Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 2.

December 9, 2022 January 14, 2023
Picture 170

Kdo někoho nasměruje k pravdě a dobrému činu, stává se průkopníkem pravdy a dobra, majícím odměnu i za každého svého následovníka, neboť Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:

مَن دَعا إلى هُدًى، كانَ له مِنَ الأجْرِ مِثْلُ أُجُورِ مَن تَبِعَهُ، لا يَنْقُصُ ذلكَ مِن أُجُورِهِمْ شيئًا

“Kdokoli jiné volá k následování správného vedení, tomu bude dáno odměny, jako je odměna všech, kteří ho v tom budou následovat, aniž by se z jejich odměny cokoli ubralo.”1

Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه vyprávěl, že před Poslem Božím صلى الله عليه وسلم byli zmíněni dva lidé, jeden z nich zbožný uctívač a druhý z nich bohabojný učenec. Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

فَضْلُ الْعَالِمِ عَلَى الْعَابِدِ كَفَضْلِي عَلَى أَدْنَاكُمْ

“Přednost učence nad uctívačem je jako přednost mne nad tím nejslabším z vás.”

Potom Posel Boží صلى الله عليه وسلم dodal:

‏إِنَّ اللَّهَ وَمَلاَئِكَتَهُ وَأَهْلَ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضِ حَتَّى النَّمْلَةَ فِي جُحْرِهَا وَحَتَّى الْحُوتَ لَيُصَلُّونَ عَلَى مُعَلِّمِ النَّاسِ الْخَيْرَ

“Věru Alláh, Jeho andělé, obyvatelé nebes i země, dokonce i mravenec ve své díře, dokonce i ryba ve vodě, prosí o požehnání za toho, kdo lidi vyučuje, jak konat dobro.”2

Abu d-Derdá رضي الله عنه slyšel, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم o hodnotě učence nad prostými věřícími řekl také toto:

إِنَّ فَضْلَ الْعَالِمِ عَلَى الْعَابِدِ كَفَضْلِ الْقَمَرِ لَيْلَةَ الْبَدْرِ عَلَى سَائِرِ الْكَوَاكِبِ وَإِنَّ الْعُلَمَاءَ وَرَثَةُ الأَنْبِيَاءِ وَإِنَّ الأَنْبِيَاءَ لَمْ يُوَرِّثُوا دِينَارًا وَلاَ دِرْهَمًا وَرَّثُوا الْعِلْمَ

“Věru přednost učeného nad uctívačem je jako přednost měsíce v noci úplňku nad ostatními hvězdami a planetami. Věru učenci jsou dědici proroků a věru po prorocích nedědí ani zlaťáky, ani stříbrňáky, nýbrž dědí po nich nauku.”3

Alláh vezme nauku smrtí učenců, což učinil velkou pohromou a znamením příchodu Hodiny, neboť ‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

إِنَّ اللَّهَ لاَ يَنْزِعُ الْعِلْمَ بَعْدَ أَنْ أَعْطَاهُمُوهُ انْتِزَاعًا، وَلَكِنْ يَنْتَزِعُهُ مِنْهُمْ مَعَ قَبْضِ الْعُلَمَاءِ بِعِلْمِهِمْ، فَيَبْقَى نَاسٌ جُهَّالٌ يُسْتَفْتَوْنَ فَيُفْتُونَ بِرَأْيِهِمْ، فَيُضِلُّونَ وَيَضِلُّونَ

“Alláh vám neodepře znalost poté, co vám ji poskytl, avšak odejme ji díky smrti učenců vzdělaných v náboženství. Po nich už zůstanou jen nevědomí ignorantni, kteří budou dotazováni a budou vynášet verdikty jen shodně svým názorům, uvádějíce v blud ostatní i sebe samotné.”4

Existence učenců je jednou z mála věcí na tomto světě, která s sebou nepřináší prokletí, neboť Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم také řekl:

الدُّنْيَا مَلْعُونَةٌ مَلْعُونٌ مَا فِيهَا إِلاَّ ذِكْرَ اللَّهِ وَمَا وَالاَهُ أَوْ عَالِمًا أَوْ مُتَعَلِّمًا

„Tento svět je prokletý, prokleté je vše, co je v něm, kromě vzpomínání Alláha, toho, co k němu vede, učence a toho, kdo získává nauku.“5

A učenci jsou taktéž lidmi, za které prosil Alláha Posel Boží صلى الله عليه وسلم osobně, když v hadísu od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه řekl:

نَضَّرَ اللَّهُ امْرَأً سَمِعَ مِنَّا شَيْئًا فَبَلَّغَهُ كَمَا سَمِعَ فَرُبَّ مُبَلَّغٍ أَوْعَى مِنْ سَامِعٍ

“Alláh nechť rozzáří tvář člověka, který ode mne něco uslyší a potom to předá dál přesně tak, jak to slyšel, možná že ten, kdo to pak uslyší, to pochopí lépe, nežli ten, co to slyšel předtím.”6

Naši zbožní předkové o důležitosti učenců

Od našich zbožných předků se též dochovalo množství podání dokládajících významné postavení učenců.

Mezi tím, co naši zbožní předkové řekli, jsou i slova: “Učenec dobře zná situaci nevědomého, protože sám kdysi býval neznalým. A nevědomý se nikdy nedokáže vcítit do toho, co zažívá učenec, protože sám učencem nikdy nebyl.”7 A také řekli: “Kdo bude provázet učence, bude ctěn a ceněn. A kdo se obklopí ignoranty, bude haněn a ponižován.”8

Uvádí se, že Vznešený Alláh Proroku Ibráhímovi/Abrahámovi, mír s ním, zjevil: “Já jsem věru Všeznající a Já věru miluji každého učeného!”9

‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه řekl: “Vědění je lepší, nežli majetek. Vědění stráží člověka, ale člověk musí strážit svůj majetek. Vědění je to, co je měřítkem k posouzení, ale majetek je to, co je posuzováno. Pokladníka po jeho smrti každý zapomene, ale učenec, byť zemře fyzicky, bude v srdcích lidí žít dál.”10 Také řekl: “Probuď se jako učenec, nebo jako učedník, nebo jako ten, kdo jim naslouchá, nebo jako ten, kdo je miluje. Ale s těmi ostatními mimo ně nebuď, nebo propadneš zkáze.”11

Abú Hurejra رضي الله عنه řekl: “Nejlepší, čím se k Alláhu dá přiblížit, je učení se náboženské nauce. Věru jeden jediný učenec je pro šejtána těžší, nežli tisíc uctívačů. A každá věc má sloup, o nějž se opírá a sloupem víry je nauka.”12

Jahjá ibn Chálid radil svému synovi: “Drž se všech nauk a z každé si kousek osvoj! Věru je člověk nepřítelem toho, co nezná a jak moc nenávidím, aby byl člověk nepřítelem nauky!”13

Aš-Šáfi’í básnil:

“Ignorant je horší než učenec tolikrát, kolikrát je učenec než ignorant lepší
Ignorant se nauky straní, leč učenec o to více od ignorantů běží
když ignoranta průšvih postihne, o to víc učenému protivit se snaží!”13

Chalíl ibn Ahmed řekl: “Lidé jsou čtyř druhů: Ten, který ví a ví, že ví – to je učenec, toho následujte a toho se ptejte. Ten, který neví a ví, že neví – to je neznalý, toho poučte. Ten, kdo ví, ale neví, že ví – to je chytrý člověk, připomeňte mu to. A ten, kdo neví a ani neví, že neví – to je hlupák, před ním se mějte na pozoru!”14

Mus’ab ibn Zubejr řekl: “Hledej nauku! Pokud nemáš bohatství, učenost bude tvou ozdobou. Pokud nemáš jmění, tvé vědomosti budou tvým pokladem!”15

Sufján as-Sewrí pravil: “Vědomosti a znalosti o tom, co je v náboženství povolené a co je zakázané se nepřijímají, kromě od nejpřednějších velikánů známých svou znalostí, od těch, kteří vědí, co bylo k víře přimysleno později a co k ní nepatří i co od ní bylo odňato, ačkoli člověk nepochybí, i když něco přebere od šejchů následujících hned pod nimi.”16

Ahmed ibn Hanbel řekl: “Lidé se drží při životě, dokud mají své šejchy. Když odejdou jejich šejchové, co jim zůstane?” Podle al-Buchárího verze řekl: “Když odejdou šejchové, s kým budou lidé žít?”17

Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: “Unést smrt tisíce uctívačů přes den se postících a přes noc se modlících je lehčí, nežli unést smrt jediného učence obdařeného vhledem do toho, co Alláh povolil a co zakázal!”18

Když byl pochován Zejd ibn Sábit رضي الله عنه ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vzal nad jeho hrobem hrst země a rozprášil ji nad ním. Pak řekl: “Takto bývá pochovávána nauka.”19

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: “Smrt učence je tak obrovská ztráta, že ji, dokud se střídá noc a den, nelze ničím nahradit.”20

Júsuf ibn Asbát pravil: “Získávání nauky chrání obyvatele země před pohromami.”21

Málik ibn Dínár pravil: “Od osoby, od níž se nemůžeš přiučit ničemu užitečnému, utíkej!“22

Sufján as-Sewrí pravil: “Andělé jsou strážci nebes a učenci následující hadísy jsou strážci země.”23

Fudajl ibn Ijjád pravil: “Učenec, který koná podle toho, co zná a který tomu, co zná, vyučuje ostatní, je i mezi obyvateli nebes nazýván velikánem.”24

