační linku, podle které je islám již z principu něco zlého a patologického a tato špatnost je obsažena již v samém jeho základu, tedy je v islámu nezbytná a z islámu neodstranitelná.

Tento pohled selhává ve třech rovinách:

Jedná se o argument kruhem, tj. muslimové jsou špatní a násilničtí a proto je islám zlem, ergo špatní a násilničtí muslimové jsou proto, že špatný je islám, který je jejich náboženstvím. Pokud se potom najde nějaký muslim, který násilnickost jiných svých souvěrců odsuzuje, je buď pokrytec a lhář, nebo své víře dostatečně nerozumí, protože správný muslim přece nemůže být jiný, než pouze násilnický.
Toto vidění upírá muslimům možnost studovat své posvátné texty, vyučovat je, interpretovat a dedukovat z nich pravidla, kterými se řídí, protože si uzurpuje jedinou správnost. My nemuslimům možnost studovat islámské náboženské texty a vyvozovat z nich závěry naopak neupíráme. Přímo je k tomu vyzýváme. Jen tvrdíme, že na to, aby člověk mohl vynášet stanoviska o Koránu, Sunně a islámské právní vědě, které by pro ostatní muslimy byly relevatntní, musí splnit jisté podmínky, např. že sám bude muslimem a sám bude vzdělán tradičním způsobem v klasických islámských naukách, např. islámské právní vědě, výkladu Koránu, nebo vědách o Sunně.
Je pravdou, že fenomén rušících a zrušených veršů v Koránu existuje. Je doložen koránským veršem:

مَا نَنسَخْ مِنْ آيَةٍ أَوْ نُنسِهَا نَأْتِ بِخَيْرٍ مِّنْهَا أَوْ مِثْلِهَا ۗ أَلَمْ تَعْلَمْ أَنَّ اللَّهَ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ

Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen? (Bekara:106)

Jenže vzpomenutý argument, tak, jak je postaven, nechápe a nebere v potaz význam, vnitřní dynamiku a vývoj těchto koránských konceptů. Vykládá si je účelově.

Co se týče pojmu derogace/abrogace, jedná se o koncept v arabštině nazývaný نسخ nesch, dosl. překrytí, přemazání významu. Problém je, že samotný tento koncept prošel vývojem, který je odborníkům na výklad koránu velmi dobře znám. Něco jiného pod ním rozuměly první generace muslimů a něco jiného pisatelé klasických tefsírů v době 300 let po smrti Proroka, mír a požehnání s ním. Chápání neschu u prvních generací bylo totiž omnoho širší, než chápání téhož pojmu u pozdějších odborníků, které jiné situace z tohoto termínu vyčlenili do samostatných konceptů shodně tomu, jak se vyvíjela nauka o výkladu Koránu.

Pro první muslimy plnilo funkci neschu nejen to, co skutečně ruší nějaký předpis, ale i cokoli, co nějak upřesnilo, zúžilo nebo specifikovalo původní absolutní a široký předpis nějakého koránského verše. Vše toto zahrnovali do kategorie nesch a nazývali neschem. Tedy i pokud nějaký verš dával směrnici k tomu, jak se obecně v nějaké situaci zachovat a druhý stanovil nějakou výjimku z něj, nazvali by takovou situaci neschem, obecný verš by nazvali veršem zrušeným, arab. منسوخ mensúch a upřesňující, výjimku stanovující verš by nazvali ناسخ násich, tedy rušící.

Pozdější generace chápali nesch už jen v nejužším smyslu tohoto pojmu jako skutečné a absolutní zrušení jednoho předpisu jiným, např. změna modlitebního směru z Jeruzaléma na Mekku, nebo postupný zákaz alkoholu. Specifikaci obecného významu výjimkou z něj označují tito pozdější vykladači termínem تخصيص tachsís, nikoli nesch.

Tohle je i náš případ. Verše hovořící o příkladném chování k nemuslimům jsou obecné platnosti a verše hovořící o boji a zabíjení jsou výjimkou, která se buďto vztahuje na konkrétní události, anebo obecně upravuje válčení, boj a vojenství jako oblast lidské činnosti. Tedy příkladné chování platí pro nemuslimy nebojující s muslimy a naopak, ti, kteří proti muslimům bojují se zbraní, musí počítat s tím, že se muslimové budou bránit a to samozřejmě také se zbraní v ruce.

Navíc, pokud by mělo jít o skutečný nesch ve smyslu překrytí významu a tím i jeho zrušení, muselo by být přesně jasné, který verš je rušící, který je zrušen a který zrušen není. To v tomto případu není jasné a různé tefsíry uvádí různý počet nebo různý výčet veršů, které jsou těmi bojovými nějak rušeny nebo specifikovány. Dokonce ani není jasné který z těchto bojových veršů je právě ten rušící a upřesňující. Uvádějí se nejméně tři různé verše. Proto nemůže jít o stejnou situaci jako v případě změny kibly nebo postupného zákazu alkoholu, tudíž nikterak není možno prohlásit mírumilovné koránské verše za neplatné.

Platné nepochybně jsou, stejně jako jsou platné i ty bojové, jen každý platí ve zcela jiné, naprosto odlišné situaci. Platí klasické pravidlo islámsko-právní vědy, tedy že nějaký předpis pozbývá platnosti v situaci, kdy neexistuje pro tento předpis důvod. Tedy pokud není nějaký muslim ve válečném stavu s nějakým nemuslimem, neplatí mezi nimi předpisy upravující válku a boj.

Důkazem pro správnost výše uvedeného tvrzení jsou koránské verše:

لَّا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ لَمْ يُقَاتِلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَلَمْ يُخْرِجُوكُم مِّن دِيَارِكُمْ أَن تَبَرُّوهُمْ وَتُقْسِطُوا إِلَيْهِمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ إِنَّمَا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ قَاتَلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَأَخْرَجُوكُم مِّن دِيَارِكُمْ وَظَاهَرُوا عَلَىٰ إِخْرَاجِكُمْ أَن تَوَلَّوْهُمْ ۚ وَمَن يَتَوَلَّهُمْ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ

Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za přátele ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi budou přátelit, jsou nespravedliví! (Mumtehana:8-9)

Slova „Bůh vám nezakazuje,“ jsou vlastně pobídkou, tj. proč tak neučinit, když Bůh to přece nezakázal. Verš implikuje, že důvodem boje a nepřátelství je reakce na dřívější agresi protistrany.

Verše jsou z medínské doby, tedy poměrně pozdní, kdyby se nalezl nějaký hnidopich a chtěl je silou vměstnat do kategorie těch, které měly být zrušeny.

Na rozdíl od citovaného překladu I. Hrbka bych raději volil pro překlad slovesa ولى – يولي wellá-juwellí českého ekvivalentu spolčovat, namísto příliš obecného a zavádějícího přátelit se, brát si za přátele. Verš totiž hovoří o politice, míru a válce a příslušných vztazích mezi skupinami lidí, kterých se válka a mír týká.

A Alláh ví nejlépe.