Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
يُبْعَثُ كُلُّ عَبْدٍ عَلَى مَا مَاتَ عَلَيْهِ
„Každý služebník [1] bude vzkříšen při tomtéž, při čem zemřel.“ [2]
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
يُبْعَثُ كُلُّ عَبْدٍ عَلَى مَا مَاتَ عَلَيْهِ
„Každý služebník [1] bude vzkříšen při tomtéž, při čem zemřel.“ [2]
Hadís je zaznamenán v Muslimově sbírce Sahíh, v knize O popisu Ráje, jeho slastí a obyvatel, v kapitole O příkazu dobrého smýšlení o Alláhu při umírání.
Ibn Kesír citoval tento hadís ve svém Tefsíru při výkladu Božích slov:
كَمَا بَدَأَكُمْ تَعُودُونَ فَرِيقًا هَدَىٰ وَفَرِيقًا حَقَّ عَلَيْهِمُ الضَّلَالَةُ ۗ إِنَّهُمُ اتَّخَذُوا الشَّيَاطِينَ أَوْلِيَاءَ مِن دُونِ اللَّـهِ وَيَحْسَبُونَ أَنَّهُم مُّهْتَدُونَ
A jak vás stvořil poprvé, tak se k Němu i navrátíte. Jednu skupinu On správnou cestou vede, zatímco druhou odsoudil k bloudění, takže si vzali místo Boha za přátele satany, a přitom si myslí, že po správné cestě jsou vedeni. (A’ráf: 29-30)
Učenci ohledně výkladu tohoto hadísu podávají rozličná vysvětlení. Někteří uvádějí, že člověk bude vzkříšen v pohřebním plátnu, ve kterém byl pochován, jiní význam tohoto hadísu zúžili jen na mučedníka (arab. الشهيد aš-šehíd) padlého na cestě Boží. Někteří, jako část hanefíjských a málikovských učenců, říkají, že se tato slova vztahují na někoho, kdo zemře ve stavu poutního zasvěcení (tj. jako محرم muhrim), případně jednoho konkrétního zesnulého poutníka z doby Prorokovy صلى الله عليه و سلم, jak uvádí al-‘Ajní a az-Zarkání [3]. Většina uvedla, že platí všeobecně a týká se všech lidí bez výjimky.
Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí shrnul význam tohoto hadísu slovy:
„Pokud člověk zemře v určitém konkrétním stavu, končí v tomto daném stavu také jeho pozemský život a v tomtéž stavu bude také vzkříšen.“ [4]
Ibn Hadžer al-‘Askalání dodal:
„Z tohoto důvodu je také oblíbeno povzbuzovat umírající k tomu, aby pronesli, že není božstva kromě Alláha, aby se tak tato krásná slova stala tím posledním, co na tomto světě řeknou.“ [5]
Ti, kteří tento hadís spojovali s poutí, jej spojovali s hadísem od Abú Hurejry رضي الله عنه, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم praví:
من خرجَ حاجاً فمات؛ كُتب له أجر الحاج إلى يوم القيامة، ومن خرج معتمراً فمات؛ كتب له أجر المعتمر إلى يوم القيامة، ومن خرج غازياً فمات؛ كتب له أجر الغازي إلى يوم القيامة
„Kdokoli vyjde, aby vykonal hadždž a zemře přitom, tomu Alláh v Den Zmrtvýchvstání připíše odměu poutníka. Kdokoli vyjde, aby vykonal ‘umru a zemře při tom, tomu Alláh v Den Zmrtvýchvstání připíše odměnu toho, kdo vykonal ‘umru. Kdokoli vyjde, aby bojoval na cestě Boží zemře při tom, tomu Alláh v Den Zmrtvýchvstání připíše odměnu toho, kdo bojoval na cestě Boží.“ [6]
Šejch Ibn ‘Usejmín v souvislosti s tímto další hadís ohledně toho, kdo zemře během pouti:
„Pokud někdo, kdo má v plánu vycestovat na hadždž, zemře ještě předtím, než vyrazí, není poutníkem, ale Alláh jej odmění za jeho činy. Pokud již ale vstoupil do stavu poutního zasvěcení (arab. ihrám) a zemřel až poté, potom je poutníkem, protože Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl ohledně člověka, kterému během stání na planině ‘Arafa jeho velbloudice zlomila vaz:
اغْسِلُوهُ بِمَاءٍ وَسِدْرٍ وَكَفِّنُوهُ فِي ثَوْبَيْنِ وَلا تُحَنِّطُوهُ وَلا تُخَمِّرُوا رَأْسَهُ فَإِنَّهُ يُبْعَثُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ مُلَبِّيًا
„Omyjte ho vodou s lotosovníkovými listy a zabalte ho do jeho dvou rouch, avšak nevoňavkujte ho a nepokrývejte mu hlavu, neboť on bude v Den Zmrtvýchvstání vzkříšen recitujíce telbíjju. [7] “ [8] A nenařídil jim vykonat za něj hadždž, což naznačuje, že dotyčný poutníkem opravdu byl.“ [9]
Ti, kteří tento hadís uvedli do souvislosti džihádu a mučednictví, se opírali také o hadís od Abú Hurejry رضي الله عنه, ve kterém Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
كُلُّ كَلْمٍ يُكْلَمُهُ الْمُسْلِمُ فِي سَبِيلِ اللَّهِ يَكُونُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ كَهَيْئَتِهَا إِذْ طُعِنَتْ تَفَجَّرُ دَمًا اللَّوْنُ لَوْنُ الدَّمِ وَالْعَرْفُ عَرْفُ الْمِسْكِ
„Každá rána, kterou muslim na cestě Boží se v Soudný Den objeví tak, jako tomu bylo v okamžiku, kdy ji dotyčný utržil. Bude z ní prýštit krev barvy krve, která však bude vonět jako mošus.” [10]
Souvislost tohoto hadísu s úmysly dokládá hadís zaznamenaný na autoritu Ibn Omara رضي الله عنه, ve kterém Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِذَا أَنْزَلَ اللَّهُ بِقَوْمٍ عَذَابًا أَصَابَ الْعَذَابُ مَنْ كَانَ فِيهِمْ ثُمَّ بُعِثُوا عَلَى أَعْمَالِهِمْ
„Když Alláh sešle na nějaký lid trest, tento trest zasáhne každého, kdo byl mezi nimi. Pak budou vzkříšeni podle svých činů.” [11]
Ibn Hadžer al-Askalání ve vysvětlení tohoto hadísu pravil:
„Budou vzkříšeni podle svých činů“ –
tedy každý jeden z nich bude vzkříšen podle svých činů, pokud byly dobré, tak s dobrými následky a pokud byli špatné, tak se špatnými. Díky tomu bude daná pohroma pro spravedlivé očištěním a pro hanebníky trestem. V Sahíhu Ibn Hibbánově se od ‘Áiše رضي الله عنها uvádí: „Věru Alláh, když ze Své Svrchovanosti sešle na nějaký lid trest pohromou a jsou mezi nimi i bezúhonní, polapí jím i je. Poté budou vzkříšeni shodně svým úmyslům a činům.“ [12]
Ad-Dáwúdí pravil: „Ibn Omarův hadís znamená, že pokud je nějaký lid trestán za svou nevíru a jsou mezi nimi i další, kteří k nim nepatří, jako lidé na jejich tržištích apod., jsou postiženi spolu s nimi a poté budou vzkříšeni shodně svým úmyslům a činům. Také se říká, že pokud si Alláh přeje zasáhnout nějaký lid trestem, učiní na patnáct let jejich ženy neplodnými, aby, když přijde trest, jím nebyly zasaženy děti, nad kterými je pero ještě zdviženo. Ale pro něco takového neexistuje žádný základ, kvůli obecnému vyznění hadísu od ‘Áiše رضي الله عنها a kvůli tomu, co dosvědčuje každodenní zkušenost, kdy se například potopí loď plně naložená muži, ženami i dětmi a zahubeni jsou všichni společně, nebo když shoří velké sídlo, nebo zaútočí vzbouřenci a zbojníci na cestující prosté lidi, nebo když některou ze zemí muslimů napadne nevěřící nepřítel a vztáhne meč na její obyvatele, nebo sem také spadají cháridžovci staré doby, po nich karmaté, dále Tataři a další. Nechť je nám Alláh na pomoci.“ [13]
Také říká:
„To, že spolu zahynuli, ještě neznamená, že budou také shodně odměněni nebo shodně potrestáni. Naopak, každý jeden z nich bude odměněn na základě svých činů a úmyslů. To, že je postihlo to, co je postihlo, dává Ibn Džemra za vinu jejich mlčení ve vztahu k přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného. Protože ti z nich, kteří přikazovali vhodné a zakazovali zavrženíhodné, spadají pod předpis Božích slov:
