Ibn Džerír at-Taberí o narození ‘Ísá ibn Merjem
Muslimský učenec, vykladač Koránu a dějepisec Abú Dža’fer ibn Džerír at-Taberí uvádí ve své kronice různé souvislé, autentické i méně autentické, verze příběhu Ježíšova narození:
Ibn Džerír at-Taberí o narození ‘Ísá ibn Merjem
Muslimský učenec, vykladač Koránu a dějepisec Abú Dža’fer ibn Džerír at-Taberí uvádí ve své kronice různé souvislé, autentické i méně autentické, verze příběhu Ježíšova narození:
„Merjem (Marie) a Josef syn Jakubův, její bratranec z otcovy strany, [1] se pečlivě věnovali službě Chrámu. Říká se, že když když Merjem a Josefovi došla voda, vzal každý džbánek a šli do jeskyně, kde nabírali vodu, kterou měli v oblibě. Naplnili by džbánek a vrátili se nazpět do svatyně. Den, kdy k Merjem přišel anděl Džibríl (Gabriel), mír s ním, byl nejdelším a nejteplejším dnem v roce. Voda došla. Řekla: „Josefe, neměli bychom jít nabrat vodu?“ „Já mám na celý den vody dost, až do zítřka“ řekl Josef. „Při Bohu,“ opáčila Merjem, „mně už voda došla.“ Vzala svůj džbánek a vyšla ven sama. Vstoupila do jeskyně a spatřila tam Džibríla – Alláh mu propůjčil vzezření pohledného muže – a ten jí oznámil: „Merjem, posílá mne Alláh, abych ti dal nejčistšího chlapce.“ V tom okamžiku ona vykřikla: „Utíkám se k Nejmilostivějšímu před tebou, což se Alláha bát nebudeš?!“ (Myslela si totiž, že šlo o lidského smrtelníka). Nicméně on pravil: „Jsem pouze poslem od Pána Tvého přicházejícím.“ Potom ona pravila: „Jak bych já, které se žádný smrtelník nedotkl a která nejsem nepočestná, měla mít syna?“ Odpověděl: „I přesto. Můj Pán praví: „Toto je pro Mne snadné a My ho učiníme znamením pro lidi a milostí od Nás, toto je věc již předurčená.“ Když anděl takto promluvil, Merjem se podřídila rozhodnutí Božímu a on vdechl do její hrudi. Potom ji opustil a ona naplnila svůj džbánek.
Podle Wehba ibn Munebbiha Alláh poslal k Merjem Džibríla v podobě pohledného muže. Ona se ho zalekla: „Utíkám se před tebou k Milostiplnému, kéž by ses Ho i ty bál.“ Potom do dírky v jejím oděvu Džibríl foukl, jeho dech dospěl do jejího lůna a ona počala ‘Ísá (Ježíše), mír s ním. Merjem obvykle opatroval její příbuzný Josef zvaný Tesař (arab. يوسب النجار Júsufu n-Nedždžár), oba chodívali do chrámu nedaleko hory Sión. Chrám byl v té době jedním z jejich nejvýznamnějších svatyň. Merjem a Josef oba sloužili v tomto Chrámu, přičemž sloužit v něm byla nesmírná čest. Oba vcházeli do svatyně, zkrášlovali ji voňavkami, uklízeli a čistili tam, zametali a dělali vše, co bylo potřeba. Byli těmi nejoddanějšími uctívači v tom čase.
Josef byl ten první, kdo se o Merjemině těhotenství dozvěděl. Bylo mu z toho úzko, byl zhrozen tím, co viděl a nevěděl, čemu to připsat. Když už se Josef chystal Merjem obvinit, vzpomenul si, že byla vždy čistá a zbožná, nevinná, že se od něj nikdy nevzdálila. Když už ji chtěl zprostit jakékoli viny, vždy uviděl nade vší pochybnost, co se s ní děje. Když už ten tlak nemohl vydržet, přímo s ní promluvil. Nejdříve jí řekl: „Něco mi ohledně tebe přišlo na mysl, stále obtížněji se to snažím tajit, ale přemáhá mne to. Rozhodl jsem si s tebou o tom promluvit, aby se mé srdce upokojilo.“ „Řekni příjemné slovo,“ odvětila ona. „Zdaž může strom růst, aniž by ho zkrápěl déšť?“ otázal se jí. „Ano,“ odpověděla ona. Potom se zeptal přímo: „Může být dítěte bez soulože?“ „Ano,“ odpověděla mu ona a pokračovala: „Což nevíš, že Alláh dá v Den Zmrtvýchvstání poli vyklíčit, aniž by bylo do něho zaseto sémě? A toto bylo z pole, kterému Alláh dává vyklíčit, aniž by do něj bylo zaseto. Což nevíš, že Alláh dává stromu růst i bez deště? A stejnou mocí On posílá stromu déšť, jenž ho živí, přičemž oba stvořil odděleně. Anebo si myslíš, že Alláh nemůže dát stromu růst i bez vody? Anebo, že kdyby vody nebylo, nemohl by dát vzejít a růst stromu?“ „To neříkám,“ odvětil Josef, „vím, že i toto je v moci Boží a On koná tak, jak se mu zachce, jen řekne: „Buď“- a ono bude.“ [2] „Což nevíš,“ pokračovala dále Merjem, „že Alláh stvořil Adama a jeho manželku bez muže i bez ženy?“ „Určitě,“ přitakal.
Když mu toto vše vypověděla, seznal, že to, co se jí stalo, je věc božská a že by se jí na to neměl vyptávat, protože, jak se zdálo, ona to ukrývala. Josef se dál staral o záležitosti Chrámu a šetřil Merjem od všech těch pracovních úkonů, které tam dříve vykonávala. Činil tak proto, že si všiml, v jakém stavu je její tělo, jak žloutne její pleť a jak zesinala, jak roste její břicho, jak slábne a jak se mění výraz v jejích očích. Merjem byla předtím jiná.
