Lidé jsou ukuti z různých kovů

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Kdo je Bohem veden, ten nesejde z cesty a kdo bloudí, toho nevyvede nikdo, než Bůh. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, bez společníka, a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه و سلم je Jeho Služebník a Posel. Bůh žehnej jemu, jeho rodině, jeho společníkům, pravověrným chalífům po něm a všem jeho následovníkům. Připomínejme bohabojnost, dodržujme všechny pilíře islámu a jděme přímo. Nejlepším slovem věru je slovo Boží: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než jako praví muslimové! (Álu ‘Imrán:102). A nejlepším vedením je vedení Muhammedaصل الله عليه و سلم, jenž řekl: „Nejhorší věcí jsou věci nově vnesené a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“

 

A potom, milí bratři a sestry v islámu, Abú Hurejra vypráví: „Posel صل الله عليه و سلم byl tázán: „Kdo je nejštědřejší z lidí?“ odpověděl: „Nejbohabojnější z nich.“ Řekli: „Posle Boží, to není, nač se tě ptáme.“ Řekl: „Nejštědřejší z lidí je tedy Júsuf, prorok Boží, syn proroka Božího, syn proroka Božího, syn blízkého druha Božího.“ Řekli: „To není, nač se tě ptáme.“ „A ptáte se mne tedy na kov Arabů?“ „Ano,“ řekli. „Nejlepší v době nevědomosti jsou nejlepšími i v islámu, pokud porozumí.“ Odpověděl on صل الله عليه و سلم.“ Uvádí jej Ibn Hadžer ve Fethu l-bárí. Slovo nejštědřejší je zde ve smyslu nejušlechtilejší. A slovo kov odkazuje na povahu, na podstatu, ze které je ukut člověk.

Není pochyb v tom, že lidé si nejsou rovni, liší se jedni od druhých a že se mezi nimi dá rozdělovat. Existují však dobrá a špatná kritéria, podle kterých lze lidi kategorizovat. Patří mezi ně plemeno, původ, majetek, zjev, či jejich blízkost nebo vzdálenost od Alláha. Rozdělovat lidi na dobré a špatné podle toho, jakým jazykem hovoří, jaké barvy pleti jsou, odkud pocházejí a je-li jejich původ urozený, je špatné. Avšak se zde objevuje výjimka bohabojnosti. Právě rozdělovat lidí na základě tohoto kritéria je směrodatné a správné, neboť to potvrzuje jak Sunna, tak i Korán: A nevyrovnají se obyvatelé ohně obyvatelům ráje (Hašr:20) Bůh řekl: Avšak nejušlechtilejší z vás před Alláhem je ten nejbohabojnější (Hudžurát:13) 

Obyvateli ohně, kterým je určeno věčné utrpení, budou nevěřící, kteří popřeli Boží Právo, které má nad Svými stvořeními a odmítli Zákon, který jim seslal. Jsou ukuti z toho nejlacinějšího a nejubožejšího kovu. Bůh o nich říká: Z lidí pak je i ten, který hovoří: „Pane náš, dej nám ve světě vezdejším.“ A těm v životě posmrtném nebude dán podíl. (Bekara:200) Mezi lidmi jsou ti takoví, kteří si berou mimo Boha Bohu rovných a milují je, jako Boha milují. (Bekara:165) Abdulláh bin Mes’úd říká: „Zeptal jsem se: „Posle Boží, který hřích je největší?“ „Když Alláhu přiřadíš společníka, avšak On tě stvořil,“ odpověděl on صل الله عليه و سلم.“ Alláh řekl ve svatém výroku (ústy Posla صل الله عليه و سلم): “Vykoná-li někdo čin, v němž má vedle Mne na mysli i někoho jiného, pak tak koná pouze pro sebe a já na něm žádný podíl nenesu, já se obejdu bez přidružování.” Takto ho uvádí imám Ahmed a imám Muslim ve stejném smyslu dodává jiný výrok: “Já se bez přidružovačů obejdu. Kdo ke Mně přidružuje, toho zanechám i s jeho přidružováním.“ To je první skupina lidí.

Naopak ti, kteří uvěřili a věrně následovali příkaz tohoto Zákona a obětovali vše, co měli pro věc Boží, jsou úspěšnými v tomto i v budoucím světě. Jsou ukuti z velmi vzácného kovu, a to je kov věřících. Bůh o nich říká: A mezi nimi je i ten, který praví: „Pane náš, dej nám v životě vezdejším dobro i v životě posmrtném dobro a zachraň nás před trestem ohně.“Ti budou mít podíl z toho, co si vysloužili a Bůh je Rychlý ve Svém zúčtování. (Bekara:201-202) Takoví žijí jen pro islám a následují celým svým srdcem příklad svého milovaného, Muhammeda صل الله عليه و سلم, který o nich říká: „Nikdo z vás zcela neuvěří, dokud mu nebudu já dražší než jeho rodič, jeho dítě a všichni lidé dohromady.“ Od Anase zaznamenal imám Buchárí. „Nikdo z vás neuvěří, dokud jeho tužby nebudou zcela v souladu s tím, co je mi dáno.“ Od Abdulláha bin Amra zaznamenal imám Ahmed. To je druhá skupina lidí.