وَمَا كَانَ اللَّـهُ لِيُعَذِّبَهُمْ وَأَنتَ فِيهِمْ ۚ وَمَا كَانَ اللَّـهُ مُعَذِّبَهُمْ وَهُمْ يَسْتَغْفِرُونَ
Bůh však není takový, aby je ztrestal, když jsi mezi nimi – ani nechce být Bůh vykonavatelem jich potrestání, dokud budou prosit o slitování. (Anfál:33)
To ukazuje, že potrestá obecně každého, kdo nepřikazuje vhodné a nezakazuje zavrženíhodné. V podobném smyslu vyznívají i Boží slova
فَلَا تَقْعُدُوا مَعَهُمْ حَتَّىٰ يَخُوضُوا فِي حَدِيثٍ غَيْرِهِ ۚإِنَّكُمْ إِذًا مِّثْلُهُمْ
nesedejte si s nimi, dokud se nepohrouží do jiného rozhovoru, jinak jim budete podobni (Nisá:140)
Z tohoto předpisu vyvozujeme nutnost vzdálit se od nevíry a od křivdy, protože zůstat jí přítomen by znamenalo společně se vystavovat hrozbě zničení. Toto ovšem neznamená, že ti, kteří tohoto příkazu neuposlechnou, jsou přesně stejní jako oni, jako oni je pouze ten, kdo jim v tomto pomáhá a je s takovou jejich činností spokojen. Na toto poukázal i Posel Boží صلى الله عليه وسلم, když vybídl, aby si lidé pospíšili a nesetrvávali příliš na místech, kde žili Semúdejci.
Tito lidé, kteří jsou zahubeni spolu s nimi budou následně vzkříšeni při tom, co činili a vztahuje se na ně Spravedlivost, protože jejich činy přeci jen byly zbožné. Proto i budou za ně na onom světě odměněni a ona pohroma, která je postihla na světě tomto pro ně byla vykoupením a očištěním za jejich špatný čin přehlížení zla, neboť trest dopadá na všechny, kteří se zla zúčastňují nebo mu přihlížejí, neodvraceje od něho jiné. Tedy je to trest za jejich liknavost. V Soudný Den budou všichni tito vzkříšeni a odměněni podle svých činů. V tomto hadísu tedy tkví důrazné upozornění a hrozba každému, do mlčí tváří v tvář zlu a nekritizuje ho a tím spíše tomu, komu je lhostejné, k čemu dochází, nebo tomu, kdo je s tím dokonce spokojen, nebo tomu dokonce napomáhá!“ [14]
Ibn Tejmíjja poznamenává:
„Mohou existovat i tací, kteří se, když zemřeli, jevili nevěřícími, avšak před smrtí uvěřili v Alláha, ještě předtím, než smrtelné křeče dosáhly jejich hrdla, avšak při nich nebyli u nich žádní věřící a i dotyční sami to před svými rodinami ukrývali, ať již z důvodu dědictví, nebo z důvodu jakýchkoli jiných. Leč takoví zajisté budou s věřícími, dokonce i kdyby byli pochováni mezi nevěřícími.“ [15]
Šejch Ibnu l-‘Usejmín napsal:
„Jedna z Prorokových صلى الله عليه و سلم proseb zní:
اللَّهُمَّ مَنْ أَحْيَيْتَهُ مِنَّا فَأَحْيِهِ عَلَى الإِيمَانِ وَمَنْ تَوَفَّيْتَهُ مِنَّا فَتَوَفَّهُ عَلَى الإِسْلاَمِ
„Ó Alláhu, dáš-li komukoli z nás ještě žít, dej mu žít ve víře. A dáš-li komukoli z nás zemřít, dej mu zemřít v islámu.“ [16] – v souvislosti se smrtí zmínil islám, znamenající projevit vůči Alláhu úplnou odevzdanost, ale v souvislosti se životem zmínil víru (arab. إيمان ímán), protože ta je lepší. Je tím, co se uhnízdí v srdci, tím, co rozhoduje v okamžiku smrti a v okamžiku vzkříšení. A tím je vždy to, co je v srdci.“ [17]
Al-Kurtubí přivádí tento hadís do následujícího kontextu:
„‘Abbád ibn Kesír přes Zubejra رضي الله عنه uvádí od Džábira رضي الله عنه: „Muezíni a poutníci vyjdou v Den Zmrtvýchvstání ze svých hrobů svolávajíc k modlitbě a odpovídajíc na výzvu Boží.“
