Nauka se získává u učenců a také pečlivým studiem knih. Jenže v případě knih zde existuje nutná posloupnost od základnější k detailnější a od jednodušší ke složitější. Velcí islámští učenci dobře znají tuto posloupnost a stejně tak i nebezpečí, když někdo studuje pouze z knih a nikoli od učenců, případně stanovenou posloupnost knih nerespektuje a studuje dle poryvů svého chtíče, potom přeskočí důležité předstupně, případně zabředne do odborné disputace, která je nad jeho síly, což ho zmate a takový potom představuje pokušení jak sám pro sebe, tak i pro ostatní začínající hledače nauky, kteří jeho chybu nevidí a proto ji nevědomky opakují také.
Několik předních a celosvětově uznávaných islámských učenců 20. a 21. století odpovědělo na otázku, jaké knihy doporučit pro začátečníky, kteří se odhodlali ke studiu islámských nauk. Přinášíme vám nyní jejich odpovědi.
1. šejch Násiruddín al-Albání
OTÁZKA: Které knihy doporučujete číst mladému muslimovi, který začal studovat islám?
ODPOVĚĎ:
Pokud je nováčkem, potom mu doporučuji ve fikhu (islámsko-právní nauce) číst knihu Fikhu s-Sunna od Sejjida Sábika, podpořit tuto literaturu může některým z jejích zdrojů, jako je Subúlu s-selám od imáma as-San’áního. A pokud nahlédne i do Temámu l-menna1, bude to pro něj ještě přínosnější.
Také mu radím přečíst si ar-Rewdatu n-nádíjja od Siddíka Hasana Chána.
V tefsíru (výkladu Koránu) mu radím zvyknout si na četbu díla Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím2 od imáma Ibn Kesíra, i když je někdy zdlouhavé, protože jde o nejautentičtější knihu o tefsíru, jakou dnes máme k dispozici.
Pro podání obměkčující srdce a probouzející zbožné pocity doporučuji knihu Rijádu s-sálihín 3 imáma an-Newewího.
Potom, co se týče věrouky, poradil bych mu číst knihu Šerhu l-‘Akídeti t-Taháwíjja od imáma Ibn Abi l-‘Izze al-Hanefího. Také si může vypomoci mými komentáři a poznámkami k ní.
Poté by se měla jeho zvykem stát četba a studium knih šejchu l-islám Ibn Tejmíjji4 a jeho žáka Ibn Kajjíma al-Džewzíjji, nechť je k nim Alláh milostiv.
To proto, že je považuji za vzácné a jedinečné muslimské učence kráčející pevně cestou metodologie zbožných předků v jejich pochopení, zatímco byli také zároveň bohabojní a spravedliví.
A nikoho nestavíme do pozice jediného čistého, to může jen Alláh.5
2. šejch Ibn ‘Usejmín
OTÁZKA: Rádi bychom, kdybyste nám poradil ohledně knih, které by měl začínající hledač islíámské nauky získat, číst, studovat a odkazovat se na ně.
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu.
V oblasti věrouky to jsou:
1. Díla šejchu l-isláma imáma Muhammeda ibn ‘Abdulwehhába, Alláh k němu budiž milostiv, jako Selásetu l-usúl6, al-Kawá’idu l-arba’a7, Kešfu š-šubuhát a Kitábu t-tewhíd.
2. Knihy šejchu l-isláma imáma Ibn Tejmíjji jako al-‘Akídatu l-Wásitíjja, která se zabývá také Jedinečností Boží ve vztahu k Jeho přívlastkům a atributům a jedná se o jednu z nejlepších knih, které kdy byly o této otázce napsány, proto stojí za přečtení a prostudování. Dále je zde kniha al-‘Akídatu l-Hamawíjja a al-‘Akídatu t-Tadmúríjja, rozebírající přívlastky a atributy ještě podrobněji než al-Wásitíjja.
3. Kniha al-‘Akídetu t-Taháwíjja od šejcha Abú Dža’fera Ahmeda ibn Muhammeda at-Taháwího, nebo její komentář od imáma Abu l-Hasana Ibn Abi l-‘Izza.
