Máš právo vědět ...

Milý příteli!

V poslední době jsi patrně zaregistroval slova Alláh, islám a Muhammed. Od doby, co se svět stal malou vesnicí, snad nepominul den, abys o tom neslyšel. Co však tato slova znamenají? Máš právo to vědět. Je to tvoje nezpochybnitelné a nezcizitelné právo.

Milý příteli!

Máš právo vědět, že Alláh není jméno pouštní modly. Je to jméno Nejvyššího, Jediného Pravého Boha, kterým se k němu obrací jeho arabsky hovořící služebníci. Je to jméno pro Stvořitele veškerenstva. Podobně zněla i jména Boha v hebrejštině (Elohim) a v aramejštině (Alaha), semitských jazycích, ve kterých byla psána Bible a kterými patrně hovořil i Ježíš, Boží služebník a Posel.

Víra, že tento svět, včetně rostlin, zvířat, vody, kamení, písku, hlíny a skal, neviditelných bytostí, anděly nevyjímaje, má absolutně jednoho Jediného Stvořitele, který Jediný má výsadní právo být uctíván a ke kterému nemožno přiřadit společníka, (proč ostatně uctívat něco, co samo o sobě nemá moc ani ničit, ani tvořit, ani škodit, ani přinášet užitek, když je tu Někdo, kdo tuto schopnost samostatně a absolutně má?), víra, že tento stvořitel je Všeznající o minulosti, přítomnosti i budoucnosti celého univerza a víra, že vše, co můžeš vnímat, jednou pomine a navrátí se na věčnost, ke svému Stvořiteli, je jádrem poselství všech Proroků, Poslů a nositelů Svatých Písem od Adama, přes Mojžíše a Ježíše, jenž sám nechtěl být zbožštěn, až po Muhammeda, mír a požehnání s ním, jenž je posledním z nich. Jeho poselství, které je stejné, jako poselství všech jeho předchůdců, se Bůh zaručil uchovat jako vedení pro všechny národy, rasy i světy, aby se s ním každý mohl seznámit. Každému pak bude důkazem buď pro něj, nebo proti němu. I ty máš právo ho poznat. I když to následně odmítneš, věz, že tento život má svůj konec a i ty se jednou budeš muset podřídit Božímu řádu – ve chvíli své smrti.

Přijetí tohoto poselství znamená odevzdat se do vůle Boží zcela úplným podrobením se Bohu dobrovolně, z vlastní vůle a rozhodnutí, jakožto plod vlastní niterné víry. Toto se nazývá arabským slovem islám, přičemž výraz muslim označuje jedince, který se k tomuto odhodlal.

Příteli! Stvořitel tě zahrnul svou ohromnou přízní a svými dary, od zdravého těla i mysli, po jídlo a střechu nad hlavou, včetně lásky těch, kdož tě milují. Tvůj Stvořitel ti dává toto vše bez ohledu na to, zda v Něj věříš a uctíváš Jej, či nikoli. Islám pak není nic jiného, než vyjádření vděku za tyto dary způsobem, který odpovídá jejich nevyčíslitelné hodnotě a Osobě Dárce, který ti je věnoval. Za tento vděk získáváš věčnou odměnu v protikladu k pomíjivému daru. Na rozdíl od něj je tato odměna trvalá, ale obdrží ji jen někteří.

I ty máš právo vyměnit uctívání a službu stvořenému za službu Stvořiteli. Proč být otrokem něčeho, když tě Stvořitel stvořil svobodného? Proč se podřizovat, zpovídat se a následovat někým vymyšlená pravidla, když Stvořitel, který tě nejlépe zná v celé šíři tvých kvalit i poklesků, ti tato pravidla pro úspěšný, klidný a mravný život Sám ze Své Milosti nabízí? Tento soubor pravidel je Jeho Zákon, který se v arabském jazyce označuje slovem Šarí’a. Není výčtem krutých trestů, ale je tu proto, aby ochránil tvou víru, tvůj život, tvé zdraví fyzické i duševní, tvou rodinu i tvůj majetek. Aby zajistil vše, co prospívá a je přirozené a zamezil všemu, co je nepřirozené a škodí jak tobě, tak i celému lidstvu. Týká se tvé víry, tvého uctívání, tvé mravnosti, stejně jako společenské, ekonomické a politické stránky tvého života, lhostejno jsi-li v pozici dítěte, rodiče, nadřízeného, podřízeného, manžela, souseda, spolupracovníka, obchodního partnera, či vládce.

