Tou hlavní věcí je ustavičně hloubat nad koránskými verši, rozmýšlet a kontemplovat nad významy, které do nich Alláh vložil, do té míry, že taková meditace zcela převezme kontrolu nad srdcem a myslí Božího služebníka. Když dojde k tomu, že se významy Vznešeného Koránu pevně usadí v jeho srdci i myšlenkách, když pohltí celé jeho srdce, potom se toto jeho srdce stává místem, v němž se usadí neochvějná víra, jež začne ovládat celou jeho mysl a tělo. Sává se něčím nazpůsob velitele, jehož rozkazy jsou automaticky plněny bez jakéhokoli odporu. Tím nachází služebník sílu pro svou další vytrvalost a neochvějnost na cestě, kterou si zvolil. Jeho směřování i cesta se stává jasnou a očividnou. Spatříš, jak je ledově klidný, avšak ve skutečnosti se takový člověk žene po cestě víry, jako by uháněl s větrem o závod.
Vznešený Alláh pravil:
وَتَرَى الْجِبَالَ تَحْسَبُهَا جَامِدَةً وَهِيَ تَمُرُّ مَرَّ السَّحَابِ ۚ صُنْعَ اللَّهِ الَّذِي أَتْقَنَ كُلَّ شَيْءٍ ۚ إِنَّهُ خَبِيرٌ بِمَا تَفْعَلُونَ
“A uvidíš hory, jež za nehybné jsi pokládal, pohybovat se mračen pohybem – dílo to Boha, jenž věc každou učinil dokonalou a jenž o všem, co konáte, dobře je zpraven.” (Neml: 88)
Hlouběji k tajemstvím koránských veršů
Pokud bych ti nyní měl povědět, jak jsem já sám narazil na velmi vznešený stupeň duchovního poznání a pokud bys po mně chtěl. abych ti ho objasnil a poodhalil závoje tajemství, jimiž je zahalen, pokud by ses mne tázal, jakým způsobem hluboce a správně dumat a hloubat nad koránskými verši, jak je třeba je chápat, pokud bys ode mne chtěl, abych ti předočil, jak se dostat k pokladům a divům koránské meditace, pokud bys mi postavil otázku, zda existují třeba i některé další, jiné výklady, nežli jen ty, kterých se nám dostalo od našich imámů, potom bych ti řekl následující … Lépe řečeno, uvedu ti nyní nějaké příklady, které budeš následovat a které si pro dosažení tohoto cíle vezmeš za vodítko.
Vznešený Alláh pravil:
هَلْ أَتَاكَ حَدِيثُ ضَيْفِ إِبْرَاهِيمَ الْمُكْرَمِينَ ﴿٢٤﴾ إِذْ دَخَلُوا عَلَيْهِ فَقَالُوا سَلَامًا ۖ قَالَ سَلَامٌ قَوْمٌ مُّنكَرُونَ ﴿٢٥﴾ فَرَاغَ إِلَىٰ أَهْلِهِ فَجَاءَ بِعِجْلٍ سَمِينٍ ﴿٢٦﴾ فَقَرَّبَهُ إِلَيْهِمْ قَالَ أَلَا تَأْكُلُونَ ﴿٢٧﴾ فَأَوْجَسَ مِنْهُمْ خِيفَةً ۖ قَالُوا لَا تَخَفْ ۖ وَبَشَّرُوهُ بِغُلَامٍ عَلِيمٍ ﴿٢٨﴾ فَأَقْبَلَتِ امْرَأَتُهُ فِي صَرَّةٍ فَصَكَّتْ وَجْهَهَا وَقَالَتْ عَجُوزٌ عَقِيمٌ ﴿٢٩﴾ قَالُوا كَذَٰلِكِ قَالَ رَبُّكِ ۖ إِنَّهُ هُوَ الْحَكِيمُ الْعَلِيمُ ﴿٣٠﴾
“Zdaž doneslo se ti o Abrahamových poctěných hostech vyprávění? Hle, vešli k němu a pravili „Mír“, a on odvětil: „I vám mír, lidé neznámí!“ A k rodině své odešel a tučné tele připravil a se slovy „Což jíst nebudete?“ jim je předložil. A pocítil strach před nimi, však oni mu pak pravili „Neboj se!“ a zvěst o narození chlapce moudrého mu oznámili. Pak žena jeho přiběhla vzrušena a do tváře se bila a volala: „Vždyť já neplodná jsem již stařena!“ I odpověděli: „Takto Pán tvůj děl a On věru moudrý je i vševědoucí.” (Záriját: 24-30)
Zapřísáhám tě! Když budeš číst tyto verše, dobře o nich přemýšlej!
Zde přichází andělé v podobě lidských hostí k proroku Ibráhímovi/Abrahámovi, mír s ním. U něj měli jíst pít a nakonec mu oznámili šťastnou a radostnou novinu o narození potomka, jenž bude učeným. Nicméně Ibráhímova manželka už byla stařenka. Andělé ji sdělili, že navzdory tomu už Alláh rozhodl tak, jak rozhodl. Tvé pochopení těchto veršů může dosáhnout jen potud.