Když se přiblížil čas jejího porodu, zjevil jí Alláh: „Opusť zemi svého lidu, protože pokud se tě domohou, rozhněvají se na tebe a tvé dítě zabijí.“ Merjem šla ke své sestře, které bylo oznámeno narození syna Jahjá (proroka známého biblické tradici pod jménem Jan Křtitel, mír s ním). Když ji potkala, Jahjáova matka ucítila, jak se v ní její dítě uklání na znak úcty ‘Ísáovi. [3]
Josef pak odvezl Merjem na oslíákovi do Egypta. Během celého putování mezi ní a sedlem nebylo ničeho. [4]Josef s ní cestoval a když už byli blízko k Egyptu, daleko od země jejího lidu, zasáhli Merjem polední bolesti, které jí donutily ulehnout na tlumok na zádech oslíka pod datlovníkem. Byla zima a Merjemin porod byl obtížný. V bolestech se skryla pod datlovníkem. Obstoupili ji v řadách andělé a když porodila dítě a byla smutná, bylo jí řečeno: „Ne, nesmutni, pohleď, tvůj Pán dal pod tebou pramenit potůčku. Zatřes pro sebe také kmenem palmy a začnou na tebe padat dolů datle, čerstvé a zralé. Najez se a napij a buď spokojená. A kdykoli bys uviděla nějakého smrtelníka, jen mu řekni: „Zapřísáhla jsem se Nejmilostivějšímu půstem takovým, že dnes s žádným člověkem nepromluvím.“
Merjem zasypaly datle, navzdory tomu, že byla zima. Kdekoly byly uctívány modly, spadly a byly svaleny spodkem vzhůru. Šejtáni byli vyděšeni, ale ani netušili, proč. Přispěchali za Iblísem, který seděl na svém trůnu v hlubokém zeleném moři, po vzoru onoho trůnu, který se vznášel nad vodami, překrytého po vzoru napodobeninami závěsů světla před Milostiplným. [5] Když k němu přišli šejtáni, zbývalo ještě šest hodin denního světla. Když Iblís uviděl jejich shromáždění, sám se zděsil, od té doby, co je poslal do všech koutů světa, je již nikdy neviděl všechny pohromadě, vždy jen v malých skupinkách. Vyptával se jich a oni mu pověděli, že se na zemi něco stalo, že mod
ly jsou obrácené vzhůru nohama. Právě tyto modly šejtánům nejvíce pomáhaly, aby lidi uvrhli ve věčné zatracení. „Vcházeli jsme dovnitř nich, promlouvali na lidi, zinscenovali jsme vše a posílali je špatným směrem, zatímco si lidé mysleli, že k nim tyto modly mluví. Když se toto stalo, oddálilo je to od jejich model a soch, už se jim více neklaněli a začali je tupit. Obáváme se, že lidé nadobro přestanou uctívat tyto modly. Věz, že předtím jsme k tobě, překonávaje země i moře, nepřicházeli, avšak vůbec netušíme, co se to vlastně stalo.“ Iblís jim odpověděl: „Věru toto je skutečně velká, vážná věc. A vím, že mi to bylo skryto. Zůstaňte tu.“ Iblís odletěl a tři hodiny ho nebylo. Během této doby Iblís přeletěl i nad místem, kde se narodil ‘Ísá. Když uviděl anděly obklopující to místo, uvědomil si, že důvodem je právě toto a chtěl se sezhora přiblížit. Nicméně hlavy a ramena andělů mu znemožňovaly, aby sletěl níže. Potom se pokusil přiblížit se zpod země, ale nohy andělů byly tak pevně ukotvené v zemi, že to nedokázal ani odsud. Potom se chtěl vloudit mezi ně, ale byl odstrčen pryč. Potom řekl svým nohsledům: „Přicházím k vám potom, co jsem prohledal celou zemi, Východ i Západ, pevniny i moře, všechny čtyři světa strany, ba i horní sféry. A zvládl jsem to za tři hodiny.“ O narození al-Mesíha jim potom řekl: „Ale toto mi zůstalo utajeno. Žádné ženské lůno mé znalosti předtím nezůstalo utajeno a žádná neporodila, aniž bych tomu nebyl přítomen i já. [6] Jsem schopnější svést novorozeně na scestí, nežli je ono schopno najít správnou cestu. A žádný prorok pro mne i pro vás nebyl více zkázonosný, nežli je tento.“
Té noci se za al-Mesíhem vypravila skupina, pobídnutá východem do té doby neznámé hvězdy. Vyprávěli si o tom, že východ této hvězdy byl jedním ze znamení zrodu dítěte, jak předpovídala Kniha Danielova. Vydali se na cestu, aby se k novorozenci dostali. Nesli zlato, kadidlo a myrhu. Míjeli krále Palestiny. Zeptal se jich, kam jdou a oni mu to pověděli. Potom se jich otázal: „A proč mu nesete jako dary všechny tyto věci – zlato, kadidlo a myrhu?“ Odpověděli: „Oni mu náleží, protože zlato je ten nejvznešenější majetek a tento prorok je ten nejvznešenější ve své době. Myrha léčí rány i zlomeniny a přesně tak i tento prorok bude vyzdvihnut na nebesa, jedinečný ve své době.“ Když král toto uslyšel, rozhodl se, že dítě zabije. Řekl jim: „Běžte. A až ho najdete, dejte mi vědět a já budu následovat vaše šlépěje.“
Odešli a předali Merjem všechny dary. Chtěli se vrátit ke králi, aby ho zpravili o místě, kde se ‘Ísá nachází, ale na cestě je potkal anděl a řekl jim: „Nevracejte se k němu, nic mu neříkejte o tom, kde se dítě nachází, neboť král se o tom chtěl dozvědět jen proto, aby dítě zahubil.“ Proto se nakonec vydali úplně jinou cestou.
Merjem vezla své dítě na oslíkovi a Josef byl s ní. Toto je ona bezpečná výšina, o které je řeč ve verši:
وَجَعَلْنَا ابْنَ مَرْيَمَ وَأُمَّهُ آيَةً وَآوَيْنَاهُمَا إِلَىٰ رَبْوَةٍ ذَاتِ قَرَارٍ وَمَعِينٍ
A učinili jsme syna Mariina i matku jeho znameními a poskytli jsme jim útulek na výšině bezpečné, s pramenem vody hojné. (Mu´minún:15)
Merjem tam zůstala dvanáct let, své dítě ukrývala a nikdo ho neviděl. Nedůvěřovala nikomu natolik, aby s jejím dítětem navázal kontakt, ani aby ho živil. Sama sbírala ze země vytrousená zrna, kdykoli se dozvěděla, že někde v okolí byly žně. Na rameni nosila dítě a v druhé ruce nádobu se zrním. Tak žil ‘Ísá do svých dvanácti let.