‘Abdulláh ibn Mubárek pravil: “Rozumný si nedovolí znevažovat tři druhy lidí – učence, vládce a svého bratra muslima. Pokud bude znevažovat učence, přijde o svůj podíl na onom světě. Pokud bude znevažovat vládce, přijde o svůj podíl na tomto světě. A pokud bude znevažovat svého bratra muslima, přijde o vlastní důstojnost.”25

Ibn ‘Asákír řekl: “Kdokoli chce, aby jeho jazyk zklouzl ke zlu, nechť hovoří, jak chce, o učencích. Vznešený Alláh takového postihne smrtí srdce ještě dříve, než dotyčný skutečně zemře.”26

Abu l-‘Ulá Hilál ibn Chabbáb se zeptal Se’ída ibn Džubejra: “Co je znamením toho, že lidé propadli zkáze?” Se’íd mu odpověděl: “Že jejich učenci vymřou.” Tj. a oni začnou následovat falešné autority, které uvádějí v blud jak je, tak i samy sebe.27

A také se říkávalo, že “mnoho neurozených pozvedla jejich učenost a mnoho urozených bylo poníženo svou nevědomostí.“28

Ibnu l-Kajjim napsal:

“Znalost a konání podle ní jsou k sobě jako dvojčata, jejichž nejniternější podstatou je nezlomné odhodlání. Ignorantství a lhostejnost jsou k sobě jako dvojčata, jejichž nejniternější podstatou je lenost a zahálka.“29

Ibn Redžeb al-Hanbelí napsal:

“Znameními, že někdo získal užitečnou znalost, jsou, že tato znalost vybízí svého hledače k úprku před tímto světem a jeho lákadly, před vůdcovstvím, slávou a chválou. Hledač užitečné znalosti je ten, kdo si o sobě nemyslí, že spolykal všechnu moudrost, ani svých znalostí nezneužívá k tomu, aby se nad někoho povyšoval, ani nikoho nepopisuje jako ignoranta, kromě těch, kdo otevřeně odporují správnému vedení a příkladu Posla Božího صلى الله عليه وسلم a jeho lidí.“30

 

Titulní fotografie: Háfiz učí své posluchače recitaci Koránu nazpaměť v medrese v severobosenském Cazinu, foto Rudolf Dvořák-Bruner pro časopis Český svět, 1905.

  1. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 1.
  2. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 2.
  3. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 3.
  4. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 4.
  5. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 5.
  6. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 6.
  7. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 7.
  8. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 8.
  9. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 9.
  10. Kdo je v islámu skutečnou autoritou? díl 10.
  1. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2674.
  2. Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2685 jako hasan sahíh gharíb, jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 4213. V kratší verzi bez druhého souvětí ho uvádí at-Taberání v al-Mu’džem al-awsat, hadís č. 7911; Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 46/327; a Ibn Šáhín v at-Terghíbu fí fadáili l-a’mál, hadís č. 216. Jako hasan ho doložil al-Albání v Isláhu l-mesádžid, hadís č. 126.
  3. Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3641; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2682; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 223; Ahmed v Musnedu, hadís č. 21715. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6297.
  4. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7307.
  5. Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4112; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 1580; al-Asbahání v at-Terghíbu wet-terhíb, 2/232; al-Munzirí v at-Terghíbu wet-terhíb, 1/56. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíh Suneni Ibni Mádža, hadís č. 3336.
  6. Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2657 jako hasan sahíh a toto je jeho znění; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 232; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 4107. Jako hasan sahíh ho doložil i al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 89.
  7. Zaznamenal ‘Alí al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 26.
  8. Zaznamenal al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 32.
  9. Zaznamenali ‘Alí al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 25; a Tádžuddín as-Subkí v Tabekátu š-šáfi’íjeti l-kubrá, 6/288.
  10. Zaznamenal ‘Alí al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 31.
  11. Zaznamenal al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 33.
  12. Zaznamenal al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 28.
  13. Zaznamenal al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 29.
  14. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v al-Džámi’u li-bejáni l-‘ilm, podání č. 1003.
  15. Zaznamenal al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 25.
  16. Zaznamenal Ibn Muflih v al-Ádábu š-šar’íja, str. 148.
  17. Zaznamenal Ibn Muflih v al-Ádábu š-šar’íja, str. 146.
  18. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, 1/127.
  19. Zaznamenal ‘Abdurrezzák v al-Musannefu, podání č. 6479.
  20. Zaznamenal Ibn Abí ‘Ásim v Kitábu z-zuhd, str. 262.
  21. Zaznamenal al-Herewí v Zemmu l-kelámi we ahlih, str. 423.
  22. Viz Tehzíbu l-Hilja, 1/425.
  23. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 7/274.
  24. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, poznámka k hadísu č. 2685.
  25. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 17/251.
  26. Zaznamenal an-Newewí v al-Medžmú’u l-muhasseb, 1/589.
  27. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, str. 202.
  28. Viz al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 36.
  29. Viz Bedái’u l-fewáid, 3/206.
  30. Viz Medžmú’u r-rasáil, 3/13.
Tags: