Kde skončí ti, kteří zemřeli jako děti?

Ohledem osudu muslimských dětí říká Ibn Kesír, Alláh mu budiž milostiv: „Ohledně dětí muslimů neexistuje žádná neshoda. To uvádí kádí Abú Ja’lá ibnu l-Ferrá‘ al-Hanbelí od imáma Ahmeda ibnu l-Hanbela. Ten řekl: „Není žádné neshody ohledně toho, že tyto vejdou do ráje. To je obecně přijímáno laiky i učenci a i my, dá-li Alláh, k tomuto závěru dospějeme.“[1] Imám Ahmed říká: „Což někdo pochybuje o tom, že děti muslimů vejdou do ráje?!” Jeho jsou i následující slova: „V tomto není neshody.”[2] Imám an-Newewí praví: „Učenci, jejichž názor je směrodatný jsou jednotného stanoviska, že děti muslimů (které nejsou plnoleté), které zemřou, vejdou do Ráje, protože se na ně náboženské předpisy nevztahují.”[3] Al-Kurtubí shrnuje: „Většina smýšlí, že vejdou do Ráje a někteří dokonce i popírají jakoukoli neshodu v této otázce.”[4]
Co se druhé otázky týče, tedy, kam půjdou děti nevěřících, zde se učenci rozešli do několika názorů:

 

1.       Vejdou do ráje. Někteří říkají, že vejdou do al-A’ráfu, mezi rájem a peklem, kde se přidají k jeho lidem a ti odsud, opět, nakonec vejdou do ráje. Toto je názor většiny učenců, jak uvádí Ibn Abdilberr.[5] Jejich důkazy jsou:

–          Hadís na autoritu Sámury, nechť je s ním Alláh spokojen, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „S Ibráhímem jsem viděl děti jak muslimů, tak i modloslužebníků.“[6]

–          Hadís na autoritu Hasny bint Mu’áwíjja z kmene Benú Surejm, že její strýc se ptal Božího Posla: „Posle Boží, kdo vejde do ráje?“ Odpověděl mu Prorok: „Do ráje vstoupí Posel Boží, mučedník, dítě a dítě pohřbené zaživa.“[7]

 

2.       Spolu se svými rodiči vejdou do Pekla. Kádí Abú Ja’lá tento názor připisuje imámu Ahmedovi, avšak šejchu l-islám Ibn Tejmíjja to vyvrací jako nepřesné.[8] Důkazy pro tento názor jsou:
Traduje se od Selemy ibnu l-Kajs al-Ašdže’ího, že řekl: „Můj bratr a já jsme přišli k Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم  a řekli jsme mu: „Naše matka zemřela ve dnech nevědomosti. Byla však pohostinná vůči hostům a dodržovala rodinná pouta, leč naši malou sestru pohřbila zaživa, ještě jako dítě. Co je tedy s ní?“ „Ona i dívenka, kterou zaživa pohřbila,“ odvětil Boží Posel صلى الله عليه و سلم, „vejdou do ohně, leda že by se ta první dožila islámu a přijala jej.“[9] Za důkaz slouží zastáncům tohoto názoru i několik dalších slabých hadísů.

 

3.       Třetím názorem je nevyjádřit se o osudu dětí nevěřících. Toto byl názor Hammáda ibnu z-Zejda, Ibnu l-Mubáreka a Isháka ibn Raháwejha. Jejich důkazy jsou následující: Od Ibn ‘Abbáse se traduje, že se kdosi zeptal Proroka صلى الله عليه و سلم na děti modloslužebníků a ten odpověděl: „Bůh ví nejlépe, co by ony dělaly.“[10] Ve stejném významu se tento hadís traduje i od Abú Hurejry.[11]

 

4.       Existuje i názor, že budou obsluhou obyvatelům Ráje. Šejchu l-islám hovoří: „Tento názor se však na ničem nezakládá.“[12] Zde však musím uvést, že se totéž uvádí v hadísu zaznamenaném at-Taberáním a al-Bezzárem, který je však oceňován jako slabý.[13]

 