Obě tyto skupiny jsou si navzájem jasnými protiklady a každý, kdo se přimknul jedné z nich je od sebe pozná, protože první jsou nepřáteli druhých. Proto Bůh oznamuje a přikazuje těm, kteří stojí na jeho straně: Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Alláha, a ti, kdož víru popřeli, bojují na stezce Tághúta. Bojujte proti přátelům šejtánovým, vždyť slabé jsou proti vám úklady satanovy! (Nisá´:76).

Proto u věřících neexistuje žádná náklonnost, přívrženství a sympatie vůči nepřátelům Božím, kteří bojují ve jménu falešných božstev, bezuzdnosti a překračování daných mezí, ve shod s Božími slovy: Nenalezneš žádné lidi, věřící v Boha a v den poslední, přátelit se s těmi, kdož se protiví Bohu a poslu Jeho, byť to byli otcové jejich či synové jejich anebo bratři jejich či rod jejich. Do srdcí těchto vepsal Bůh víru a podpořil je duchem od Něho pocházejícím. A uvede je do zahrad, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou. Bůh nalezl v nich zalíbení a oni nalezli zalíbeni v Něm – a tito tvoří stranu Boží! A což nebudou ti, kdož ke straně Boží patří, blažení? (Mudžádela:22)

Existuje i další skupina lidí, která je pro Boží stranu velmi nebezpečnou, protože balancuje mezi oběma. Pokud vítězí věřící, tito lidé klamně vykazují náklonnost k Boží straně, avšak ve skutečnosti v sobě nemají ani kousek, ani smítko víry a pracují naopak na tom, aby rozvrátili společenství věřících zevnitř a vyvolali vnitřní třenice, které, jak doufají, smetou Boží ummu z povrchu zemského. Ibn Džerír uvádí od Newfa tuto charakteristiku: „Vlastnosti lidí z této obce nacházím v Boží Knize. Lidé, kteří si přejí získat tento svět, zneužívají víru. Jejich jazyk je sladší než med, ale srdce hořká více, než šťáva aloe. Před lidmi oblékají kůže jehněčí, ale jejich srdce jsou jako srdce vlčí.“

Bůh je v Koránu popisuje slovy: A mezi lidmi je i ten, v jehož řeči v životě vezdejším nalézáš oblibu a který se dovolává svědectví Božího o tom, co je v jeho srdci. Avšak on je nejprotivnější z protivníků. A když se obrátí, jde šířit na zemi zkaženost a ničí úrodu i dobytek. Avšak Bůh nemiluje zkaženost. (Bekara: 204-205) Jiný popis najdeme v súře Berá´a: A již dříve usilovali, aby vznikl rozkol, a převraceli věci pro tebe, až vyšla pravda najevo a objevil se rozkaz Boží, přestože se jim to nelíbilo. A jsou mezi nimi někteří, kdož říkají: „Dovol mi neúčastnit se a neuváděj mne v pokušení!“ Což však již neupadli do pokušení? A věru peklo již obklopuje nevěřící. Jestliže se ti dostane něčeho dobrého, působí jim to bolest, ale když tě postihne nějaké neštěstí, říkají: „My jsme se o věci své jíž dříve postarali!“ a obracejí se zády, radujíce se. (Tewba:48-50)

Prorok صل الله عليه و سلم řekl: “Kdo se chová pokrytecky, s tím bude Alláh jednat pokrytecky, a kdo pomlouvá před lidmi, toho Alláh zostudí.“ Zaznamenal imám Muslim. 

Posel Boží صل الله عليه و سلم vyřkl s Boží inspirací pozoruhodná slova: „Nejvíce se o vás bojím v pokušení, které přijde v podobě zkaženého znalce a zbožného neznalce.“ Od Anase zaznamenal Al-Hakím.

Kov, ze kterého jsou tito zkažení učení ukuti je podoben kovu psa, jak říká Alláh: Kdybychom byli chtěli, byli bychom jej pozdvihli znamením naším, avšak on přikláněl se k zemi a šel za svými vášněmi a podobal se psu: když přiblížíš se k němu, vyplazuje jazyk, a když necháš ho na pokoji, také vyplazuje jazyk. A podobně je tomu s lidmi, kteří znamení Naše za lež prohlašují. Vyprávěj jim tedy tyto příběhy, snad o tom budou přemýšlet. (A’ráf:176) Ibn Kajjím říká: „Když by našel mršinu, jež by nasytila stovku jiných psů, zalehl by ji a vyjel po každém, kdo by se k ní přiblížil. Jako takový se za své hnusné činy nestydí. Je jako pes, když jej poženeš, zadýchává se a vyplazuje jazyk. Když ho nakrmíš, poníženě vrtí ocasem a krouží okolo tebe. A když mu nedáš, rozlítí se a začne na tebe štěkat.“

