Nu’ajm ibn Hammád vyprávěl, že ‘Abdulláh ibn Mubárek zůstával často u sebe doma. Někteří se jej zeptali: „Proč zůstáváš tolik doma? Necítíš se osamělý? Odpověděl: „Jak se mám cítit osamělý, když jsem ve společnosti Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků?“
Podle jiného podání řekl: „Jsem snad sám? Nikoli! Jsem ve společnosti Proroků, spravedlivých, a moudrých – Proroka a jeho společníků!“
Nu’ajm ibn Hammád vyprávěl, že ‘Abdulláh ibn Mubárek zůstával často u sebe doma. Někteří se jej zeptali: „Proč zůstáváš tolik doma? Necítíš se osamělý? Odpověděl: „Jak se mám cítit osamělý, když jsem ve společnosti Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků?“
Podle jiného podání řekl: „Jsem snad sám? Nikoli! Jsem ve společnosti Proroků, spravedlivých, a moudrých – Proroka a jeho společníků!“
A potom recitoval následující verše:
وﻟﻲ ﺟﻠﺴﺎء ﻣﺎ أﻣﻞ ﺣﺪﻳﺜﻬﻢ *** أﻟﺒﺎء ﻣﺄﻣﻮﻧﻮن ﻏﻴﺒﺎً وﻣﺸﻬﺪا
إذا ﻣﺎ اﺟﺘﻤﻌﻨﺎ آﺎن ﺣﺴﻦ ﺣﺪﻳﺜﻬﻢ *** ﻣﻌﻴﻨﺎً ﻋﻠﻰ دﻓﻊ اﻟﻬﻤﻮم ﻣﺆﻳﺪا
ﻳﻔﻴﺪوﻧﻨﻲ ﻣﻦ ﻋﻠﻤﻬﻢ ﻋﻠﻢ ﻣﺎ ﻣﻀﻰ *** وﻋﻘﻼ وﺗﺄدﻳﺒﺎ ورأﻳﺎ ﻣﺴﺪدا
ﺑﻼ رﻗﺒﺔ أﺧﺸﻰ وﻻ ﺳﻮء ﻋﺸﺮة *** وﻻ أﺗﻘﻲ ﻣﻨﻬﻢ ﻟﺴﺎﻧﺎ وﻻ ﻳﺪا
ﻓﺈذا ﻗﻠﺖ: أﺣﻴﺎء ﻓﻠﺴﺖ ﺑﻜﺎذب *** وإن ﻗﻠﺖ: أﻣﻮات ﻓﻠﺴﺖ ﻣﻔﻨﺪا
Sedávám s přáteli, kterých slov se nezasytím
S moudrými a pravdomluvnými, když jsou zde i když tu nejsou
Jejichž slova, když s nimi dlím
ode mne všechny starosti odeženou.
Svým věděním o minulosti mne oni obohatí
Svou moudrostí, důvtipem, vhledem i disciplínou
Nejsou zlými druhy a nejsou nikdy krutí
A nikdy žádným špatným slovem se mne nedotknou.
Zalhal bys řka, že ještě žijí,
A neměl bys pravdu, že mrtví jsou.
Zdroj: Síretu ‘Abdilláhi bni Mubárek, str. 10-11.