Jeho první zázrak se odehrál v domě egyptského hodnostáře, kterému bylo ukradeno zlato z truhlice, zatímco v jeho domě žili samí chudobní, které on ovšem nepodezříval. Merjem toto jeho neštěstí zarmoutilo a když si ‘Ísá všiml, že jeho matka je smutná, zeptal se jí: „Matičko, chceš, abych ho dovedl k jeho majetku?“ „Ano, synku,“ odpověděla Merjem. Potom řekl: „Řekni mu, ať si zavolá všechny chudáky, co bývají v jeho domě.“ Když Merjem řekla hodnostáři, aby si všechny v domě zavolal, načež on tak učinil. Když byli všichni přítomni, přišel ‘Ísá ke dvěma z nich, jeden z nich byl slepý a druhý zmrzačený. Posadil chromého na záda slepci a řekl mu: „Postav se s ním.“ „Jsem příliš slabý,“ odpověděl slepec. „Ale jak to, žes to včera dokázal?“ Když to uslyšeli, donutili slepce postavit se s chromým na hřbetě. Když tak učinil, chromý mohl otevřít poklop truhlice a ‘Ísá řekl: „A takto včera podvedli i zeměpána. Slepec využil své síly a chromý svých očí.“ Chromý a slepý se přiznali: „Ano, má pravdu.“ A potom majetek hodnostáři vrátili. Vděčný hodnostář ukázal na pokladnici a řekl: „Merjem, ty si vezmi polovinu z ní,“ jenže ona odvětila: „Toto se mi příčí.“ „Tak to dej svému synkovi.“ Odpověděla: „Ale on je ještě čestnější, nežli já.“ (…) Tehdy mu bylo 12 let a lidé si tak stali vědomi nadpřirozených schopností, kterými jej Alláh obdařil. Alláh zjevil jeho matce Merjem: „Odveď ho zpět do Palestiny.“ Učinila, jak jí bylo přikázáno a zůstala v Palestině, dokud nedosáhl třicíti let věku. Tehdy, když mu bylo třicet let, mu přišlo zjevení. Jeho proroctví trvalo tři roky a ve věku třiatřiceti let jej Alláh vyzdvihl k Sobě na nebesa. V tento den pokušení jej Iblís uviděl, ale nezmohl nic. Iblís se ukázal lidem jako ctihodný stařec se dvěma dalšími šejtány po svém boku a takto se vmísili mezi lidi.“ Wehb dále uvádí, že k ‘Ísáovi často chodívali nemocní v ohromných zástupech, jednou i padesát tisíc duší. Ti, kteří se k němu mohli dostat, tak učinili. Kdo se k němu dostat nemohl, za tím ‘Ísá přišel sám. Léčil je modlitbou k Alláhu. Šejtán se k němu dostal v blyštivé, nádherné podobě. [7] Když lidé šejtána uviděli, spěchali za ním a následovali ho. Šejtán jim začal o ‘Ísáovi vyprávět neuvěřitelné věci, že je zázračný, že proto, že hovořil už v kolébce, oživil mrtvé, odhaloval skryté a léčil choré, musí být Bohem. Nicméně druhý z jeho společníků mu řekl: „Starý pane, naprosto se mýlíte. Hanba tomu, co tvrdíte. Alláhu nepřísluší, aby se vtěloval do lidí, ani nepřebývá v lůně či v útrobách ženy. Nicméně on je synem Božím.“ Potom ten třetí řekl: „Hanba vám oběma za to, co jste říkali. Oba se mýlíte. Alláhu nepřísluší mít potomka. Ale tento je též božstvem mimo něj.“ Potom, co skončili svou disputu, všichni tři zmizeli. A to bylo naposledy, kdy je někdo viděl.“ [8]
Podle toho, co as-S
uddí uvádí od Ibn ‘Abbáse a Murra al-Hamdání od Ibn Mes’úda a několika dalších sahábů رضي الله عهم أجمعين opustila Merjem kvůli své menstruaci modlitební výklenek (arab. محراب mihráb) v Chrámu a skryla se před lidmi mezi jeho zdmi. To potvrzují následující verše: „když vzdálila se od své rodiny do místa východního a spustila závěs mezi sebou a jimi“ – tedy východně od modlitebního výklenku. Když potom opět nabyla stavu čistoty, věru a vskutku potkala člověka: „A poslali jsme k ní ducha Svého (jako duch je zde pojmenován Džibríl) a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého.“ když ho uviděla, zděsila se ho: I zvolala: “Utíkám se před tebou k Milosrdnému – kéž i ty ses bál Jeho!“ Pravil: „Já posel jsem Pána tvého, abych ti daroval chlapce čistého.“ Pravila: „Jak bych mohla chlapce míti, když se mě nedotkl smrtelník žádný a já nejsem ženou nepočestnou (to jest běhnou, arab. البغي al-beghí)!“ Odpověděl: „Staniž se tak, neb Pán tvůj pravil: Toto je pro mne snadné, a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!“ Merjem měla na sobě dlouhé šaty a Džibríl jí chytil za rukáv a do jeho otvoru, který se mu odhalil, foukl. Jeho dech dospěl až k jejím prsům a ona otěhotněla. V noci jí navštívila její sestra, manželka proroka Zekeríjá´ (Zachariáše), mír s ním, a řekla jí: „Merjem, víš, že čekám dítě?“ Merjem odpověděla: „Víš ty, že i já čekám dítě?“ A Zekeríjáova žena potom řekla: „Ucítila jsem, jak se ve mně mé dítě uklání dítěti v tobě,“ tak jak bylo napsáno, „potvrzujíce Slovo Boží.“ Zekeríjáova žena povila proroka Jahjá, mír s ním. Když nadešel čas porodu i pro Merjem, vyšla na východ od modlitebního výklenku až na samý východní okraj chrámového prostoru a „zastihly ji bolesti poblíže kmene datle palmové.“ Merjem trpěla bolestmi těžkého porodu a cítila stud před lidmi, pročež zvolala: „Ach, kéž bych byla raději již dříve zemřela a upadla v zapomenutí úplné (tj. kéž by se vytratila vzpomínka na mne, jakákoli stopa po mně a kéž by mne nikdo nikdy neviděl)!“ Avšak Džibríl na ni zavolal zpod jejích nohou: „Nermuť se, vždyť Pán tvůj dal pod tebou téci říčce plynulé, a zatřes kmenem palmy (který byl zlomený) nad sebou a spadnou k tobě datle čerstvé a uzrálé!“ Učinila tak a hle – vskutku – stal se z kmene zdravý plodný strom, který ji obsypal čerstvými a zralými plody. Vyvřel pro ni pramínek čisté vody směřující až do modlitebního výklenku a datle se jí skutálely do klína: „Jez a pij a buď mysli radostné! A až spatříš ze smrtelníků někoho, rci:, Přislíbila jsem půst Milosrdnému a nebudu dnes mluvit na člověka žádného!“ V té době bylo součástí půstu také do večera nemluvit. Když porodila, zpravil Iblís Izraelity o tom, že Merjem porodila dítě. Rozhněvaný jejich dav k ní přispěchal a obořil se na ni: „Marie, tys věru provedla věc neslýchanou! Sestro Árónova, otec tvůj nebyl mužem špatným ani matka tvá nebyla nepočestnou! Co je s tebou, sestro Árónova?“ Merjem pocházela z rodové linie sesterské k rodu proroka Hárúna (Áróna), mír s ním, proto je takto nazývána. Je to podobné, jako když se řekne: „Bratře kmene toho a toho“ a ukazuje to na rodovou spřízněnost. Potom jim ona pravila to, co jí přikázal Alláh říci a když po ní chtěli, aby hovořila ještě dál, ukázala na novorozeně. Dav se rozhněval ještě více a lidé řekli: „Ona si z nás utahuje tím, abychom promluvili s nemluvnětem a toto je pro nás ještě více popuzující, než její nepočestnost!“ Řekli: „Jak máme mluvit s někým, kdo ještě v kolébce je děckem?“ Nicméně novorozený ‘Ísá i přesto promluvil: „Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a učinil mne prorokem. A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu.“ Na to Izraelité řekli: „Jedině Zekeríjá ji mohl oplodnit. Vždy k ní měl blízký vztah.“ Proto se ho jali hledat, nicméně on před nimi uprchl. Tu se mu zjevil Iblís v podobě pastýře a řekl jim: „Zekeríjá, už tě skoro mají, modli se k Alláhu, aby se pro tebe mohl rozevřít strom a ty se skryl dovnitř něho.“ Zekeríjá se modlil k Alláhu, strom se pro něj rozevřel a on vlezl dovnitř, jenže cíp jeho kabátu zůstal trčet ven. Když Iblíse míjeli Izraelité, otázali se h: „Ovčáku, neviděl jsi tu jednoho muže?“ „Ovšemže,“ pravil Iblís, „schoval se támhle do stromu. Otevřel se, on vstoupil dovnitř a támhle je cíp jeho kabátu.“ Izraelité se jali strom přepílit pilou, zatímco se Zekeríjá stále ukrýval uvnitř. A nenajdete žádného žida, aniž by jeho kabátec neměl takové cípy.
Když se ‘Ísá nerodil, každá modla na zemském povrchu padla tváří k zemi.“ [9]
At-Taberí uzavírá své pojednání komparací pohledů různých dějepisců své doby:
„Někteří dějepisci zmiňují, že ‘Ísá se narodil ve dvaačtyřicátém roce panování císaře Augusta. Augustus vládl dále a roků jeho vlády bylo dohromady šestapadesát. Někteří přidávají ještě pár dní. Židé al-Mesíha uráželi. Panovníkem nad Jeruzalémem byl toho času sám císař a právě z jeho pověření vládl Jeruzalému i král Herodes Veliký. Poslové krále Persie za ním omylem přišli na své cestě za al-Mesíhem.“ Zpravili jej, že je vyslal perský král, aby předali al-Mesíhovi dary – zlato, myrhu a kadidlo. Pravili mu, že spatřili vyjít novou hvězdu, jejíž východ propočítali. Tyto dary vyslanci předali al-Mesíhovi v Betlémě v Palestině. Když se Herodes o tom dozvěděl, připravil na al-Mesíha lest a vypravil se za ním, aby ho zahubil. Alláh přikázal andělovi, aby vnukl Josefovi, jenž Merjem provázel v Chrámu, že Herodes se dítě chystá zahubit a že s ním i s jeho matkou proto má uprchnout do Egypta. Když Herodes zemřel, anděl pověděl Josefovi, který byl v Egyptě, že Herodes je mrtvý a na trůn po něm nastoupil jeho syn Archelaos. Protože muž, který chtěl jejich dítě zabít, již více nebyl mezi živými, vzal Josef dítě do palestinského Nazaretu, aby naplnil slova proroka Iš’ijá (Izajáše), mír s ním: „Povolal jsem tě z Egypta.“ [10]
Zázrak narození bez otce
Ohledně zázraku Ježíšova narození bez otce Alláh na jiném místě pravil:
إِنَّ مَثَلَ عِيسَىٰ عِنْدَ اللَّهِ كَمَثَلِ آدَمَ ۖ خَلَقَهُ مِنْ تُرَابٍ ثُمَّ قَالَ لَهُ كُنْ فَيَكُونُ
A podobá se Ježíš před Bohem Adamovi: On stvořil jej z prachu a potom mu řekl „Budiž!“ a on byl! (Áli’Imrán: 59)
Al-Wáhidí uvádí, že jistí křesťanští mniši z an-Nedžránu se vysmívali tvrzení Proroka صلى الله عليه و سلم, že ‘Ísá se narodil bez otce a zároveň není synem Božím, ale jen prorokem: „Pokud jsi pravdomluvný, ukaž nám ještě někoho dalšího, kdo je takový (tj. rovněž pouze prorokem a také je narozený bez otce).“ [11]
Ibn Kesír praví:
„Příklad Adama a Ježíše se týká Boží Všemohoucnosti. Kdo stvořil Adama bez otce, je zajisté schopen stvořit stejným způsobem i Ježíše. Lze-li o Ježíši říci, že je synem bez otce, pak Adam je stvořen bez otce i matky. O to je zbožštění Ježíše nemorálnější. Také Eva byla stvořena pouze z jednoho rodiče, z otce, zatímco všichni ostatní lidé vznikli z obou rodičů.“ [12]
Ar-Rází uvádí:
„Tak, jako Alláh stvořil Adama bez otce i matky, je stejně dobře možné, že On, Jenž je absolutně Dokonalý, Prostý nedokonalosti, stvořil i ‘Ísáa bez otce.“ [13]
Al-Mahallí a as-Sujútí uvádí:
„Také Adama stvořil Alláh bez otce, stvořil ho z hlíny a také jemu potom řekl: „Buď“ – a on byl.“ [14]
Na jiném místě je o stvoření Adama řečeno:
فَإِذَا سَوَّيْتُهُ وَنَفَخْتُ فِيهِ مِن رُّوحِي فَقَعُوا لَهُ سَاجِدِينَ
A až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z dechu Svého, padněte na zem klaníce se před ním! (Sád: 72)
Tedy podobně jako Adama i ‘Ísáa stvořil Alláh bez otce a dal mu vzniknout tím, že do něj vdechl život.
Šejch Ibn Báz pravil:
„Ádam byl stvořen z hlíny, obdržel od Alláha zjevení i Zákon, podle kterého postupovat. ‘Ísá byl stvořen z ženy bez přítomnosti muže, proto stejně jako není možno popírat to, že Ádam byl stvořen z hlíny, není možno ani popírat a odmítat to, že ‘Ísá byl zrozen jen ze ženy bez přítomnosti muže, protože to je ještě jednodušší, než stvoření Ádama z hlíny, bez otce i bez matky.
Lidi z hlediska stvoření možno rozdělit do čtyř kategorií:
1. Stvoření z hlíny, bez otce i bez matky.
2. Stvoření z muže, bez přítomnosti ženy. Tak byla stvořena Hawwá (Eva), kterou Alláh stvořil z Ádama:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا
Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její (An-Nisá´: 1)
3. Stvoření z ženy bez přítomnosti muže, to je přesný opak toho, jak byla stvořena Hawwá´, stvořená z muže bez ženy. Podobně, jen přesně opačně, byl stvořen ‘Ísá, z ženy bez muže, díky Boží moci a schopnosti stvořit je jediným povelem: „Buď“ – a oni jsou.
4. Stvoření zbytku lidstva. Ostatní lidé vznikají z muže i ženy, jak praví Vznešený Alláh:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنَّا خَلَقْنَاكُم مِّن ذَكَرٍ وَأُنثَىٰ …
Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy … (Hudžurát: 13)
Toto jsou čtyři kategorie lidí a toto jsou také některá z Božích znamení, ukazujících na Jeho Velikost a Všemohoucnost, s jakou vždy jen rozkáže „Buď“ – a ono je.“ [15]
Tento zázračný způsob jeho narození tedy ani v nejmenším nenaznačuje, že by byl synem Božím, nebo čímkoli více, nežli lidskou bytostí. Pokud by tomu bylo naopak, tím spíše by si zbožnění zasoužil Adam, narozený bez otce i bez matky.
