Vznešený Alláh zcela jasně odmítá myšlenku, že by někdo, kdo uctívá výhradně Jeho Jediného, nikoho k Němu nepřidružuje a kdo se řídí Zákonem, který zjevil Svému Poslu صلى الله عليه و سلم byl ve své odměně a postavení, které u Něho má, roven někomu, kdo toto odmítá, když pokládá řečnickou otázku:
أَفَمَن شَرَحَ ٱللَّـهُ صَدْرَهُۥ لِلْإِسْلَـٰمِ فَهُوَ عَلَىٰ نُورٍ مِّن رَّبِّهِۦ ۚفَوَيْلٌ لِّلْقَـٰسِيَةِ قُلُوبُهُم مِّن ذِكْرِ ٱللَّـهِ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ فِى ضَلَـٰلٍ مُّبِينٍ
Vznešený Alláh zcela jasně odmítá myšlenku, že by někdo, kdo uctívá výhradně Jeho Jediného, nikoho k Němu nepřidružuje a kdo se řídí Zákonem, který zjevil Svému Poslu صلى الله عليه و سلم byl ve své odměně a postavení, které u Něho má, roven někomu, kdo toto odmítá, když pokládá řečnickou otázku:
أَفَمَن شَرَحَ ٱللَّـهُ صَدْرَهُۥ لِلْإِسْلَـٰمِ فَهُوَ عَلَىٰ نُورٍ مِّن رَّبِّهِۦ ۚفَوَيْلٌ لِّلْقَـٰسِيَةِ قُلُوبُهُم مِّن ذِكْرِ ٱللَّـهِ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ فِى ضَلَـٰلٍ مُّبِينٍ
Zdaž ten, jehož hruď Bůh rozevřel pro islám a jenž řídí se světlem od Pána jeho vycházejícím…? Běda těm, jichž srdce jsou zatvrzelá vůči připomenutí Božímu, neboť oni jsou v zjevném bloudění. (Zumer: 22)
Alláh toto zdůvodňuje na jiném místě, když o upřímných věřících říká:
وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ بِٱللَّـهِ وَرُسُلِهِۦٓ أُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلصِّدِّيقُونَ ۖ وَٱلشُّهَدَآءُ عِندَ رَبِّهِمْ لَهُمْ أَجْرُهُمْ وَنُورُهُمْ
Věru ti, kdož uvěřili v Boha a posly Jeho, jsou spravedliví a svědky před Pánem svým; jim dostane se jejich odměny a jejich světla. (Hadíd: 19)
Naproti tomu o nevěřících popíračích víry je řečeno:
مَثَلُهُمْ كَمَثَلِ ٱلَّذِى ٱسْتَوْقَدَ نَارًا فَلَمَّآ أَضَآءَتْ مَا حَوْلَهُۥ ذَهَبَ ٱللَّـهُ بِنُورِهِمْ وَتَرَكَهُمْ فِى ظُلُمَـٰتٍ لَّا يُبْصِرُونَ
Podobají se tomu, jenž rozžehl oheň: když osvětleno jim bylo vše, co je kolem, Bůh odnesl jim světlo a nechal je v temnotě, nevidoucí. (Bekara: 17)
Šemsuddín Muhammed ibn Abí Bekr ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
„Správné vedení a víra v Jedinost a Jedinečnost Boží (arab. التوحيد at-tewhíd) je jedním z největších prostředků jasu a potěchy srdce. Blud a přidružování jiných k Alláhu (arab. الشرك aš-širk) je naopak jedním z nejdůležitějších příčin temnoty, tísně a nepokoje v srdci.“ [1]
Tedy světlo a spokojenost srdce možno získat správnou vírou, následováním Božího vedení a bohabojností, zatímco je ho také možno ztratit odvrhnutím víry, následováním bludu a hřešením. Alláh se proto obrací k věřícím a přikazuje jim:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَءَامِنُوا۟ بِرَسُولِهِۦ يُؤْتِكُمْ كِفْلَيْنِ مِن رَّحْمَتِهِۦ وَيَجْعَل لَّكُمْ نُورًا تَمْشُونَ بِهِۦ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ۚ وَٱللَّـهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ لِّئَلَّا يَعْلَمَ أَهْلُ ٱلْكِتَـٰبِ أَلَّا يَقْدِرُونَ عَلَىٰ شَىْءٍ مِّن فَضْلِ ٱللَّـهِ ۙ وَأَنَّ ٱلْفَضْلَ بِيَدِ ٱللَّـهِ يُؤْتِيهِ مَن يَشَآءُ ۚ وَٱللَّـهُ ذُو ٱلْفَضْلِ ٱلْعَظِيمِ
Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a věřte v posla Jeho! On dá vám dva podíly z milosrdenství Svého a uštědří vám světlo, s nímž půjdete, a odpustí vám – vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný, aby poznali vlastníci Písma, že nemají moci nad ničím z přízně Boží a že přízeň je jedině v rukou Božích; z ní dává, komu chce. A Bůh vládcem je přízně nesmírné. (Hadíd: 28)
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Kdokoli se zamyslí nad světem, shledá, že základním prostředkem nápravy na zemi je uctívání Alláha Jediného a následování a poslušnost vůči Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم.
