Mějte srdce, jako jsou ta ptačí

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil:

يدخل الجنة أقوام أفئدتهم مثل أفئدة الطير

„Do ráje vstoupí ti se srdci takovými, jako jsou srdce ptačí."¹ 

 

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil:

يدخل الجنة أقوام أفئدتهم مثل أفئدة الطير

„Do ráje vstoupí ti se srdci takovými, jako jsou srdce ptačí."¹ 

 

Podle některých vysvětlení hadísu jsou to tací, kteří se plně spoléhají na Alláha. Podle jiných jsou to ti, jejichž srdce jsou tak něžná a bázlivá, jako srdce ptačí.²

 

Ptáci si, jak známo, nedělají starosti o svou obživu a plně se spoléhají na dary od Alláha. Nebudují si, alespoň většina z nich, žádné spižírny a zásoby jako jiné druhy živočichů. Opouštějí zrána svá hnízda, hledají svou potravu a vracejí se nasycení.

 

Proto Posel Boží صلى الله عليه وسلم uvedl i další inspirující příklad ptáků:

لو أنكم كنتم توكلون على الله حق توكله لرزقتم كما ترزق الطير تغدو خماصا وتروح بطانا

„Kdybyste se spoléhali na Alláha skutečným spolehnutím, věru by vám dal obživu tak, jak dává obživu ptákům. Ráno vylétají hladoví a vrátí se nasycení."³ 

 

Více objasnění není potřeba, důležité je takto postupovat svými činy. Ptáci jsou si dobře vědomi, že Ten, Kdo je udržuje na obloze, je ve skutečnosti Alláh Jediný, nikoli mávání jejich křídel nahoru a dolů, či jejich rozšiřování, či stahování. Chápou, že se mají ve všem plně spoléhat na Alláha a plně Mu důvěřovat a zároveň se nevzdávat svého úsilí. Tímto svým způsobem života dávají ptáci příklad všem vzpurným a nevděčným, jak má vypadat správné spoléhání se na Alláha (arab. tewekkul تََوَكُّلٌ). Nečekají nečinně ve svých hnízdech na Boží obživu, ale o svou obživu usilují. Chvála Alláhu, který naučil ptáky, jak se na Něho mají spoléhat a neočekávat, že se jim dostane obživy, kromě od Něho.

 

Ibn Hadžer ohledně verše:

A není na světě zvířete jediného, jehož obživa by od Boha nezávisela (Húd:6) zdůraznil, že se zde nejedná o to, že by snad některé zvíře jen líně stálo opodál a čekalo na svou obživu, všechna o svou obživu usilují. Toto neprotiřečí myšlence spoléhání se na Alláha. Imám Ahmed byl tázán ohledně někoho, kdo jen sedí doma nebo v mešitě a čeká, až k němu přijde jeho obživa se slovy: „Nebudu pracovat, budu jen čekat, až ke mně přijde obživ od Alláha.“ Imám Ahmed odpověděl: „Tito lidé jsou vpravdě pošetilí. Když Posel Boží صلى الله عليه وسلم vyřkl slova o ptácích, vyřkl je ve spojitosti s ranním odcházením. Sám Boží Posel صلى الله عليه وسلم obchodoval a pracoval – a on je nejlepším příkladem pro nás pro všechny.“⁴

 

Právě spolehnutí se na Alláha a laskavost srdce jsou jedny z nejcennějších dobrých vlastností, kterých lze dosáhnout.