بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům.
Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu):
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ تُقَاتِهِۦ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než do Jeho vůle odevzdáni (Álu ‘Imrán: 103).
A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil:
… وَشَرَّ الأُمُورِ مُحْدَثَاتُهَا وَكُلَّ مُحْدَثَةٍ بِدْعَةٌ وَكُلَّ بِدْعَةٍ ضَلاَلَةٌ وَكُلَّ ضَلاَلَةٍ فِي النَّارِ
„…A nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“ [1]
Milí bratři a sestry v islámu!
Vznešený Alláh přikázal:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ أَطِيعُوا۟ ٱللَّـهَ وَأَطِيعُوا۟ ٱلرَّسُولَ وَلَا تُبْطِلُوٓا۟ أَعْمَـٰلَكُمْ
Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla jeho a nečiňte nicotným konání své!(Muhammed: 33)
Žijeme v době, kdy se zpochybňují odvěké principy náboženství, morálky i zdravého selského rozumu, včetně těch, které nikdy v historii relativizovány nebyly. Čím dál více se lidé odchylují nejen od přímé cesty Božího Zákonodárství, ale i od své vlastní přirozenosti, v níž byli stvořeni. I mezi muslimy dominují ti, kteří se nerozhodli plně podřídit Alláhu, ale podléhají svým vlastním dojmům a vizím vydávaným za islám, aniž by o skutečném islámu měli ponětí. Sestavují si víru podle svých proměnlivých choutek a chtíčů, jak se jim zamane. Stejného prohřešku se v době zjevení Koránu dopustili ti, kteří nejprve chtěli zúčtovat se svými nepřáteli a poté, když příkaz boje přišel, se z něj náhle začali vykrucovat:
وَيَقُولُ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَوْلَا نُزِّلَتْ سُورَةٌ ۖ فَإِذَآ أُنزِلَتْ سُورَةٌ مُّحْكَمَةٌ وَذُكِرَ فِيهَا ٱلْقِتَالُ ۙ رَأَيْتَ ٱلَّذِينَ فِى قُلُوبِهِم مَّرَضٌ يَنظُرُونَ إِلَيْكَ نَظَرَ ٱلْمَغْشِىِّ عَلَيْهِ مِنَ ٱلْمَوْتِ ۖ فَأَوْلَىٰ لَهُمْ طَاعَةٌ وَقَوْلٌ مَّعْرُوفٌ ۚ فَإِذَا عَزَمَ ٱلْأَمْرُ فَلَوْ صَدَقُوا۟ ٱللَّـهَ لَكَانَ خَيْرًا لَّهُمْ
A říkají ti, kdož uvěřili: “Proč nebyla seslána nějaká súra?” A když je seslána súra moudře stanovená a je v ní zmíněn boj, tu vidíš ty, v jichž srdcích je choroba, dívat se na tebe pohledem člověka obestřeného mrákotami předsmrtnými. Vhodnější pro ně by byla poslušnost a řeč vhodná. A až se věc stane vážnou, věru bude pro ně lepší, aby byli vůči Bohu upřímní. (Muhammed: 20-21)
Islám je nám dobrý, když slouží jako argument pro to, co chceme, ale zapomínáme na to, co hlásá a k čemu vybízí, pokud je nám to proti srsti. Jsme experty na své nároky a zároveň ignoranty svých povinností. Toto chování je odsouzeno Boží výtkou:
أَفَتُؤْمِنُونَ بِبَعْضِ ٱلْكِتَـٰبِ وَتَكْفُرُونَ بِبَعْضٍ ۚ
Zdaž věříte v jednu část Písma, zatímco druhou popíráte? (Bekara: 85)
Největším prohřeškem dnešních muslimů je, že si přizpůsobují islám sobě, namísto toho, aby se oni přizpůsobovali islámu. Ze samé logiky arabského pojmenování naší víry je patrné, že vyžaduje trvalé úsilí. Všichni v sobě máme nedostatky a naším úkolem je na tomto nedokonalém světě pracovat na sebenápravě, abychom se stali v očích Božích dostatečně dokonalí pro vstup do dokonalého a věčného příbytku Ráje, jak Vznešený Alláh přikazuje:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱدْخُلُوا۟ فِى ٱلسِّلْمِ كَآفَّةً
Vy, kteří věříte, vejděte všichni plně v mír! (Bekara: 208)
Nesmíme si ohýbat Boží zákon, to my máme před Božím Zákonem ohnout svůj hřbet! Pravými věřícími totiž budeme teprve tehdy, až budou naše tužby v souladu s tím, s čím byl Boží Miláček Muhammed Posel Boží صلى الله عليه و سلم seslán, ve shodě s jeho slovy, která nám dochoval ‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله هنهما:
لَا يُؤْمِنُ أَحَدُكُمْ حَتَّى يَكُونَ هَوَاهُ تَبَعًا لِمَا جِئْتُ بِهِ.
„Nikdo z vás neuvěří, dokud jeho tužba nebude následovat to, s čím jsem přišel.“ [2]
Proto al-Awzá’í pravil: „My následujeme Sunnu, kamkoli nás ona zavede.“ [3]
Nikdo nám naše tužby, chtíče a přání nebere. Islám je dostatečně pružný a lidský, že po nás nechce nemožné, nepočítá s tím, že v sobě umrtvíme něco, co je naší neoddělitelnou součástí. Jen chce, abychom to realizovali předepsaným způsobem. Vznešený Alláh nám v Koránu vzkazuje:
هُوَ ٱجْتَبَىٰكُمْ وَمَا جَعَلَ عَلَيْكُمْ فِى ٱلدِّينِ مِنْ حَرَجٍ
On si vás vyvolil a nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství(Hadždž:78)
Na jiném místě praví:
لَا يُكَلِّفُ ٱللَّـهُ نَفْسًا إِلَّا وُسْعَهَا
Bůh ukládá duši jen to, co je pro ni možné (Bekara: 256)
V tom, co Boží Zákon formuloval Koránem a Sunnou je ta největší spása a štěstí pro bohabojné, kteří se najdou mezi těmi, jež popisují následující verše:
إِنَّمَا كَانَ قَوْلَ ٱلْمُؤْمِنِينَ إِذَا دُعُوٓا۟ إِلَى ٱللَّـهِ وَرَسُولِهِۦ لِيَحْكُمَ بَيْنَهُمْ أَن يَقُولُوا۟ سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا ۚ وَأُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْمُفْلِحُونَ
Vždyť řečí věřících, když zavoláni jsou před Boha a posla Jeho, aby mezi nimi rozsoudil, budiž: “Slyšeli jsme a uposlechli jsme.” Takoví budou pak blaženi. (Núr: 51)
وَٱذْكُرُوا۟ نِعْمَةَ ٱللَّـهِ عَلَيْكُمْ وَمِيثَـٰقَهُ ٱلَّذِى وَاثَقَكُم بِهِۦٓ إِذْ قُلْتُمْ سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا ۖ وَٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ عَلِيمٌۢ بِذَاتِ ٱلصُّدُورِ
Pomněte tedy dobrodiní Božího vůči vám i úmluvy, kterou s vámi uzavřel, když jste pravili: “Slyšeli jsme a poslechli jsme!” A buďte bohabojní, neboť Bůh dobře zná, co skryto je v hrudích.(Máida: 5)
Ibn Tejmíja praví:
„Základem čehokoli dobrého v životě na tomto i na onom světě je bohabojnost.“ [4]
Dejme si proto ode dneška předsevzetí, že svou víru budeme brát jako svou životní cestu ve všech ohledech a nikoli jako volnočasové hobby.
Muslimové! Vznešený Alláh pravil:
وَمَا كَانَ لِمُؤْمِنٍ وَلَا مُؤْمِنَةٍ إِذَا قَضَى ٱللَّـهُ وَرَسُولُهُۥٓ أَمْرًا أَن يَكُونَ لَهُمُ ٱلْخِيَرَةُ مِنْ أَمْرِهِمْ ۗ وَمَن يَعْصِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ ضَلَّ ضَلَـٰلًا مُّبِينًا
A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním. (Ahzáb: 33-36)
Zapamatujme si, že kdykoli nám Alláh něco přikáže, je naší povinností následujících sedm kroků:
1. znalost příkazu (arab. العلم به al-‘ilmu bihi);
2. láska k příkazu (arab. محبته mehabbetuhu);
3. pevné rozhodnutí (arab. العزم al-‘azm) ho vykonat;
4. vykonání (arab. العمل al-‘amel) příkazu;
5. ujištění se, zda jsme příkaz vykonali upřímně (arab. خالصا chálisan) a správně (arab. صوابا sawáben) dle Šarí’y – tedy v souladu se Sunnou;
6. snaha vyhýbat se (arab.التحذير at-tahzír) čemukoli, co by skutek zneplatnilo;
7. pevné odhodlání (arab. الثبات as-sebát) pokračovat touto cestou dále.
Vězte, že žádná lidská mysl není schopna pojmout a zdůvodnit úplně všechny detaily islámu včetně jeho nejdrobnějších nuancí. Proto se všichni musíme podřídit znění textu, dikci předpisu a vyhnout se jeho zpochybňování.
Ibnu l-Kajiim pravil:
„Islám je Alláhem daným světonázorem. Je proto nezávislý na našem intelektu. Naopak jsme to my, kdo závisí na islámu a proto se mu musíme učit.“ [5]
Nesčetněkrát jsem si všiml, že někteří z nás rozporují různá Boží nařízení svým omezeným rozumem. Byť by dotyční i byli největšími génii lidstva, kde berou právo soupeřit s Alláhem, který je zdrojem jejich duševních sil a schopností? Rozum a racionalita je Boží dar a musí být jako dar náležitě využita, aby se nestala prokletím.
Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil:
„Alláh tě poctil darem intelektu, avšak nikoli proto, abys jím odporoval Koránu a Sunně, ale proto, abys s jeho pomocí Korán a Sunnu pochopil.“ [6]
V příběhu o stvoření se andělé Alláha ptají shodně své omezené znalosti, jakou že bytost si přeje stvořit a čím je tak významná, že před ní mají padnout na tvář. Když Ádam předvede své dovednosti, andělé pochopí a příkaz splní. Ptají se, protože se snaží dopídit skryté moudrosti. Podobně i Ádam/Adam, mír s ním, využívá sílu svého rozumu ke službě Stvořiteli a i když zprvu zhřeší, rychle se kaje, podřídí se a posléze se stává prvním z proroků. Naproti tomu se Iblís, navzdory své zjevné inteligenci, brilatnosti úsudku a nesporné bystrosti, kát odmítá a nejenže nepronikne k poznání podstaty věci, ale dojde i věčného zatracení. Podobně i syn Núhův/Noemův z pozice rozumu rozporuje příkaz svého prorockého otce, mír s ním, aby nastoupil do Archy. Nechápe, že se nezachrání ani na nejvyšší hoře a utone, neboť byl zpupný, myslel si, že je chytřejší a odmítl naslouchat.
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín proto poznamenává:
„Jsou to vaše hříchy, co vám brání porozumět pravdě.“ [7]
Zbožní předkové dobře věděli, že skutečné poznání, vnitřní klid štěstí se nachází jen v následování jediného pravého náboženství a dosáhnout ho je dovoleno jen jeho následovníkům.
‘Abdulláh ibn ‘Awn pravil: „Pro sebe pro své bratry jsem spokojen se třemi věcmi: Muslim by měl číst a studovat Korán a snažit se mu porozumět, hloubat nad ním a stále do něj nahlížet. Dále by měl nahlížet do podání Sunny, tázat se na ně a následovat je konzistentně a s odhodláním. A měl by se oprostit od lidí a jejich úsudků a vyhýbat se jim, kromě pokud se jedná o dobro.“ [8]
Prosíme všemohoucího Alláha, aby nám dal moudrost pochopit co nejvíce z Jeho moudrosti obsažené v Jeho nařízeních a aby nás obdařil silou je vykonávat. Utíkáme se k Němu před tím, abychom se stali těmi, kteří následují své tužby a opovažují se rozporovat to, co On uzákonil, svými omezenými názory a domněnkami. Ámín!
_________________________________________________________________
[1] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1578 na autoritu Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه.
[2] Zaznamenali an-Newewí v al-Arba’ún, hadís č. 41 jako hasan sahíh; Ibn Redžeb v Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, 2/393 a další.
[3] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikád, podání č. 47.
[4] Viz al-Ímán, str. 172.
[5] Viz Sewáiku l-mursela, 3/799.
[6] Viz Idžábetu s-sáil, str. 368.
[7] Viz aš-Šerhu l-mumti’, 1/23.
[8] Zaznamenal al-Merwezí v as-Sunna, str. 91.