Další podobný racionální důkaz uvádí Korán i zde:
لَّقَدْ كَفَرَ الَّذِينَ قَالُوا إِنَّ اللَّـهَ هُوَ الْمَسِيحُ ابْنُ مَرْيَمَ ۚ قُلْ فَمَن يَمْلِكُ مِنَ اللَّـهِ شَيْئًا إِنْ أَرَادَ أَن يُهْلِكَ الْمَسِيحَ ابْنَ مَرْيَمَ وَأُمَّهُ وَمَن فِي الْأَرْضِ جَمِيعًا ۗ وَلِلَّـهِ مُلْكُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا ۚ يَخْلُقُ مَا يَشَاءُ ۚ وَاللَّـهُ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ
Věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: “Zajisté je Bohem Mesiáš, syn Mariin!” Odpověz: “Kdo má u Boha takovou moc, aby Mu mohl zabránit, kdyby se mu zachtělo zahubit Mesiáše, syna Mariina, a matku jeho a vůbec všechny, kdož jsou na zemi?” Bohu náleží království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi; On tvoří, co chce, a On nade všemi věcmi je mocný.(Máida: 17)
Jak by potom mohli být něčím více, než prostými stvořeními, pokud by nedokázali uniknout svému zničení?
سُبْحَانَ رَبِّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ رَبِّ الْعَرْشِ عَمَّا يَصِفُونَ
Oč slavnější je Pán nebes a země, Pán trůnu, než to, co mu lživě připisují! (Zuchruf: 82)
Alláh o Sobě také, vyvraceje jakoukoli pochybnost, zcela jednoznačně říká:
لَمْ يَلِدْ وَلَمْ يُولَدْ وَلَمْ يَكُن لَّهُ كُفُوًا أَحَدٌ
Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo by mu byl roven. (Ichlás:3-4)
Odsudek konceptu Božího Sy
na
Připisování Stvořiteli potomka, čeho se dopouštějí křesťané v případě ‘Ísá, anebo čeho se dopouštěli modloslužebníci v Mekce v případě andělů, je odsouzeno na četných místech Koránu:
يَا أَهْلَ الْكِتَابِ لَا تَغْلُوا فِي دِينِكُمْ وَلَا تَقُولُوا عَلَى اللَّـهِ إِلَّا الْحَقَّ ۚ إِنَّمَا الْمَسِيحُ عِيسَى ابْنُ مَرْيَمَ رَسُولُ اللَّـهِ وَكَلِمَتُهُ أَلْقَاهَا إِلَىٰ مَرْيَمَ وَرُوحٌ مِّنْهُ ۖ فَآمِنُوا بِاللَّـهِ وَرُسُلِهِ ۖ وَلَا تَقُولُوا ثَلَاثَةٌ ۚ انتَهُوا خَيْرًا لَّكُمْ ۚ إِنَّمَا اللَّـهُ إِلَـٰهٌ وَاحِدٌ ۖ سُبْحَانَهُ أَن يَكُونَ لَهُ وَلَدٌ ۘ لَّهُ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ ۗ وَكَفَىٰ بِاللَّـهِ وَكِيلًا
Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte: “Trojice!” Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem. (Nisá´:171)
الُوا اتَّخَذَ اللَّـهُ وَلَدًا ۗ سُبْحَانَهُ ۖ هُوَ الْغَنِيُّ ۖ لَهُ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ ۚ إِنْ عِندَكُم مِّن سُلْطَانٍ بِهَـٰذَا ۚ أَتَقُولُونَ عَلَى اللَّـهِ مَا لَا تَعْلَمُونَ قُلْ إِنَّ الَّذِينَ يَفْتَرُونَ عَلَى اللَّـهِ الْكَذِبَ لَا يُفْلِحُونَ مَتَاعٌ فِي الدُّنْيَا ثُمَّ إِلَيْنَا مَرْجِعُهُمْ ثُمَّ نُذِيقُهُمُ الْعَذَابَ الشَّدِيدَ بِمَا كَانُوا يَكْفُرُونَ
Říkají: “Bůh si vzal děti.” Sláva Mu, jenž soběstačný je a Jemuž náleží vše, co na nebesích a na zemi je. Máte snad oprávnění k tomuto tvrzení, či chcete říkat o Bohu něco, o čem nemáte ponětí?Rci: “Ti, kdož si o Bohu lži vymýšlejí, nebudou mezi blaženými. Krátké bude jejich života pozemského užívání; k Nám pak se jejich návrat uskuteční a nakonec jim dáme okusit trestu strašného za to, že byli nevěřící. (Júnus:68-70)
وَقُلِ الْحَمْدُ لِلَّـهِ الَّذِي لَمْ يَتَّخِذْ وَلَدًا وَلَمْ يَكُن لَّهُ شَرِيكٌ فِي الْمُلْكِ وَلَمْ يَكُن لَّهُ وَلِيٌّ مِّنَ الذُّلِّ ۖ وَكَبِّرْهُ تَكْبِيرًا
A rci: “Chvála Bohu, jenž nevzal si pro sebe dítě žádné, jenž nemá společníka ve vládě a nepotřebuje před ponížením ochránce!” A oslavuj velikost Jeho! (Isrá:111)
Tato kniha je tu dle Božích slov od toho:
وَيُنذِرَ الَّذِينَ قَالُوا اتَّخَذَ اللَّـهُ وَلَدًا مَّا لَهُم بِهِ مِنْ عِلْمٍ وَلَا لِآبَائِهِمْ ۚ كَبُرَتْ كَلِمَةً تَخْرُجُ مِنْ أَفْوَاهِهِمْ ۚ إِن يَقُولُونَ إِلَّا كَذِبًا
aby varovala ty, kdo říkají, že Bůh pro Sebe si vzal děti. A nemají o tom oni ani otcové jejich žádného vědění; jak hrozné je slovo, jež z jejich úst vychází, a nic jiného než lež oni nemluví.(Kehf:4-5)
Podobný odsudek se uvádí i v autentické sunně.
Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَا أَحَدٌ أَصْبَرُ عَلَى أَذًى سَمِعَهُ مِنَ اللَّهِ، يَدَّعُونَ لَهُ الْوَلَدَ، ثُمَّ يُعَافِيهِمْ وَيَرْزُقُهُمْ .
