Abú Burda ibn Abí Músá vypráví, že abú Músá al-Aš’arí, nechť je s ním Alláh spokojen, na smrtelné posteli řekl:
Abú Burda ibn Abí Músá vypráví, že abú Músá al-Aš’arí, nechť je s ním Alláh spokojen, na smrtelné posteli řekl:
“Synové moji! Vzpomeňte na vlastníka chleba.” Abú Burda se zeptal: “Kdo je to vlastník chleba, otče?” Abú Músá pravil: “Před vámi žil muž, který v poustevnické cele sedmdesát let sloužil Bohu. Do města chodíval jen někdy. Takto mu šejtán v jeho očích zkrášlil jednu ženu a on s ní strávil sedm dní, či sedm nocí. Když pochopil, čeho se dopustil, kál se a neučinil by jediný krok, aniž by se nepomodlil a nepadal tváří k zemi. Když jej přemohla únava a zastihla jej na jistém návrší noc, našel tam skupinu tuctu sirotků a tak se přidružil k nim. Jistý mnich dával každé noci těmto sirotkům jednu chlebovou placku. Protože si myslel, že i kajícník k nim patří, dal chleba i jemu. Potom vstal sirotek, který žádný chléb nedostal: “Proč jsi mi také nedal chléb?” “Myslíš,” pravil mnich, “že bych ti nechtěl dát chléb?Zeptej se, jestli jsem někomu z vás nedal omylem dvě placky.” Ostatní řekli mnichovi, že nikoli. Potom mnich řekl sirotkovi, který nic nedostal: “Při Alláhu, dnes ti nemám co dát.” Na to kajícník dal svou chlebovou placku onomu sirotkovi a nazítří se už neprobudil. Byl mrtev.” Pak Abú Músá dodal: “Těch sedmdesát let oproti oněm sedmi nocím bylo položeno na váhu a převážilo oněch sedm nocí. Pak bylo na váhu postaveno oněch sedm nocí a chléb a převážil chléb. Synové moji, vzpomeňte tedy vlastníka chleba.”
Isnád sahíh, uvádí ho imám al-Džewzí v al-Birr we s-silá a v Ibn Abí Šejba ve svém Musennefu.
Každý čin má svou hodnotu
