Abú Bekra Náfi’a ibnu l-Háris رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَا مِنْ ذَنْبٍ أَجْدَرُ أَنْ يُعَجِّلَ اللَّهُ لِصَاحِبِهِ الْعُقُوبَةَ فِي الدُّنْيَا مَعَ مَا يَدَّخِرُ لَهُ فِي الآخِرَةِ – مِنَ الْبَغْىِ وَقَطِيعَةِ الرَّحِمِ
“Není hříchu, který by více zasluhoval, aby zaň Alláh tomu, kdo se ho dopustí, uspíšil trest ještě na tomto světě, vedle toho, co se mu ukládá i na světě onom, nežli za násilnickost a zpřetrhávání rodinných svazků!“1
Ibn Tejmíja řekl: “Věřící se vždy nachází v jednom z těchto dvou stavů: Buď si užívá Božích darů a děkuje za to Vznešenému Alláhu, anebo hřeší a měl by se urychleně kát.“2
V jednom městě v Jordánsku se odehrál následující případ:
Jistý muž zemřel a jako dědice po sobě zanechal svou mladou manželku a malého syna, ještě kojence.
Přišel k nim manželův bratr, strýc nemluvněte a vyjádřil svou připravenost adoptovat svého synovce a postarat se o jeho majetek, který po otci zdědil.
Sirotkova matka poskytla v dobré víře strýcovi plnou moc a tím i právo zacházet s majetkem, který syn po zesnulém otci, bratru toho muže, zdědil. Strýc napříště vystupoval jako vlastník tohoto majetku se všemi právy a povinnostmi. Nicméně strýc tuto vdovu i jejího malého synka podvedl a vše, co po jeho bratru zdědili, rozprodal. Peníze si nechal a odjel za ně do Ameriky.
V Americe ho Alláh obdaroval výnosným zaměstnáním. Následně se strýc oženil s jakousi Američankou, založil s ní rodinu a měl s ní děti. Manželka mu pomohla investovat další část majetku, kterou získal, do prodeje automobilů. Díky tomu se dotyčný stal multimilionářem.
To se dělo ve stejném čase, kdy jeho švagrová a malý synovec v Jordánsku žili v těžké chudobě, nouzi a bídě. Nicméně vdově zůstal její syn z dovoleného a Bohem požehnaného manželství. Po čase dokonce našli nějaké dobré lidi, sponzory, kteří pomohli zafinancovat vzdělání jejího osiřelého syna.
Hamižný strýček mezitím další roky investoval svůj majetek a jeho jmění nabývalo na hodnotě. Po patnácti letech investování v Americe se rozhodl vrátit domů do Jordánska. Koupil si obrovský pozemek, na němž si postavil luxusní vilu ve velmi lukrativní a přepychové oblasti známé jako Ummu Uzejna. Vila byla vybavená nejmodernější technologií a zařízena nejpřepychovějším nábytkem a bytovými doplňky. Rozjel zde také mezinárodní obchodní projekt zabývající se prodejem automobilů, který vešel ve známost nejen po celém Jordánsku, ale také v sousedních zemích.
Jeho synovec mezitím vyrostl v mladého muže. Přišel za svým strýčkem a žádal, aby mu vrátil majetek v hodnotě té, kterou vzal z jeho dědictví po jeho otci. Strýček ho hrubě odbyl, že u něj nemá co pohledávat a vyhnal ho ze své vily s hrozbou, aby se do ní už nikdy více nevracel.
Zklamaný mladík se s nepořízenou vrátil zcela zničený ke své matce.
Poté, co vybudoval přepychové sídlo a rozjel úspěšný byznys, naplánoval strýček přestěhovat svou americkou rodinu k sobě do Jordánska. V ten den, kdy rodina dorazila, se rozhodl přijet pro ně na letiště a přivítat je přímo tam, aby je poté osobně odvezl do jejich nového pohádkového sídla. Byl štěstím celý bez sebe.
Měl je čekat život v nevýslovném luxusu v exotické části světa. Ale na cestě z letiště došlo k tragické dopravní nehodě. Všichni v tom autě zahynuli. Strýček, jeho americká manželka i jejich děti.
Nyní se u soudu v dědickém řízení zjistilo, že mladý osiřelý syn vyrůstající v nevýslovné nouzi je jediným zákonným dědicem celého automobilového impéria svého tragicky zahynulého strýce. Ani nevěděl, jak mu Alláh prostřednictvím jeho lakomého strýce více než patnáct let rozvíjel jeho majetek.
A poté, zcela nečekaně, se zvratem osudu celé toto jmění vrátilo svému pravému vlastníkovi.
Možná to byl plod tiché prosby ukřivděného k jeho Pánu, protože mezi ní a Alláhem není žádné překážky.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
كلُّ لحمٍ أنبته السحتُ فالنارُ أولى به
“Každé maso, které vyrůstá ze zakázaného zisku, je nejblíže tomu, aby ho pozřel Pekelný oheň.“3
Autor: ‘Adžáibu kudreti ´lláh
Zdroj: Facebooková stránka عجائب قدرة الله
Překlad a úprava: Alí Větrovec
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4902; AHmed v Musnedu, hadís č. 20374 a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 455 s drobnými odchylkami; dále at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2511 jako hasan sahíh; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4211 a toto je jejich znění. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Sunen Ibni Mádža, hadís č. 3413.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 16/187.
- Od skupiny sahábů včetně Abú Bekra, ‘Abdulláha ibn Omara, Huzejfy a dalších رضي الله عنهم zaznamenal at-Taberí v Džámi’u l-beján, hadís č. 11967. Jeho vypravěči jsou spolehliví, ale jejich řetězec je přerušený, jak uvádí Ibn Hadžer al-‘Askalání ve Fethu l-Bárí, 4/531.