Vznešený Alláh pravil:
إِنَّ هَـٰذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاعْبُدُونِ
Hle, tato vaše obec je obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším, uctívejte Mne tedy! (Anbijá´:92)
Vznešený Alláh na jiném místě popisuje skutečné věřící těmito slovy:
Vznešený Alláh pravil:
إِنَّ هَـٰذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاعْبُدُونِ
Hle, tato vaše obec je obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším, uctívejte Mne tedy! (Anbijá´:92)
Vznešený Alláh na jiném místě popisuje skutečné věřící těmito slovy:
وَالْمُؤْمِنُونَ وَالْمُؤْمِنَاتُ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ ۚ يَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَيَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ وَيُقِيمُونَ الصَّلَاةَ وَيُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَيُطِيعُونَ اللَّهَ وَرَسُولَهُ ۚ أُولَٰئِكَ سَيَرْحَمُهُمُ اللَّهُ ۗ إِنَّ اللَّهَ عَزِيزٌ حَكِيمٌ
Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý. (Tewba: 71)
Šejch Muhammed Bázmúl k těmto slovům poznamenal:
„Pravá víra není jen prázdné přání a fantazírování, nejsou to jen pouhá slova, nýbrž pravou vírou je to, co se pevně uhnízdilo v srdci a co dosvědčují i činy. Člověk nemůže být opravdovým věřícím, dokud pro svého muslimského bratra nemiluje to, co miluje i pro sebe a dokud se všemi lidmi nejedná tak, jak by chtěl, aby i onbi jednali s ním! A je velmi dobře známo, že bezpečí je něco, po čem prahne každý a proto je zodpovědností muslima, aby zajistil bezpečný život všem ostatním, aby si takto zajistil bezpečný život i pro sebe.
A to vyžaduje také plnění povinností, dodržení svěřených závazků a zamezení veškerým podobám ohrožení jiných, které jsou v podstatě neoddělitelné od zrady.
Vznešený Alláh pravil:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَخُونُوا اللَّهَ وَالرَّسُولَ وَتَخُونُوا أَمَانَاتِكُمْ وَأَنتُمْ تَعْلَمُونَ وَاعْلَمُوا أَنَّمَا أَمْوَالُكُمْ وَأَوْلَادُكُمْ فِتْنَةٌ وَأَنَّ اللَّهَ عِندَهُ أَجْرٌ عَظِيمٌ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِن تَتَّقُوا اللَّهَ يَجْعَل لَّكُمْ فُرْقَانًا وَيُكَفِّرْ عَنكُمْ سَيِّئَاتِكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ۗ وَاللَّهُ ذُو الْفَضْلِ الْعَظِيمِ
Vy, kteří věříte! Nezrazujte Boha ani posla, vždyť byste zradili vědomě důvěru, která je vám dána. Vězte, že majetky vaše i děti vaše jsou jen pokušením, zatímco u Boha je odměna nesmírná. Vy, kteří věříte! Budete-li bohabojní, On dá vám spásné rozlišení a promine vám vaše špatné činy a odpustí vám; vždyť Bůh je pln laskavosti nesmírné. (Anfál: 27-29)“ [1]
إِنَّ الَّذِينَ فَرَّقُوا دِينَهُمْ وَكَانُوا شِيَعًا لَّسْتَ مِنْهُمْ فِي شَيْءٍ ۚ إِنَّمَا أَمْرُهُمْ إِلَى اللَّـهِ ثُمَّ يُنَبِّئُهُم بِمَا كَانُوا يَفْعَلُونَ
S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! Věc jejich patří jedině Bohu, jenž jim pak oznámí, co učinili. (An’ám:159)
Aš-Šátibí pravil:
„Když začaly tyto skupiny vyzývat ke svým bludům, pak věru jejich škodlivý účinek byl jako škoda způsobená Iblísem. Oni jsou šejtány z řad lidstva.“ [2]
Vznešený Alláh na jiném místě naopak přikázal:
وَأَطِيعُواْ ٱللَّهَ وَرَسُولَهُ ۥ وَلَا تَنَـٰزَعُواْ فَتَفۡشَلُواْ وَتَذۡهَبَ رِيحُكُمۡۖ وَٱصۡبِرُوٓاْۚ إِنَّ ٱللَّهَ مَعَ ٱلصَّـٰبِرِينَ
Poslouchejte Boha a posla Jeho a nehádejte se, abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý! Buďte trpěliví, neboť Bůh stojí na straně trpělivých! (Anfál:46)
As-Sa’dí ve vysvětlení tohoto verše pravil:
„Poslouchejte Boha a posla Jeho“ znamená poslouchejte Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه و سلم ve všem tom, co vám přikázali (a vyhýbejte se všemu, co vám zakázali) a na této cestě vytrvejte za všech okolností.