4. Kniha Dureru s-Seníjjetu fi l-adžúbeti n-nedždíjja sestavená šejchem ‘Abdurrahmánem ibn Kásimem.
5. Kniha ad-Durratu l-medíjjeti fí ‘akídeti l-firkati l-mardíjja od Muhammeda ibn Ahmeda as-Sefáríního al-Hanbelího. Tato kniha ovšem obsahuje i jisté konstatace jdoucí proti mezhebu selef, jako slova „…náš Pán nemá ani podstatu ani atributy ani fyzickou bytost, oč Vznešenější je On,“ proto ji hledač nauky musí studovat jen za doprovodu šejcha velmi zběhlého v otázkách ‘akídy selef, který mu dovede vysvětlit pasáže odporující věrouce zbožných předků.
V oblasti hadísů by to byla díla8:
1. Fethu l-Bárí Šerhu Sahíhi l-Buchárí od Ibn Hadžera al-‘Askaláního.
2. Subúlu s-selám Šerhu Bulúghi l-merám od as-San’áního, tato kniha v sobě kombinuje jak hadísy, tak i fikh.
3. Nejlu l-awtári Šerhu Muntaka l-achbár od aš-Šewkáního
5. ‘Umdetu l-ahkám od al-Makdísího, což je velmi stručná kniha, většina hadísů zde citovanách je vyprávěna v obou sbírkách Sahíh a jejich autenticitu proto není třeba dále prověřovat.
6. Al-Arba’ín an-Newewíjja od imáma Abú Zekeríjjá an-Newewího. Toto je výborná kniha, neboť zahrnuje jak společenskou etiketu, tak i správnou metodologii, stejně jako základní principy, například v hadísu: „Částí dobrého islámu člověka je i to, že zanechá toho, co se ho netýká.“9 Kdyby se tohoto principu každý držel, stačilo by to. Jiným takovým principem je rada ohledně toho, kdy promluvit: „Kdokoli věří v Alláha a v Den Poslední, nechť řekne něco dobrého, nebo nechť raději mlčí.“10
7. Bulúghu l-merám od al-háfiza Ibn Hadžera al-‘Askaláního. Toto je velmi užitečná kniha, zejména proto, že zmiňuje i vypravěče a názory ostatních učenců, kteří řekli o nějakém hadísu, je-li sahíh nebo da’íf.
8. Nuchbetu l-fikr od al-háfiza Ibn Hadžera al-‘Askaláního. Tato kniha je považována za velmi srozumitelnou práci, kterou když hledač nauky plně pochopí, nebude potřebovat číst žádnou další literaturu z oblasti terminologie hadísů. Ibn Hadžer, budiž mu Alláh milostiv, píše praktíckým způsobem, zahrnujícím rozpracování každé látky dopodrobna a kategorizaci témat, o kterých hovoří. Pokud hledač nauky tuto knihu přečte, shledá ji inspirativní, protože jej vybízí k dalšímu studiu. Pro hledače nauky je dobré naučit se ji nazpaměť, neboť poskytuje účelné shrnutí nauky o terminologii hadísu.
9. Nakonec pak samozřejmě šestero hadíských sbírek – Sahíhy imámů al-Buchárího a Muslima a Suneny an-Nesáího, Abú Dáwúda, at-Tirmizího a Ibn Mádži. Hledačům nauky radím číst je často, protože jen tak budou plnit svůj účel – zpřehlední jeden z hlavních zdrojů islámu a zpřehlední jména vypravěčů hadísů. Pokud si budete často osvěžovat jména vypravěčů hadísů, potom kdykoli třeba narazíte na jméno nějakého vypravěče z al-Buchárího v jakémkoli dalším isnádu jinde, budete přesně vědět, že vypravěč je jedním z al-Buchárího vypravěčů, což vám při získávání znalostí o hadísech v mnohém pomůže.
V oblasti fikhu bych doporučil práce:
1. Ádábu l-mešíjji ila s-salát od šejchu l-islám Muhammed ibn ‘Abdulwehhába.
2. Zádu l-mustakni’i fí ichtisári l-mukni’ od l-Hadždžáwího. Je to jeden z nejlepších textů o fikhu, je to požehnaná kniha, stručná a snadno pochopitelná. Náš šech ‘Abdurrahmán as-Sa’dí, budiž k němu Alláh milostiv, nám radil naučit se ji nazpaměť, i když on sám se zpaměti naučil text díla Delílu t-tálib.
3. Ar-Rawdu l-murbi’ Šerhu Zádi l-mustakni’ od šejcha Mensúra al-Bahútího.
4. ‘Umdetu l-fikh od Ibn Kudámy.