Abú Kásim al-Chatellí ve své knize ad-Díbádž uvádí podání od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما a ‘Alího ibn Husejna, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Džibríl, mír s ním, mne zpravil: „Sl
ova „není božstva kromě Alláha“ jsou společníkem člověka na jeho smrtelné posteli, v jeho hrobě a i tehdy, když bude ze svého hrobu vzkříšen. Muhammede, kdybys je jen mohl vidět v den, když budou povstávat ze svých hrobů, otřepávajíce prach ze svých hlav a jeden z nich řekne: „Není božstva kromě Alláha, chvála Alláhu“ a tvář se mu rozzáří světlem, zatímco druhý vyjde ze svého hrobu a řekne: „Běda mi za všechny moje poklesky, kterých jsem se vůči Alláhu dopustil!“ – načež jeho tvář zčerná!“ [18]
Uvádí se s řetězcem vypravěčů k ‘Abdulláhu ibn Omarovi رضي الله عنهما, že pravil: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم vyprávěl, že ti, kteří hovořili: „Není božstva kromě Alláha“ a žili podle toho, nepocítí ani v okamžiku smrti, ani v hrobech, ani v Den Zmrtvýchvstání žádnou tíseň. Jako bych viděl ty, kteří říkali, že není božstva kromě Alláha a žili podle toho, jak setřásají prach ze svých hlav a říkají: „Chvála Alláhu, který od nás odehnal všechnu hoři a nejistotu.“ [19]
An-Nesáí zaznamenal od Posla Božího صلى الله عليه و سلم slova:
تخرج النائحة من قبرها يوم القيامة شعثاء غبراء عليها جلباب من لعنة الله ودرع من نار يدها على رأسها تقول: يا ويلاه
„Plačka bude v Den Zmrtvýchvstání vzkříšena nahá a bosá, překryta prokletím Božím, s těsnou vestou z ohně. Bude držet svou ruku na hlavě a naříkat: „Běda mi!“ Hadís podobného znění zaznamenává i Muslim a Ibn Mádža od Abú Málika al-Ašdžá’ího رضي الله عنه, ve kterém Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
النياحة من أمر الجاهلية، وإن النائحة إذا ماتت قطع الله لها ثياباً من نار ودرعاً من لهب النار
„Oplakávání zesnulých je zvyk doby nevědomosti a plačce, když zemře, Alláh připraví oděv z ohně a těsnou vestu z ohnivých plamenů.“ Takto hadís zaznamenal Ibn Mádža. [20]
V Muslimově verzi stojí:
تقام القيامة وعليها سربال من قطران ودرع من جرب
„V Den Zmrtvýchvstání bude oživena s košilí z téru a těsnou vestou ze svrabu.“ [21] “ [22]
Poté, co al-Kurtubí dokreslil příklad plaček dalšími podobnými podáními, přechází k příkladu lichvářů a nakonec i obecnému závěru:
„Vznešený Alláh praví:
الَّذِينَ يَأْكُلُونَ الرِّبَا لَا يَقُومُونَ إِلَّا كَمَا يَقُومُ الَّذِي يَتَخَبَّطُهُ الشَّيْطَانُ مِنَ الْمَسِّ
Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil svým dotekem. (Bekara: 275)
Vykladači říkají: Nevstanou ze svých hrobů. Tento názor zastávají Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما, Mudžáhid, Ibn Džubejr, Katáda, Rabí’, as-Suddí, ad-Dahhák, Ibn Zejd a další. Jiní říkají, že k tomu určený šejtán ho bude bez přestání dusit. Všichni se však shodují na tom, že dotyčný bude vzkříšen dusící se, což je vše trestem za jeho hřích a také proto, aby ho všichni, kteří se shromáždí na Místě shromáždění, mohli proklínat. Alláh toto přichystal pro všechny ty, kteří používali úrok, neboť oni tento úrok pohltili do svých útrob a zatěžkali je s ním. Proto, až budou vzkříšeni ze svých hrobů, budou se potácet pod tíhou svých břich. Alláh nechť nás ochrání před tímto na tomto i na onom světě.