A nyní ti představím pár tajemství skrytých v těchto výše citovaných verších:
Kolik jen pochval a poct ze strany Alláha vůči Ibráhímovi tyto verše obsahují a zahrnují?
Kolik moc se toho z těchto veršů dozvídáme o etice pohostinnosti a právech hosta?
Kolik odpovědí vyvracejících a pobíjejících nepodložené námitky následovníků nepodložených filozofií a spekulací citovaná pasáž obsahuje?
Kolik jen vědomostí ohledně proroků a prorockých znamení je v těchto verších skryto?
Jakým způsobem jsou v této pasáži obsažena všechny dokonalé vlastnosti nauky a moudrosti?
Jak tato pasáž oznamuje nejsubtilnějším a zároveň nejjasnějším způsobem všechny důkazy o možnostech opětovného vzkříšení? A jak vlastně ukazuje, že k tomu skutečně i dojde?
Jak v sobě verše zahrnují informace o spravedlnosti Boží a o Jeho potrestání národů, které popíraly víru?
Jak tyto verše odkazují zároveň jak na islám, tak i na ímán a jak rozlišují mezi oběma těmito pojmy?
Jakým způsobem tyto verše předkládají důkazy o Jedinosti a Jedinečnosti Boží, pravdomluvnosti Jeho proroků a skutečnosti Soudného dne?
A víš, že verše v sobě ukrývají i poznání, že z tohoto nebude schopen získat nic prospěšného nikdo, kromě těch, kteží ve svých srdcích pocítí bázeň před utrpením na onom světě – a to jsou věřící.
Naopak ti, kteří se nebudou strachovat o svůj osud na onom světě a kteří na onen svět věřit odmítnou, žádný užitek z těchto veršů nebudou schopni získat.
A nyní si poslechni několik objasnění výše uvedeného.
Zdaž se ti doneslo vyprávění?
Vznešený Alláh praví:
هَلْ أَتَاكَ حَدِيثُ ضَيْفِ إِبْرَاهِيمَ الْمُكْرَمِينَ
“Zdaž doneslo se ti o Abrahamových poctěných hostech vyprávění?” (Záríját: 24)
Uvedené vyprávění začíná Vznešený Alláh otázkou. Nicméně zde se nejedná o otázku zjišťovací, nejde o to, zda-li se k tobě toto vyprávění už dostalo či nikoli. Tázací částice هل hel s významem “zdaž” zde nabírá význam částice قد kad s významem “už,” tedy ukazuje na to, že popisovaný děj se již stal a není o něm nejmenších pochyb. Nicméně tento začátek vyprávění ve formě řečnické otázky v sobě ukrývá jedno velmi subtilní tajemství a mimořádnou nuanci významu. Když chce mluvčí upřímit pozornost svého posluchače na něco podivuhodného a mimořádného, když chce vzbudit jeho zájem a zvědavost, jakého prostředku má použít? Využije řečnické otázky: Už jsi o tom slyšel? Dostalo se to k tobě? A taková řečnická otázka bude v arabštině uvozena tázacími částicemi ألا alá či هل hel. Tímto způsobem se mluvčí může ujistit, že ten, ke komu hovoří, ho skutečně začne pozorně poslouchat, přijme jeho rady a vžije se do emotivní stránky toho, co mu je sdělováno, že nevezme sdělení na lehkou váhu a naopak je přijme jako něco, co je nespornou skutečností.
Podobný způsob vyjadřování je využit i v těchto slovech Vznešeného Alláha:
وَهَلْ أَتَاكَ حَدِيثُ مُوسَىٰ
“A dostalo se ti zprávy o Mojžíšovi?” (TáHá: 9)
وَهَلْ أَتَاكَ نَبَأُ الْخَصْمِ إِذْ تَسَوَّرُوا الْمِحْرَابَ
“Dostalo se ti zvěsti o těch dvou ve sporu, když do paláce vystoupili?” (Sád: 21)
هَلْ أَتَاكَ حَدِيثُ الْغَاشِيَةِ
“Dostalo se ti zvěsti o hodině zahalující?” (Ghášija: 1)
Stylisticky stejně je zkomponován i náš verš:
هَلْ أَتَاكَ حَدِيثُ ضَيْفِ إِبْرَاهِيمَ الْمُكْرَمِينَ
“Zdaž doneslo se ti o Abrahamových poctěných hostech vyprávění?” (Záríját: 24)
Všechny uvedené verše obsahují výše zmíněnou tázací částici ukazující na velikost, důležitost a vznešenost takto sdělované zvěsti. Tento způsob započetí vyprávění je přímou pobídkou posluchači, aby pozorně poslouchal, rozmýšlel nad tím, co je mu sdělováno a aby pronikl do nejzazších hlubin významu tohoto sdělení.
Autor: Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja
Zdroj: Risáletu t-tabúkíja, str. 62-65.
Překlad: Alí Větrovec