‘Abdulláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
أَنَا فَرَطُكُمْ عَلَى الْحَوْضِ، لَيُرْفَعَنَّ إِلَىَّ رِجَالٌ مِنْكُمْ حَتَّى إِذَا أَهْوَيْتُ لأُنَاوِلَهُمُ اخْتُلِجُوا دُونِي فَأَقُولُ أَىْ رَبِّ أَصْحَابِي. يَقُولُ لاَ تَدْرِي مَا أَحْدَثُوا بَعْدَكَ
‘Abdulláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
أَنَا فَرَطُكُمْ عَلَى الْحَوْضِ، لَيُرْفَعَنَّ إِلَىَّ رِجَالٌ مِنْكُمْ حَتَّى إِذَا أَهْوَيْتُ لأُنَاوِلَهُمُ اخْتُلِجُوا دُونِي فَأَقُولُ أَىْ رَبِّ أَصْحَابِي. يَقُولُ لاَ تَدْرِي مَا أَحْدَثُوا بَعْدَكَ
„Já vás předstihnu u napajedla. Budou ke mně přivedeni nějací muži mezi vámi a já se je pokusím napojit trochou vody, ale oni budou silou odtaženi pryč a já řeknu: „Ó Pane, mí společníci!“ Načež mi Všemohoucí řekne: „Ty ani nemáš ponětí, co po tobě vnesli do víry nového.“ [1]
Hadís vzpomíná napajedlo, či jezírko (arab. الحوض al-hawd), ze kterého bude Posel Boží صلى الله عليه و سلم podávat vodu svým žíznivým stoupencům a následovníkům v den, kdy zavládne nesnesitelné vedro a všespalující žízeň. Podobné jezírko obdrží v Soudný Den každý z proroků, kromě proroka Sáliha عليه السلام, který ho obdržel již na tomto světě v podobě vemene jeho zázračné velbloudice, kterou mu Alláh poslal jako zázrak i zkoušku pro jeho nevěřící a nevděčný lid zároveň. [2] Z tohoto jezírka budou v Soudný Den štědře napojeni spravedliví a správně vedení, kteří se ubírali po cestě jím vytýčené a následovali jeho Sunnu, všechny ostatní podle mnoha dalších podání sám Prorok صلى الله عليه و سلم odežene, podobně jako majitel napajedla od něj odhání cizí velbloudy. [3]
Sámura ibn Džundub رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إن لكل نبي حوضا، وإنهم يتباهون أيهم أكثر واردة، وإني أرجو الله أن أكون أكثرهم واردة
„Každý prorok bude mít své napajedlo. Budou se předhánět počtem svých následovníků. A já doufám, že budu mít následovníků nejvíce.“ [4]
Anas ibn Málik رضي الله عنه uvedl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم popsal své jezírko či napajedlo, které mu bylo darováno, takto:
إِنَّ قَدْرَ حَوْضِي كَمَا بَيْنَ أَيْلَةَ وَصَنْعَاءَ مِنَ الْيَمَنِ، وَإِنَّ فِيهِ مِنَ الأَبَارِيقِ كَعَدَدِ نُجُومِ السَّمَاءِ
„Velikost mého napajedla je jako vzdálenost mezi Jeruzalémem a San’á v Jemenu, jsou u něj nádoby k pití a je jich jako hvězd na nebi.“ [5]
Hanefíjský učenec imám al-‘Izz ibn ‘Abdisselám pravil:
„Hadísy, které hovoří o jezírku dosahují stupně tewáturu,[6] traduje je více než třicet jednotlivých sahábů. Výčet těchto hadísů podává Ibn Kesír v díle al-Bidájetu n-nihája.” [7]
Toto napajedlo spojuje s pramenem الكوثر al-Kewser zmíněným v Koránu, který se má do něho vlévat. Následně praví:
„Hawd se bude nacházet na prostranstvích před mostem صراط Sirát, protože někteří od něho budou odehnáni a bude jim zabráněno v přístupu k němu. To jsou ti, kteří odpadli od pravé víry. Tito přes Sirát nepřejdou.“ [8]
Dále hovoří o jeho popisu:
„Z uvedených hadísů popisujících Hawd můžeme uzavřít, že je obrovský, že je to obrovská nádrž napájená z rajského pramene al-Kewser, bělejšího než mléko, chladivějšího, než led, sladšího než med, voňavějšího než mošus, která je přeširoká a je stejně široká jako dlouhá. Z jednoho jejího konce na druhý to trvá měsíc cesty. V některých hadísech se objevuje, že čím víc se z této nádrže bude pít, tím více se bude rozšiřovat. V ní roste mošus, malé perly a zlaté proutí, dávající plody v barvách drahokamů. V některých podáních se uvádí, že takovou nádrž má každý prorok a že nádrž našeho Proroka صلى الله عليه و سلم je největší, nejsladší a přijde k ní nejvíce lidí. Nechť nás Alláh ze Svého dobrodiní poctí tím, že budeme jedněmi z nich.
