Kdo jsou ahl sunna we l-džemá'a?

Jazykový význam slova sunna: způsob, cesta, zvyklost, postup, jak v negativní tak i pozitivní konotaci. Sunna má v tomto případě velmi široké spektrum významů. Šarí’a zúžila tyto významy pouze na označení životní praxe Posla Božíhoصل الله عليه و سلم.

 

Šarí’atský význam slova sunna: Podle šarí’atských definic, v závislosti na oblasti zájmu, je sunna

a)      V chápání vědy o hadísu vše, co je připsáno Poslu Božímu صل الله عليه و سلم ze slov, činů, souhlasu a vlastností.

b)      V chápání fikhu je sunna to, co je tradováno od Posla Božího صل الله عليه و سلم a není povinností.

c)      Učenci usúlu l-fikhu chápou sunnu jako pramen legislativy vedle Koránu.

d)      V akídě (a to se nás týká) jde o vedení, na kterém byli Posel Boží صل الله عليه و سلم a jeho druhové znalostí a činem, veřejně i skrytě, tedy akída, ve kterou věřil Prorok صل الله عليه و سلم a jeho druhové a ze které vycházejí předpisy, etiketa, mravy a veškeré ostatní věci.

 

Jazykový význam slova džema’a: od kořene dž-m-‘ (جـمـع) – shromáždit, seskupit, sesbírat, dát dohromady, sdružit. Tedy podstatné jméno sdružení, společnost, skupina, společenství, seskupení. V protikladu k roztříštěnosti, nejednotnosti.

 

Šarí’atský význam slova džema’a: skupina správných předchůdců, ashábů[1] a tábi’ín[2], kteří se shromáždili na jasné pravdě z Koránu a Sunny a každý, kdo přišel po nich, ubírajíce se za nimi a jejich odkazem, náleží k džema’a, ať jich už bude mnoho nebo málo, dokonce i jedna jediná osoba může představovat džema’a. Říká imám Šáfi’í v knize nazvané Inovace: „Když přišel příkaz povinnosti džema’a v Koránu a Sunně, myslí se jím závaznost pravdy a její následování“, i když je počet následovníků pravdy malý a následovníků bludu veliký. Protože pravda je to, na čem byla první skupina, Posel Boží صل الله عليه و سلم a jeho druhové, nehledí se na množství následovníků bludu po nich. Když byl Abdulláh ibn Mubárek tázán na džema’a, řekl: „Abú Bakr a Omar.“ Řekli: „Oni již zemřeli.“ Tak řekl: „Ten a ten“ (vzpomenul dvě jména velikých učenců v jeho době). Říká Abdulláh ibn Mes’úd: „Džema’a je to, co je v souladu s pravdou, i kdybys byl sám.“ Jsou učenci, jako např. Buchárí, kteří zastávají názor, že džema’a je skupina učenců fikhu[3] a hadísů.

Mezi těmito dvěma stanovisky není kontradikce, protože učenci jsou důkazem proti lidem, budou-li znalost hledat upřímně.

Mezi jinými význami slova džema’a je i to, že se muslimové shodnou na výběru šarí’atského vůdce, který provádí šarí’atské tresty, vyhlašuje džihád[4] atd.

Následování takového splečenství je v té situaci povinností a je zakázán boj proti tomuto vůdci a odmítání pokornosti jemu je rozvracení jednoty ummy.

 

Ahl sunna we l-džema’a jsou následovníci toho, na čem byli Posel Boží صل الله عليه و سلم a jeho ashábové, ti, kteří následují sunnu a kteří jsou vytrvalí v pravdě, kteří se vyhýbají vymyšleným inovacím a tříštění muslimské jednoty, jsou na každém místě v každém čase a tak bude do Dne Soudu.

Říká Posel Boží صل الله عليه و سلم: „V mé ummě bude vždy skupina, která bude jasně na pravdě, neuškodí jim nikdo, kdo jim bude odporovat, dokud nepřijde Boží příkaz – a oni na tom.“[5]

Jsou takto nazváni, protože náleží Sunně Posla Božího صل الله عليه و سلم, protože ji znají, protože na ni dbají, protože jej úzkostlivě hájí, protože jsou hluboce přesvědčeni o jejím praktikování veřejně i skrytě; a kvůli jejich starosti o společenství muslimů. Kvůli strachu, aby nebyl rozbit šik, aby nepropadly oběti, kvůli starosti o džihád, společně s imámy[6] a pokornost vůči nim, dokud budou oni pokorni Alláhu dž.š.

 

 Ahl sunna we l-džemá’a jsou nazýváni i jinými názvy:
 

a)      Selefu s-sálih. To jsou imámové správného vedení z prvních tří století islámu: ashábové, tábi’ín a tábi‘ tábi’ín, kteří jsou vzpomenuti ve slovech Posla Božího صل الله عليه و سلم: „Nejlepší století je toto mé století, potom to, které ho následuje.“[7] Každý, kdo je následuje, spadá rovněž k selefu s-sálih, bez ohledu na čas, který ho dělí od nich. Zatímco ten, který nesouhlasí s nimi v akídě a chápání, není z nich, i kdyby žil s nimi.

b)      Zachráněná skupina. Zachráněná od zla inovace a bludu na světě tomto a od ohně ve světě budoucím. Protože následují Sunnu Posla Božího صل الله عليه و سلم a konají podle islámu v úplnosti. Ve známém hadísu je řečeno: „Židé se rozdělili na 71 skupinu, křesťané se rozdělili na 72 skupiny a muslimové se rozdělí na 73 skupiny a všechny budou v ohni kromě jediné.“ Zeptali se: „A kdo jsou oni?“ odpověděl: „To jsou ti, kteří jsou na tom, na čem dnes já a moji druhové.“[8]

c)      Pomožená skupina. Několik hadísů[9] hovoří o tom, že mezi ahl sunna we l-džema’a existuje zvláštní skupina lidí, kteří vykonávají povinnost džihádu na cestě Boží. U této skupiny se nalézají důvody pro pomoc od Alláha dž.š., jak konkrétní, tak i abstraktní, jako správná víra, skromnost, morálka, velká znalost, vedle síly a přípravy zbraní, výbavy, shromažďování informací o nepříteli atd.

d)      Ahlu l-hadís, neboli lid hadísu. Vynakládají úsilí při vyučování hadísů a ásárů[10] a jejich praktikování ve svém životě, rovněž se vyhýbají čemukoli, co se protiví poselství obsaženému v nich.

---