Vznešený Alláh praví:
وَمَن يَغْلُلْ يَأْتِ بِمَا غَلَّ يَوْمَ الْقِيَامَةِ
Však ten, kdo podvádí, přinese to, co zpronevěřil, v den zmrtvýchvstání. (Áli ‘Imrán: 161)
Od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se také dochovalo:
من مات على مرتبة من المراتب بعث عليها يوم القيامة
„Člověk bude v Den Zmrtvýchvstání vzkříšen přesně na tomtéž stupni, na kterém zemřel.“ [23]
Toto ukazuje na správnost všeho, co jsme uvedli.“ [24]
Al-Menáwí říká:
„Věru cokoli dobrého či špatného služebník na tomto světě vykoná, toho výsledky se pro něj odrazí na světě onom, protože ten je místem odměny a odměna každého člověka závisí na jeho činech a každé vykonané dobro, nebo zlo, bude odměněno podobným způsobem. Každý člověk bude vzkříšen na tom, co mu náleželo i v pozemském životě. Proto je přislíbeno, že každý bude vzkříšen na tom, na čem zemřel. Jak řekli moudří: „Věru duše se na tomto světě rozloučí se svými těly, jsouce nevědomé a zůstávaje v tomto stavu nevědomosti i na onom světě. A tato nevědomost se stane také důvodem největšího duchovního utrpení.“ [25]
Také říká:
„Každý služebník bude vzkříšen na tomtéž, na čem zemřel, tedy přesně při tom, při čem zemřel, ať už to bylo dobré, nebo špatné. Pravil al-Herewí: „Nejde o to, že by byl člověk vzkříšen v pohřebním plátně, protože je do něj zabalen až po smrti. Tento hadís je ozřejmen hadísem, který zaznamenal Abú Dáwúd od ‘Abdulláha ibn ‘Amra ibnu l-Ás رضي الله عنهما, jenž se Proroka صلى الله عليه و سلم zeptal: „Posle Boží, zprav mne o džihádu a o nájezdu.“ Řekl:
يَا عَبْدَ اللَّهِ بْنَ عَمْرٍو، إِنْ قَاتَلْتَ صَابِرًا مُحْتَسِبًا بَعَثَكَ اللَّهُ صَابِرًا م
ُحْتَسِبًا، وَإِنْ قَاتَلْتَ مُرَائِيًا مُكَاثِرًا بَعَثَكَ اللَّهُ مُرَائِيًا مُكَاثِرًا، يَا عَبْدَ اللَّهِ بْنَ عَمْرٍو، عَلَى أَىِّ حَالٍ قَاتَلْتَ أَوْ قُتِلْتَ بَعَثَكَ اللَّهُ عَلَى تِيكَ الْحَالِ
„Ó ‘Abdulláhu ibn ‘Amr, pokud budeš bojovat vytrvale, doufajíce (v odměnu u Alláha), Alláh tě vzkřísí jako vytrvalého, doufajícího. Avšak pokud budeš bojovat jen proto, aby ses zviditelnil a získal hojnou kořist, Alláh tě vzkřísí jako někoho, kdo se jen snaží zviditelnit se a získat hojnou kořist. Ó ‘Abdulláhu ibn Omar, v tomtéž stavu, v jakém budeš bojovat nebo budeš zabit, tě Alláh také vzkřísí.“ [26]
A od Anase رضي الله عنه s odvoláním na Abú Hurejru رضي الله عنه se dochovalo: „Kdo zemře opilý, ten věru patří anděla smrti opilý, spatří Munkera a Nekíra opilý a bude v Den Zmrtvýchvstání vzkříšen opilý.“ [27]
‘Ijád pravil: „[Imám]Muslim zařadil tento hadís za hadís ve znění:
لَا يَمُوتَنَّ أَحَدُكُمْ إِلَّا وَهُوَ يُحْسِنُ بِاللَّهِ الظَّنَّ
„Nechť nikdo z vás neumírá jinak, nežli s co nejlepším smýšlením o Alláhu.“ [28]
To ukazuje, že tento hadís je vysvětlením hadísu, jenž mu předcházel, tedy že budou vzkříšeni s takovým smýšlením o Alláhu, s jakým zemřeli. Hadís pro své všeobecné vyznění také ukazuje, že budou vzkříšeni při činnostech, kterým se oddávali. Kdyby však tento hadís nevysvětloval předcházející hadís, nebyl by zařazen za něj. Platí tedy i jedno, i druhé. Tedy např. tanečnice, pokud zemře při tom, když zrovna tančila, bude vzkříšena, jak tancuje apod. i v jiných případech.“ [29]