„A nehádejte se“ znamená nepřete se vzájemně ohledně toho, protože toto způsobí nejednotnost vašich srdcí. „Abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý“ znamená abyste neztratili svou kuráž, rozhodnost a sílu, čímž přijdete i o příslib Boží pomoci, který je dán jen těm, kteří poslouchají Alláha a Jeho Poslaصلى الله عليه و سلم. „Buďte trpěliví, neboť Bůh stojí na straně trpělivých“ znamená prokazujte trpělivost a neochvějnost na cestě Boží, buďte bohabojní a pokorní, protože pak vám Alláh pomůže a dovede vás k vítězství.“ [3]
V tomto kontextu Nu’mán ibn Bešír رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
… الجماعة رحمة والفرقة عذاب.
„…Jednotné společenství je milostí a rozštěpení se je trestem.“ [4]
Je proto nevyhnutelné poznat, co způsobuje tuto milost sjednocení a trest rozštěpení a rozkolu.
Hlavními příčinami sjednocení je těchto šest:
1. Napravení věrouky a následování toho správného přesvědčení, čistého od všech podob modloslužebnictví.
Vznešený Alláh praví:
وَإِنَّ هَـٰذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاتَّقُونِ
A tato vaše obec je vskutku obcí jedinou a Já vaším jsem Pánem. Buďte tedy vůči Mně bohabojní!” (Mu´minún: 52)
Jedině tato správná víra sjednotí srdce a zbaví je vzájemné zášti, v opozici k rozdílnosti různých věrouk a věr v mnoho různých božstev, kdy každý inklinuje k té své a k tomu svému božstvu s tím, že ostatní následují jen samou faleš.
Vznešený Alláh proto slovy proroka Júsufa (Josefa), mír s ním, říká:
أَأَرْبَابٌ مُّتَفَرِّقُونَ خَيْرٌ أَمِ اللَّـهُ الْوَاحِدُ الْقَهَّارُ
Jsou snad rozdělení páni lepší než Bůh jediný, vše podmaňující? (Júsuf: 39)
Proto byli také v době nevědomosti pohanští Arabové rozdělení a utlačovaní. Když však přijali islám a jejich víra se napravila, jejich řady se sjednotily pod jedinou vládou.
2. Poslušnost vůči vůdcům a autoritám mezi muslimy.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
اسْمَعُوا وَأَطِيعُوا وَإِنِ اسْتُعْمِلَ عَلَيْكُمْ عَبْدٌ حَبَشِيٌّ كَأَنَّ رَأْسَهُ زَبِيبَةٌ.
„Poslouchejte a uposlechněte, byť by nad vámi vládl habešský otrok s hlavou jako hrozinka.“ [5]
Důvodem toho je, že neposlušnost vůči vládci muslimů přináší v konečném důsledku rozkol a rozštěpení.
3. Pokud dojde k neshodě či hádce, vždy se navracet ke Koránu a Sunně, jako ke konečné autoritě závazné pro všechny.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا أَطِيعُوا اللَّـهَ وَأَطِيعُوا الرَّسُولَ وَأُولِي الْأَمْرِ مِنكُمْ ۖ فَإِن تَنَازَعْتُمْ فِي شَيْءٍ فَرُدُّوهُ إِلَى اللَّـهِ وَالرَّسُولِ إِن كُنتُمْ تُؤْمِنُونَ بِاللَّـهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ ۚ ذَٰلِكَ خَيْرٌ وَأَحْسَنُ تَأْوِيلًا
Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu – jestliže věříte v Boha a v den soudný! A to bude nejlepší a povede k nejkrásnějšímu výsledku. (Nisá:59)
Proto by člověk neměl namísto Koránu a Sunny následovat názory, domněnky a zvyklosti lidí, ať už jejich skupin či jednotlivců.
Imám az-Zehebí pravil:
„Pokud se vyskytnou rozkoly, uchylte se k Sunně a zůstaňte zticha, neponořujíce se do toho, co se vás netýká. A pokud cokoli shledáte nejasým, navraťte se ke Koránu a Sunně Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Ostatního se zdržte a raději říkejte: „Alláh ví nejlépe.“ [6]
4. Vždy se snažit o nápravu vzájemných vztahů a usmíření mezi lidmi, ať už jednotlivci, skupinami nebo celými národy.
Vznešený Alláh praví:
فَاتَّقُوا اللَّـهَ وَأَصْلِحُوا ذَاتَ بَيْنِكُمْ ۖ وَأَطِيعُوا اللَّـهَ وَرَسُولَهُ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
Bojte se Boha, dohodněte se mezi sebou a poslouchejte Boha a posla Jeho, jste-li věřící! (Anfál: 1)
إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ إِخْوَةٌ فَأَصْلِحُوا بَيْنَ أَخَوَيْكُمْ ۚ وَاتَّقُوا اللَّـهَ لَعَلَّكُمْ تُرْحَمُونَ
Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování! (Hudžurát: 10)
5. Potlačování těch, kteří se snaží o rozštěpení jednoty muslimů a boj proti nim, v případě nutnosti třeba i se zbraní v ruce.
