Radostná zvěst pro Ibráhíma
Andělští hosté spatřili v Ibráhímově tváři obavy. Jejich reakci následně popisuje Vznešený Alláh slovy:
قَالُوا لَا تَخَفْ ۖ وَبَشَّرُوهُ بِغُلَامٍ عَلِيمٍ
“Však oni mu pak pravili “Neboj se!” a zvěst o narození chlapce učeného mu oznámili.” (Záríját: 28)
Tímto potomkem není Ismá’íl/Izmael, ale Ishák/Izák. Důvodem toho je skutečnost, že Ibráhímova manželka se této zvěsti podivila se slovy: “Já, stařena, která je už neplodná, mám rodit? Vždyť stařenky jako já už děti nemívají! Jak se mám stát v tak pokročilém věku matkou?”
Ismá’íl je syn Hádžer/Hagar, jenž byla původně Ibráhímovou otrokyní, byla mladá a panna. S Ismá’ílem byla prvorodička a on byl její první dítě.
Vznešený a Všemohoucí Alláh toto blíže objasňuje v súře Húd, kde říká:
وَامْرَأَتُهُ قَائِمَةٌ فَضَحِكَتْ فَبَشَّرْنَاهَا بِإِسْحَاقَ وَمِن وَرَاءِ إِسْحَاقَ يَعْقُوبَ
“A žena jeho, jež vedle stála, se usmála, zatímco on seděl; a oznámili jsme jí o Izákovi a po Izákovi o Jakubovi zvěst radostnou.” (Húd:71)
To je to samé vyprávění.
Slova:
فَأَقْبَلَتِ امْرَأَتُهُ فِي صَرَّةٍ فَصَكَّتْ وَجْهَهَا وَقَالَتْ عَجُوزٌ عَقِيمٌ
“Pak žena jeho přiběhla vzrušena a do tváře se bila a volala: “Vždyť já neplodná jsem již stařena!” (Záríját: 29)
odkrývají jistou její nerozumnost a nestabilnost, když se dozvěděla o takové zvěsti, která byla daleko mimo hranice jejího pochopení, pochopení běžného člověka. Ihned začala hořekovat a údivem se plácat přes obličej, když něco takového slyšela.
V arabštině není v její výpovědi výslovně uvedeno, že vzpomenula přímo sebe. Řekla jen “stařena neplodná?” To ukazuje na její dobré vychování a cudnost, s jakou promlouvala k osobám opačného pohlaví. Omezila se jen na vyřčení toho skutečně nezbytného – zdůraznila, že podle světských měřítek biologie není schopna počít a donosit dítě. Nic dalšího neuvedla. Nicméně ve stejném příběhu tak, jak je podán v súře Húd se i přesto uvádí, že se Ibráhímova žena zmínila i o důvodech bezdětnosti jejího a Ibráhímova manželského svazku. A potom vyjádřila svůj údiv:
قَالَتْ يَا وَيْلَتَىٰ أَأَلِدُ وَأَنَا عَجُوزٌ وَهَٰذَا بَعْلِي شَيْخًا ۖ إِنَّ هَٰذَا لَشَيْءٌ عَجِيبٌ
“I zvolala: “Běda mi, jak porodit mám, když již stařena jsem a tento manžel můj stařec? To věru by bylo věcí podivuhodnou!” (Húd: 72)
Alláh následně uvádí, jaké se jí od andělů dostalo odpovědi:
قَالُوا أَتَعْجَبِينَ مِنْ أَمْرِ اللَّهِ ۖ رَحْمَتُ اللَّهِ وَبَرَكَاتُهُ عَلَيْكُمْ أَهْلَ الْبَيْتِ ۚ إِنَّهُ حَمِيدٌ مَّجِيدٌ
“Řekli: “Jsi snad udivena rozhodnutím Božím? Nechť na vás spočine milosrdenství Boží i požehnání Jeho, lidé domu tohoto a On chvályhodný je i slávyplný!” (Húd: 73)
Co pověděli andělé o svém Pánu
Popisem svého Pána odpovídají andělé Ibráhímově ženě i v súře Záríját:
قَالُوا كَذَٰلِكِ قَالَ رَبُّكِ ۖ إِنَّهُ هُوَ الْحَكِيمُ الْعَلِيمُ
“I odpověděli: “Takto Pán tvůj děl a On věru moudrý je i vševědoucí.” (Záríját: 30)
Boží slova إِنَّهُ هُوَ الْحَكِيمُ الْعَلِيمُ innehu huwe l-hakímu l-‘alím, tj. “On věru moudrý je i vševědoucí” znamenají potvrzení Božích vlastností Moudrosti a Vševědoucnosti. Tyto dva Boží atributy jsou prameny, z nichž vychází veškeré stvoření. Vše, co Oslavovaný Alláh stvořil, pochází z Jeho Moudrosti a Vševědoucnosti. A stejně tak pochází z Jeho Moudrosti a Vševědoucnosti také Jeho příkazy a i sám Jeho Zákon. To vše pramení z těchto dvou Božích atributů.
Atributy Moudrosti a Vševědoucnosti ukazují na Dokonalost ve všech ostatních Božích vlastnostech. Dokonalá Moudrost a úplná Vševědoucnost coby vlastnosti v sobě nezbytně obsahují i život (arab. حياة haját) a vše, co je nezbytné pro jeho dokonalost, stejně jako Boží Moc, Nepomíjivost, Sluch, Zrak, Trvalost a další Boží atributy, které vyžadují jako svou podmínku Vševědoucnost a Moudrost.
Atribut moudrosti obsahuje také dokonalost Boží Vůle (arab. الإرادة al-iráda), která není myslitelná bez Boží Spravedlnosti, Milosti, Dobrotivosti, Štědrosti, Dobročinnosti a schopnosti postavit každičkou věc na místo, které jí přesně odpovídá a učinit tak tím nejlepším způsobem.
Obsahuje také důvod, proč byli k lidstvu posíláni Boží proroci a proč existuje odměna i trest. Na toto vše lze najít odpověď cestou rozjímání nad Vznešenými Božími Přívlastky Moudrý (arab. الحكيم al-Hakím). Skrze vlastnost Moudrosti jsou taktéž přinášeny a předkládány důkazy odpovídající na všechny tyto závažné otázky. Jimi se odpovídá na tvrzení těch, kteří smýšlejí, že Vznešený Alláh stvořil svět a stvoření, která ho obývají, jen tak z rozmaru, čímž tito lidé popírají Boží atribut Absolutní Moudrosti.
V tomto také spočívá jádro této důležité metody používání Koránu. V našem případě Boží Vznešený Atribut Moudrosti zahrnuje také Šarí’u – Boží Zákon, stejně jako Boží předurčení minulých i budoucích dějů a v neposlední řadě i odměnu a trest na tomto i onom světě. Důsledkem toho jsou i události před koncem světa a nakonec i opětovné posmrtné vzkříšení. Zvěsti o nich se proto mohou v jisté míře pochopit i rozumem, což je preferovaný názor ze dvou existujících.
Koránská metoda a její přednosti
Kdokoli rozmyslí nad touto koránskou metodou, spatří, že k tomuto vede a ukazuje na to. Spatří, že Vznešený, Oslavovaný Alláh uvádí racionální a logické důkazy potvrzující reálnou možnost vzkříšení, důkazy potvrzující pravdivost a reálnost eschatologických událostí. Takto jsou uváděny jednak důkazy Boží Moci ukazující na potenciální možnost opětovného vzkříšení a jednak důkazy Boží Moudrosti, které ukazují na nutnost, aby se tak opravdu stalo.
Kdo bude opravdu rozjímat nad důkazy potvrzujícími budoucí svět tak, jak jsou předkládány ve Vznešeném Koránu, ten spatří, že jsou – chvála Alláhu – velmi početné a uspokojivé a velmi záhy vedou ke kýženému cíli. Odpovídají na mnohé pochyby, které cloumají myslí velkého počtu lidí. Pokud mi Alláh dopřeje té možnosti a poskytne mi svou podporu, napíšu odpověď také na ně.
Na rozdíl od jiných a jejich důkazů, v koránských důkazech se nachází lék a správné vedení. Jejich prostřednictvím se člověk velmi rychle dobéře cíle své cesty a navíc obsahují také krásná objasnění navíc. Uspokojivě a plně odpovídají na mnohé otázky. Poskytují odpovědi uspokojující a uklidňující srdce a které probouzejí sílu jistoty pevného přesvědčení (arab. اليقين al-jekín). O tomto jsem se přesvědčil i já sám.
Důkazy těch jiných jsou naprostý protiklad, ale o tom nyní nemáme příležitost široce rozprávět. Naším cílem je naopak poukázat na skutečnost, že tento verš dokládá, že vše, co bylo stvořeno, pramení z absolutní Moudrosti a Vševědoucnosti Pána všech světů. Charakteristikou celého tohoto koránského vyprávění je jeho důraz na tyto dvě vlastnosti Vznešeného Alláha, na tyto dva pojmy. Pozornost je upřena právě na ně prostřednictvím výjevu udivené Ibráhímovy ženy, která se pozastavuje nad nezvyklostí toho, že již starším rodičům je přinášena radostná zvěst o narození potomka, byť jsou ve věku takovém, kdy lidé obvykle děti už dávno nemívají. Důvodem takto nevšední události je, jak verše ukazují, Boží Moudrost v Jeho předurčení, která přímo vyžaduje, aby se dvěma takto starým lidem známým způsobem za naprosto nezvyklých okolností narodí dítě.
Verš operuje s pojmy Moudrosti a Vševědoucnosti, které v sobě zahrnují jak Boží znalost o důvodu tohoto stvoření, jeho cílech a moudrosti, detailech toho, jak Všemohoucí staví každičkou jednu věc na její odpovídající místo tím nejlepším možným způsobem, aniž by porušoval stávající řád a jak nařizuje to, co nařizuje, shodně principům Své Moudrosti.
Autor: Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja
Zdroj: ar-Risáletu t-tebúkíja, str. 68-70.
Překlad: Alí Větrovec