Základním důvod pro veškeré zlo na tomto světě, pro všechny pohromy, sucha, porážky od nepřátel a mnoho dalších podob zla naopak tkví v oponování Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم a v následování něčeho jiného, nežli Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه و سلم.
Kdokoli nad tím skutečně porozmýšlí a pouvažuje, uvědomí si, že toto platí na tomto světě od chvíle, co byl stvořen až dodnes a až do okamžiku, kdy Alláh zdědí celý tento svět i vše, co je na něm a Alláh je nejlepším z dědiců. Pak si takový uvědomí zejména hluboko uvnitř sebe, že to platí zejména pro něj samého, jakož i pro všechny ostatní, všeobecně i konkrétně.
A není moci ani síly, kromě u Alláha a Alláh je Nejvyšší a Největší.“ [2]
Světlo od Alláha je dáváno výlučně Jím Samotným za odměnu pouze skutečným věřícím za jejich plné pochopení a podrobení se té největší skutečnosti – tedy toho, že nic, kromě Alláha Jediného, nemá žádné právo na jakékoli uctívání.
Vznešený Alláh také pravil:
ٱللَّـهُ وَلِىُّ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ يُخْرِجُهُم مِّنَ ٱلظُّلُمَـٰتِ إِلَى ٱلنُّورِ ۖ وَٱلَّذِينَ كَفَرُوٓا۟ أَوْلِيَآؤُهُمُ ٱلطَّـٰغُوتُ يُخْرِجُونَهُم مِّنَ ٱلنُّورِ إِلَى ٱلظُّلُمَـٰتِ ۗ أُو۟لَـٰٓئِكَ أَصْحَـٰبُ ٱلنَّارِ ۖ هُمْ فِيهَا خَـٰلِدُونَ
Bůh je ochráncem těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke světlu. Avšak ochráncem těch, kdož neuvěřili, jsou Tághútové, kteří je vyvedou ze světla do temnot – a takoví budou ohně pekelného obyvateli a v něm budou nesmrtelní. (Bekara:257)
Toto světlo se manifestuje na tomto i na onom světě. Na tomto světě se projevuje vyrovnaností ducha, jistotou, spoléháním se na Alláha, bohabojností a čistým srdcem, jakož i vhledem a pronikavostí úsudku, schopného jasně odlišovat pravdu od falši a dobro od zla. Kdo je nositelem tohoto světla, neztrácí naději ani v bezvýchodné situaci a dokáže přečkat i ty největší pohromy. A toto je mimořádná pocta, která nebyla dána nikomu jinému, nežli pouze věřícím.
Srdce takových věřících je naplněno světlem a vnitřním jasem, který je neomylně vede ke spáse i těmi nejtemnějšími zákoutími lidského žití. Důkazem toho je Prorokova صلى الله عليه و سلم rada Wábisovi ibn Ma’bed رضي ال
له عنه:
استفت قلبك …
„Ptej se svého srdce …“ [3]
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Upřímnost a víra v Jedinost a Jedinečnost Boží jsou jako strom v srdci, jehož větvemi jsou dobré skutky. Jeho plody jsou šťastný život na tomto světě a nekončící požehnání a blaženost na světě onom. Podobně jako plody Ráje nikdy nebudou nedosažitelné a jejich zásoba nikdy nepomine, plody tewhídu a upřímné víry na tomto světě zrovna tak.