Šejch Muhammed ibn ‘Abdirrahmán al-Mubárekfúrí komentoval tento hadís slovy:
„Podobně, jako je zaznamenáno al-Hákimem, že:
مَنْ مَاتَ عَلَى مَرْتَبَةٍ مِنْ هَذِهِ الْمَرَاتِبِ بُعِثَ عَلَيْهَا يَوْمَ الْقِيَامَةِ
„Kdo zemře v nějaké situaci z mnoha situací, ten bude vzkříšen v tomtéž v Den Zmrtvýchvstání.“ [30]
Také je zaznamenáno, že muezín bude vzkříšen svolávajíc na modlitbu, poutník odpovídající na výzvu Boží bude vzkříšen odpovídajíc na výzvu Boží, jak uvádí al-Asbahání v díle at-Targhíbu we t-terhíb a existuje řada dalších indícií ukazujících na totéž, jak ozřejmil as-Sujútí v díle Budúru s-sáfireti ‘alá ahwáli l-áchira. Nemáme tedy žádný důvod význam tohoto hadísu zužovat. K takovému zúžení významu bychom potřebovali další odpovídající důkaz, že nastíněná příčinná souvislost, tedy kdo při něčem zemře, bude při tomtéž také vzkříšen a zůstává ve stavu, v jakém zemřel, neplatí vždy a někdy se děje něco navzdory, nebo v protikladu k ní, podobně jako bychom potřebovali důkaz i v běžném světě, že se něco vymyká běžné zákonitosti. Tedy pokud je něco formulováno všeobecně, pak to platí všeobecně.“ [31]
Šejch al-Albání uvádí od Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه následující hadís, ve kterém Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
إِنَّ الْمَيِّتَ يُبْعَثُ فِي ثِيَابِهِ الَّتِي يَمُوتُ فِيهَا
„Mrtvý bude vzkříšen v šatu, ve kterém zemřel.“ [32]
Al-Albání uvádí, že podle al-Hákima a az-Zehebího je tento hadís autentický podle podmínek al-Buchárího a Muslima. [33] Tento hadís se zdá v rozporu s dalším hadísem od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, ve kterém Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
تُحْشَرُونَ حُفَاةً عُرَاةً غُرْلاً
„Lidé budou shromážděni bosí, nazí a neobřezaní.“
‘Áiša se tedy zeptala: „Posle Boží, to se na sebe budou muži a ženy navzájem dívat?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم však odvětil:
الأَمْرُ أَشَدُّ مِنْ أَنْ يُهِمَّهُمْ ذَاكِ
„Situace to bude natolik závažná, že to ani nepostřehnou.“ [34]
Proto někteří učenci smýšlejí, že v Abú Sa’ídově hadíse šaty alegoricky odkazují na bohabojnost a zbožné činy, jako ve verších:
يَا بَنِي آدَمَ قَدْ أَنزَلْنَا عَلَيْكُمْ لِبَاسًا يُوَارِي سَوْآتِكُمْ وَرِيشًا ۖ وَلِبَاسُ التَّقْوَىٰ ذَٰلِكَ خَيْرٌ ۚ ذَٰلِكَ مِنْ آيَاتِ اللَّـهِ لَعَلَّهُمْ يَذَّكَّرُونَ
Synové Adamovi, seslali jsme vám již oděvy, které nahotu vaši přikrývají, i ozdoby, avšak oděv bohabojnosti je lepší. A toto je jedno ze znamení Božích – snad si to připomenou! (A’ráf: 26)
وَثِيَابَكَ فَطَهِّرْ
Svůj oděv očišťuj (Mudessir: 4)
Potom by to znamenalo, že každý bude vzkříšen podle toho, co dělal, když zemřel, tedy pokud jeho poslední činy byly dobré, potom to pro něj bude dobré a pokud byly špatné, potom to pro něj bude zlé.