Máš právo vědět a vnímat, že zlo je jen prázdný pojem pro nedostatek, či absenci dobra a řádu. Děje se tam, kde není dodrženo to, co přikázal Stvořitel. Existuje jen kvůli svobodě našich rozhodnutí a jeho smysl tkví v tom, že naše mysli, zvyklé uvažovat v kontrastech, skrze to, co dobro není, naopak vidí, co dobro je. Pakliže není dodržován moudrý a spravedlivý Boží Zákon, dříve nebo později se objeví právě hmatatelné problémy a konkrétní zlo.

Podrobíš-li se takto Bohu a vydáš-li se na cestu dobra, pak již nekladeš dělicí čáru mezi svůj duchovní a každodenní život, protože to, čemu věříš, tě formuje a vede i tvá rozhodnutí. Seznáš, že hmotné není samo o sobě špatné, vyspívá ve vyšší úroveň, je-li kultivováno duchovnem, že na pravomoc rozhodovat má největší nárok ten, kdo je pro to nejlépe vybaven odborně, zkušenostně i mravnostně, že každý čin podle Božího Zákona v reálném světě pak má hluboký duchovní náboj a nespornou autoritu, že Boží Zákon neklade člověku nic, co nemůže unést a je zcela v souladu s nadčasovou humánností, která překračuje hranice států, národů a kontinentů, že káže pravdu, svobodu, nesobeckost, odvahu, rovnost, skromnost a štědrost v protikladu ke lži, egoismu, nenávisti, zbabělosti, šovinizmu, pýše a lakotě. Uvidíš etiku, která nezávisí na vnějších příčinách, ale jen na víře každého jedince a jeho touze po dobru, kdy společenský tlak a sankce vládců jí pouze pomáhají, i když by zmizely, je připravena fungovat i bez nich, protože je živena a poháněna silou, která stojí nad celým vesmírem, silou, ke které lidé instinktivně inklinují.

Tomuto všemu učí Korán, svaté písmo islámu a přímá, nestvořená Řeč Boží. Viděl jsi z něj něco jiného, než pár nedokonale přeložených vět, vytržených z kontextu? Víš, že toto Písmo říká také toto?

الْحَقُّ مِنْ رَبِّكُمْ فَمَنْ شَاءَ فَلْيُؤْمِنْ وَمَنْ شَاءَ فَلْيَكْفُرْ إِنَّا أَعْتَدْنَا لِلظَّالِمِينَ نَارًا أَحَاطَ بِهِمْ سُرَادِقُهَا وَإِنْ يَسْتَغِيثُوا يُغَاثُوا بِمَاءٍ كَالْمُهْلِ يَشْوِي الْوُجُوهَ بِئْسَ الشَّرَابُ وَسَاءَتْ مُرْتَفَقًا إِنَّ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ إِنَّا لا نُضِيعُ أَجْرَ مَنْ أَحْسَنَ عَمَلاأُولَئِكَ لَهُمْ جَنَّاتُ عَدْنٍ تَجْرِي مِنْ تَحْتِهِمُ الأنْهَارُ يُحَلَّوْنَ فِيهَا مِنْ أَسَاوِرَ مِنْ ذَهَبٍ وَيَلْبَسُونَ ثِيَابًا خُضْرًا مِنْ سُنْدُسٍ وَإِسْتَبْرَقٍ مُتَّكِئِينَ فِيهَا عَلَى الأرَائِكِ نِعْمَ الثَّوَابُ وَحَسُنَتْ مُرْتَفَقًا

„Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!“ A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosí-li o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu! Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou odměněni, a nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož dobré činili. Jim budou patřit zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou; tam budou se náramky zlatými zdobit, do šatů zelených z hedvábí a brokátu se odívat a v nich na lehátkách odpočívat. Jak krásná to odměna a jak výtečné to místo pobytu!“ (Kehf: 29-31)

Jak se postavíš k tomu, co k tobě nyní přichází, je zcela na tobě. Je však spravedlivé říci, že každý další tvůj krok bude provázen následky, buď dobrými, nebo špatnými, v případě že půjdeš cestou těch, kteří pro svou krátkodobou pohodu strčili hlavu do písku a odmítli podívat se na věci trochu jiným způsobem, nebo, ještě hůře, dívat se na věci jinak bránili i jiným.

