Není tomu tak dávno, kdy jsem ještě před přijetím islámu byl po dlouhá desetiletí hluboce přesvědčeným muwahhidem (vyznavačem absolutně Jediného Boha), milujícím a oslavujícím Jediného existujícího Boha Stvořitele.
V té době jsem se svými známými často rozmlouval o zákonitostech lidského štěstí. Už tehdy jsem přemýšlel, jak je možné, že na četných cestách po Asii potkávám tolik šťastných lidí, kteří nevlastní vůbec nic a přitom jsou neustále plni radosti, zatímco v zemích Západu vídám přehršle lidí permanentně nešťastných, vzteklých, zoufalých, ač velmi majetných.
Tehdy jsem dospěl k závěru, že klíčem ke štěstí je VDĚČNOST neboli v arabštině الْشُّكْرُ AŠ-ŠUKR.
Lidé mohou být zdraví, tělesně zdatní, mohou disponovat obrovskými majetky, mít krásné rodiny, žít ve společnosti rozkošných zvířat a překrásných rostlin, avšak šťastní mohou být pouze tehdy, budou-li za to všechno vděční.
Nikdy nemohou být šťastní, pokud za tyto hodnoty vděční nebudou.
A naopak, jiní lidé nemusí vlastnit téměř nic, leč jsou-li vděční za každý svůj nádech a výdech, za možnost spatřit noční měsíc a hvězdy, za sluneční svit i za déšť dopadající na jejich vlasy a kůži, budou štěstím a radostí oplývat.
Šťastný je ten, kdo je vděčný.
Vděčnost ovšem není jen dar, vedoucí nás k radosti a štěstí. Vděčnost je také přirozenou cestou ke Stvořiteli.
Nelze totiž být vděčný, aniž bychom měli komu. A nejdůležitější dary, kterých se nám dostává, nelze připisovat žádnému člověku, zvířeti, rostlině ani věci, neboť nic z toho za tyto dary nenese zásluhu. Tím jediným, ke komu můžeme logicky svůj vděk pociťovat, je Stvořitel.
Kdo iracionálně odmítá důkazy o existenci Stvořitele, kdo popírá co je zcela zjevné, ten ze svého pohledu nemá komu být vděčný ani za to nejzákladnější, a proto žije bez skutečného štěstí, v bludu neúplnosti, v sebeklamu a marnosti.
Kéž je chválen Jediný existující Stvořitel, jediný Bůh, jediný hodný uctívání, Původce vesmíru, Tvůrce života, Autor krásy, Věčný, Nadčasový, Nekonečný, Milostivý, Soucitný, Vznešený, Všemocný, Spravedlivý.
الحمد لله! Chvála Bohu!
Autor: Vladimír Šákir Mach