Učenec Abú ‘Abdilláh al-Kurtubí v díle at-Tezkira uvádí, že existuje neshoda ohledně toho, kde se bude napajedlo nacházet, zda před Sirátem a Váhou skutků (arab. الميزان al-mízán) či až za ní. Abu l-Hasan al-Kubejsí praví: „Správným názorem je, že Hawd bude před ní.“ [9]
Al-Izz s odvoláním na al-Kurtubího a al-Kubejsího dodává:
„Nemysli si, že se nachází na této zemi. Nachází se však na zemi proměněné, tedy bílé jako stříbro, na které nebyla prolévána krev a na které nikdy nikomu nebyla učiněna žádná křivda. Tato země se objeví proto, aby na ni sestoupil Všemocný, aby vynesl konečný rozsudek.“ [10]
Věz, že praví věřící jsou ti, kteří dostáli Božích nařízení, zachovávají je a chápou je správným způsobem, tak, jak byla zjevena a jak byla chápána vždy, od prvopočátku.
Vznešený Alláh pravil:
الَّذِينَ آتَيْنَاهُمُ الْكِتَابَ يَتْلُونَهُ حَقَّ تِلَاوَتِهِ أُولَـٰئِكَ يُؤْمِنُونَ بِهِ ۗ وَمَن يَكْفُرْ بِهِ فَأُولَـٰئِكَ هُمُ الْخَاسِرُونَ
Ti, jimž jsme dali Písmo a kteří je čtou způsobem pravdivým, ti v ně uvěřili, zatímco ti, kdož v ně nevěří, ti ztrátu utrpí. (Bekara: 121)
Ibnu l-Kajjim uvádí, že Ibn Mes’úd رضي الله عنه tato slova vysvětlil: „Oni povolují to, co i Písmo povoluje a zakazují to, co i ono zakazuje. Čtou je přesně tak, jak bylo zjeveno a nehazují v něm jednotlivá slova z jejich míst.“ [11] Tj. nepřekrucují jeho význam.
Vznešený Alláh také pravil:
وَمَا كَانَ لِمُؤْمِنٍ وَلَا مُؤْمِنَةٍ إِذَا قَضَى اللَّـهُ وَرَسُولُهُ أَمْرًا أَن يَكُونَ لَهُمُ الْخِيَرَةُ مِنْ أَمْرِهِمْ ۗ وَمَن يَعْصِ اللَّـهَ وَرَسُولَهُ فَقَدْ ضَلَّ ضَلَالًا مُّبِينًا
A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním. (Ahzáb:36)
Jistý muž se zeptal Abú Bekra ibnu l-‘Ajjáše, kdo je následovníkem Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Odpověděl: „Ten, který, když jsou vyvraceny tužby (tj. inovace a blud) nebrání je a na ničem z nich fanaticky nelpí.“ [12]
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil:
„Proto je jasné, že vítězící skupinou jsou následovníci hadísů a Sunny, kteří nemají žádného vůdce, kterého by slepě následovali – a jen Proroka صلى الله عليه و سلم následují.“ [13]
Šejch Sálih al-Fewzán pravil:
„Pokud si přeješ napít se z této nádrže, pak buď poslušným vůči Alláhu i Jeho Poslu, neboť ten, kdo hlásá, že náleží k ummě Muhammeda, ale neposlouchá ho, neplní jeho příkazy a nedrží se Prorokova přístupu k Nábožensví (arab. منهاج minhádž), tomu nebude k užitku, že používal jména islámu a naopak bude mu zabráněno napít se z nádrže v den, kdy budou lidé nejžíznivější. A před tím se utíkáme k Alláhu.