Pokud by totiž takové skupiny získaly na síle, moci a vlivu, zničily by muslimskou společnost, rozbily by její jednotu a zkazily by celou ummu.
Vznešený Alláh praví:
وَإِن طَائِفَتَانِ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ اقْتَتَلُوا فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا ۖ فَإِن بَغَتْ إِحْدَاهُمَا عَلَى الْأُخْرَىٰ فَقَاتِلُوا الَّتِي تَبْغِي حَتَّىٰ تَفِيءَ إِلَىٰ أَمْرِ اللَّـهِ ۚ فَإِن فَاءَتْ فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا بِالْعَدْلِ وَأَقْسِطُوا ۖ إِنَّ اللَّـهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ
Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní! (Hudžurát: 9)
Tento příkaz byl také důvodem, proč vládce věřících, spravedlivý a správně vedený chalífa ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه bojoval proti zlovolným vzbouřencům a cháridžovcům. Tento jeho boj proti cháridžovcům je pak považován za jeho největší přínos.
6. Velkodušnost vůči všem svým bratrům v pohledu rozdílnosti jejich názorů a chápání.
Rozdílné interpretace či odlišný důraz na některé jejich prvky a obecně všechny odlišnosti, které nepředstavují ohrožení jednoty a neprotiřečí ani Koránu, ani Sunně, je třeba bezpodmínečně tolerovat. Naopak by bylo ohrožením jednoty, kdyby někdo lpěl výhradně na jediné z vícero možností a svou loajalitu k lidem zakládal na tom, zda s ním souhlasí.
Vznešený Alláh pravil:
وَاذْكُرُوا نِعْمَتَ اللَّـهِ عَلَيْكُمْ إِذْ كُنتُمْ أَعْدَاءً فَأَلَّفَ بَيْنَ قُلُوبِكُمْ فَأَصْبَحْتُم بِنِعْمَتِهِ إِخْوَانًا وَكُنتُمْ عَلَىٰ شَفَا حُفْرَةٍ مِّنَ النَّارِ فَأَنقَذَكُم مِّنْهَا ۗ كَذَٰلِكَ يُبَيِّنُ اللَّـهُ لَكُمْ آيَاتِهِ لَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ
Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni. (Áli ‘Imrán:103)
فَبِمَا رَحْمَةٍ مِّنَ اللَّهِ لِنتَ لَهُمْ ۖ وَلَوْ كُنتَ فَظًّا غَلِيظَ الْقَلْبِ لَانفَضُّوا مِنْ حَوْلِكَ ۖ
Díky milosrdenství Božímu jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. (Áli ‘Imrán: 159)
Přesně toto byl přístup společníků Božího Posla صلى الله عليه و سلم.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že během pouti vyšli ráno z údolí Míná na planinu ‘Arefát. Někteří vzpomínali Alláha slovy „Alláhu akbar“ – tj. „Alláh je největší,“ zatímco jiní slovy „lá iláhe illelláh“ – „tj. není božstva kromě Alláha“ a – jak říká Anas: „Ani jedni kvůli tomu neplísnili ty druhé.“ [7]
Al-Hasan pravil svým společníkům: „Následovníci Sunny! Buďte k sobě navzájem ohleduplní, aby byl Alláh Milostiv i vůči vám, protože vy jste jedněmi z nejvzácnějších lidí!“ [8]
Po nás se dokonce žádá pravý opak – doručit náboženství v jeho čisté podobě přesně tak, jak bylo zjeveno a jak se k nám dostalo, ve vší jeho rozmanitosti a bez jakéhokoli jeho zužování a oplošťování.
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja tento přístup spatřuje např. u imáma Ahmeda:
„Kdokoli zauvažuje nad jeho fetwami a fetwami Prorokových společníků, shledá, že každá z nich odpovídá těm jejich, jakoby všichni čerpali z jediného zdroje světla, dokonce do té míry, že pokud se samotní společníci v nějaké věci rozdělili do dvou názorových táborů, byly by někde v téže věci dva názory dohledatelné i od imáma Ahmeda.“ [9]
Při pohledu na jakýkoli názorový spor tedy netřeba ihned propadat panice a vymáhat absolutní názorovou shodu vždy, všude a ve všem, protože se možná jedná o věc, v níž naopak musí určitá plasticita zůstat.
