Člověk, když navštíví Mekku, ať už na hadždž nebo na ‘umru, nemůže si nevšimnout do očí bijící mezimuslimské tolerance, jíž je možno spatřit v mekkánském al-Harámu na každé modlitbě či během jakýchkoli jiných skutků uctívání.
Modlitbou počínaje, uvidíme lidi, kteří při úvodním tekbíru zvedají ruce až k ušním lalůčkům. Další je zvednou jen do výše ramen. A třetí dokonce jen do výše prsou. A nikomu z nich nevadí, že to ti další praktikuje trochu odlišně.
Po zvednutí rukou někteří muslimové spojí při modlitbě své ruce pod pupkem, jiní nad pupkem, jiní na prsou a jsou dokonce i tací, kteří je nespojí vůbec a modlí se s rukama volně podél těla. A zase nikomu nevadí, že se vedle nich modlí někdo, kdo s rukama provádí něco úplně jiného. Když imám skončí s recitací al-Fátihy, někteří modlící se za ním vysloví nahlas „ámín,“ jiní jen polohlasem a někteří vůbec. Když se pak předklání, někteří muslimové zvednou ruce k ramenům, jiní vůbec. A opět, nikdo se na nikoho nezlobí, že se modlí trochu jinak.
Když sednou na tešehhudu, někteří pohybují ukazovákem, někteří ho jen zvednou a drží až do konce prosby, někteří s ním pohnou jen při vyřčení obou svědectví víry a někteří vůbec. A zase, nikdo nemá nikomu za zlé to, že se v některých detailech v modlitbě odlišují od jiných.
I oblečení jsou různě. Jak muži, tak i ženy. Jsou mezi nimi obrovské rozdíly. A znovu, nikomu nevadí, že vedle něho se uctívání Alláha věnuje někdo, kdo je oblečený jinak.
Někteří muži mají na hlavě čepičky, jiní arabské šátky a jiní jsou prostovlasí. A ani tyto odlišnosti nikoho z míry nevyvádějí. Některé ženy mají tvář zahalenou nikábem a jiné nikoli. Těm, co nikáb nosí, nevadí jejich sestry s odhalenou tváří a ani jim nevadí ty, které si tvář zakrývají.
Člověku takový respekt ke všem těmto odlišnostem přináší radost. Ani jeden z těchto rozdílů není v Mekce důvodem pro hádky a netoleranci mezi muslimy.
Proto se nezadržitelně dere na mysl otázka: Proč potom, když se všichni tito muslimové vrátí z Mekky do svých domovů, začnou být netolerantní a úzkoprsí vůči všem, kteří se od nich v některých ne tolik zásadních detailech modlitby či jiného uctívání lehce odlišují?
Což nemůžeme přenést tu mekkánskou atmosféru vzájemné tolerance a respektu, tu, kterou tam vídáme na každém kroku každý den a které si můžeme všimnout při přímých přenosech modliteb z Mekky, také k sobě domů, do našich států a mešit? Kolikrát jen jsme slyšeli o zášti a hádkách mezi muslimy jen kvůli drobným odchylkám ve věcech, v nichž se najde místo pro různé pohledy?
Proto, milí bratři a drahé sestry, nedopusťte šejtánovi, aby vás ovládal svým našeptáváním, že by vám začalo vadit, že někdo, kdo se modlí v řadě hned vedle vás, v modlitbě provádí něco, co vy neděláte nebo děláte jinak. Tak jako se umíme, navzdory všem našim rozdlílům a odlišnostem, cenit a respektovat v Mekce, tak jako se jeden na druhého po modlitbě usmějeme a pozdravíme se, stejně tak to provádějme i v našich zemích a v našich mešitách.
Autor: Dr. Elvedin Pezić
Zdroj: Facebookový profil E. P.
Překlad a úprava: Alí Větrovec