Koránský dialog, koránský monolog, jejich formy a jejich úloha v koránském textu

Při pohledu na koránská vyprávění shledáváme, že charakter jejich archetypálních postav je vyjádřen zejména jejich slovy. Monology postav a dialogy, které vedou jednotlivé postavy odlišných světonázorů mezi sebou navzájem, také posouvá děj koránských příběhů kupředu. Tak tvoří nedělitelný element kvality jejich uměleckého ztvárnění. To platí zejména u nejvelkolepějších koránských příběhů o Júsufovi/Josefu Egyptském, Músáovi/Mojžíši a dalších prorocích, mír s nimi všemi.

 

Zajimavým rysem zjevování Koránu jako celku a koránských dialogů obzvláště je jejich přizpůsobení vyvíjející se psychice Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم. V prvním období zcela na počátku zjevení, kdy zjevení přichází v podobě krátkých rýmujících se melodických súr, jmají dialogy především za úkol upokojit Proroka صلى الله عليه و سلم, zatím ještě rozrušeného, že je skutečně prorokem pod záštitou a nepřemožitelnou ochranou Všemohoucího Alláha, jako například v súře al-Kamer. V další fázi se postupně objasňují a vyjasňují články nové víry a odbourávají se lživé koncepty zkažené víry předislámské Arábie, které Korán je napadá a odsuzuje. Takového druhu jsou dialogy v súrách Merjem a aš-Šu’ará. V pozdější době vystupují v dialozích i negativní postavy, hrubě urážející Boží Náboženství a zpupně se vzpírající Bohu, proti kterým se vším odhodláním a lidskostí vystupují Boží proroci, mír s nimi všemi. To je zobrazeno v příbězích o Ibráhímově něžnosti vůči své neplodné manželce, o Músáovu putování s rodinou z Medjenu předtím, než na Sinaji uzře hořící keř atd.

 

Korán zná několik základních typů dialogu:[1]

 

 

Najdeme ho např. v příběhu o Músáovi. Jeho matka jej z Boží inspirace vloží do košíku a pošle po Nilu, který jej zanese až k Faraonově rodině, kde se jej ujme Faraonova žena ‘Asíja, která jej vychová. Tak se stává v pohnuté době, kdy Faraonovi vojáci krutě a bez milosti pobíjejí každého mužského novorozence Izraelitů. Drama pokračuje ve chvíli, kdy Músá v obraně svého soukmenovce zabije egyptského otrokáře a drába:

 

فَأَصْبَحَ فِي الْمَدِينَةِ خَائِفًا يَتَرَقَّبُ فَإِذَا الَّذِي اسْتَنْصَرَهُ بِالأمْسِ يَسْتَصْرِخُهُ قَالَ لَهُ مُوسَى إِنَّكَ لَغَوِيٌّ مُبِينٌفَلَمَّا أَنْ أَرَادَ أَنْ يَبْطِشَ بِالَّذِي هُوَ عَدُوٌّ لَهُمَا قَالَ يَا مُوسَى أَتُرِيدُ أَنْ تَقْتُلَنِي كَمَا قَتَلْتَ نَفْسًا بِالأمْسِ إِنْ تُرِيدُ إِلا أَنْ تَكُونَ جَبَّارًا فِي الأرْضِ وَمَا تُرِيدُ أَنْ تَكُونَ مِنَ الْمُصْلِحِينَوَجَاءَ رَجُلٌ مِنْ أَقْصَى الْمَدِينَةِ يَسْعَى قَالَ يَا مُوسَى إِنَّ الْمَلأ يَأْتَمِرُونَ بِكَ لِيَقْتُلُوكَ فَاخْرُجْ إِنِّي لَكَ مِنَ النَّاصِحِينَ