„Nikdo nesnáší příkoří, které musí poslouchat, trpělivěji, nežli Alláh. Připisují mu syna, ale On jim i přesto poskytuje zdraví a obživu.“ [16]
Ibn Tejmíja si všímá, že všichni křesťané sice učení o Trojici přijímají, nicméně sami se mezi sebou nápadně liší v její interpretaci a nuancích, přičemž prostí věřící tuto složitou teologii nechápou a mají sklon k připodobňování vztahu Bůh-otec a Bůh-syn k lidským příměrům s tendencí velebit následně Merjem jako Matku Boží, která jim do rodinného příměru logicky pasuje. [17] Přirovnání Ježíše ke slovu Božímu pak dle něj znamená pouze to, že jeho příchod, nanebevstoupení a opětovný návrat byl již dopředu předpovězen a zapsán v knize předurčení na Přísně střežených deskách (arab. اللوح المحفوظ al-lewhu l-mehfúz). [18] A Duchem je nazván proto, že byl stvořen Alláhem přímo skrze jeho vdechnutí duše a nikoli skrze otce jako ostatní lidé. [19]
Ibn Kesír vysvětluje:
„Vznešený Alláh zakazuje držitelům Knihy přehánění ve velebení, čehož se křesťané dopouštějí velkou měrou. Překračují meze v otázce ‘Ísá, vyzdvihují ho nad stupeň, který mu určil Alláh. Z úrovně proroka ho pozvedli na úroveň božstva vedle Alláha a uctívají ho, tak jako uctívají Jeho. Dokonce přehánějí i v otázce jeho následovníků a stoupenců hlásících se k jeho víře a tvrdí o nich, že jsou neomylní, svatí a následují je ve všem, co řekli nebo učinili, ať to už bylo pravdivé a spávné či nikoli. „A mluvte o Bohu jedině pravdu,“ tj. nevymýšlejte si o Něm lži a nepřipisujte Mu družku a potomka. Vznešený Alláh je Mocnější a Slavnější nad toto, je zcela oproštěn od této potřeby, je Jediný ve Svém panování, Své velkoleposti , moci a není božstva kromě Něho, ani Pána kromě Něho. „Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím“ – tj. on je pouze jedním z Jeho služebníků a jedním z Jeho stvoření, stvořených na Jeho přímý příkaz „Budiž …“ a také je jedním z poslů. Není identický s Božím Slovem, avšak právě a jedině díky Božímu Slovu, poslanému přes Džibríla a vdechnutému do Merjem, díky svolení Božímu vznikl. Džibríl vdechl Boží Slovo zářezem v Merjemině oděvu, to vstoupilo do ní a ona počala ‘Ísáa, jakoby ji oplodnil muž. Všechna stvoření stvořil Alláh, ale ‘Ísá byl stvořen na přímý Boží příkaz bez o
tce, proto je o něm řečeno, že je Slovem Božím. Protože díky Slovu Božímu, díky Jeho příkazu „buď!“ ‘Ísá vznikl. A Duch, který byl se Slovem poslán, odkazuje na Džibríla. Předložka „od“ zde nenese význam části, ale původu a záměru. Duch je připsán Alláhu z úcty, podobně jako se o Ka’bě hovoří, že je Domem Božím.“ (…) Boží slova: „A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte: “Trojice!” Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem“ znamenají věřte ve všechny posly a nepřidružujte k Alláhu ani ‘Ísá, ani jeho matku, protože On je daleko vznešenější než to, co mu připisují. A křesťanských sekt a směrů, lišících se mezi sebou a protiřečících si v názorech na tuto otázku je přehršel, jsou mezi nimi ti, kteří tvrdí, že ‘Ísá je Bůh, další, že je synem Božím, další, že je součástí Trojice.“ [20]
‘Ubáda ibn Sámit رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ قَالَ أَشْهَدُ أَنْ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ وَحْدَهُ لاَ شَرِيكَ لَهُ وَأَنَّ مُحَمَّدًا عَبْدُهُ وَرَسُولُهُ وَأَنَّ عِيسَى عَبْدُ اللَّهِ وَابْنُ أَمَتِهِ وَكَلِمَتُهُ أَلْقَاهَا إِلَى مَرْيَمَ وَرُوحٌ مِنْهُ وَأَنَّ الْجَنَّةَ حَقٌّ وَأَنَّ النَّارَ حَقٌّ أَدْخَلَهُ اللَّهُ مِنْ أَىِّ أَبْوَابِ الْجَنَّةِ الثَّمَانِيَةِ شَاءَ.
„Kdo dosvědčí, že není božstva kromě Alláha Jediného, Který nemá společníka, že Muhammed je Jeho Služebník a Posel, že ‘Ísá je Jeho Služebník a Posel, stvořený Jeho Slovem doručeným Merjem, které mu dalo život, že Ráj je pravda a že Oheň je pravda, toho Alláh uvede kteroukoli z osmi bran Ráje si bude přát.“ [21]
Poselství tohoto verše, jakož i každého dalšího v Koránu, v němž se pojednává o chybách držitelů předešlých písem tkví ve varování muslimů, aby se téhož prohřešku nedopouštěli. V tomto kontextu slyšel Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه od Proroka صلى الله عليه و سلم toto:
اَ تُطْرُونِي كَمَا أَطْرَتِ النَّصَارَى ابْنَ مَرْيَمَ، فَإِنَّمَا أَنَا عَبْدُهُ، فَقُولُوا عَبْدُ اللَّهِ وَرَسُولُهُ.
„Nevelebte mne a nechvalte mne přehnaně tak, jako křesťané syna Merjemina, věru já jsem pouze služebník, říkejte jen Boží služebník a posel.“ [22]
Na jiném místě je přinesen tento odsudek:
وَقَالُوا اتَّخَذَ الرَّحْمَـٰنُ وَلَدًا لَّقَدْ جِئْتُمْ شَيْئًا إِدًّا تَكَادُ السَّمَاوَاتُ يَتَفَطَّرْنَ مِنْهُ وَتَنشَقُّ الْأَرْضُ وَتَخِرُّ الْجِبَالُ هَدًّا أَن دَعَوْا لِلرَّحْمَـٰنِ وَلَدًا وَمَا يَنبَغِي لِلرَّحْمَـٰنِ أَن يَتَّخِذَ وَلَدًا إِن كُلُّ مَن فِي السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ إِلَّا آتِي الرَّحْمَـٰنِ عَبْدًا لَّقَدْ أَحْصَاهُمْ وَعَدَّهُمْ عَدًّا وَكُلُّهُمْ آتِيهِ يَوْمَ الْقِيَامَةِ فَرْدًا
Říkajíce, že Milosrdný si vzal potomka, vy spáchali jste věc hnusnou, že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach rozpadly, že Milosrdnému dítě lživě připsali. A nehodí se přece, aby si Milosrdný děti bral, vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému přicházejí jako služebníci. A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal a přijdou k Němu v den zmrtvýchvstání všichni po jednom.(Merjem:88-93)
Lze číst „div se nebesa neroztrhla“ i „neroztrhala na kusy.“ [23]
Ibn Kesír vysvětluje:
„Tj. skoro se tak stalo, když nebesa, Země i horstva uslyšela tato hanebná slova. Lidé, nebesa, země i horstva jsou stvořeními, založenými na jediném základním principu – na Jedinosti Boží, všechna tato stvoření oslavují a velebí Alláha. Není božstva kromě Něho, On nemá společníka, ani rivala či Sobě podobného. Nemá ani potomka ani družku, ani Sobě rovného, On je Jediný, o Nějž se vše opírá. Neplodil a není zplozen a nikdo Mu není roven. Podle Ibn Džeríra Ibn ‘Abbás pravil: „Před modloslužebnictvím se strachují i nebesa, země, horstva i všechna stvoření kromě lidí a džinů. Všechna tato stvoření div že se nerozpadnou, kvůli lidskému modloslužebnictví. Tak jako modloslužebníkovi nijak neprospějí jeho milodary, i my doufáme, že Alláh Vznešený odpustí hříchy těm, kteří uctívali jen a pouze Jeho Jediného.“ [24]
Rozpolcení země spojuje ad-Dahhák s hněvem Božím, rozdrcení hor vysvětluje Ibn ‘Abbás jako rozpadnutí se na prach a Sa’íd ibn Džubejr jako rozdrcení jedna o druhou. [25]
Po jednom podle Ibn Kesíra znamená osamoceni, bez pomoci či záštity. [26]
Vznešený odsuzuje tuto formu nevíry i těmito slovy:
لَقَدْ كَفَرَ الَّذِينَ قَالُوا إِنَّ اللَّـهَ هُوَ الْمَسِيحُ ابْنُ مَرْيَمَ ۖ وَقَالَ الْمَسِيحُ يَا بَنِي إِسْرَائِيلَ اعْبُدُوا اللَّـهَ رَبِّي وَرَبَّكُمْ ۖ إِنَّهُ مَن يُشْرِكْ بِاللَّـهِ فَقَدْ حَرَّمَ اللَّـهُ عَلَيْهِ الْجَنَّةَ وَمَأْوَاهُ النَّارُ ۖ وَمَا لِلظَّالِمِينَ مِنْ أَنصَارٍ
A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: “Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!” A pravil Mesiáš: “Dítka Izraele, uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky.”(Máida:72)
Ibn Tejmíja praví:
„Vznešený usvědčuje z nevíry ty křesťany, kteří říkají, že je Bohem anebo Synem Božím, anebo ty, kteří říkají, že Bůh je třetí z Trojice. Pokud budou argumentovat tím, že ‘Ísá božsky přes slovo ztotožněné s ním oživil ptáčka vymodelovaného z hlíny, což je d
ochováno i přes Jeho Proroka صلى الله عليه و سلم, lze namítnout, že se socha stala skutečným ptáčkem z dovolení Božího a skrze Jeho Slovo. (…) Toto slovo bylo podle nich Božskou entitou vtělenou do entity lidské, což je zcela chybné z následujících důvodů: Toto slovo je buď Bohem, anebo je atributem Božské entity, anebo není ani Bohem ani atributem, anebo je obojím.