Proto nechť ten, který si přeje napít se z této nádrže, dodržuje Sunnu – a to není tak snadné, protože to s sebou nese zkoušky a pokušení, přijdou lidé, kteří tě budou ostouzet, škodit ti a hanobit tě. Budou říkat: „Tento člověk je extremista a nadutec,“ možná se dokonce ani nespokojí jen se slovy, možná tě zabijí, možná tě zbijí, možná tě uvězní.
Ale ty, pokud chceš být v bezpečí a pokud se chceš napít z tohoto napajedla, buď trpělivý. Vytrvale následuj Sunnu Božího Posla صلى الله عليه و سلم až do chvíle, kdy se s ním u jeho napajedla potkáš.“ [14]
Také pravil:
„Kdokoli se zaměstná skutkem, který není v souladu se Sunnou, toto mu bude odmítnuto. Čin nebude přijat, dokud nejsou splněny dvě podmínky – upřímný úmysl pouze pro Alláha a následování Proroka.“ [15]
Věz tedy, že tím, co brání v přístupu k tomuto napajedlu jsou věci nově vymyšlené – inovace lidmi vnesené do Božího náboženství, stojící v příkřé opozici k Sunně.
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja proto pravil:
„Celé náboženství islámu tkví v uctívání výhradně pouze Alláha a zároveň v neuctívání ho cestou inovace.“ [16]
Také pravil:
„Inovace je prazákladem nevíry.“ [17]
Inovace (arab. بدعة bid’a) je takto odmítána na základě slov Božích:
الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمُ الْإِسْلَامَ دِينًا
Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. (Máida: 3)
a na základě slov Posla Božího صلى الله عليه و سلم:
وَشَرُّ الأُمُورِ مُحْدَثَاتُهَا وَكُلُّ بِدْعَةٍ ضَلاَلَةٌ
„A nejhorší věci jsou nově vnesené a každá nově vnesená věc je inovací.“ [18]
Tedy co nebylo součástí náboženství islámu v okamžiku smrti Posla Božího صلى الله عليه و سلم, není jeho součástí ani dnes, byť by to bylo praktikou či přesvědčením, které sdílí většina muslimů.
Ibn Tejmíjja definoval tuto nebezpečnou a odmítanou inovaci jako „cokoli, co je v rozporu s Koránem, Sunnou a konsensem zbožných předků v náboženském přesvědčení nebo činu,“ [19] či „cokoli, co není uzákoněno Alláhem či Jeho Poslem.“ [20]
Ibn Redžeb definoval inovaci jako „cokoli nově vneseného do náboženství, co postrádá základ v šarí’y a co není podloženo důklazem.“ [21]
Aš-Šátibí definoval inovaci jako „nově vymyšlené způsoby v náboženství a uctívání Alláha, které jsou navenek obdobou šarí’y, ale postrádají její uměřenost a akurátnost.“ [22]
Šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín definoval inovaci jako: „uctívání Alláha pomocí něčeho, co neuzákonil.“ [23]
Šejch Muhammed ibn ‘Abdilwehháb al-Wessábí definoval inovaci jako „jakékoli přesvědčení, nebo čin, který je do náboženství nově přimyslen po smrti Posla Božího صلى الله عليه و سلم a vykonáván s úmyslem uctívat Alláha a přibližovat se k němu a zároveň není podložen žádným důkazem ani z Knihy Boží (Koránu) ani ze Sunny a ani z činů zbožných předků.“ [24]
Šejch Sálih ibn ‘Abdil‘azíz Álu š-Šejch definoval inovaci jako: „cokoli nově vneseného do náboženství, ale není to jeho součástí, ať už jde o slova, činy, přesvědčení nebo něco jiného.“ [25]
Šejch ‘Ubejd al-Džábirí pravil:
„Tomu, kdo se dopouští inovace, je řečeno: „Věříš tedy, že Alláh učinil Své náboženství dokonalým ve Své Knize a v Sunně Svého Posla?“ Pokud by řekl ne, dopustil by se nevíry a pokud by řekl ano, potom je mu řečeno: „Je tento tvůj skutek nějak podložen Koránem nebo Sunnou?“ Tedy není ti dovoleno nic jiné, nežli tento skutek opustit a pokud ho neopustíš, pak se staneš zbloudilým inovátorem a nikoli dobro konajícím.“ [26]
Šejch ‘Abdurrahmán ibn Násir as-Sa’dí rozdělil inovace na dvě kategorie, když napsal:
„Inovací je to, co odporuje Sunně a toto je možno rozdělit do dvou typů:
1. Inovace týkající se věrouky.
To znamená věřit v něco jiného, než v to, o čem nás zpravili Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم. A toto je zmíněno v jeho slovech:
و إن هذه الملة ستفترق على ثلاث و سبعين ،كلها في الجنة إلا واحدة
„A vskutku tato obec se rozdělí na 73 frakcí a všechny jsou v ohni kromě jediné, která bude v Ráji.“ Sahábové se následně otázali Posla Božího صلى الله عليه و سلم, kterou má na mysli a on odpověděl:
ما أنا عليه وأصحابي
„Ti, kteří jsou na tom, na čem jsem já a mí společníci.“ [27]
Tedy kdokoli odpovídá tomuto popisu, je pravým následovníkem Sunny a kdokoli patří ke zbývajícím sektám, ten je inovátorem – a každá inovace je bludem – avšak inovace se mezi sebou liší co do závažnosti odchýlení se od Sunny.
2. Inovace týkající se činů.
To znamená uctívat Alláha způsobem jiným, než je ten, který nařídil Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم, nebo zakazuje něco co Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم povolili. Kdokoli potom uctívá Alláha jinak, než Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم předepsali, nebo zakazuje to, co Zákonodárce nezakázal, je inovátorem.“ [28]
Příkladem velmi rozšířených inovací v přesvědčení je vysvětlování Božích atributů, popírání víry, že Alláh se vznesl na Svůj Trůn, anebo přehnané velebení určitých postav rané historie této ummy.
Příkladem velmi rozšířených inovací v činu je pronášení úmyslu při modlitbě slovy, otírání tváře po odříkání du’á, společný zikr nebo zvláštní oslavy Prorokových صلى الله عليه و سلم narozenin.
Důležité je mít na paměti, že ne každý, kdo se inovace dopustí, je ihned automaticky inovátorem a že inovace týkající se věrouky je neporovnatelně závažnějším proviněním, nežli inovace týkající se pouhého činu.
Naši zbožní předkové inovace všeobecně a obzvláště a o to více pak ty, které se týkají věrouky, odvrhovali, o čemž svědčí velké množství podání.
‘Alí ibn Abí Tálib pravil: „Nejlepší jsou důležité záležitosti a nejhorší jsou záležitosti nově vnesené. A každá nově vnesená věc je inovací, každý, kdo vnese něco nového, je inovátorem. A ten, kdo vnáší něco nového, je zbloudilým. A žádný inovátor nezavede inovaci, aniž by neopustil Sunnu.” [29]
Ibn Omar رضي الله عنه pravil: „Každá inovace je bludem, dokonce i kdyby ji lidé spatřovali jako něco dobrého.“ [30] Také řekl: „Lidé se nepřestanou ubírat po přímé a správné cestě, dokud budou následovat šlépěje Prorokovy.“ [31]
Od Abú d-Dardá رضي الله عنه se uvádí podobná slova. [32]
Ibn ‘Abbás رضي الله عنه pravil: „Věru nejvíce opovrhovanou věcí u Alláha jsou inovace.” [33]
Osmán ibn Hádir požádal Ibn ‘Abbáse o radu a on mu řekl: „Na tobě je ubírat se přímou cestou, následovat to prvotní a nepřimýšlet nic nového.“ [34] Ibn ‘Abbás vysvětlil Boží slova:
يَوْمَ تَبْيَضُّ وُجُوهٌ وَتَسْوَدُّ وُجُوهٌ
dne, kdy rozjasní se tváře některé, zatímco jiné se zachmuří (Áli ‘Imrán: 106) takto: „Ti, jejichž tváře budou rozjasněny, jsou následovníky Sunny a společenství muslimů a lidmi nauky, zatímco ti, jejicž tváře se zachmuří, jsou následovníky inovace a bludu.“ [35]
Huzejfa ibnu l-Jemán رضي الله عنه pravil: „Žádný skutek uctívání, který nepraktikovali společníci Muhammeda صلى الله عليه و سلم, nečiňte ani vy, protože ti první nezanechali nic těm posledním. Proto se bojte Alláha, ó vy, kteří recitujete Korán, a následujte cestu těch před vámi.“ [36]
Abú Idrís al-Chawlání pravil: „Raději bych viděl v mešitě požár, který bych nedokázal uhasit, nežli bych v ní uviděl inovaci, jejíž šíření bych nebyl schopen zastavit.“ [37]
Al-Awzá’í to zdůvodnil takto: „Kdyby učenci neodsoudili inovaci a nevarovali před ní, stala by se zažitou zvyklostí!“ [38]
Aš-Šáfi’í pravil: „Když člověk stane před Alláhem s jakýmkoli hříchem mimo širk, je to pro něj lepší, nežli před Ním stanout s jakýmkoli inovovaným přesvědčením!“ [39]
Imám Ahmed pravil: „Mějte se na pozoru před těmi záležitostmi, ve kterých nemáte předchůdce.“ Ibn Hadžer k tomu dodal:
„Šťasten je ten, kdo se pevně drží toho, na čem byli zbožní předkové, a vyhýbá se tomu, co bylo nově vneseno pozdějšími generacemi.“ [40]
Imám al-Berbehárí pravil:
„Mějte se na pozoru před inovací byť i malou, neboť ta vyroste, až se stane velkou. A toto je případ všech inovací vnesených do této ummy. Začaly jako malé, velmi podobné pravdě, díky čemuž do nich upadli ti, kteří do nich upadli, oklamáni jimi a neschopni je opustit. Ony pak dále rostly, až se staly náboženstvími, která lidé následovali a tím se odchýlili od přímé cesty a opustili islám.“ [41]
Abú Muzaffer as-Semání pravil:
„Věru nám bylo přikázáno následovat a bylo nám to doporučeno. A byly nám zakázány inovace a přikázáno nám odvrhovat je. Znamením následovníků Sunny je jejich následování zbožných předků a odvrhování všech inovací a věcí nově vnesených.“ [42]
Zbožní předkové říkávali: „Inovace jsou odvozeninami nevíry a samy k ní i postupně vedou.“ [43]
Al-Berbehárí to vysvětluje takto:
„Mějte se na pozoru i před těmi nejmenšími nově vnesenými záležitostmi, neboť ty malé narůstají natolik, až se stanou velkými. To se děje s každou inovací vnesenou mezi tuto ummu. Na začátku bývá malá a vypadá jako pravda. Potom je jí oklamán ten, kdo do ní upadne, natolik, že z ní nedokáže uniknout. Následně se zvětšuje, až se stává novým prvkem náboženství, novým způsobem uctívání. Tak se začne protiřečit přímé cestě a nakonec dojde až k opuštění lůna islámu.“ [44]
Ibn Kesír shrnuje:
„Ahlu s-sunna we l-džemá’a tvrdí ohledem každého činu nebo slov, které nejsou doloženy od sahábů a konstituují inovaci, že pokud by v nich bylo něco dobra, oni by nás v tom předešli. Neboť oni nevynechali jedinou příležitost ke konání dobra, aniž by k tomuto dobru nepospíchali.“ [45]
Vnitřní prázdnotu inovací popisuje Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja:
„Kdo koná bez upřímného úmyslu a bez následování Božího posla je jako cestující s ponožkami plnými písku, které jej táhnou k zemi a nejsou mu nijak ku prospěchu.“ [46]
Na jiném místě říká:
„Pokud by se inovace skládala jen ze lži, potom by nikdy nebyla přijata a každý by pospíchal k tomu, aby ji odsoudil a vyvrátil. A pokud by se skládala jen z pravdy, potom by nikdy nebyla inovací, ale byla by v souladu se Sunnou. Avšak inovace obsahuje obojí – jak pravdu tak i lži, je to lež obalená pravdou!“ [47]
Důvod odsouzení inovací je podle šejcha Ibn ‘Usejmína následující:
„Inovace jsou ve skutečnosti nepřímým útokem na Šarí’u, protože implikují, že Šarí’a je nekompletní a je potřeba inovativních vylepšení, hledání ještě lepších způsobů uctívání, kterými se podle tvrzení inovátorů získává přízeň Boží.“ [48]
Na nás tedy je převzít toto náboženství tak, jak jsme ho obdrželi a nepřimýšlet do něj něco nového. Následujme bezpečnou cestu do Ráje, cestu těch, kteří do něho vešli již před námi, o kterých Alláh zjevil:
وَالسَّابِقُونَ الْأَوَّلُونَ مِنَ الْمُهَاجِرِينَ وَالْأَنصَارِ وَالَّذِينَ اتَّبَعُوهُم بِإِحْسَانٍ رَّضِيَ اللَّـهُ عَنْهُمْ وَرَضُوا عَنْهُ وَأَعَدَّ لَهُمْ جَنَّاتٍ تَجْرِي تَحْتَهَا الْأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا أَبَدًا ۚ ذَٰلِكَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ
A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbeni v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky přebývat budou a to úspěch bude nesmírný. (Tewba: 100)
_____________________________________________________________________
[1] Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7049; a Muslim v Sahíhu, hadísy č. 1796 a 2297.
[2] Tak uvádí al-Berbehárí v Šerhu s-Sunna, bod č. 20, nicméně podání o tom jsou neautentická.
[3] Zaznamenal např. Muslim v Sahíhu, hadís č. 2302.
[4] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 6881 a další, jako hasan jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1589.
[5] Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6580; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2303, s dodatkem „nádoby ze zlata a stříbra“.
[6] Tj. takového stupně autenticity, který prakticky vyvrací jakoukoli možnost chyby či konspirace.
[7] Viz Šerhu ‘akídeti t-taháwíjja, 1/195.
[8] Viz Ibid., 1/296.
[9] Viz Ibid., 1/297-298.
[10] Viz Ibid., 1/298.
[11] Viz Bedái’u t-tefsíri limá fesserehu l-imámu Ibnu l-Kajjim, 1/144.
[12] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, 1/72, podání č. 53. Uvádí jej také al-Ádžurrí v aš-Šarí’a, podání č. 2058.
[13] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 3/347-348.
[14] Viz Šerhu d-durrati l-mudíjja fí ‘akdi ahli l-firkati l-‘ardíja, str. 190.
[15] Viz Šerhu s-sunna, str. 330.
[16] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 11/585.
[17] Viz Ibid., 10/565.
[18] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 867, jako část delšího hadísu od Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنه.
[19] Viz Ibid., 18/346.
[20] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 4/107.
[21] Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u ‘ulúmi we l-hikem, str. 265.
[22] Zaznamenal aš-Šátibí v al-I’tisám, 1/37.
[23] Viz al-Medžmú’ u s-semínu min fetáwá, 1/291.
[24] Viz Šerhu l-džedíd, ‘ala l-kawli l-mufídi fí adilleti t-tewhíd, str. 348-389.
[25] Viz at-Tehzíru min bid’a, str. 80.
[26] Viz Tenwíru l-mubtedí bi šerhi menzúmeti l-kawá’idi l-fikhíja, str. 65-66.
[27] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 2/332; Abú Dawúd v Sunenu, 5/4; at-Tirmizí v Sunenu, 5/25; a Ibn Mádža v Sunenu, 2/1321.
[28] Viz Su´álun we džewábun fí ahemmi l-muhimmát, otázka č. 17, str. 22-23.
[29] Zaznamenal Ibn Kesír v al-Bidájetu we n-nihája, 7/319.
[30] Zaznamenal Abú Šáma v Inkáru l-bide’ we l-hawádis, podání č. 39.
[31] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a.
[32] Zaznamenal aš-Šátibí v al-I’tisám.
[33] Zaznamenal al-Bejhekí v Sunenu l-kubrá, 4/316.
[34] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibána, 1/319.
[35] Viz Usúlu l-i’tikád, 1/72.
[36] Zaznamenal Abú Dáwúd v az-Zuhd, podání č. 280.
[37] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibána, podání č. 599.
[38] Viz Šerefu ashábi l-hadís, 1/17.
[39] Zaznamenal al-Bejhekí v al-I’tikád, str. 158.
[40] Viz Fethu l-Bárí, 13/267.
[41] Viz Šerhu s-sunna, čl. 7.
[42] Viz al-Intísáru li ahli l-hadís, str. 69.
[43] Uvádí Ibn Tejmíja v Medžmú’u l-fetáwá, 6/358.
[44] Viz Šerhu s-Sunna, str. 82.
[45] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 7/278.
[46] Viz al-Fewáid, bod č. 89.
[47] Viz as-Sewáiku l-mursela, 3/925.
[48] Viz Medžmú’u l-fetáwá we r-resáil, 2/345.