Jeden z největších znalců koránského jazyka, Abu l-Kásim Mahmúd az-Zamechšerí, jenž byl zároveň i jedním z nejvýznamnejších stoupenců sekty mu’tezila, kdysi přišel o nohu.
Jeho společníci se ho jednoho dne zeptali: „Vidíme, že máš dřevěnou protézu. Jak jsi přišel o svou nohu? Pověz nám svůj příběh.“
Jednonohý vzdělanec jim, pln zármutku a bolesti, vyprávěl: „To byla prosba mé matky.“
Dál pokračoval a barvitě líčil svůj příběh, vylévaje si své srdce.
Pravil:
„Když jsem byl ještě malý chlapec, chytil jsem jednoho dne malého ptáčka a přivázal jsem mu za nohu provázek. Pak jsem ho pustil, aby letěl. Když ptáček odletěl moc daleko, chtěl jsem ho přitáhnutím provázku stáhnout nazpět, ale jak jsem provázkem škubnul, utrhnul jsem mu nožičku.
Má matka mi vyplísnila a plna lítosti vůči ptáčkovi mi řekla: „Ať ti Alláh také urve nohu tak, jako jsi ji utrhl ty jemu!“
Když jsem pak vyrostl, cestovali jsme až do Bucháry. Spadl jsem ze svého jízdního zvířete a přerazil jsem si nohu tak zle, že mi ji kvůli nesnesitelným bolestem museli amputovat.“1
Z tohoto krátkého historického údaje plynou dvě ponaučení, jedno pro rodiče a jedno pro děti.
Ponaučení pro rodiče zní:
Vaše děti jsou vydány na milost a nemilost vašim prosbám. Proto si dávejte veliký pozor, o co prosíte Alláha v souvislosti s vašimi dětmi. Važte svá slova. Neproste Alláha proti svým dětem, protože vaše prosba se může setkat s okamžikem, kdy bude Alláhem přijata a vyplněna, i kdyby byla třeba špatná! Můžete toho potom litovat.
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لا تدعوا على أنفسكم، ولا تدعوا على أولادكم، ولا تدعو على أموالكم، لا توافقوا من الله ساعة يسأل فيها عطاء، فيستجيب لكم
„Neproste proti sobě, neproste ani proti svým dětem a neproste ani proti svému jmění, abyste nenatrefili na okamžik, kdy se Alláh o něco prosívá a kdy prosbu přijímá, aby vám ji nevyplnil.“2
Ponaučení pro děti zní:
Dokud jsou vaši rodiče naživu, vy jste stále něčí dítě. Dávejte si proto dobrý pozor na prosby svých rodičů, na to, zda rodiče prosí za vás, anebo prosí – nedej Bože – proti vám. Vaše štěstí a spokojenost na tomto i na onom světě je spojeno s tím, nakolik jsou s vámi spokojeni vaši rodiče a kolik štěstí jim přinášíte. Oni jsou pro vás branou Ráje a vaší povinností je vyjít jim vstříc a uposlechnout je ve všem, co není neposlušností vůči Alláhu. Rodiče jsou pro nás branami do Ráje. Blažený ten, kdo do něj vejde skrze uctivost a dobro, které prokazuje svým rodičům. A Boží prokletí padne na každého, kdo jimi skrze neposlušnost a špatné chování k nim odmítne těmito branami vkročit.
Humejd vypráví, že když Ijjásu ibn Mu’áwíjovi zemřela matka, mnoho plakal a ronil slzy. Když se ho zeptali, proč tolik pláče, odpověděl jim: „Přede mnou byly otevřeny dvě rajské brány. A jedna z nich se pro mne právě navždy uzavřela.“3