5. Al-Usúl min ‘ilmi l-usúl. Toto je stručná kniha sloužící jako úvod pro hledače nauky.
V oblasti feráidu (islámského dědického práva) bych dále doporučil díla:
6. Metnu r-rahbíjja od ar-Rahbího.
7. Metnu l-burháníjja od Muhammeda al-Burháního. Toto je praktická a srozumitelná kniha pojednávající o dědickém právu. Myslím, že al-Burháníjja je v některých ohledech ještě srozumitelnější, než ar-Rahbíjja a navíc poskytuje ještě více informací.
V oblasti tefsíru jsou to knihy:
1. Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím od imáma Ibn Kesíra. Tato kniha je výborná pro tefsír založený na podáních, je praktická a autentická. Leč nezaměřuje se tolik na otázky gramatiky a stylistiky.
2. Tejsíru l-Karími r-Rahmán fí Tefsíri Kelámi l-Mennán11 od šejcha ‘Abdurrahmána as-Sa’dího. Je to dobrá, jednoduchá a věrohodná kniha, kterou doporučuji.
3. Mukaddimetu š-šejchi l-islám fi t-tefsír. Jde o velmi důležitý úvod do koránských nauk.
4. Adwá´u l-bejján od ‘allámy Muhammeda Amína aš-Šenkítího. Je to srozumitelná kniha pokrývající hadísy, fikh, tefsír a usúlu l-fikh.
Ve všeobecnosti bych potom doporučil také následující díla:
Z gramatiky arabského jazyka dílo Metnu l-Ádžurúmíjja. Je to stručná kniha. Z téhož oboru i dílo Alfíjja od Ibn Málika. Představuje souhrn nauky o gramatice.
Ze síry (životopisu Posla Božího صلى الله عليه و سلم) dílo Zádu l-me’ád od Ibnu l-Kajjíma. Je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy viděl. Velmi praktická, zmiňuje životopis Posla Božího صلى الله عليه و سلم ze všech úhlů a pojednává o mnoha pravidlech.
Z téhož oboru, ohledně osobností islámu12 dále dílo Rewdatu l-‘ukalá od Ibn Hibbána al-Bústího. Jde o praktickou knihu, navzdory její stručnosti. Autor v ní sesbíral ohromné množství údajů, použitelného materiálu a příběhů učenců, znalců hadísů a dalších. Ke stejnému tématu doporučuji i Sijeru a’lámi n-nubelá od az-Zehebího, knihu pro hledače nauky velmi užitečnou, kterou může číst a na kterou se může odkazovat.13
1 Šejchova vlastní kniha.
2 Některé pasáže tohoto tefsíru byly do češtiny přeloženy kolektivem e-islam.cz.
3 Vyšlo česky jako Zahrady spravedlivých v překladu arabisty a českého muslima Petra Pelikána.
4 Česky je k dispozici věroučný spis al-‘Akídetu l-Wásitíjja v komentovaném překladu s odborným úvodem orientalisty a arabisty Pavla Ťupka pod názvem Wásitské vyznání. K dispozici v elektronické verzi je i komentovaný překlad kolektivu e-islam.cz.
5 Zdroj: časopis al-Asála, vyd. 5.
6 Trojice základních principů, přeloženo do češtiny kolektivem e-islam.cz.
7 Čtyři základní pravidla ohledně tewhídu a širku, přeloženo do češtiny kolektivem e-islam.cz.
8 Při vysvětlování hadísů portál e-islam.cz pravidelně cituje právě tato šejchem zmíněná díla.
9 Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 1/201; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2318. Jako hasan jej ocenil an-Newewí v Rijádu s-sálihín, hadís č. 73; jako sahíh jej ocenil Ahmed Šákir ve svém Musnedu, hadís č. 1737.
10 Uvádí ho al-Buchárí v Kitábu l-ádáb, Muslim v Kitábu l-lukta, bábu d-dijáfa.
11 Některé pasáže z této knihy byly přeloženy týmem portálu e-islam.cz.
12 Některé příběhy ze života selef, které knihy Rewdatu l-‘ukalá a Sijeru a’lámi n-nubelá uvádějí, byly do češtiny přeloženy kolektivem portálu e-islam.cz.
13 Tuto šejchovu odpověď viz v Kitábu l-‘ilm, str. 92.