Koránské apely lidskosti existují proto, aby byly následovány – díl v.

 To muslimové selhali, nikoli Korán

 To muslimové selhali, nikoli Korán

1. Někteří muslimové lpí na druhotných aspektech Koránu, zatímco zcela opomíjejí ty hlavní a nejdůležitější.
2. Příliš mnoho muslimů těmto prioritním cílům Koránu v podstatě vůbec nerozumí. Korán čtou, ale nedokáží do sebe absorbovat z něj to, co by jim pomohlo.
3. Někteří muslimové nepřistupují ke Koránu náležitým způsobem a proto jim uniká zásadní spojení mezi tím, co je Korán učí a způsobem, jak to ve svém vlastním životě aplikovat.
4. Dokonce i když jsou výše uvedené překážky překonány, někteří muslimové stále ještě neinterpretují Korán tak, jak by měli a proto, ačkoli ho čtou, nedokáží z něj porozumět jeho učení tím správným způsobem.

1. Vyhýbání se poslechu jeho recitace, víře v něj, bedlivému naslouchání Koránu nebo náklonnosti k němu.
2. Vyhýbání se činu dle něj a shodně tomu, co Korán hlásá jako povolené a zakázané, dokonce i když dotyčný Korán čte a věří v něj.
3. Vyhýbání se souzení a rozsuzování podle Koránu jak v základních, tak i ve vedlejších aspektech náboženství, včetně zastávání přesvědčení, že toto nijak nezmenšuje kvalitu víry v něj.
4. Vyhýbání se rozjímání nad významy Koránu a jejich pochopení, ačkoli si dotyčný je vědom toho, že právě toto po čtenáři Koránu Alláh chce.
5. Vyhýbání se Koránu jako léku pro choroby srdce, zatímco je lék na takové choroby hledán někde jinde.⁴

1. Číst Korán pouze kvůli požehnání a dobrým skutkům za něj, aniž by byl úmysl se také v běžném a každodenním životě na všech myslitelných úrovních řídit tím, co obsahuje a k čemu nabádá. Recitace je jen mechanická, bez rozmýšlení a bez praktického následování recitovaného.
2. Užívat Korán jen jako lék na choroby duše i těla způsobem, jakým se využívá zaříkávání (arab. رقية rukja), nebo jeho recitace pouze z důvodu ochrany před zlem. Korán sice toto všechno obsahuje a dokáže, ale účelem jeho seslání primárně není, aby sloužil jako kniha zaříkávadel.
3. Věšet si malý mushaf (tedy výtisk Koránu) do auta nebo na stěnu jako amulet, aby člověka nepotkalo neštěstí. To je nesprávné a hrozí to modloslužebnictvím, neboť to, co má být očekáváno od Stvořitele, je očekáváno od stvořeného předmětu. Naopak, ochranu před zlem poskytuje recitace, výuka, porozumění a následování Koránu.
4. Spoléhat se při pochopení Koránu na tzv. vědecké zázraky v něm, dnes tolik populární. Korán není proti vědě a ani věda není proti Koránu, ale podkládat platnost soudobých vědeckých teorií manipulovanými citacemi z Koránu je odsouzeníhodné, falešné a mnohdy i směšné – ukazuje nedostatek znalosti a pochopení jak moderní vědy, tak i koránských nauk ze stany toho, kdo tak činí.
5. Studium Koránu jako pramene hovořícího o historii, kultuře a víře, aniž by byl ze získaných poznatků učiněn závěr, který by se odrazil na duši a životě toho, kdo jej vyvodí. Soustředění se na detaily jako je druh ovoce, které snědl Adam v Ráji, či skutečný počet lidí v jeskyni a jméno jejich psa, přičemž podstata uniká. Korán není sumou poznatků, pojmů a údajů, ale návodem pro život. Jeho studium má konečný cíl – tím je podle učení Koránu žít.
6. Neschopnost vyvodit poučení z koránských příběhů a pak se jimi řídit. Tyto příběhy obsahují metodu jak správně vyzývat k islámu a na co klást důraz jako první – tedy توحيد tewhíd – skutečnost, že není božstva kromě Alláha. Ukazují, že přijaté náboženství bylo vždy jedno a totéž, ačkoli konkrétní specifika k němu vyzývaných národů se navzájem lišila. Mnoho z aspektů těchto příběhů je shodných mezi judaizmem, křesťanstvím a islámem, v detailech těchto shod a rozdílů je důkaz pravdivosti Koránu a nesprávnosti židovských a křesťanských věrouk. V těchto příbězích je obsažena také útěcha, posílení přesvědčení o všemohoucnosti Boží a dobrém konci určeném pro věřící.