Pokud není ani Bohem ani atributem, potom musí být stvořenou bytostí od něj oddělenou. Proto není Mesiáš ani božskou bytostí ani stvořitelem. Boží atribut s ním nikdy nebyl spojen, Mesiáš sám byl jen stvořenou bytostí.
Pokud by slovo bylo Boží entitou anebo atributem, potom by byl Pánem Vesmíru. Jenže toho reprezentuje v Trojici Bůh-otec, s čímž souhlasí i křesťanská teologie. Tedy i křesťané souhlasí, že Mesiáš není Otcem a že to, s čím měl být spojen, je Bůh-syn a nikoli Bůh-otec.
Pokud toto slovo bylo atributem Božím, potom tento atribut sám o sobě není Bohem Stvořitelem, nicméně dle křesťanů je Mesiáš Bohem Stvořitelem. Boží atribut navíc není oddělitelný od Boha, je s Ním spojen, nemůže se od Něj oddělit a připojit se k nějaké jiné bytosti, byť křesťané tvrdí, že se tento atribut oddělil od Boha a připojil k lidské bytosti, se kterou se spojil, nicméně v tomto si sami mezi sebou protiřečí – někteří říkají, že Mesiáš měl dvě podstaty, jiní, že jen jednu, někteří říkají, že měl jen jednu vůli, zatímco jiní hovoří o vůlích dvou.“ [27]
Dále praví:
„Tato slova křesťanů, že Mesiáš je Bohem jsou jasnou nevírou, neboť verše jasně ukazují, že ‘Ísá nebyl ničím více, nežli pouze Poslem, jako mnozí jiní poslové před ním. Měl jedinou svou misi – doručit Boží poselství. A o Muhammedovi bylo na jiném místě řečeno to samé:
وَمَا مُحَمَّدٌ إِلَّا رَسُولٌ قَدْ خَلَتْ مِن قَبْلِهِ الرُّسُلُ
Muhammad je pouze poslem a před ním odešli již jiní poslové. (Áli ‘Imríán:144)
Matka ‘Ísá byla výjimečná žena věřící v Alláha a Jeho Knihy, toto dokazuje i to, že nebyla prorokem. Alláh o nich říká:
مَّا الْمَسِيحُ ابْنُ مَرْيَمَ إِلَّا رَسُولٌ قَدْ خَلَتْ مِن قَبْلِهِ الرُّسُلُ وَأُمُّهُ صِدِّيقَةٌ ۖ كَانَا يَأْكُلَانِ الطَّعَامَ ۗ انظُرْ كَيْفَ نُبَيِّنُ لَهُمُ الْآيَاتِ ثُمَّ انظُرْ أَنَّىٰ يُؤْفَكُونَ
Mesiáš, syn Mariin, není leč posel, před nímž byli již poslové jiní. A matka jeho byla pravdomluvná – a oba se živili pokrmy. Pohleď, jak jim objasňujeme znamení, a pohleď, do jakých lží se dostali! (Máida:75)
A toto je jeden z nejjasnějších znaků dokazujících, že oba nebyli božstvy, tedy potřeba jíst, přijímat potravu vstupující do lidského těla a následně vycházející v podobě výkalů je jasným důkazem proti jejich božství.“ [28]
Korán také tvrdí, že Trojice je výmysl pozdějších křesťanů, od kterého jsou ‘Ísá a jeho věrní čistí a nevinní:
وَإِذْ قَالَ اللَّـهُ يَا عِيسَى ابْنَ مَرْيَمَ أَأَنتَ قُلْتَ لِلنَّاسِ اتَّخِذُونِي وَأُمِّيَ إِلَـٰهَيْنِ مِن دُونِ اللَّـهِ ۖ قَالَ سُبْحَانَكَ مَا يَكُونُ لِي أَنْ أَقُولَ مَا لَيْسَ لِي بِحَقٍّ ۚ إِن كُنتُ قُلْتُهُ فَقَدْ عَلِمْتَهُ ۚ تَعْلَمُ مَا فِي نَفْسِي وَلَا أَعْلَمُ مَا فِي نَفْسِكَ ۚ إِنَّكَ أَنتَ عَلَّامُ الْغُيُوبِ مَا قُلْتُ لَهُمْ إِلَّا مَا أَمَرْتَنِي بِهِ أَنِ اعْبُدُوا اللَّـهَ رَبِّي وَرَبَّكُمْ ۚ وَكُنتُ عَلَيْهِمْ شَهِيدًا مَّا دُمْتُ فِيهِمْ ۖ فَلَمَّا تَوَفَّيْتَنِي كُنتَ أَنتَ الرَّقِيبَ عَلَيْهِمْ ۚ وَأَنتَ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ شَهِيدٌ
A hle, pravil Bůh: “Ježíši, synu Mariin, zdaž jsi to byl ty, kdo řekl lidem, Vezměte si mne a matku mou jako dvě božstva vedle Boha??” I odpověděl: “Sláva Tobě! Nebylo na mne, abych říkal něco, k čemu jsem neměl právo! Kdybych to byl býval řekl, byl bys to dobře věděl, neboť Ty znáš, co je v duši mé, zatímco já neznám, co je v Tvé duši, vždyť Ty jediný znáš nepoznatelné. Neříkal jsem jim, leda to, cos mi nařídil, to jest: Uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! A byl jsem svědkem o nich, dokud jsem žil mezi nimi. A když jsi mne povolal k Sobě, byls to Ty, kdo byl nad nimi dozorcem – a Tys svědkem věcí všech. (Máida:116-117)
Tj. ani ‘Ísá ani jeho žáci, apoštolové (arab. الحواريون al-hawáríjún) jim nic z toho nepřikázali, jak uvádí Ibn Tejmíja. [29]
Ibn Kesír uvádí:
„Alláh se v Soudný Den otáže Ježíše, zda-li to on zavedl kult sebe sama a své matky. Ne proto, že by neznal odpověď, ale proto, aby ustavil důkaz nad těmi, kteří pokřivili učení původního Evangelia a učinili z Ježíše a jeho matky Marie modly. Podle Katády je to tedy přímá hrozba křesťanům:
قَالَ اللَّـهُ هَـٰذَا يَوْمُ يَنفَعُ الصَّادِقِينَ صِدْقُهُمْ
I řekne Bůh: “Toto je den, kdy prospěje pravdomluvným pravdomluvnost jejich.” (Máida:119)
Ibn Asákír uvádí od ‘Abdulláha, propuštěnce Omara ibn ‘Abdul’azíze, že Abú Burda vyprávěl Omarovi od svého otce Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنهم أجمعين, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم vyprávěl, jak budou v Soudný Den vyzváni poslové spolu se svými národy a vyzván bude i ‘Ísá. Alláh mu připomene veškeré Své milodary, jimiž jej obdařil a Ježíš je všechny přizná a dosvědčí. Alláh