Tím se nechce hanit to, na čem jsi nyní ty. Tímto ti zamýšlím ukázat, že věci jdou i jinak a lépe. Dostalo se mi něčeho tak nádherného, co ani nelze lidským jazykem popsat. Proto tě volám, proto tě oslovuji, jedině proto, abych se o toto nádherné dobro s tebou rozdělil. Na tobě je jen to, jestli mé pozvání přijmeš. Nic více.

Před chvílí jsme citovali slova Koránu. To, co jsme z nich uvedli, pokračuje dále barvitým podobenstvím:

وَاضْرِبْ لَهُمْ مَثَلا رَجُلَيْنِ جَعَلْنَا لأحَدِهِمَا جَنَّتَيْنِ مِنْ أَعْنَابٍ وَحَفَفْنَاهُمَا بِنَخْلٍ وَجَعَلْنَا بَيْنَهُمَا زَرْعًا كِلْتَا الْجَنَّتَيْنِ آتَتْ أُكُلَهَا وَلَمْ تَظْلِمْ مِنْهُ شَيْئًا وَفَجَّرْنَا خِلالَهُمَا نَهَرًا وَكَانَ لَهُ ثَمَرٌ فَقَالَ لِصَاحِبِهِ وَهُوَ يُحَاوِرُهُ أَنَا أَكْثَرُ مِنْكَ مَالا وَأَعَزُّ نَفَرًا وَدَخَلَ جَنَّتَهُ وَهُوَ ظَالِمٌ لِنَفْسِهِ قَالَ مَا أَظُنُّ أَنْ تَبِيدَ هَذِهِ أَبَدًا وَمَا أَظُنُّ السَّاعَةَ قَائِمَةً وَلَئِنْ رُدِدْتُ إِلَى رَبِّي لأجِدَنَّ خَيْرًا مِنْهَا مُنْقَلَبًا قَالَ لَهُ صَاحِبُهُ وَهُوَ يُحَاوِرُهُ أَكَفَرْتَ بِالَّذِي خَلَقَكَ مِنْ تُرَابٍ ثُمَّ مِنْ نُطْفَةٍ ثُمَّ سَوَّاكَ رَجُلا لَكِنَّا هُوَ اللَّهُ رَبِّي وَلا أُشْرِكُ بِرَبِّي أَحَدًا وَلَوْلا إِذْ دَخَلْتَ جَنَّتَكَ قُلْتَ مَا شَاءَ اللَّهُ لا قُوَّةَ إِلا بِاللَّهِ إِنْ تَرَنِ أَنَا أَقَلَّ مِنْكَ مَالا وَوَلَدًا فَعَسَى رَبِّي أَنْ يُؤْتِيَنِ خَيْرًا مِنْ جَنَّتِكَ وَيُرْسِلَ عَلَيْهَا حُسْبَانًا مِنَ السَّمَاءِ فَتُصْبِحَ صَعِيدًا زَلَقًا أَوْ يُصْبِحَ مَاؤُهَا غَوْرًا فَلَنْ تَسْتَطِيعَ لَهُ طَلَبًا وَأُحِيطَ بِثَمَرِهِ فَأَصْبَحَ يُقَلِّبُ كَفَّيْهِ عَلَى مَا أَنْفَقَ فِيهَا وَهِيَ خَاوِيَةٌ عَلَى عُرُوشِهَا وَيَقُولُ يَا لَيْتَنِي لَمْ أُشْرِكْ بِرَبِّي أَحَدًا وَلَمْ تَكُنْ لَهُ فِئَةٌ يَنْصُرُونَهُ مِنْ دُونِ اللَّهِ وَمَا كَانَ مُنْتَصِرًا هُنَالِكَ الْوَلايَةُ لِلَّهِ الْحَقِّ هُوَ خَيْرٌ ثَوَابًا وَخَيْرٌ عُقْبًا

