Alláh přísahá při různých časech, jako:
وَالْفَجْرِ
„Při úsvitu!“ (Fedžr: 1)
وَالضُّحَىٰ
„Při dopoledni!“ (Duhá: 1)
وَالْعَصْرِ
„Při odpoledni!“ (‘Asr: 1)
Anebo:
وَاللَّيْلِ إِذَا يَغْشَىٰ ﴿١﴾ وَالنَّهَارِ إِذَا تَجَلَّىٰ ﴿٢﴾
„Při noci, když temnem zahaluje, při dni, když v slávě se objevuje!“ (Lejl: 1-2)
To proto, aby si i člověk v různých časech připomenul svého Pána, neboť matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها slyšela Posla Božího ﷺ říci:
ما من ساعةٍ تمرُ على ابنِ آدمَ لم يذكرِ اللهَ فيها إلا تحسَّرَ عليها يومَ القيامةِ
„Není hodiny, která synu Adamovu uběhne bez vzpomínání Alláha, aniž by jí nelitoval v Den Zmrtvýchvstání.“1
Ibn Redžeb al-Hanbelí pravil:
„Věřící žije pro vzpomínku Boží, při vzpomínání Alláha i umírá a se vzpomínáním Alláha bude i vzkříšen.“2
Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí vypráví, že jeden zbožný muž před svou smrtí zaplakal a když se ho přítomní otázali proč, odpověděl: „Proto, že postící se budou se znovu postit, ale já se už s nimi postit nebudu. Proto, že ti, co hojně vzpomínají Alláha, budou dále vzpomínat Alláha, ale já Ho s nimi už vzpomínat nebudu. A proto, že modlící se budou se dále modlit, ale já se už s nimi modlit nebudu.“3