Když zlo a zkaženost lžiproroka Musejlemy al-Kezzába přesáhlo Jemámu a jeho zlý vliv se rozšířil po celé Arábii, rozhodl se Boží Posel Muhammed صلى الله عليه و سلم, že je nezbytné poslat mu list, aby svých zvrácených a zcestných praktik zanechal. Pro tuto misi si Prorok صلى الله عليه و سلم vybral mladíka jménem Habíb ibn Zejd, nechť je s ním Alláh spokojen. Byl pevným a opravdovým věřícím, pro islám žil celým svým duchem. Habíb byl prorokovým návrhem poctěn a ochotně souhlasil s vykonáním této nebezpečné mise.
Když zlo a zkaženost lžiproroka Musejlemy al-Kezzába přesáhlo Jemámu a jeho zlý vliv se rozšířil po celé Arábii, rozhodl se Boží Posel Muhammed صلى الله عليه و سلم, že je nezbytné poslat mu list, aby svých zvrácených a zcestných praktik zanechal. Pro tuto misi si Prorok صلى الله عليه و سلم vybral mladíka jménem Habíb ibn Zejd, nechť je s ním Alláh spokojen. Byl pevným a opravdovým věřícím, pro islám žil celým svým duchem. Habíb byl prorokovým návrhem poctěn a ochotně souhlasil s vykonáním této nebezpečné mise. Ihned vyrazil vstříc vyprahlé náhorní plošině Nedždu, kde se nacházelo území kmene Benú Hunejleb.
Tam zastihl lžiproroka Musejlemu a přednesl mu dopis od Božího Proroka صلى الله عليه و سلم. Lžiprorokova tvář se zkroutila hněvem a zlostí. Přikázal Habíba spoutat okovy a přivést jej následujícího dne před něj. Následujícího dne svolal Musejlema shromáždění. Po jeho pravici i levici bylo mnoho jeho rádců, starších kmene a věrných kompliců, čekajících, co se bude dít. Dokonce i prostý lid byl vyzván, aby se díval.
Musejlema přikázal přivléci spoutaného Habíba. Ten se postavil přímo doprostřed davu, šumícího a prskajícího nenávistí. Zůstal však stát zpříma, odhodlaně a hrdě, jako oštěp pevně zaražený do země. Nebál se.
Musejlema se k němu obrátil a otázal se jej, či se spíše na něj obořil: „Ty vyznáváš, že Muhammed je Posel Boží?!“
„Ano,“ odpověděl rozhodně Habíb ibn Zejd.
Musejlema byl očividně rozhněván. „A vyznáváš, že jsem Božím Poslem já?!“ Tázal se jej Musejlema a v jeho otázce byl patrný tón naléhavosti.
„Mé uši jsou zacpané, nemohu toto slyšet,“ odpověděl odhodlaně Habíb.
Musejlemova tvář zbělela hněvem, vzteky si kousal rty a zuřivě zařval na svého kata: „Rozřež ho na kusy!“
Kat přistoupil k Habíbovi s mečem v ruce. Rozmáchl se a jednu z Habíbových končetin mocným máchnutím meče uťal.
Musejlema poté Habíbovi opakoval tutéž otázku ještě jednou, ale Habíb mu odvětil stejně tak, jako i předtím. Potvrdil svou víru v proroctví Muhammeda صلى الله عليه و سلم a údajné proroctví Musejlemovo odmítl se slovy: „Mé uši jsou zacpané, nemohu toto slyšet.“
Musejlema pak přikázal svému katovi useknout další část Habíbova těla. Ta odpadla na zem tak, jako předtím. Lidé s údivem hleděli na statečnost a odhodlání, s jakým nebohý mladík čelil tak krutému mučení. Musejlema na něj stále naléhal, kat stále odsekával části jeho těla, ale Habíb stále jen dokola opakoval: „Dosvědčuji, že Muhammed je Posel Boží …“
Takové mučení nemohl Habíb zajisté přežít a nedlouho poté vydechl naposledy. Na jeho rtech zůstalo navěky jméno Božího Posla, kterému se zavázal svou loajalitou v noci přísahy na ‘Akabě ve jménu požehnaného Proroka Muhammeda, Posla Božího صلى الله عليه و سلم.
Zpráva o Habíbově osudu se brzy dostala k jeho matce, k Nusajbě, nechť je s ní Alláh spokojen, a její jedinou reakcí na ni byla slova: „Právě na něco takového jsem jej připravila … Jako malý chlapec na ‘Akabě přísahal věrnost Prorokovi a dnes jako dospělý pak za něj položil svůj život. Pokud mi Alláh dovolí dostat se blízko k Musejlemovi, způsobím, že se jeho dcery budou bít po tvářích a naříkat nad jeho hrobem!“
Habíbova smrt přiměla Božího Proroka صلى الله عليه و سلم a celou jeho rodinu prosit Alláha o dobro pro rodinu tohoto mučedníka: „Ať Alláh požehná této rodině. Nechť je jim Alláh Milostiv a zahrne je Svou přízní!“
Toho dne si přála něco, co se zanedlouho také stalo. Po smrti Božího Proroka صلى الله عليه و سلم vyhlásil nový chalífa Abú Bekr, budiž s ním Alláh spokojen, jemámskému lžiprorokovi válku.
Muslimská armáda vyrazila utkat se s Musejlemovými vojáky a Nusajba, matka Habíbova, spolu se svým dalším odvážným synem, Abdulláhem ibn Zejdem, budiž s ním Alláh spokojen, byli při tom.
Když nastala bitva, Nusajba se drala šiky bojujících mužů jako lvice a volala: „Kde je ten Boží nepřítel?! Ukažte mi toho nepřítele Božího!“ Když se nakonec dostala k Musejlemovi, byl již mrtev. Dívala se na bezvládné tělo krutovládce a pocítila klid.
Velká hrozba pro muslimy tak byla zažehnána.
Autor: Abdulwáhid Hamíd
Zdroj: Companions of The Prophet, sv. 1.