Šejch Sulejmán ar-Ruhajlí pravil:
„Věřící, který hřeší a doufá v odpuštění je jako někdo, kdo pije jed a doufá, že poté vypije i protijed. Nenalezneš nikoho soudného, aby se napil jedu a poté ho i spolkl a pak řekl: „Tady je protijed, ten nyní vypiji také.“ To proto, že by přece mohl zemřít na následky otravy poté, co se napije jedu, ještě dříve, než začne úči
nkovat protijed, který vypije posléze. Ty, ó služebníče Boží, nevíš, kdy zemřeš. Můžeš zemřít právě tehdy, když hřešíš. A všichni lidé budou vzkříšeni v Den Zmrtvýchvstání přesně při tomtéž, co dělali naposledy zaživa. Kdokoli zemře odpovídajíce na Boží výzvu při pouti, bude vzkříšen opakujíce slova telbíjje. Kdokoli zemře při modlitbě, bude vzkříšen, jak se modlí. Kdokoli zemře vyzývaje druhé k islámu, bude vzkříšen, jak vyzývá druhé k islámu. Kdokoli zemře cizoložíce – a k Alláhu se utíkáme před tím, bude vzkříšen činíce tento hanebný skutek. Kdokoli zemře pronášejíce lež, bude vzkříšen v tomto odsouzeníhodném stavu. Kdokoli zemře pomlouvajíce druhého, bude vzkříšen v tomto stavu, jako pomlouvač. Kdokoli zemře opilý, bude vzkříšen v tomto špatném stavu, v opilosti. Tedy člověk nikdy neví. Klidně může zemřít v situaci, kdy zrovna páchá hřích. Je zaznamenáno, že právě tohoto důvodu řekl jeden ze zbožných předků jednomu svému učedníkovi: „Kdokoli mi zaručí, že bude žít i zítra, tomu já dávám povolení hřešit.“ Tedy hřešit by mohl jen ten, kdo by bezpečně věděl, že bude žít i zítra. Ale kdo je schopen toto sám sobě zaručit? Při Alláhu, člověk může být silný a zdravý jak jen chce, ale může náhle padnout k zemi mrtev. Kolik jen zdravých lidí náhle zahynulo, aniž předtím trpěli jakoukoli chorobou? A kolik jen vážně nemocných lidí žilo se svou nemocí po dlouhý čas? Někteří lidé onemocní a jiní je přijdou navštívit v tušení, že dotyčný brzo zemře a pomodlí se za něj. Ale pak se stane, že ten, kdo přišel na návštěvu, zemře dříve, nežli ten, koho byl navštívit a poté je rozhlášena zvěst o jeho smrti. A smrt stačí coby varování.“ [35]
________________________________________________
[1] Slovem služebník se zde myslí služebník Boží, tedy obecně každý člověk.
[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2878.
[3] Tento názor uvádí al-Mubárekfúrí v Tuhfetu l-ahwezí Šerhu Džámi’i t-Tirmizí, 4/21.
[4] Viz Kešfu l-muškili min hadísi s-sahíhajn, 1/751.
[5] Viz Fethu l-Bárí, 11/383.