Uveď jim podobenství o dvou mužích, z nichž jednomu jsme dvě zahrady révy vinné dali, obklopené palmami, a mezi nimi jsme obilí zaseli; a obě zahrady plody své přinesly a pána svého v ničem nezklamaly a mezi oběma jsme řece téci dali. A měl ovoce a řekl druhu svému při rozhovoru: „Mám více majetku než ty a mocnější jsem i rodem svým.“ Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: „Že někdy toto zanikne, si nemyslím, a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou.“ I pravil mu druh jeho v rozhovoru: „Chceš být nevděčný vůči tomu, jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil lidskou podobou? Však já hovořím: On je Bůh, Pán můj, a já k Pánu svému nepřidružuji nikoho. Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího, možná, že mne Bůh obdaří lepším, než tvá je zahrada. A možná že postihne ji z nebes pohromou, takže stane se jednou zrána zemí pustou, či voda její v hlubinách země zmizí a tobě se nezdaří nalézt novou.“ A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a jal se majitel lomit rukama nad tím, co vynaložil na ni a že od základů je zpustošena nyní, a volal: „Kéž bych byl nikoho k Pánu svému nepřidružoval!“ A neměl čeleď žádnou, jež by mu pomohla kromě Boha, a nedočkal se pomoci. A tady přísluší ochrana jen Bohu skutečnému; a On nejlepší je v odměňování a k nejlepšímu vede konci. (Kehf: 32-44)

Lidské filozofické a etické systémy selhávají a neposkytují definice, hranice a výklad místa morálních hodnot. Skutečnou příčinou rozdílů mezi nimi je nejednotnost jejich klasifikace toho, co je zlo a co je dobro, stejně jako neshoda v tom, jak zohlednit a kvalifikovat specifické okolnosti a motivy lidského jednání. Tyto rozdíly pramení v odlišném přístupu a vnímání světa různými lidmi. Neshodují se ani v otázce existence stvořitelů, jejich počtu, vztahu mezi transcendentnem a člověkem, mezi lidmi a mezi nimi a jejich historií. Proti nim vyvstává alternativa víry a podřízení se Stvořiteli a Jeho Zákonu, vyúsťující v odvržení všeho, co zakazuje a co je zlé a přimknutí se ke všemu, co přikazuje a je dobré. Víry, která žene člověka k co nejhlubšímu poznání svého okolí a tím také jak ke zlepšení vztahu mezi ním a jeho Stvořitelem, tak ke zkvalitnění sebe sama a vztahu k ostatním lidem, živým bytostem i neživé přírodě. Víry, jejíž učení je racionální, dokonalé, jasné, reálné, prorocké a vizionářské, uměřené, srozumitelné, nenapodobitelné a rovnostářské. Víry, která neznamená zavrhnutí všeho, co bylo před ní, ale naopak zušlechtění, dovršení a naplnění všeho tohoto.

Tato slova neznamenají útok ani na tvou osobu, ani na tvou pozici či majetek. Rozhodnutí je jen na tobě. Máš právo islám svobodně odmítnout a nesmíš být k jeho přijetí donucen, jak ti dnes řekne každý. Já ti říkám ještě i něco jiného. Můžeš islám také přijmout. Ale hlavně a ze všeho nejdříve jej musíš poznat, aby ses dozvěděl, o co se vlastně jedná. Jedině tak to bude rozumné, zvážené, vyzrálé a hlavně tvoje rozhodnutí.

Proto se, drahý příteli, zastav a zamysli. To je jediné, oč tě prosím. Nechci, nemám zájem a nesmím tě jakkoli zahánět do kouta. Ani ti nemám proč lhát. Pokud se zamyslíš, stejně poznáš, jestli jsem ti lhal, či nikoli. Jen přemýšlej, třeba o tom, co nového ti tyto řádky sdělily a proč ses to dozvěděl až nyní, proč jsi to předtím nevěděl a jestli to, abys nevěděl, náhodou někdo nechtěl. A pak, až si budeš jist, rozhodni se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Pamatuj, že všichni kolem tebe chtějí jen tvoje dobro. A proto si ho od nich nenechej vzít.

Mír každému, kdo kráčí po Přímé Stezce!

Napsáno lhostejno kde, lhostejno kdy, jedním služebníkem Božím.