Po vojenské porážce Osmanské říše v I. světové válce obsazovala vojska západních mocností jih Anatolie. Stalo se to na základě podpisu tzv. Mudroského příměří, které mělo ukončit nepřátelství mezi Osmany a evropskými spojenci. Města Maraš (dnes Kahramanmaraş v jižním Turecku), Ayntab a Adana (dnes Çukurova na jihu Turecka) v regionu Kilikie spadla na základě této dohody do britské okupační zóny. Na podzim roku 1919 předala britská okupační správna na základě předem dohodnutých spojeneckých závazků jihoanatolské provincie okupační správě francouzské.
Všechny kilikijské muslimské ženy v té době stále nosily na svých hlavách závoj přes vlasy. Velká většina z nich mívala zahalený i obličej.
Koncem října Francouzi napochodovali i do Maraše. Jejich jednotky tvořily převážně francouzské koloniální sbory a franko-arménská legie o síle asi dvou tisíc mužů.
Dne 31. října 1919 večer důstojník armády okupantů předstoupil před národ a skupině přihlížejících žen, které ulicí Uzunoluk pospíchaly do veřejných ženských koupelen, řekl: “Váš stát je poražen! Nyní jste subjektem západní nadvlády! Ihned si sundejte šátky!”
Ženy jeho příkazu neuposlechly a své závoje si z vlasů odmítly sundat.
Důstojník přistoupil k jedné z žen a pokusil se jí strhnout z hlavy šátek sám, řka: “Toto už není země Turků! Po francouzském území se s šátkem na hlavě procházet nebudete!”
Ženy začaly utíkat a křičet o pomoc. Jejich volání nejprve uslyšel jistý Sait Çakmakcı , který se jim vydal v ústrety, aniž držel v ruce nějakou zbraň. K útočníkovi se však přidali arménští legionáři, kteří Saida bez milosti namístě zastřelili.
Záhy poté přispěchal jiný prostý Turek, drobný obchodník zvaný Sütçü İmam, který opodál prodával mléko. Generálova panovačná rétorika a nestydatě drzé požadavky v něm probudily muslimské svědomí a zápal. Když uslyšel, že se strhl povyk, rozběhl se ke generálovi a srazil ho k zemi. Vytrhl pistoli, kterou měl Francouz za pasem a okamžitě mu ji namířil do obličeje, aby ho zneškodnil.
Zda se mu to skutečně podařilo, není jisté. Turecké, arménské i francouzské zdroje se shodují, že pistolí, kterou ukořistil od důstojníka, mlékař zabil nebo zranil několik legionářů. Dokonce se mu podařilo odlákat pozornost od žen a z místa události následně sám uprchnout.
Po incidentu se Sütçü İmam ukrýval v nedaleké vesnici. Franko-arménští legionáři, kteří na místo přijeli, se mstili palbou do tureckých civilistů. Zabili a zranili několik lidí, mezi nimi i jistého Hüseyina, syna Zülfikara Çavuşe.
Francouzům se též podařilo zatknout Sütçü İmamova bratrance Kadira. Svázali mu ruce a nohy zezadu do kozelce. Podrobili ho krutému mučení a zohavili jeho tělo. Uřízli mu nos a uši. Kadir se udusil vlastní krví krátce poté, co byl dopraven do francouzské okupační vazby.
Tyto události vyvolaly v lidech kilikijského kraje hněv a zuřivost. Kilikijští Turci vytáhli do války kvůli zneuctění důstojností svých žen, dcer, sester a matek. Přímo vedly k ozbrojenému povstání místních obyvatel proti francouzské okupaci, které skončilo tureckým vítězstvím už o několik měsíců později – v únoru 1920. Místní lidé srdnatě bojovali za svou svobodu a nad svými nepřáteli brzy zvítězili.
Dnes je Maraš svobodný. Před budovou místní univerzity stojí památník, který vidíte na obrázku. Znázorňuje scénu, kdy Sütçü İmam přemáhá francouzského okupanta, aby chránil čest a cudnost obyvatelek svého města. Připomíná incident, který přerostl v revoluci, která nakonec vedla k osvobození jižní Anatolie od cizorodých okupantů, zneucťujících turecké muslimské zvyklosti. Univerzita od roku 1992 nese také jméno statečného a nebojácného prodavače mléka.