Ibn ‘Ašúr poznamenal, že Alláh vyčítá Iblísovi, že nepadl na tvář před Adamem tak jako všichni ostatní a dále vysvětluje:
„Iblísovi bylo přikázáno padnout před Adamem na tvář spolu s anděly okolo něho, čehož důkazem jsou slova: „když jsem ti to poručil,“ tedy tobě spolu s anděly. Iblís byl ovšem stvořen z jiné podstaty, než andělé, z téže, jako ostatní džinové, čímž představoval jiný, oproti andělům okolo odlišný druh, což dosvědčuje i to, že se dopustil neposlušnosti vůči Alláhu. Toto dokládá i jasný koránský text, jímž se řídilo mnoho islámsko-právních znalců:
وَإِذْ قُلْنَا لِلْمَلَـٰٓئِكَةِ ٱسْجُدُوا۟ لِـَٔادَمَ فَسَجَدُوٓا۟ إِلَّآ إِبْلِيسَ كَانَ مِنَ ٱلْجِنِّ فَفَسَقَ عَنْ أَمْرِ رَبِّهِۦٓ
A hle, pravili jsme andělům: “Padněte na zem před Adamem!” A padli na zem všichni kromě Iblíse, jenž mezi džiny patřil a rozkazu Pána svého se zprotivil. (Kahf:50)
Z verše je jasně patrné, že džinové jsou odlišné bytosti a Iblís je praotcem tohoto druhu stvoření. Alláh jim umožnil vyskytovat se pospolu s anděly, ale kvůli tomu jim přikázal totéž, co jim. Narozdíl od džinů stvořených z ohně jsou andělé stvořeni ze světla. (…)
Nicméně mu’tazilité [1] a někteří aš’aríjci [2] smýšleli, že oheň (arab. النار an-nár) je vlastně světlo (arab. النور an-núr) smísené s hmotou (arab. المادة al-mádda), čímž jsou džinové vlastně nejnižším druhem andělů, podobně jako jsou lidé stvoření z hlíny (arab. الطين at-tín) vlastně nejvyšším druhem živočichů. Avšak pravdou je, že světlo je světlem a oheň je ohněm.
Iblísova odpověď „já lepší jsem než on“ je výmluvou ukazující, že Iblís sám sebe viděl jako lepšího, než je Adam, což mu také zabránilo padnout před ním na tvář a vedlo jej k oponování Božímu rozkazu. Jeho slova „mne z ohně jsi stvořil“ jsou objasněním toho, proč tvrdil, že je lepší než Adam a proč neuposlech příkaz tak, jako ostatní andělé, kteří dosvědčili významné pocty Adama tím, že před ním padli na tvář.
Tato slova mají podporu ve slovech Božích: