Na světě žije přes 1,7 miliardy muslimů v rozmanitých kulturách, jejich život probíhá v nepřeberném množství kontextů a ani jejich víra není chápána a vysvětlována jednotně. Různí muslimové si vykládají islám různým způsobem a zdaleka není pravda, že všechny tyto způsoby jsou správné a pravdivé ve stejné míře.
Proto vyvstávají otázky: jak se dá poznat, který výklad islámu je ten správný? Který islám je ten pravý, skutečný islám?
Odpovědí na tuto otázku je, že skutečný a pravý je islám skutečných následovníků Koránu, Sunny a společenství muslimů, tj. lidu Sunny a Společenství (arab. أهل السنة والجماعة ahlu s-sunna wel-džemá’a). Islám těch, kteří nepokřivili jeho původní učení a zachovali plynulou návaznost na první muslimy a jejich chápání víry, od něhož se nikam neodchýlili, na rozdíl od mnoha jiných uskupení v rámci muslimské ummy.
Co znamenají slova sunna a džemá’a?
První užitý výraz سنة znamená v jazyce “cestu, průběh, způsob či zvyklost”1 a v islámské náboženské nauce pak tento termín označuje:
“Správné vedení, které následovali Posel Boží صلى الله عليه وسلم a jeho společníci رضي الله عنهم أجمعين ve věcech vědění, víry, slov a činů. Toto je Sunna, kterou je každý muslim povinen následovat a jejíž následovníci jsou chváleni, jakož jsou haněni i ti, kteří ji odvrhují.“2
Termín Sunna se také používá pro různé skutky uctívání a rozličné články víry, anebo jednoduše pro vše, co odporuje později vneseným, nově přimýšleným prvkům víry, které zvykneme označovat jako odsouzeníhodnou inovaci (arab. بدعة bid’a).3
Inovace, neboli بدعة bid’a označuje v jazyce cokoli nového, ať už dobrého či špatného. V terminologii islámské věrouky však označuje inovaci výhradně špatnou, zhoubnou a odsouzeníhodnou, týkající se jakékoli náboženské víry, výroku, či skutku, který není doložen od Posla Božího صلى الله عليه وسلم a jeho společníků a který se nezakládá na žádném precedentu od nich. Tento termín je relevantní stále a bude relevantní až do Soudného dne. A Alláh do každé generace umístil jedince, kteří budou zachovávat, opečovávat a strážit pravé pochopení náboženství islámu.
Druhý užitý výraz جماعة džemá’a, společenství, je odvozen od výrazu اجتماع idžtimá’ s významem shromáždění lidí okolo něčeho, sjednocení se na něčem (přeneseně i pro “společnost”), v opaku k oddělování se a tříštění společnosti. Pod slovem džemá’a tedy myslíme skupinu lidí, kteří se okupili, shromáždili pod jedním názorem, okolo určité záležitosti či pohledu na věc.4
Jako islámskonaučného termínu je výrazu džemá’a užito pro kolektiv, skupinu, tzv. zbožných předků (arab. السلف الصالح as-selefu s-sálih) této ummy, tj. pro Prorokovy صلى الله عليه وسلم společníky (arab. الصحابة as-sahába), jejich učedníky a následovníky (arab. التابعون at-tábi’ún) a všechny, kteří je následují v jejich chápání víry až do Soudného Dne.
Kdo jsou zbožní předkové?
Výraz سلف selef v arabštině označuje předky či předchůdce, ty, kteří žili před námi, kteří zemřeli dříve, než jsme se narodili.
Učenci islámu tento termín od nepaměti užívají k označení prvních tří generací muslimů a po nich těch, kteří se nijak neodchýlili od jejich cesty, ve shodě se slovy Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
خَيْرُ النَّاسِ قَرْنِي، ثُمَّ الَّذِينَ يَلُونَهُمْ، ثُمَّ الَّذِينَ يَلُونَهُمْ
“Nejlepší z lidí je má generace, potom ti, jež budou následovat a pak ti, jež budou následovat po nich.“5
Abú Hanífa, jeden z nejlepších znalců islámské právní vědy v celé ummě a zároveň přední učedník následovníků sahábů, pravil: “Následujte podání (arab. آثار ásár) a duchovní cestu (arab. طربقة taríka) zbožných předků. A vyvarujte se věcí nově vnesených, protože všechny jsou zhoubnými inovacemi.“6
Všichni velcí učenci od nejranějších dob až k pozdějším radili následovat tuto cestu a způsob nahlížení na víru (arab. منهج menhedž) selef, tj. našich zbožných předků.
Ibn Tejmíja o tom napsal:
“Není zač kritizovat někoho, kdo se veřejně hlásí k myšlenkové škole (arab. مذهب mezheb) selef, kdo se jim připisuje a odkazuje se na ně. Spíše je to povinností od něho přijmout na základě jednomyslné shody (arab. اتفاق ittifák), že mezheb selef není nic jiného, než Pravda sama.“7
Toto připisování nemá nic společného s ostentativním používáním tohoto termínu některými moderními frakcemi v naší době. Skuteční následovníci selef se poznají podle toho, bakolik naplňují ideály zbožných předků a ne podle toho, jak moc a rádi se jim připisují. Následovníkem selef není automaticky a nárokově každý, kdo se za něho označí. Je jím jen ten, který chápe svou víru přesně tak, jak oni.
Následováním jejich chápání víry, chápáním náboženství islámu stejným způsobem, jako k němu přistupovali i oni, uctíváním pouze Alláha tak, jak se sluší podle přesvědčení o Jeho absolutní Jedinosti a Jedinečnosti, dodržováním praktik autentické tradice Posla Božího صلى الله عليه وسلم, jeho společníků a jeho následovníků je nám zaručeno bezpečí před věčným zatracením a mukami v Pekelném Ohni na onom světě.
Hadís o rozštěpení ummy
Ve známém hadíse tradovaném vícero společníky Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
افترقَتِ اليهودُ على إحدى و سَبعينَ فِرقةً و تفرَّقَتِ النَّصارى على اثنَتينِ و سَبعينَ فِرقةً و تفرَّقَت أُمَّتِي على ثَلاثٍ و سَبعينَ فِرقةً
“Židé se rozštěpili na jedenasedmdesát sekt, křesťané se rozštěpili na dvaasedmdesát sekt a má umma se rozštěpí na třiasedmdesát sekt.“8
Ve verzi ‘Awfa ibn Málika رضي الله عنه Prorok صلى الله عليه وسلم říká:
فَوَاحِدَةٌ فِي الْجَنَّةِ وَثِنْتَانِ وَسَبْعُونَ فِي النَّارِ
“Jediná bude v Ráji a ostatních dvaasedmdesát v Pekle.”
Na otázku kdo z nich jsou ti, kteří dosáhnou spásy, pak odpověděl:
الْجَمَاعَةُ
“Společenství.“9
Podle Abú Umámy al-Báhilího رضي الله عنه odpověděl:
السوادُ الأعظمُ
“Hlavní skupina.“10
Výrazy “hlavní skupina” a “společenství” mohou vytvářet nepřesný dojem, že na správné cestě zůstává většina muslimů ve všech dobách, že pravdu vždy následuje většina jako taková. Naopak, pravda je to, na čem byli prní muslimové. Kdo je v jejich pochopení víry následuje, tvoří s nimi duchovní jednotu, která je právě oním kýženým společenstvím, byť by se v dané době na daném místě jednalo pouze o jedinou osobu, jak se uvádí od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه Prorokova صلى الله عليه وسلم společníka a znalce Koránu, jenž své vědomosti o něm získal přímo od tojo, komu byl zjeven. Každý, kdo následuje tyto první a s nimi i učence, kteří zdědili jejich přístup k víře a chápání náboženství, patří k této skupině, jak se uvádí od Isháka ibn Ráhawejha a Abú Nu’ajma al-Asbaháního.
Sám hadís hovořící o dvaasedmdesáti zatracených frakcích je hlavním důkazem toho, že pravda se neměří podle počtu následovníků.
Podle dodatku od ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنه totiž Posel Boží صلى الله عليه وسلم svým společníkům tuto hlavní skupinu a společenství popsal:
مَا أَنَا عَلَيْهِ وَأَصْحَابِي
“Následovníci toho, na čem jsem já a moji společníci.“11
Kdo jsou potom ti, kteří se spasí?
Ti, kteří následují původní učení, stejné chápání islámu jako první generace muslimů, to jsou ti, kteří se zachrání a vejdou do ráje. Jsou jimi أهل السنة والجماعة ahlu s-sunneti we l-džemá’a, tj. následovníci Sunny a společenství. Proto se jim někdy také říká zachráněná frakce (arab. الفرقة الناجية al-firkatu n-nádžíja).
To jsou ti, kteří se drží pospolu a jednotní, následují Knihu Boží a Prorokovu صلى الله عليه وسلم Sunnu a sdružují se okolo jedné struktury pokud možno s jediným vůdcem v čele. Následují své učence, kteří svou nauku přebírají od svých učitelů a ti od svých, v linii sahající až k sahábům a k Prorokovi a neodchylují se od toho pochopení, které bylo i jejich pochopením.12
Pevně, vytrvale a neochvějně se drží Sunny Božího Posla صلى الله عليه وسلم a neodchylují se od ní ani na píď, sjednocují se na tom, na čem byli Posel Boží صلى الله عليه وسلم a jeho společníci, učenci, kteří je následovali na správném vedení a na jejich cestě svým přesvědčením, slovy i skutky až do Dne Soudu.13
Takoví se vyhýbají cestám bludu a zhoubné inovace a nezáleží na tom, v které žijí době či na kterém přebývají místě, protože se za všech okolností drží Sunny a vyhýbají se tomu, co Sunně protiřečí. To jsou ti, kteří až do konce věků budou mít navrch a kteří si zasluhují Boží podporu a pomoc.
Nikde není psáno, že zachráněná frakce, tzv. pomožená skupina (arab. الطائفة المنصورة at-táifetu l-mensúra) tvoří vždy nutně většinu ummy. Patřili k ní všichni či velká většina v raných dobách muslimské historie. Čím více se od dob Prorokových vzdalujeme, tím méně muslimů do ní možno počítat.
O určujících vlastnostech této skupiny lidí si možno utvořit lepší obrázek při pohledu na jejich další označení.
Jiná jména pro následovníky pravého islámu
Následovníci sunny a společenství, věřící pravého islámu, kteří chápou svou víru správným způsobem, jsou nazýváni mnoha jmény tradovanými už buď přímo od Posla Božího صلى الله عليه وسلم, anebo od prvních učenců této ummy, kteří následovali jeho pochopení.
1. Následovníci Sunny – ahlu s-sunna
Protože následují původní pochopení víry tak, jak ho ustanovil Prorok صلى الله عليه وسلم, bývají někdy označováni též jen jako následovníci Sunny (arab. أهل السنة ahlu s-Sunna) v opozici k následovníkům inovace (arab. أهل البدعة ahlu l-bid’a).
2. Společenství, či následovníci Společenství – ahlu l-džemá’a
Jindy bývají svým jménem ztotožněni s původním společenstvíma říká se jim prostě jen الجماعة al-džemá’a – Společenství, neboť takto je pojmenoval přímo Prorok صلى الله عليه وسلم v jedné z verzí výše citovaného hadísu o rozdělení muslimů na frakce.14
Tímto se chce říci, že tito lidé neopustili ono původní společenství, do kterého všechny muslimy sjednotil Posel Boží صلى الله عليه وسلم na samém začátku historie této ummy. Jsou to ti, kteří pokračují po cestě pravdy dál a dál a zůstali na ní poté, co se od ní odštěpili následovníci zbloudilých frakcí (též zvaní أهل الفرق ahlu l-firak). Proto jsou někdy pro kontrast k těmto rozkolníkům zváni také jako أهل الجماعة ahlu l-džemá’a, tj. následovníci Společenství. To implikuje, že se shromáždili (arab. اجتمعون idžeme’úne) na jediné pravdě, na které se shodli (arab. اتفقون ittefakúne) a ohledně níž se nerozdělili (arab. لم يتفرقوا lem jeteferrekú) a o které nemají různé názory (arab. لم يختلفوا lem jechtelifú).
Toto v sobě zahrnuje i význam islámsko-právního pojmu konsenzus (arab. الإجماع al-idžmá’) v protikladu k názorové nejednotě (arab. الاختلاف al-ichtiláf). Náplní tohoto jejich konsenzu a názorové jednoty jsou základní články víry, na nichž se shodují všichni islámští učenci. Jde především o zásadní věroučné otázky, jako víra v Alláha Jediného ve správném pochopení Jeho Jedinosti z pohledu Jeho Bytí, Božství a Panování a Jedinečnosti v Jeho nádherných přívlastcích a vznešených atributech.
3. Následovníci hadísů – ahlu l-hadís
Protože se ve svém pojetí víry zastavují na dochovaných výpovědích o Sunně, neboli hadísech, bývají též nazývání jako أهل الحديث ahlu l-hadís, tj. následovníci hadísů. Berou ze Sunyn podání tak, jak jsou, nespekulují nad nimi, nesnaží se je interpretativní gymnastikou vyřadit z platnosti, přijímají informace v nich obsažené a následují je uvnitř i navenek.
4. Následovníci zbožných předků – selefíja, ásáríja a ahlu l-ásár
Protože následují zbožné předky a připisují se jim, protože je jejich pochopení víry od pochopení zbožných předků k nerozeznání, sami se pro další generace zbožnými předchůdci stávají. Proto jsou také označováni jako selef anebo السلفية as-selefíja, pro svou snahu udržet kontinuitu s kolektivem zbožných předků. Prozože následují podání (arab. الآثار al-ásár), která se od zbožných předků dochovala, nazývají je někteří také الآثارية al-ásáríja, či أهل الآثار ahlu l-ásár, tj. následovníci podání, v protikladu أهل الكلام k ahlu l-kelám, tj. následovníkům teologické spekulace.
5. Ti, kteří následují – ahlu l-ittibá’
Také jsou známi pod označením أهل الاتباع ahlu l-ittibá’, tj. ti, kteří následují, protože následují odkaz prvních muslimů, jak při vnějším, tak i při vnitřním pohledu. Jdou ve šlépějích Posla Božího صلى الله عليه وسلم a jeho prvních, nejranějších následovníků v řadách jeho společníků, kteří s ním přesídlili z Mekky do Medíny, tzv. muhádžirů, tak i těch, kteří se k nim přidali v Medíně, tzv. ansárů. Tím věrně dbají na Prorokovu صلى الله عليه وسلم radu:
عليكم بسنتي وسُنَّةِ الخُلَفاءِ الرّاشِدِينَ المَهْدِييْنَ مِنْ بَعْدِي، تَمَسَّكُوا بها، وعَضُّوا عليها بالنَّواجِذِ،وإيّاكُم ومُحْدَثاتِ الأمورِ؛ فإِنَّ كلَّ بدعةٍ ضلالةٌ
“Držte se mé Sunny a zvyklostí spravedlivých, správnou cestou se ubírajících chalífů po mně. Držte se jí pevně, jako zakousnutí i lícními zuby. A vyvarujte se nových výmyslů, neboť každá inovace jest bludem.“15
6. Zachráněná frakce – al-firkatu n-nádžíja
Také se označují jako zachráněná frakce (arab. الفرقة الناجية al-firkatu n-nádžíja). Toto jméno jim dal sám Posel Boží صلى الله عليه وسلم v hadísu o rozdělení muslimské ummy na sedmdesát tři odlišných frakcí, z nichž se před Peklem zachrání pouze jediná – jeho vlastní společenství.16
7. Pomožená skupina – at-táifetu l-mensúra
Posledním z nejhrozšířenějších alternativních označení pro ahlu s-sunna wel-džemá’a je الطائفة المنصورة at-táifetu l-mensúra, doslova pomožená skupina. I toto označení má základ v Prorokovu صلى الله عليه وسلم hadísu, v němž jsou tito lidé popsáni takto:
لا يَزالُ طائِفَةٌ مِن أُمَّتي ظاهِرِينَ، حتّى يَأْتِيَهُمْ أمْرُ اللَّهِ وهُمْ ظاهِرُونَ
“Nikdy nezmizí skupinka z mé ummy, kteří budou zcela jasně na pravdě, kteří budou na ní vítězit, dokud nepřijde rozhodnutí Boží.“17
Všechna tato jména označují vjádru tytéž muslimy
Skupina lidí, která je popisována všemi výše uvedenými charakteristikami je zhruba totožná. Jemné nuance jsou předmětem složitějších disputací specializovaných učenců a nikoli tohoto pojednání. Odpověď na otázku, kdo k nim patří či nepatří, závisí na celkové znalosti všech tematicky souvisejících textů a skutečného stavu těch, o nichž je řeč.
Ztotožnění zachráněné frakce s pomořenou skupinou a následovníky hadísů je pevně doloženo od ‘Abdulláha ibn Mubáreka, Ibn Medíního, Ahmeda ibn Hanbel, al-Buchárího, Ahmeda ibn Sinána a dalších známých učenců. Ti všichni byli názoru, že se pochvalná označení z hadísů vztahují právě na následovníky hadísů. Nedokázali si představit, že by se mohla týkat kohokoli jiného.
Další učenci, jako ‘Abdulkádir al-Džejlání, ztotožnili následovníky Sunny s následovníky hadísu a tím i s těmi, kteří jsou chváleni v těchto hadísech. Tohoto pohledu se přidržel i Ibn Tejmíja, když volně zaměňoval pojmy ahlu s-sunna a ahlu l-hadís.18
Mnoho dalších učenců napsalo svá věroučná pojednání, kde vysvětlují správnou věrouku a pravý pohled na islám, přičemž v názvech těcht děl také figurují výše uvedená pojmenování jako synonyma.
- Viz Muchtáru s-sihháh, str. 317; a Ibn Menzúr v Lisánu l-‘Arab, 13/220-228.
- Viz al-Wasíjatu l-kubrá fí ‘akídeti ahli s-sunneti wel-džemá’a, str. 23, Srov. i Muhammed Chalíl Charrás v Šerhu ‘Akídeti l-Wásitíja, str. 16; a Šerhu ‘Akídeti t-Taháwíja, str. 33.
- Viz Ibn Tejmíja v al-Amru bil-ma’rúfi wen-nehju ‘ani l-munker, str. 77.
- Viz Lisánu l-‘Arab, 8/53-60.
- Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6429. Podobný hadís v odlišném znění uvádí i Muslim v Sahíhu, hadís č. 2536.
- Zaznamenal as-Sujútí v Sawnu l-mentiki wel-kelám, str. 32.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 4/149.
- V této verzi od Abú Hurejry رضي الله عنه ho uvádí Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4596; Ahmed v Musnedu, hadís č. 8377; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2640 s drobnými odchylkami. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1083.
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3992. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 3241. Tutéž odpověď uvádí i Abú Dáwúd v Sunenu od Abu l-Amra al-Hawdáního رضي الله عنه, hadís č. 4597.
- Se samými spolehlivými vypravěči uvádí al-Hejsemí v Medžme’u z-zewáid, 6/236.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu jako hasan gharíb, hadís č. 2641. S ním souhlasil i Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu Šerhi s-sunna, 1/213.
- Viz Abú Ishák aš-Šátibí v al-I’tisám, 1/23; al-Harrás v Šerhu ‘Akídeti l-wásitíja, str. 16-17; a Šerhu ‘Akídeti t-Taháwíja, str. 33.
- Viz Ibn Abi l-‘Izz al-Hanefí v Šerhu l-‘Akídeti t-Taháwíja, str. 330; a ar-Rasáilu fil-‘akída, str. 53.
- Tuto verzi uvádí od Mu’áwíji ibn Abí Sufjána رضي الله عنه vedle jiných také Ibn Abí ‘Ásim v al-Kitábu wes-Sunna, 1/33, jako sahíh ji ve svém techrídži tohoto díla doložil al-Albání.
- Od ‘Irbáda ibn Sárije رضي الله عنه ho znamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4607; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2676; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 42; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 17145; jako hasan ho doložil v této podobě Ibn Báz v Medžmú’u l-fetáwá, 16/109; v delší Ahmedově verzi ho pak jako sahíh uvádí al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 2549.
- Viz Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4597.
- Muttefekun ‘alejhi, od Mughíry ibn Šu’by رضي الله عنه ho zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7311; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1921.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 4/9 a 95.