Semura ibn Džundub رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ صَلَّى الصُّبْحَ فَهُوَ فِي ذِمَّةِ اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ
„Kdo se pomodlí ranní modlitbu, ten je pod ochranou Alláha Vznešeného.“ [1]
Semura ibn Džundub رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ صَلَّى الصُّبْحَ فَهُوَ فِي ذِمَّةِ اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ
„Kdo se pomodlí ranní modlitbu, ten je pod ochranou Alláha Vznešeného.“ [1]
Výraz الصبح as-subh je jiným, synonymním výrazem pro الفجر al-fedžr, tj. úsvit, tedy jméno a zároveň vymezený čas pro první z pěti povinných denních modliteb každého muslima, vymezený astronomickým rozbřeskem a východem slunce.
Obrat فِي ذِمَّةِ اللَّهِ fí zimmeti ´lláh implikuje výsadu, že dotyčný je chráněncem, jemuž svou ochranu zaručil a přiřkl přímo Vznešený Alláh, který nemá společníka.
Šejch Ibn ‘Usejmín poskytl následující objasnění tohoto hadísu:
„Když nastane doba úsvitu, mnoho lidí ještě spí a i pokrytci jsou ve vztahu k této modlitbě líní a nedbalí.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّ أَثْقَلَ الصَّلاَةِ عَلَى الْمُنَافِقِينَ صَلاَةُ الْعِشَاءِ وَصَلاَةُ الْفَجْرِ وَلَوْ يَعْلَمُونَ مَا فِيهِمَا لأَتَوْهُمَا وَلَوْ حَبْوًا
„Nejtěžší modlitbou je pro pokrytce modlitba večerní a modlitba za úsvitu. Kdyby jen věděli, co v sobě obě zahrnují, přišli by na ni třeba i plazíce se.“ [2]
Prorokova صلى الله عليه و سلم slova „ten je pod ochranou Alláha“ znamenají, že je jakoby subjektem dohody o ochraně, kterou mu zaručil samotný Alláh, stává se jakoby Božím chráněncem (arab. معاهد الله mu’áhadu ´lláh) takže by mu nikdo neměl uškodit.
Ze stejného důvodu podle Džunduba ibn ‘Abdilláha رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl také:
مَنْ صَلَّى صَلاَةَ الصُّبْحِ فَهْوَ فِي ذِمَّةِ اللَّهِ فَلاَ يَطْلُبَنَّكُمُ اللَّهُ مِنْ ذِمَّتِهِ بِشَىْءٍ فَإِنَّهُ مَنْ يَطْلُبْهُ مِنْ ذِمَّتِهِ بِشَىْءٍ يُدْرِكْهُ ثُمَّ يَكُبَّهُ عَلَى وَجْهِهِ فِي نَارِ جَهَنَّمَ
„Kdokoli se pomodlí ranní modlitbu, ten je pod ochranou Boží a Alláh věru nikdy nežádá za Svou ochranu ničeho, proto kohokoli On požene ke zúčtování za něco týkající se Jeho ochrany, toho On věru dostihne a poté jej vhodí do tváří do Ohně.“ [3]
Tento hadís je důkazem, že jsme povinni respektovat ty muslimy, kteří prokázali svou oddanost islámu tím, že se modlí ranní modlitbu společně v mešitě. Nikomu pak není dovoleno se vůči nim provinit, neboť nikdo, kromě skutečných věřících, se ranní modlitbu v mešitě nemodlí.“ [4]
Podle jiné verze tohoto hadísu zaznamenané at-Tirmizím od Džunduba ibn Sufjána رضي الله عنه pravil Prorok صلى الله عليه و سلم výslovně:
… فَلاَ تُخْفِرُوا اللَّهَ فِي ذِمَّتِهِ
„… proto nezrazujte Alláha v ochraně, jíž poskytl.“ [5]
Podle verze uváděné od Abú Hurejry رضي الله عنه Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
… فَلاَ يُتْبِعَنَّكُمُ اللَّهُ بِشَيْءٍ مِنْ ذِمَّتِهِ
„… proto nijak nenarušujte ochranu Boží.“ [6]
Šejch ‘Abdurrezzák al-Bedr pravil:
„Zlozvyk ponocovat dlouho do noci je považován za jednu ze závažných pohrom a velkých zkoušek. Také v sobě pro mnoho lidí zahrnuje mnoho rozličných škod, z nichž nejvýznamnější je v naší dnešní době promrhání času ranní modlitby důsledkem tohoto ponocování. Při Alláhu, toto je fyzická pohroma. Když člověk zaspí a promešká tuto velkolepou povinnost, dopustil se závažného provinění vůči svému vlastnímu dni. Šejchu l-islám Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil: „Na začátku dne je slunce ve stavu mládí. A na jeho sklonku je ve svém největším věku. Toto je něco, co je známo na základě zkušenosti.“ Kdo zamlada něčemu přivykl, vydrží na tom až do stáří. Podobně i pokud člověk začne svůj den něčím, bude se toho držet i po celý zbytek toho dne. Pokud bude na začátku tohoto dne bdělý a čilý, bude takový i po celý jeho zbytek. Pokud bude líný, potom mu i celý zbytek dne uteče v lenošení.“ [7]
Od ‘Ummáry ibn Ruwejby رضي الله عنه se ohledně stejné či podobné záležitosti uvádí, že jeho otec slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci:
لَنْ يَلِجَ النَّارَ أَحَدٌ صَلَّى قَبْلَ طُلُوعِ الشَّمْسِ وَقَبْلَ غُرُوبِهَا
„Nikdy nevejde do ohně ten, kdokoli vykonává modlitbu před v
ýchodem a před západem slunce (tj. modlitby الفجر al-fedžr a العصر al-‘asr).“ [8]
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vyprávěl, že naopak ohledně toho, kdo na ranní modlitbu nevstane, prospí ji a nepomodlí se ji v jejím čase, Posel Boží صلى الله عليه و سلم sdělil:
ذَاكَ رَجُلٌ بَالَ الشَّيْطَانُ فِي أُذُنَيْهِ ـ أَوْ قَالَ ـ فِي أُذُنِهِ
„Do uší“ – anebo řekl: „do ucha“ – „takového muže se šejtán vymočil.“ [9]
Ibn Hadžer al-‘Askallání ve svém komentáři tohoto hadísu uvádí, že šejtánovo močení je metaforou a nikoli doslovným významem:
„Jde o příklad užitý pro toho, kdo nedbá na modlitby proto, že tvrdě spí, jakoby jeho uši byly naplněny močí do té míry, že ztěžknou a jeho smysly jsou otupěny. Arabové užívali metafory moči k vyjádření zkaženosti něčeho.“ [10]
Před samotnou povinnou ranní modlitbou existují dvě rak’át nepovinné, ale velmi silně a důrazně doporučené modlitby. Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها totiž vyprávěla. že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se tuto modlitbu modlil vždy. [11] Některá podání dokonce uvádějí, že ji nevynechával ani na cestách, kdy jiné modlitby zkracoval.
V případě, že se opozdíme a zamýšlíme se modlit i dvě rek’át této nepovinné modlitby, která předchází povinnou ranní modlitbu, nicméně mezitím, co se ji modlíme, již začala povinná společná modlitba, můžeme naši nepovinnou modlitbu zkrátit tím, že nebudeme po al-Fátize recitovat další súru. Recitovat ji totiž není povinností, jak uvádí šejch Ibnu l-‘Usejmín. [12] Navíc povinná modlitba má přednost před nepovinnou a zmeškanou nepovinnou modlitbu můžeme nahradit i po rozednění.
Pokud jsme se opozdili natolik, že imám již recituje Korán nahlas a podle toho tedy víme, že povinná společná modlitba již začala, šejch Ibnu l-‘Usejmín radí:
„Pak již nerecitujte úvodní prosby, ale jen proneste tekbír a připojte se k ostatním modlícím se, poproste o ochranu před prokletým šejtánem a recitujte al-Fátihu.“ [13]
Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se v podobném duchu také traduje, že pravil: „Kdokoli se pomodlí fadžr společně a potom sedne, aby vzpomínal Alláha až do rozednění, načež se pomodlí dvě rek’át, obdrží odměnu jako za hadždž a ‘umru.“ A vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم dodal:
تَامَّةٍ تَامَّةٍ تَامَّةٍ
„Jako za celou, jako za celou, jako za celou!“ [14]
Podle Burejdy al-Aslemího رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم také pravil:
بَشِّرِ الْمَشَّائِينَ فِي الظُّلَمِ إِلَى الْمَسَاجِدِ بِالنُّورِ التَّامِّ يَوْمَ الْقِيَامَةِ
„Oznam zvěst radostnou těm, kteří potmě kráčejí do mešit, o tom, že obdrží dokonalé světlo v Den Zmrtvýchvstání!“ [15]
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم také řekl:
أفضل الصلوات عند الله صلاة الصبح يوم الجمعة في جماعة
„Nejlepší z modliteb je u Alláha modlitba ranní v den páteční, vykonaná společně.“ [16]
Tyto hadísy otvírají rovněž i tématiku ranní činnosti našich zbožných předků.
Jeden z dřívějších učenců proto pravil: „Měl bys chodit spát časně, abys mohl brzy ráno vstát za prací a znalostí.“ [17]
Abú Umáma رضي الله عنه totiž vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم v kontextu tohoto ranního získávání znalosti řekl:
منْ غَدَا إِلَى الْمَسْجِدِ لَا يُرِيدُ إِلَّا أَنْ يَتَعَلَّمَ خَيْرًا أَوْ يَعْلَمَهُ، كَانَ لَهُ كَأَجْرِ حَاجٍّ تَامًّا حِجَّتُهُ
„Kdokoli chodí do mešity jen proto, aby se naučil nějakému dobru, nebo aby jej vyučoval, získává odměnu poutníka, jako za celou pouť!“ [18]
Imám al-Awzá’í pravil: „Už při nástupu ranní modlitby či krátce před ním byli zbožní předkové natolik pohrouženi do uctívání, že by na jejich hlavách klidně mohli spočinout ptáci. Natolik, že i kdyby k nim přišel nějaký jejich blízký přítel, kterého dlouho neviděli, ani by to nezpozorovali. Takto zůstávali takřka až do rozednění, potom se rozcházeli a potkávali se v naučných kroužcích, které navštěvovali. Tím prvním, o čem diskutovali, byly záležitosti onoho světa a to, jaký bude jejich stav či postavení v něm. Poté následovaly lekce Koránu a nábožensko-právních věd.“ [19]
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja dodává:
„Zbožní předkové neměli rádi, když někdo spal v době mezi modlitbou fadžr a východem slunce, neboť se jedná o čas, kdy Alláh rozděluje obživu a požehnání.“ [20]
Poté, co skončili se svým vzpomínáním Alláha a případně s rozjímáním a hledáním nauky a jeěště předtím, než pospíchali ke svým každodenním úkolům, modlili se naši zbožní předkové po rozednění nepovinnou dopolední modlitbu الضحى ad-duhá.
Abú Dardá či Abú Zerr رضي الله عنه vyprávěli, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
عَنِ اللَّهِ، عَزَّ وَجَلَّ أَنَّهُ قَالَ ابْنَ آدَمَ ارْكَعْ لِي مِنْ أَوَّلِ النَّهَارِ أَرْبَعَ رَكَعَاتٍ أَكْفِكَ آخِرَهُ
„Vznešený Alláh pravil: „Synu Adamův, pomodli se kvůli Mně na začátku dne čtyři rek’áty, budou ti stačit až do jeho konce.“ [21]
Tuto nepovinnou modlitbu je možno na základě jiných podání vykonat i ve formě pouze dvou rek’átů.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl o Poslu Božím صلى الله عليه و سلم: „Můj nejbližší přítel mi poradil tři věci, které nikdy nemám vynechat, dokud neumřu“ a mezi nimi zmínil i:
وَرَكْعَتَىِ الضُّحَى
„a dvě rak’a modlitby ad-duhá.“ [22]
____________________________________________________
[1] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3946 jako sahíh.
[2] Na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 797, jako sahíh.
[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 657.
[4] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, komentář příslušného hadísu.
[5] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 222, jako hasan sahíh.
[6] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2164, jako hasan gharíb.
[7] Viz Šerhu š-šemáil, str. 274.
[8] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 634.
[9] Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenal jej al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3270; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 774.
[10] Viz Fethu l-Bárí, 3/28-29.
[11] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musennefu 2/352. Jako sahíh jej doložil al-Albání.
[12] Viz Šerhu l-mumti’, 3/103.
[13] Viz Ibid., 3/387.
[14] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 586, jako hasan gharíb.
[15] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 223, jako gharíb sahíh.
[16] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 7/207; a at-Taberání v Mu’džemu l-kebír, hadís č. 366; jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1566.
[17] Viz Šerhu l-menzúmeti l-ádáb, str. 438.
[18] Zaznamenal at-Taberání v Mu’džemu l-kebír, 8/111, hadís č. 7473. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 86.
[19] Zaznamenal Ibn Asákír v Táríchu Dimešk, 36/184-185.
[20] Viz Medáridžu s-sálihín, 1/457.
[21] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 475, jako hasan gharíb, jako sahíh li ghajrihi jej doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 674.
[22] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1178; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 721.