بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví v súře Kehf, kterou čteme každý pátek:
وَوُضِعَ الْكِتَابُ فَتَرَى الْمُجْرِمِينَ مُشْفِقِينَ مِمَّا فِيهِ وَيَقُولُونَ يَا وَيْلَتَنَا مَالِ هَٰذَا الْكِتَابِ لَا يُغَادِرُ صَغِيرَةً وَلَا كَبِيرَةً إِلَّا أَحْصَاهَا ۚ وَوَجَدُوا مَا عَمِلُوا حَاضِرًا ۗ وَلَا يَظْلِمُ رَبُّكَ أَحَدًا
„A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je obsaženo. A řeknou:,, Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?” A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.“ (Kehf: 49)
Tento verš bohatě stačí jako připomenutí. V Soudný den předstoupíme před Pána veškerenstva a obdržíme přímo do naší vlastní ruky knihu svého života a spatříme uvnitř ní úplně vše, co jsme kdy učinili nebo řekli, co jsme ukázali navenek i co bylo hluboko uvnitř nás. Každý si v našem životě pečlivě buduje své renomé. Dokonce když žádáme o novou pracovní či akademickou pozici, často předkládáme svůj životopis. Ten vylepšujeme a snažíme se ukázat v co nejlepším světle. Zapomínáme ovšem na to, že si jiný, nekonečně objektivnější a podrobnější, píšeme svými vlastními skutky, rukama andělů písařů, kteří nikdy nic neopomenou. A právě toto je kniha našeho života, která nezvratně rozhodne o našem dalším směřování.
Na jiném místě o tom Vznešený Alláh praví:
وَكُلَّ إِنسَانٍ أَلْزَمْنَاهُ طَائِرَهُ فِي عُنُقِهِ ۖ وَنُخْرِجُ لَهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ كِتَابًا يَلْقَاهُ مَنشُورًا ﴿١٣﴾ اقْرَأْ كِتَابَكَ كَفَىٰ بِنَفْسِكَ الْيَوْمَ عَلَيْكَ حَسِيبًا
„Každému člověku jsme připevnili znak jeho skutků jeho na šíji a v den zmrtvýchvstání vyjmeme pak každému knihu jeho a setká se s ní otevřenou: „Čti knihu svou! Dnes sám postačíš si proti sobě jako zúčtovatel!“ (Isrá: 13-14)
As-Sefáríní říká:
„Rozdávání knih skutků a jejich přijímání pravou či levou rukou patří k tomu, v co je povinnost věřit a k čemu se srdce upínají. To potvrzuje Korán, Sunna a konsenzus všech učenců.“1
Anas ibn Málik vypráví, že několika dalšími společníky رضي الله عنهم أجمعين seděli ve společnosti Posla Božího صلى الله عليه وسلم, který se pousmál a řekl:
هَلْ تَدْرُونَ مِمَّ أَضْحَكُ
„Zdalipak víte, nad čím jsem se pousmál?“
„Alláh a Jeho Posel vědí nejlépe,“ odpověděli jsme.
Potom řekl:
مِنْ مُخَاطَبَةِ الْعَبْدِ رَبَّهُ يَقُولُ يَا رَبِّ أَلَمْ تُجِرْنِي مِنَ الظُّلْمِ قَالَ يَقُولُ بَلَى. قَالَ فَيَقُولُ فَإِنِّي لاَ أُجِيزُ عَلَى نَفْسِي إِلاَّ شَاهِدًا مِنِّي قَالَ فَيَقُولُ كَفَى بِنَفْسِكَ الْيَوْمَ عَلَيْكَ شَهِيدًا وَبِالْكِرَامِ الْكَاتِبِينَ شُهُودًا – قَالَ – فَيُخْتَمُ عَلَى فِيهِ فَيُقَالُ لأَرْكَانِهِ انْطِقِي. قَالَ فَتَنْطِقُ بِأَعْمَالِهِ – قَالَ – ثُمَّ يُخَلَّى بَيْنَهُ وَبَيْنَ الْكَلاَمِ – قَالَ – فَيَقُولُ بُعْدًا لَكُنَّ وَسُحْقًا . فَعَنْكُنَّ كُنْتُ أُنَاضِلُ
„Proto, že mi vyvstala na mysli rozprava služebníka s jeho Pánem v Soudný den. Řekne: „Pane, zdaž jsi mne neochránil před křivdou?“ „Ovšemže ochránil,“ odpoví Alláh. Služebník řekne: „Já věru nedovoluji, aby proti mně svědčil kdokoli, kromě mne samého.“ Alláh odpoví: „Dnes si vystačíš jako svěděk ty sám proti sobě. A vznešení andělští písaři proti tobě jako svědkové.“ Potom mu budou zapečetěna jeho ústa a jeho rukám i nohám bude poručeno: „Promluvte!“ A ony promluví o jeho skutcích. A až svou výpověď dokončí, onen člověk jim řekne: „Pryč s vámi! Proklínám vás! To vás jsem se snažil zachraňovat!“2
