Koránské verše neodporují soudobému vědeckému poznání

Ač byl Korán zjeven před čtrnácti stoletími negramotnému muži bez školování a vysokého vzdělání, ač je stav vědeckého poznání dnes a tehdy naprosto nesouměřitelný, neobsahuje Korán nic, co protiřečí soudobé vědě. Ba naopak, existuje v něm mnoho odkazů a narážek na vědecké fenomény objevené v posledním století, či půlstoletí, za použití nejmodernější techniky špičkovými odborníky na nejpřednějších pracovištích světa, v astronomii, biologii, geologii, meteorologii a dalších oblastech vědy.

 

V Prorokově době nebylo vědecké poznání mezi pohanskými Araby žádnou velkou hodnotou (což se mělo s příchodem islámu radikálně změnit), i když někteří z nich se učili např. lékařství u perských křesťanů, navazujících na helénskou tradici, později v tehdejší Východořímské říši, patrně pod vlivem církevních dogmat, zakázanou. Toto však zdaleka nedostačovalo k tomu, aby podobnou stránku vědeckého zázraku dokázali pochopit v plné šíři a proto se jí prakticky nevěnovali. Muslimové ji nezdůrazňovali a jejich nepřátelé ji nenapadali. Každý tyto části Koránu pochopil skrze svou vlastní úroveň poznání a dalším vědeckým zázrakem Koránu pak bylo, že neodporoval a nekladl překážky vědě a poznání před 1400 lety a nečiní tak ani dnes. To samo o sobě nehovoří proti Koránu, naopak jde o důkaz jeho nadčasovosti.

 

Této okolnosti si všimli i někteří západní badatelé, např. citujme francouzského filosofa Alexe Lausannea, který napsal: „Neexistuje ani jediná kniha, která zohledňuje všechny vědecké teorie, dokonce i kdyby se jednalo o matematické, aby nebyly alespoň některé v přímém rozporu s vědou. Dokonce i knihy napsané ve 20. století zažily neúspěch a byly překonány ve všech ohledech – ovšem kromě Koránu.“[1]

 

Právě tento díl zázračnosti Koránu je upřednostňován dnešními autory, píšícími o zázracích v Koránu, a také masami muslimů, u kterých tyto podněcují vzrušené a dlouhé debaty. Patrně je to kvůli důrazu paradigmatu dneška na vědu a vědeckost. Korán však není vědecké dílo, ale je Zjevením, tedy dílem náboženským. Jeho souhlasnost s vědeckým poznáním je důkazem jeho autenticity a Prorokova proroctví.

Proto bychom se neměli snažit čerpat vědecké teorie z Koránu, nebo v Koránu hledat potvrzení pro nejnovější stanoviska moderní vědy, neboť čím je naše poznání obsáhlejší, tím rychleji se mění i vědecké názory a potom bychom mohli přijít v pokušení – buď odvrhnout vědu, nebo víru – a obojí je špatné, o čemž hovořil i obnovitel víry ve 20. století, imám Muhammed Násiruddín al-Albání.

Žijeme ostatně ve vzrušující době prudkých změn vědeckých názorů a živých debat odborníků. Někdy se vyvracejí i staré teorie, dokonce i ty, na které si laická veřejnost již zvykla, jako např. nedávný a zatím nevysvětlený a zatím ne zcela prokázaný (kdo ví?) objev neutrin pohybujících se nesvětelnou rychlostí.

 

Nehledejme je proto nuceně za každou cenu a nevysvětlujme veškeré fenomény příkazů a zákazů, nebo minulých, či budoucích dění, vědeckou optikou a vědeckým jazykem. A nestavějme svou víru na mechanickém, strojovém a necitelném vědeckém dokazování. I když se navzájem nevylučují a jedna druhou podpírají, jsou víra a věda přeci jen dvě oddělené věci a proto ne vždy můžeme uspět. Na druhou stranu nelze tyto vědecké zázraky ignorovat tam, kde podle všeho bijí do očí.

 

Zamysleme se bez zdlouhavých komentářů ku příkladu nad následujícími verši:

 

Nebe jsme důkladně postavili, vždyť My jsme rozšiřovateli, (Záríjját:47)

 

Požehnán budiž ten, jenž na nebi znamení zvěrokruhu stvořil a svítilnu tam umístil i měsíc osvětlený. (Furkán:61) Z verše jasně vyplývá, že Měsíc nedisponuje vlastním zdrojem záření, tak jako Slunce.

 

On je ten, jenž rozprostřel zemi a vytvořil na ni hory pevně zakotvené i řeky; a od každého plodu učinil dvě pohlaví a dává zahalovat den nocí. A v tom věru jsou znamení pro lid přemýšlivý. (Ra’d:3) Možná vás napadne zemská kůra a její pohyby. Zajímavý je také odkaz na fakt, že pohlavní rozmnožování existuje nejen v živočišné, ale i rostlinné říši.

 

وَلَقَدْ خَلَقْنَا الإنْسَانَ مِنْ سُلالَةٍ مِنْ طِينٍ ثُمَّ جَعَلْنَاهُ نُطْفَةً فِي قَرَارٍ مَكِينٍثُمَّ خَلَقْنَا النُّطْفَةَ عَلَقَةً فَخَلَقْنَا الْعَلَقَةَ مُضْغَةً فَخَلَقْنَا الْمُضْغَةَ عِظَامًا فَكَسَوْنَا الْعِظَامَ لَحْمًا ثُمَّ أَنْشَأْنَاهُ خَلْقًا آخَرَ فَتَبَارَكَ اللَّهُ أَحْسَنُ الْخَالِقِينَ

A věru jsme člověka nejdříve z části nejčistší hlíny stvořili a pak jsme jej kapkou semene v příbytku jistém učinili. Potom jsme z kapky semene hmotu přilnavou stvořili a z hmoty přilnavé jsme kousek masa učinili; a z kousku masa jsme kosti stvořili a kosti jsme masem obalili. A potom jsme mu v druhém stvoření vzniknout dali. Požehnán buď Bůh, nejlepší ze stvořitelů!  (Mu´minún:12-14)

 

Zamyslete se nad verši, které modernímu poznání zdánlivě odporují. Pak je srovnejte s dílčími fakty, která také předkládáme:

 

On je ten, jenž stvořil noc i den, slunce i měsíc a oba po nebeské své dráze plují. (Anbijá´:33) Zdánlivě je tak podporován překonaný geocentrický model sluneční soustavy. Ve skutečnosti však verš není v rozporu se stavem poznání, protože ani Slunce není pevným a nehybným bodem.

 

Bůh je ten, jenž nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, v šesti dnech stvořil a pak na trůnu Svém se usadil. A nemáte kromě Něho ochránce ani přímluvce žádného. Což se nevzpamatujete?   (Sedžda:4) Arabské slovo „ajjám“, tj. „dni“ netřeba chápat vždy nutně jako 24 hodinový cyklus, ale jako etapa, stupeň, časový cyklus,[2] jasně ohraničený časový úsek v obecném smyslu slova[3] nebo jako metaforu času obecně.[4] Podobně je tomu i v jiných semitských jazycích, např. v biblické hebrejštině.

 

أَيَحْسَبُ الإنْسَانُ أَنْ يُتْرَكَ سُدًى أَلَمْ يَكُ نُطْفَةً مِنْ مَنِيٍّ يُمْنَى ثُمَّ كَانَ عَلَقَةً فَخَلَقَ فَسَوَّى فَجَعَلَ مِنْهُ الزَّوْجَيْنِ الذَّكَرَ وَالأنْثَى

Myslí si člověk snad, že sám sobě bude zůstaven? Což nebyl kapkou semene vystříknutého jen? Potom se kapkou přilnavou stal a Bůh jej stvořil a vyrovnal a dvě pohlaví, mužské a ženské, z něho udělal.  (Kijáma:36-39) Co se týče zmínek o vývoji lidského embrya v Koránu (kam patří i výše uvedené verše ze súry al-Mu´minún), někdy je zmíněna pouze kapka vazké tekutiny a někdy je zmíněno i semeno. Netřeba se domnívat, že Korán popírá nutnost existence ženského vajíčka. Ani netřeba brát explicitně doslova čtyřicetidenní délku jednotlivých fází vývoje zárodku zmíněném v hadíse, který je často citován jako vysvětlení tohoto verše. Z názorů fikhu ve věci interrupcí víme, že např. šáfi’ovský mezheb a kvalifikovaná většina fakíhů všech mezhebů je toho názoru, že není možno určit přesnou hranici.[5]

 

وَإِلَى السَّمَاءِ كَيْفَ رُفِعَتْ وَإِلَى الْجِبَالِ كَيْفَ نُصِبَتْ وَإِلَى الأرْضِ كَيْفَ سُطِحَتْ

jak nebesa byla zdvižena, jak pohoří byla vztyčena, jak země byla rozprostřena? (Ghášíjja: 18-20)

Rozprostření země nemusí být vnímáno jako poukaz na to, že země je plochá, ale i jako odkaz na existenci ploché a tenké zemské kůry, která ve skutečnosti tvoří tu zemi, po které kráčíme, povrch zemský, zemi v opozici k nebesům[6] podle různých významových odstínů slova „země.“[7]

 

A zamyslete se také nad pasážemi prodchnutými záhadností, jako je tato, ukazující na vícero existujících světů:

 

Bůh je ten, jenž stvořil sedm nebes a podobný počet zemí. A zjevení Jeho sestupuje mezi nimi, abyste zvěděli, že Bůh je nad každou věcí všemocný a že Bůh objímá věděním Svým věci všechny. (Talák:12)

 

Je nabíledni, že ohledně této stránky koránské zázračnosti ještě mnohé nebylo řečeno.

---