A nazítří se zdržoval ve městě pln strachu a ve střehu. A hle, ten, jemuž včera přispěchal na pomoc, opět na něj volal. I řekl Mojžíš: „Tys věru zjevným rozkolníkem!“ Když pak chtěl napadnout toho, jenž oběma byl nepřítelem, ten zvolal: „Mojžíši, chceš mne zabít, tak jako jsi zabil včera onoho člověka? Ty zřejmě chceš být jen násilníkem v této zemi a nechceš být vůbec jedním z těch, kdož o nápravu usilují?“ Tu přiběhl muž nějaký z druhého konce města a zvolal: „Mojžíši, rada velmožů se radí o tobě, aby tě zabili. Odejdi, neb já jsem ti rádcem dobrým!“ (Kasas:18-20)

Zde figuruje vícero postav utvářejících dramatickou scénu. Všechny vyjadřují své pocity, názory a úmysly, kterými se celý příběh posouvá dopředu. Napětí postupně roste, příběh nabývá na akčnosti a zostřuje se souboj mezi hlavními pozitivními i negativními hrdiny příběhu. Takové dialogy primárně neřeší existenciální otázky a ani objektivní pravidla vztahu k vnějšímu světu.

 

 

Např. ve verši:

 

وَلَمَّا جَاءَ مُوسَى لِمِيقَاتِنَا وَكَلَّمَهُ رَبُّهُ قَالَ رَبِّ أَرِنِي أَنْظُرْ إِلَيْكَ قَالَ لَنْ تَرَانِي وَلَكِنِ انْظُرْ إِلَى الْجَبَلِ فَإِنِ اسْتَقَرَّ مَكَانَهُ فَسَوْفَ تَرَانِي فَلَمَّا تَجَلَّى رَبُّهُ لِلْجَبَلِ جَعَلَهُ دَكًّا وَخَرَّ مُوسَى صَعِقًا فَلَمَّا أَفَاقَ قَالَ سُبْحَانَكَ تُبْتُ إِلَيْكَ وَأَنَا أَوَّلُ الْمُؤْمِنِينَ

A když přišel Mojžíš na schůzku Námi stanovenou a když s ním promluvil Pán jeho, zvolal:;,Pane můj, ukaž se mi, abych Tě mohl spatřit!“ I odpověděl: „Nikdy Mne nespatříš, ale pohleď k této hoře: jestliže zůstane nehybná na místě svém, tedy Mne uvidíš!“ A když pak se Pán jeho zjevil nahoře, obrátil ji v prach a Mojžíš klesl jak bleskem zasažen. A když se vzpamatoval, zvolal: „Sláva Tobě, kajícně jsem se k Tobě obrátil a nyní jsem první z věřících!“ (A’ráf:143)

Mezi Músáem, mír s ním, a jeho Vznešeným Pánem není ani souboje, ani dramatického vztahu. Spíše se rozvíjí úrovně Músáova poznání a duchovní vyspělosti.

 

Příkladem filozofické disputace a ostré výměny názorů je naopak koránský verš z příběhu o Ibráhímovi, mír s ním:

 

أَلَمْ تَرَ إِلَى الَّذِي حَاجَّ إِبْرَاهِيمَ فِي رَبِّهِ أَنْ آتَاهُ اللَّهُ الْمُلْكَ إِذْ قَالَ إِبْرَاهِيمُ رَبِّيَ الَّذِي يُحْيِي وَيُمِيتُ قَالَ أَنَا أُحْيِي وَأُمِيتُ قَالَ إِبْرَاهِيمُ فَإِنَّ اللَّهَ يَأْتِي بِالشَّمْسِ مِنَ الْمَشْرِقِ فَأْتِ بِهَا مِنَ الْمَغْرِبِ فَبُهِتَ الَّذِي كَفَرَ وَاللَّهُ لا يَهْدِي الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ

Což jsi neviděl toho, jenž hádal se s Abrahamem ohledně Pána jeho jen proto, že Bůh mu dal království? A hle, pravil Abraham: „Pán můj je ten, jenž život i smrt dává.“ A odvětil: „Já jsem ten, kdo život i smrt dává!“ I řekl Abraham: „Bůh přivádí slunce od východu, dej mu tedy vyjít ty na západě!“ A byl zmaten ten nevěřící – a Bůh nevede cestou správnou lid nespravedlivý. (Bekara:258)

 

 

Největším dialogfem zároveň dramatickým a zároveň i filozofickým se jeví ten, kde na jedné straně vystupuje Músá, mír s ním, a na straně druhé Faraon se svými mágy:

 

وَقَالَ مُوسَى يَا فِرْعَوْنُ إِنِّي رَسُولٌ مِنْ رَبِّ الْعَالَمِينَحَقِيقٌ عَلَى أَنْ لا أَقُولَ عَلَى اللَّهِ إِلا الْحَقَّ قَدْ جِئْتُكُمْ بِبَيِّنَةٍ مِنْ رَبِّكُمْ فَأَرْسِلْ مَعِيَ بَنِي إِسْرَائِيلَ قَالَ إِنْ كُنْتَ جِئْتَ بِآيَةٍ فَأْتِ بِهَا إِنْ كُنْتَ مِنَ الصَّادِقِينَفَأَلْقَى عَصَاهُ فَإِذَا هِيَ ثُعْبَانٌ مُبِينٌوَنَزَعَ يَدَهُ فَإِذَا هِيَ بَيْضَاءُ لِلنَّاظِرِينَ قَالَ الْمَلأ مِنْ قَوْمِ فِرْعَوْنَ إِنَّ هَذَا لَسَاحِرٌ عَلِيمٌيُرِيدُ أَنْ يُخْرِجَكُمْ مِنْ أَرْضِكُمْ فَمَاذَا تَأْمُرُونَقَالُوا أَرْجِهْ وَأَخَاهُ وَأَرْسِلْ فِي الْمَدَائِنِ حَاشِرِينَيَأْتُوكَ بِكُلِّ سَاحِرٍ عَلِيمٍوَجَاءَ السَّحَرَةُ فِرْعَوْنَ قَالُوا إِنَّ لَنَا لأجْرًا إِنْ كُنَّا نَحْنُ الْغَالِبِينَقَالَ نَعَمْ وَإِنَّكُمْ لَمِنَ الْمُقَرَّبِينَقَالُوا يَا مُوسَى إِمَّا أَنْ تُلْقِيَ وَإِمَّا أَنْ نَكُونَ نَحْنُ الْمُلْقِينَقَالَ أَلْقُوا فَلَمَّا أَلْقَوْا سَحَرُوا أَعْيُنَ النَّاسِ وَاسْتَرْهَبُوهُمْ وَجَاءُوا بِسِحْرٍ عَظِيمٍقَالَ أَلْقُوا فَلَمَّا أَلْقَوْا سَحَرُوا أَعْيُنَ النَّاسِ وَاسْتَرْهَبُوهُمْ وَجَاءُوا بِسِحْرٍ عَظِيمٍوَأَوْحَيْنَا إِلَى مُوسَى أَنْ أَلْقِ عَصَاكَ فَإِذَا هِيَ تَلْقَفُ مَا يَأْفِكُونَفَوَقَعَ الْحَقُّ وَبَطَلَ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَفَغُلِبُوا هُنَالِكَ وَانْقَلَبُوا صَاغِرِينَوَأُلْقِيَ السَّحَرَةُ سَاجِدِينَقَالُوا آمَنَّا بِرَبِّ الْعَالَمِينَرَبِّ مُوسَى وَهَارُونَقَالَ فِرْعَوْنُ آمَنْتُمْ بِهِ قَبْلَ أَنْ آذَنَ لَكُمْ إِنَّ هَذَا لَمَكْرٌ مَكَرْتُمُوهُ فِي الْمَدِينَةِ لِتُخْرِجُوا مِنْهَا أَهْلَهَا فَسَوْفَ تَعْلَمُونَلأقَطِّعَنَّ أَيْدِيَكُمْ وَأَرْجُلَكُمْ مِنْ خِلافٍ ثُمَّ لأصَلِّبَنَّكُمْ أَجْمَعِينَقَالُوا إِنَّا إِلَى رَبِّنَا مُنْقَلِبُونَوَمَا تَنْقِمُ مِنَّا إِلا أَنْ آمَنَّا بِآيَاتِ رَبِّنَا لَمَّا جَاءَتْنَا رَبَّنَا أَفْرِغْ عَلَيْنَا صَبْرًا وَتَوَفَّنَا مُسْلِمِينَ

I pravil Mojžíš: „Faraóne, já věru jsem poslem Pána lidstva veškerého a je spravedlivé; abych o Bohu jen pravdu hovořil. Přišel jsem k vám s důkazem jasným od Pána vašeho, nech tedy odejít se mnou dítka Izraele!“ Faraón řekl: „,Jestliže jsi se znamením přišel, pak je předveď, patříš-li mezi pravdomluvné!“ I hodil Mojžíš hůl svou na zem – a hle, stala se hadem zjevným. Potom vyňal ruku svou – a hle, zdála se bílá přihlížejícím. I řekli velmožové z lidu Faraónova: „Vskutku člověk tento je kouzelníkem učeným, který vás chce vyhnat ze země vaší, co tedy nařídíte?“ I řekli: „Odkaž je na později, jeho i bratra jeho, a pošli do měst shromažďovatele, aby ti přivedli všechny kouzelníky učené!“ I přišli kouzelníci k Faraónovi a řekli: „Zajisté že dostane se nám odměny, jestliže budeme vítězi.“ Odpověděl: „Ano, a stanete se potom těmi, kdož jsou mi přiblíženi.“ Řekli: „Mojžíši, chceš hodit hůl nejdříve ty, či máme my házet jako první?“ Odpověděl: „Házejte vy!“ A když hodili, očarovali zraky lidí a naplnili je hrůzou a předvedli kouzlo mocné. A vnukli jsme Mojžíšovi: „Hoď svou hůl!“ a hle, ona pohltila vše, co oni vykouzlili. A vyjevila se pravda a ukázalo se nicotným vše, co oni dělali. A byli tam přemoženi a odvrátili se poníženi. A vrhli se kouzelníci na zem, na tvář padajíce a prohlásili: „Uvěřili jsme v Pána lidstva veškerého, Pána Mojžíšova a Árónova!“ I zvolal Faraón: „Jak to, že jste v Něj uvěřili, dříve než jsem vám to dovolil? Věru toto je lest, kterou jste si v tomto městě vymyslili, abyste z něho obyvatele jeho vyhnali, však záhy poznáte! Dám vám useknout vaše pravé ruce a vaše levé nohy a potom vás všechny nechám ukřižovat!“ Odpověděli: ;,My věru k Pánu svému se obrátíme, vždyť ty se nám mstíš jen za to, že uvěřili jsme ve znamení Pána svého, když nám byla předvedena. Pane náš, propůjči nám trpělivost a dej nám zemřít jako těm, kdož do vůle Tvé jsou odevzdáni!“ (A’ráf:104-126)

Músá zde přináší ve svém Zjevení věčnou pravdu o výlučně Jediném Bohu a jediné pokornosti výlučně Jemu. I přes to, že si je vědom nebezpečnosti a revolučnosti této myšlenky, obsahující nutnost eliminace jakékoli tyranie, seznamuje s ní Músá také největší tyrany a diktátory své doby – Faraona a jeho pohlaváry. Navzdory všem očekáváním profesionální čarodějové, fungující prakticky ve všech modloslužebnických náboženských systémech, kteří mají původně legitimizovat vládu takových tyranů, pravdu rozpoznávají a potvrzují fakt, že Músáovy zázraky jsou skutečné, že jich sám člověk, sebelépe ovládající okutní a ezoterní nauky, není schopen. Dokladují, že Músá nepůsobí sám od sebe, ale z vůle Jediného Absolutního Boha, který je Sám Jediný hoden uctívání. Tak se rodí svoboda, skrze víru, odvržení tyranie a osvobození se z pokornosti stvořenému pokorností vůči Stvořiteli. Do očí bije především dramatická scéna, filozofický dialog jasně vyvěrá pod povrchem a je více implicitní, nežli explicitní.

 

 

Mimo dialogu v Koránu existuje jako specifická vypravěčská konstrukce i monolog. Jejím příkladem je Ibráhímova cesta k poznání Jediného Boha:

 

وَكَذَلِكَ نُرِي إِبْرَاهِيمَ مَلَكُوتَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ وَلِيَكُونَ مِنَ الْمُوقِنِينَفَلَمَّا جَنَّ عَلَيْهِ اللَّيْلُ رَأَى كَوْكَبًا قَالَ هَذَا رَبِّي فَلَمَّا أَفَلَ قَالَ لا أُحِبُّ الآفِلِينَفَلَمَّا رَأَى الْقَمَرَ بَازِغًا قَالَ هَذَا رَبِّي فَلَمَّا أَفَلَ قَالَ لَئِنْ لَمْ يَهْدِنِي رَبِّي لأكُونَنَّ مِنَ الْقَوْمِ الضَّالِّينَفَلَمَّا رَأَى الشَّمْسَ بَازِغَةً قَالَ هَذَا رَبِّي هَذَا أَكْبَرُ فَلَمَّا أَفَلَتْ قَالَ يَا قَوْمِ إِنِّي بَرِيءٌ مِمَّا تُشْرِكُونَإِنِّي وَجَّهْتُ وَجْهِيَ لِلَّذِي فَطَرَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ حَنِيفًا وَمَا أَنَا مِنَ الْمُشْرِكِينَ

A takto jsme ukázali Abrahamovi království nebeská i pozemská, aby se stal jedním z pevně přesvědčených. A když se nad ním rozprostřela noc, spatřil hvězdu a zvolal: „Toto je Pán můj!“ Když však zapadla, řekl: „Nemám rád zapadající.“ A když spatřil vycházející měsíc, zvolal: „Toto je Pán můj!“ Když však zapadl, řekl: „Jestliže mne Pán můj správně nepovede, budu určitě patřit k lidu zbloudilému!“ A když spatřil vycházející slunce, zvolal: „Toto je Pán můj, neboť jest největší!“ A když zapadlo, řekl: „Lide můj, nejsem zodpovědný za to, co k Bohu přidružujete, nýbrž obracím se – jako haníf – k tomu, jenž nebesa i zemi stvořil, a nebudu patřit k těm, kdož k Bohu přidružují.“  (An’ám:75-79)

Jde ve skutečnosti o vnitřní dialog v Ibráhímově mysli. Každý krok končí rozčarováním a zklamáním, až Ibráhím, mír s ním, nakonec dochází smíru vírou v Jediného Boha.

 

Jiným příkladem je situace Músáa, mír s ním, poté, co mu uvěřilo jen několik málo z jeho blízkých:

 

Pravil Mojžíš: „Pane náš, Tys dal Faraónovi a velmožům jeho lesk a bohatství v životě pozemském, aby, Pane náš, sváděli z cesty Tvé. Pane náš, znič bohatství jejich a zatvrď srdce jejich a nechť neuvěří, pokud nespatří trest bolestný!“ (Júnus:88)

Tato prosba k Alláhu je přímo spojena s dramatickým bojem proti Faraonově tyranii. Jde o dramatický obrat a nikoli o epilog celého příběhu. Podobným způsobem se k Alláhu obrací i Núh, mír s ním, Merjem a mnoho dalších bezejmenných věřících, či proroků, mír s nimi všemi.

---