A modlářství, lež a přetvářka jsou rovněž stromem v srdci, jejichž plody na tomto světě jsou obavy, neklid a chmury, úzkosti a temno v srdci. A jeho plody na onom světě jsou Zakkúm a nekončící utrpení.“ [4]
Na onom světě se tento Boží dar projevuje světlem zářícím v temnotách, díky kterému bude jeho nositelům umožněno v bezpečí přejít přes most Sirát, dostat se do věčného příbytku pokoje a míru v Ráji a vyhnout se Ohni pekelnému. I toto je mimořádná pocta určená toliko upřímným věřícím, které si Samotný Alláh vyvolí, ve shodě se Svými slovy:
يَوْمَ تَرَى ٱلْمُؤْمِنِينَ وَٱلْمُؤْمِنَـٰتِ يَسْعَىٰ نُورُهُم بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَبِأَيْمَـٰنِهِم بُشْرَىٰكُمُ ٱلْيَوْمَ جَنَّـٰتٌ تَجْرِى مِن تَحْتِهَا ٱلْأَنْهَـٰرُ خَـٰلِدِينَ فِيهَا ۚ ذَٰلِكَ هُوَ ٱلْفَوْزُ ٱلْعَظِيمُ
V den, kdy spatříš, jak před věřícími muži a ženami a po pravici jejich poběží světlo jejich, bude jim řečeno: “Radostná zpráva pro vás: dnes vstoupíte do zahrad, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budete!” A to věru bude úspěch nesmírný. (Hadíd: 12)
يَوْمَ لَا يُخْزِى ٱللَّـهُ ٱلنَّبِىَّ وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ مَعَهُۥ ۖ نُورُهُمْ يَسْعَىٰ بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَبِأَيْمَـٰنِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَآ أَتْمِمْ لَنَا نُورَنَا وَٱغْفِرْ لَنَآ ۖ إِنَّكَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ
v den, kdy nezahanbí Bůh ani proroka, ani ty, kdož s ním věřili. A světlo jejich poběží před nimi a po pravici jejich a budou volat: “Pane náš, učiň dokonalým světlo naše a odpusť nám, vždyť Tys všech věcí mocen!” (Tahrím: 8)
Ibnu l-Kajjim poznamenal:
„Věz, že paprsky a zář světla přesvědčení, že nic nemá právo na uctívání, kromě Alláha rozptýlí mlhy a mračna hříchu v míře odpovídající síle či slabosti těchto paprsků a záři.
Tedy výrok, že není božstva kromě Alláha (arab. ﻻ إله إلا الله lá iláhe ille lláh) obsahuje světlo. Následovníkům přesvědčení, že není božstva kromě Alláha bude dáno různé množství světla shodně síle či slabosti jejich víry, kterou zná toliko Alláh Jediný.
Někteří lidé budou ve svém srdci mít světla tolik, že bude zářit jako slunce. Jiní tolik, že bude zářit jako jasná blyštivá hvězda. Jiní tolik, že bude zářit jako velká hořící pochodeň. Jiní tolik, že bude zářit jako jasně planoucí svítilna. Jiní tolik, že se bude mihotat jako slabá svíce.
Proto se v Soudný Den objeví lidem světla po jejich pravém boku i před nimi v těchto uvedených intenzitách.
Bude to shodně síle toho světla, které se nachází v jejich srdcích díky jejich přesvědčení o tom, že není božstva kromě Alláha, shodně míře jejich znalosti a hojnosti jejich činů, shodně hloubce jejich pochopení toho, co znamená neuctívat nic, kromě Alláha, shodně tomu, jací tito lidé byli.“ [5]
A taková bude situace upřímných následovníků Koránu a Sunny.
Naopak o neupřímných pokrytcích je řečeno:
يَوْمَ يَقُولُ ٱلْمُنَـٰفِقُونَ وَٱلْمُنَـٰفِقَـٰتُ لِلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱنظُرُونَا نَقْتَبِسْ مِن نُّورِكُمْ قِيلَ ٱرْجِعُوا۟ وَرَآءَكُمْ فَٱلْتَمِسُوا۟ نُورًا
V ten den řeknou pokrytci, muži i ženy, těm, kdož uvěřili: ,,Počkejte na nás, abychom si mohli vzít něco ze světla vašeho!” A bude jim řečeno: „Vraťte se nazpět a hledejte světlo jinde!” (Hadíd:13)
A jak správně tušíme, nikde jinde nebude světlo k nalezení, neboť vznešený Alláh praví:
وَمَن لَّمْ يَجْعَلِ ٱللَّـهُ لَهُۥ نُورًا فَمَا لَهُۥ مِن نُّورٍ
A komu Bůh neučinil světlo, ten nemá ani část světla. (Núr: 40)
_________________________________________________
[1] Viz Zádu l-me’ád, 2/41.
[2] Viz Bedái’u l-fewáid, 3/525-526.
[3] Výňatek delšího hadísu, který zaznamenali Ahmed v Musnedu, 4/227; a ad-Dárimí v Sunenu, 2/246 jako hasan.
[4] Viz al-Fewáid, str. 214-215.
[5] Viz Medáridžu s-sálikín, 1/328.