[6] Zaznamenal Abú Ja’lá v Musnedu, 11/238-239, hadís č. 6357. Jako sahíh li ghajrihi jej doložil al-Albání v Sahíhu t-Targhíb we t-terhíb, hadís č. 1114.
[7] Formulka zvaná arabsky تلبية telbíjja je pronášena poutníky směřujícími do Mekky a zní:
لبيك اللهم لبيك لبيك لا شريك لك لبيك إن الحمد و النعمة لك و الملك لا شريك لك
lebbejke lláhumme lebejk, lebbejke lá šeríke leke lebbejk, inne l-hamda we n-ni’mete leke we l-mulku lá šeríke lek, tj. odpovídáme na Tvou výzvu, ó Alláhu, odpovídáme na Tvou výzvu, Ty nemáš žádného společníka, odpovídáme na Tvou výzvu, věru Tvoje jest chvála, dobrodiní i vláda, Ty nemáš žádného společníka.
[8] Muttefekun ‘alejhi. Od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1265 a 1268; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1206.
[9] Viz Fetáwá Ibn ‘Usejmín, 21/252.
[10] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 237.
[11] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 6691 a 7108; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2879.
[12] Viz Fethu l-Bárí, komentář k hadísu č. 6691, jako merfú’.
[13] Viz al-Hášijetu ‘alá Fethi l-Bárí, 1/65.
[14] Viz Ibid., 1/65-66.
[15] Viz al-Fetáwa l-kubrá, 3/27.
[16] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3201, na autoritu Abú Hurejry, jako sahíh doložil al-Albání.
[17] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 2/1200.
[18] Jako hadís je podání nedoložitelné, možná i padělané, ale je možné, že by snad mohlo jít o slova někoho ze selef. Viz Mízánu l-i’tidál, 3/268.
[19] Jako hadís je podání slabé, zaznamenal jej Ibn Abi d-Dunjá v az-Zamm, hadís č. 222; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 100; a Chátib al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 10/265.
[20] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1582, jako sahíh li ghajrihi.
[21] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 934.
[22] Viz at-Tezkiratu bi ahwáli l-mewtá we ‘umúri l-áchira, 1/494-496.
[23] Zaznamenali jej Ahmed v Musnedu, 6/19; a al-Hákim v Mustedreku, 2/144 jako sahíh.
[24] Viz at-Tezkira, 1/498.
[25] Viz Fajdu l-Kadíri Šerhu Džámi’i s-saghír, 6/591, komentář hadísu č. 9994.
[26] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2519, al-Albání jej ocenil jako da’íf. Slabé podání však lze využít k vysvětlení silného.
[27] Zaznamenal al-Kurtubí v at-Tezkiratu bi ahwáli l-mewtá we umúri l-áchira, 1/494. Uvádí jej al-Menáwí ve Fajdu l-Kadír v komentáři hadísu č. 9994, jako merfú’ (tedy podání končící u Prorokova společníka). V al-Kurtubího verzi stojí dodatek „a bude uvržen do kanálu uprostřed Pekla, nazývajícího se Sekrán, v němž je pramen z něhož prýští krev. Takový člověk nebude mít jiného pokrmu ani nápoje, kromě této krve z tohoto pramene.“ Tuto verzi zaznamenává jako hadís od Proroka ad-Dejlemí v Sunenu, hadís č. 5578, nicméně jde o podání velmi slabé.
[28] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2877, na autoritu Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنه.
[29] Viz Fajdu l-Kadíri Šerhu Džámi’i s-saghír, 6/591-592, komentář hadísu č. 9994.
[30] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 23427; at-Taberání v Mu’džemu l-kebír, hadísy č. 784 a 785 od Fudály ibn ‘Ubejda رضي الله عنه.
[31] Viz Tuhfetu l-ahwezí, 4/21.
[32] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3114; jako sahíh jej doložili Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 2575; al-Hákim v Mustedreku, 1/140; a al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1671.
[33] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 4/235.
[34] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6075; Muslim v Sahíhu; hadís č. 5107.
[35] Viz Šerhu Wasíjjeti s-sughrá li šejchi l-islám Ibni Tejmíjja, str. 5.