A tak se jedni budou radovat a druzí budou bědovat nad knihami, které přesně a věrně do nejmenších detailů zachytí celý jejich život. Vznešený Alláh o tom hovoří:
فَأَمَّا مَنْ أُوتِيَ كِتَابَهُ بِيَمِينِهِ ﴿٧﴾ فَسَوْفَ يُحَاسَبُ حِسَابًا يَسِيرًا ﴿٨﴾ وَيَنقَلِبُ إِلَىٰ أَهْلِهِ مَسْرُورًا ﴿٩﴾ وَأَمَّا مَنْ أُوتِيَ كِتَابَهُ وَرَاءَ ظَهْرِهِ ﴿١٠﴾ فَسَوْفَ يَدْعُو ثُبُورًا ﴿١١﴾
„Komu bude kniha jeho dána do pravice, tomu zúčtováno bude počtem snadným a on radostně se navrátí k lidem svým. A ten, jemuž za záda bude kniha jeho dána, ten volat bude po vlastní zkáze!“ (Inšikák: 7-11)
Na jiném místě Alláh tento moment líčí ještě barvitěji a podrobněji:
فَأَمَّا مَنْ أُوتِيَ كِتَابَهُ بِيَمِينِهِ فَيَقُولُ هَاؤُمُ اقْرَءُوا كِتَابِيَهْ ﴿١٩﴾ إِنِّي ظَنَنتُ أَنِّي مُلَاقٍ حِسَابِيَهْ ﴿٢٠﴾ فَهُوَ فِي عِيشَةٍ رَّاضِيَةٍ ﴿٢١﴾ فِي جَنَّةٍ عَالِيَةٍ ﴿٢٢﴾ قُطُوفُهَا دَانِيَةٌ ﴿٢٣﴾ كُلُوا وَاشْرَبُوا هَنِيئًا بِمَا أَسْلَفْتُمْ فِي الْأَيَّامِ الْخَالِيَةِ ﴿٢٤﴾ وَأَمَّا مَنْ أُوتِيَ كِتَابَهُ بِشِمَالِهِ فَيَقُولُ يَا لَيْتَنِي لَمْ أُوتَ كِتَابِيَهْ ﴿٢٥﴾ وَلَمْ أَدْرِ مَا حِسَابِيَهْ ﴿٢٦﴾ يَا لَيْتَهَا كَانَتِ الْقَاضِيَةَ ﴿٢٧﴾ مَا أَغْنَىٰ عَنِّي مَالِيَهْ ۜ ﴿٢٨﴾ هَلَكَ عَنِّي سُلْطَانِيَهْ ﴿٢٩﴾
„A komu bude dána kniha jeho do pravice, ten řekne: „Zde přečtěte si knihu mou! Já soudil jsem vždy, že s účtem svým se setkám jednou.“ A takový bude mít žití příjemné v zahradě vznešené, jejíž plody na dosah budou. „Jezte a pijte v bezpečí za to, co jste již vykonali v době minulé!“ A komu bude dána kniha jeho do levice, ten řekne: „Ach, kéž by mi nebyla dána kniha má a já se nikdy nedozvěděl účtu svého výsledek! Ach, kéž by tato smrt byla konečná! K ničemu dnes mi není můj majetek a zanikla, daleko ode mne, moc má!“ (Hákka: 19-29)
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
وَكُلُّ شَيْءٍ فَعَلُوهُ فِي الزُّبُرِ ﴿٥٢﴾ وَكُلُّ صَغِيرٍ وَكَبِيرٍ مُّسْتَطَرٌ ﴿٥٣﴾
„A vše, co konali, je v záznamech zapsáno a vše, ať malé či velké, je v nich zaznamenáno.“ (Kamer: 52-53)
Rozmýšlejme, čím plníme knihu svého života, která se nyní nachází u Alláha pod Jeho trůnem. Co v ní chceme, tomu se oddejme. A co v ní nechcene, s tím přestaňme už teď. Protože ona se plní automaticky, vším, co konáme, dokonce i kdybychom se skryli před zraky lidí.
Proto zanechme našeho zla, kajme se a prosme v dnešní velký den o odpuštění za naše hříchy, neboť ‘Abdulláh ibn Busr رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
طُوبَى لِمَنْ وَجَدَ فِي صَحِيفَتِهِ اسْتِغْفَارًا كَثِيرًا
„Blahoslaven ten, kdo najde ve své knize mnoho proseb o odpuštění.“3
Vzpomínejme! Na kolik našich prohřešků už jsme zapoměli? A kolika dobrými skutky si můžeme být jisti, že je tam opravdu najdeme? Ať každý z nás dnes zapojí svou představivost, zapřemýšlí nad tou chvílí a zeptá sebe sama – co do své knihy píšu? Do které ruky svou knihu asi dostanu? Jsem připraven ji otevřít? A budu vůbec hrdý na to, co v ní uvidím?
Prosíme Alláha, aby ty naše knihy byly důvodem radosti a nikoli zármutku, abychom je obdrželi do naší pravé ruky a mohli být náležitě hrdí na to, co v nich najdeme zapsáno. Ámín!