Možná, že pokud učiníme opak, obviníme někoho za něco, co ani není hodné obviňování, porušujíce Boží příkaz:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِن جَاءَكُمْ فَاسِقٌ بِنَبَإٍ فَتَبَيَّنُوا أَن تُصِيبُوا قَوْمًا بِجَهَالَةٍ فَتُصْبِحُوا عَلَىٰ مَا فَعَلْتُمْ نَادِمِينَ
Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili. (Hudžurát: 6)
Důvodů rozdělení, rozkolu, opozice a štěpení se na frakce je bezpočet a některé z nich objasnil šejch Sálih al-Fewzán:
„K jejich největším příčinám patří v prvé řadě odporování cestě zbožných předků, společníků Posla Božího صلى الله عليه و سلم a těch, kteří je následovali. Zbožní předkové měli svou metodu (arab. منهج menhedž), které se drželi – metodu ve věrouce, metodu ve výzvě k islámu, metodu v přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného, metodu v tom, jak správně soudit mezi lidmi. A tato metoda byla ve všech situacích založena na Knize Boží a Prorokověصلى الله عليه و سلم Sunně.“ [10]
Ohledně nejednotnosti, která se objevuje mezi těmi, kteří chtějí vyzývat ostatní k islámu, napsal:
„Příčinou nejednotnosti mezi vyzyvateli k islámu je nejednotnost jejich metodologie. Pokud by postupovali podle stejné metody, kterou je metoda Božího Poslaصلى الله عليه و سلم, tedy to, na čem byli Posel Božíصلى الله عليه و سلم a jeho společníci رضي الله عنهم أجمعين, k těmto neshodám by nikdy nedošlo. Proto je pro všechny, kteří si přejí vyzývat k islámu, nezbytné sjednotit se ve své výzvě na Knize Boží a Sunně Božího Poslaصلى الله عليه و سلم, na tom, že tuto výzvu provádějí čistě pro věc Boží a proto, aby slovo Boží stálo nejvýše. Cílem jejich výzvy by neměly být tužby, velebení jedinců či skupin, ale pouze spokojenost Boží, snaha učinit Boží slovo nejvyšším, snaha následovat Posla Božího صلى الله عليه و سلم a snaha podpořit jeho náboženství. Potom všechny rozdíly zaniknou.“ [11]
Šejch Muhammed Ammán al-Džámí ohledně této prorocké metody pravil:
„Ti, kteří ji následují, se mezi sebou neliší v ničem, kromě ve způsobu, jakým věci podávají a jak se vyjadřují, což je způsobeno dobovými a místními rozdíly. A všichni se ve své výzvě vracejí k jedinému originálnímu zdroji. Tímto zdrojem je Kniha Vznešeného Alláha, Sunna Jeho Posla a podání od jeho společníků, která vyjasňují, co je těmito texty myšleno. To proto, že právě oni byli přítomni, když byly texty sesílány a právě oni jim porozuměli tím nejlepším způsobem. Mezi jejich dobou a dobou zjevení těchto textů neuplynul dlouhý čas. A proto ti, kteří přišli po nich, by měli ve svém vlastním zájmu následovat své zbožné předky, kteří žili před nimi.“ [12]
____________________________________________________________
[1] Viz Silsiletu r-resáili l-menhedžíjeti fi n-nushi we l-iršádi we t-tew’íja, str. 26-27.
[2] Viz al-I’tisám, 2/228-229.
[3] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán fí tefsíri kelámi l-Mennán, komentář příslušného verše.
[4] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 4/278 jako část delšího hadísu, kde citované části předchází slova:
من لم يشكر القليل لم يشكر الكثير، ومن لم يشكر الناس لم يشكر الله، والتحدث بنعمة الله شكر، وتركها كفر، والجماعة …
„Kdo není vděčen za málo, není vděčen ani za hodně, kdo není vděčen lidem, není vděčen ani Alláhu, hovořit o dobrodiní Božím je vděčností a nehovořit o něm je nevděkem …“
Uvádí jej i Ibn Abí ‘Ásim v as-Sunna, 44/93 a jako hasan jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 667.
[5] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7142.
[6] Viz Sijeru a’lámi n-nubelá´, 20/141.
[7] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3122.
[8] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, str. 19.
[9] Viz I’lámu l-muwekki’ín, 1/58.
[10] Viz Wudžúbu t-tesebbuti fi l-achbár, str. 18.
[11] Viz al-Idžábetu l-muhimmetu fi l-mešákili l-mulíma, str. 221-222.
[12] Viz Sifátu l-iláhíja, str. 112.