mu tehdy řekne: „’Ísá, synu Merjemin, to ty jsi říkal lidem: Vezměte si mne a mou matku Merjem za dvě božstva mimo Alláha?“ ‘Ísá rozhodně odmítne, že by kdy po svých následovnících něco takového vůbec žádal. Budou přivedeni křesťané a dotázáni na stejnou věc. Odpovědí: „Ale ano, žádal to od nás.“ Poté začnou ‘Ísáovi růst vlasy tak, že každý jeden jeho vlas popadne jeden anděl a všichni (‘Ísá i andělé) padnou před Bohem na tvář a budou Boha prosit rovných tisíc pozemských let. Tak bude proti nim (křesťanům) ustaven důkaz a prokáže se nepodloženost kříže, načež budou odvlečeni do ohně.“ Verš uvádí, co na tuto výtku odpoví sám Ježíš. Tato slova jsou mu Božím vnuknutím, jak uvádí Ibn Abí Hátim od Abú Hurejry رضي الله عنه. Odpoví: „Ty jsi od toho čist, nepřísluší mi říkat to, nač nemám právo.“ [30]Tak uvádí vícero podání a souhlasí s nimi i Sufján as-Sewrí. Pokud by Ježíš učinil to, co mu křesťané připisují, Alláh by o tom již věděl, neboť zná zjevné i skryté. Ježíš to však neřekl, ani si to nepřál a ani na to nepomyslel. Podobně zaznamenal od Mughíry ibn Nu’mána i al-Buchárí.“ [31]
Stálá komise pro fetwy uvádí:
„‘Ísá ibn Merjem, mír s ním, nebyl nijak šťasten s tím, že jej začali uctívat. Zřekl se těchto myšlenek a vyzýval lidi k tomu, aby uctívali pouze Alláha Jediného. (…) Toto je velké varování pro křesťany celého světa. Mnoho dalších koránských veršů a hadísů dosvědčuje totéž.“ [32]
___________________________________________________________________
[1] Josefa jako příbuzného, který se o ni měl starat, uvádí i al-Kurtubí, viz al-Džámi’, 6/93.
[2] Častá odvolávka na mnohé koránské pasáže, např.:
بَدِيعُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ ۖ وَإِذَا قَضَىٰ أَمْرًا فَإِنَّمَا يَقُولُ لَهُ كُن فَيَكُونُ
On stvořitelem je nebes a země, a když rozhodne věc nějakou, pak řekne toliko “Staniž se!” a stane se. (Bekara: 117)
[3] Možná aluze na Lk 1:41-44: „Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.“
[4] Možná aluze na Mt 2:13-15: „Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: Z Egypta jsem povolal svého syna.“
[5] Toto je odvolávka na popis Trůnu Božího, který poskytuje Sunna.
[6] Jasná aluze na hadís zaznamenaný Muslimem v Sahíhu pod č. 2659 na autoritu Abú Hurjery رضي الله عنه, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم uvádí mimo jiné i toto:
كُلُّ إِنْسَانٍ تَلِدُهُ أُمُّهُ يَلْكُزُهُ الشَّيْطَانُ فِي حِضْنَيْهِ إِلاَّ مَرْيَمَ وَابْنَهَا .
„Na každého člověka, kterého porodí jeho matka, šejtán dvakrát udeří, kromě Merjem a jejího syna.“
[7] Možná aluze na Mt: 4.
[8] Otázky, o kterých tito tři šejtáni disputují, odpovídají sporným otázkám, které daly vzniknout hlavním kristologickým směrům v rané křesťanské církvi – monofyzitizmu, rané ortodoxii a arianizmu.
[9] Viz Táríchu r-rusuli we l-mulúk, 4/724-733
[10] Viz Ibid., 4/337-338.
[11] Viz Asbábu n-nuzúl, komentář k příslušnému verši.
[12] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, komentář k verši Áli ‘Imrán: 59.
[13] Viz Mefátíhu l-ghajb, 2/454.
[14] Viz Tefsíru l-Dželálejn, k verši Áli ‘Imrán: 59.
[15] Viz al-Fewá´idu l-‘ilmíjeti mine d-durúsi l-bázíjeti – fewáidun mine t-tefsír, str. 174-175.
[16] Muttefakun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7378; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2804.
[17] Viz al-Džewábu s-sahíh, str. 188.
[18] Viz Ibid., str. 223-224.
[19] Viz Ibid., str. 230.
[20] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, k verši Nisá´:171.
[21] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 28.
[22] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3445.
[23] Viz Tefsíru l-Dželálejn, k verši Áli ‘Imrán: 89.
[24] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, k verši Mejrem: 90-91.
[25] Ibidum.
[26] Viz Ibid., k verši Mejrem: 93.
[27] Viz al-Džewábu s-sahíh, str. 88-89.
[28] Viz al-Džewábu s-sahíh, str. 87.
[29] Viz al-Džewábu s-sahíh, str. 188.
[30] Uvádí jej at-Tirmizí v Sunenu jako merfú’, bez zmínky o vlasech, č. 3062 jako hasan sahíh.
[31] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, k veršům Máida: 116-117.
[32] Za komisi odpovídali ‘Abdulláh ibn Ghudejján, ‘Abdurrezzák al-‘Afífí a ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz. Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, 1/786.