5.       Podle dalšího názoru budou na onom světě podrobeny zkoušce – kdo z nich bude Alláhu poslušný, ten vejde do Ráje a kdo nikoli, ten vejde do Ohně. Toto je názor většiny učenců ahl sunna we l-džema’a, jak od nich traduje Abú Hasan al-Aš’arí. To je rovněž názor al-Bejhekého a skupiny badatelů. K němu se přiklání také šejchu l-islám Ibn Tejmíjja a uvádí, že toto lze shrnout ze slov imáma Ahmeda. Že je tento názor správnější, uvádí i Ibn Kesír: „Tento názor v sobě zahrnuje veškeré důkazy a na něj ukazují všechny hadísy, které jsme uvedli, posilujíce jedny druhé.“[14] Důkazem tohoto názoru je:
Vyprávění od Anase, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „V Soudný Den bude předvedena čtveřice – dítě, blázen, člověk, který zemřel v době před příchodem Proroka a vetchý stařec, který pozbyl rozumu. Každý z nich předloží své důkazy a svou obhajobu. Potom Vznešený přikáže jednomu plameni ohně, aby se před nimi objevil. Když vyšlehne, řekne jim: „Svým služebníkům jsem posílal proroky z jejich vlastních řad. Nyní jsem v úloze proroka pro vás Já Sám. Vejděte do tohoto ohně.“ Pak řeknou nešťastníci mezi nimi: „Pane náš, jak máme vejít do Ohně, vždyť jsme právě před ním utíkali!“ Šťastlivci mezi nimi naopak poslechnou a rychle do ohně vejdou. Alláh Vznešený pak řekne: „Vy byste Mé posly ještě více prohlašovali za lháře a ještě více byste jim byli neposlušni.“ Ti druzí vejdou do Ráje a ti první do Pekla.”[15] Ibnu l-Kajjím shrnuje: „Tento názor je nejsprávnější, protože nejvíce důkazů hovoří v jeho prospěch.“

 

Z uvedeného vyplývá, že některé z dětí nevěřících vejdou do Ráje, jak stojí v hadísu od Sámury a některé skončí v Pekle, jak ukazuje hadís na autoritu ‘Áiše. Slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم „Alláh ví nejlépe, co by dělaly“ také hovoří v jeho prospěch. A je známo, že je Alláh nepotrestá pouze na základě Své předcházející znalosti o nich, dokud se toto neukáže i v realitě. Alláh trestá toho, kdo trest zasluhuje, na základě Své předcházející znalosti, ta je však ve skutečnosti předcházející znalostí o daném člověku, a není nově nastalou znalostí. Potvrzení této předchozí znalosti se všem a každému ukáže na onom světě.

 

Slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم „a Alláh ví nejlépe, co by dělaly, kdyby žily déle“ ukazují na to, že On dobře ví, co by tyto děti konaly, pokud by zůstaly naživu. Tedy že ty z nich, které by se v čase zkoušky ukázali být pokornými, by byli mezi pokornými i na tomto světě a taktéž že ty, které by se pak ukázaly jako neposlušné, by byly neposlušnými i na tomto světě. Toto je rovněž důkazem, že Alláh zná i to, co se nikdy nestalo – jak by se stalo, kdyby se to stalo. Alláh opět ví nejlépe.[16]

 

To, že v některých výše uvedených hadísech stojí, že vejdou do Ráje, nebo do Pekla, nepopírá námi vybraný názor. Ibn Kesír, Alláh mu budiž milostiv, o této otázce říká: „Hadísy ukazující na zkoušku na onom světě jsou konkrétnějšího významu. O kom Alláh ví, že Mu bude poslušný, toho duši v záhrobí (arab. berzech) připojí k Ibráhímovi, mír s ním, a k dětem muslimů, které zemřely na přirozené víře (arab. fitra, tj, víře islámu). O kom naopak ví, že Ho neposlechne, toho osud je v Božích rukou a v Soudný Den bude v Ohni, na což ukazují hadísy hovořící o zkoušce. Toto uvádí al-Aš’arí od učenců ahl sunna.“[17]

 

Když Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká, že „Alláh ví nejlépe, co by ony dělaly,“ neznamená to nevyjádření se o jejich osudu. Ibnu l-Kajjím, budiž mu Alláh milostiv, říká: „Tento důkaz, který někteří učenci používají, je sporný. Posel Boží صلى الله عليه و سلم neodpověděl neurčitě, nýbrž jen připsal Alláhu znalost o tom, co by tyto děti dělaly, kdyby žily déle. Jedná se o odpověď na jejich otázku, jak mohou být se svými rodiči, když nic nedělaly. Jedná se jen o část delšího hadísu. Posel Boží صلى الله عليه و سلم tedy připisuje Alláhu znalost o jejich činech a neříká, že jen Alláh ví, kde by skončily, pokud by dělaly to a to, nebo kam by se nakonec dostaly. Uvedený důkaz nemůže tedy posloužit na podporu názoru těchto učenců.“

 

A Alláh ví nejlépe.

 

Zdroj: Odpovědi na otázky z islámské věrouky

---