Zbožný neznalec je z kovu, ze kterého jsou ukuti oslové: Ti, kterým bylo dáno nésti Tóru, a oni ji potom nenesli, jsou podobni oslu, jenž naložen je knihami. Jak hnusná je podoba lidí, kteří za lež prohlašují znamení Boží! (Džumu’a:5) Ibn Kajjím říká: „Jsou stvořeni úporně dřít a nosit náklad. Čím více na něj naložíš, tím více z něj získáš. To jsou ti nejhloupější s nejomezenějšími obzory.“

A naopak nejvzácnější ze vzácných je ten kov, ze kterého jsou ukuti ti, které Bůh zachránil. To jsou ti, kteří uvěřili a následují cestu Proroka a jeho společníků, kterým Bůh řekl: A pokud by uvěřili v to, v co i vy jste uvěřili, pak jsou správně vedenými. (Bekara:137) a tím potvrdil a zaručil správné jejich směřování. To jsou ti, o kterých Sewbán vypráví, že Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: “Bez ustání, až do Dne Soudu, bude mezi mými následovníky skupina lidí, kteří se budou zasazovat o pravdu. Neublíží jim ten, kdo je opustí. Budou takoví, dokud nepřijde Boží nařízení.” Podle Muslima. Prosí za sebe i za své předchůdce: Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, slitovný!“ (Hašr:10) Tito bojují na cestě Boží, káží Pravdu, přikazují dobro a zakazují zlo. A to jsou lidé vzácnější než drahokamy.

 

A potom, vězte, že lidé kteří se shromažďují v muslimských komunitách všude na světě jsou trojího druhu.

Prvními jsou pokrytci, šířící rozvrat a zkaženost. O nich Alláh řekl: A když je vidíš, líbí se ti osoby jejích, a když hovoří, nasloucháš řeči jejich, jako by to byly trámy podepřené.A domnívají se, že křik každý je proti nim. Oni jsou nepřáteli, střež se jich! Nechť Bůh proti nim bojuje! Do čeho se to jen dostali? (Munáfikún:4) Ibn Kesír praví: „Když k tobě přijdou a hovoří, pozorně nasloucháš jejich hovoru, jejich příchod oduševňuje a jejich jazyky jsou výřečné. Hovoří slovy, která zní uším posluchače sladce a vždy říkají to, co je zrovna nejvhodnější. Navzdory tomu všemu jsou krajně vyděšení a vystrašení. Kdykoliv se zvedne vlna nevole, tu myslí, že je to proti nim a kvůli nim, stáhnou se a začnou tě urážet nejostřejšími slovy. Takto se obracejí zády k Božímu vedení, kvůli bludu.“

Imám Ahmed zaznamenal od Abú Hurejry, že Posel صل الله عليه و سلم vyložil: “Pokrytci mají tyto poznatelné vlastnosti: když pozdraví, proklínají, živí se tím, co odňali druhým, z válečné kořisti milují nejvíce to, co utajili, vyhýbají se mešitám a modlitby vykonávají na konci jejich času, drze, nezvykají si a ani nechtějí si zvykat na správné jejich vykonání. Za noci jsou podobni červivým stéblům a ve dne neobyčejně urputní.“ 

Takto maskují pokrytci pohybující se mezi muslimy vlastní zhýralost, zbabělost a kolaboraci s nepřítelem. Takto maskují svou zkorumpovanost islámským zákonem. Takovým způsobem zneužívají city věřících k odvádění pozornosti od skutečných problémů, které je potřeba řešit, k malicherným vzájemným potyčkám. Nedokáží nic jiného než pomlouvat a kritizovat zbožné lidi a učence Jejich kritika se nevyhne ani těm, kteří jsou již dávno po smrti, nejsou jich ušetřeni ani dávní imámové, následovníci prvních generací, ani společníci Proroka. A ten přikázal: “Nezlořečte mým společníkům! Protože kdyby jeden z vás dal na dobročinnost velikost hory Uhud ve zlatě, nebylo by to rovno hrsti jednoho z nich, dokonce ani polovině z toho.” Al-Buchárí na autoritu Abú Sa‘ída al-Chudrího.

Druhou skupinou jsou pak ti, kteří přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, vzývají k dobru a Boží víře. Ti jsou pochváleni slovy: Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha. (Álu ‘Imrán:110)

Poslední a největší skupinou je mlčící masa lidí, kteří jsou vláčeni děním okolo nich, ale nezasahují do něj. Ti nechť si hledí, koho následují a kam je tento vede. Abú Hurejra vypráví: „Slyšel jsem Posla Božího صل الله عليه و سلم říci: „Každý je na náboženství svého přítele. Nechť se tedy každý z vás podívá, koho drží za přítele.“ Hasan dle Tirmízího. A řekl Ibn Mes’úd: „Poznávej lidi dle jejich přátel. Muslim následuje muslima a neposlušný neposlušného.“