OTÁZKA: Mnoha evropskými zeměmi včetně Česka hýbou aféry s tzv. množírnami a velkochovy psů, kde žijí zvířata ve špatných podmínkách. Jaký je názor islámu?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Mnoha evropskými zeměmi včetně Česka hýbou aféry s tzv. množírnami a velkochovy psů, kde žijí zvířata ve špatných podmínkách. Jaký je názor islámu?
ODPOVĚĎ:
Jedná se o tzv. množírny a velkochovy soukromých chovatelů, kde jsou na malém prostoru ve velkém množství držena zvířata, zejména psy menších plemen nebo kočky, s cílem rozmnožit je co nejvíce za co nejkratší čas, aby byla později za peníze prodávána novým majitelům jako domácí mazlíčci.
Tato praktika je v islámu zakázáným zdrojem obživy, protože Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal cenu za psa anebo kočku. [1]
At-Tirmizí v poznámce k tomuto hadísu uvádí, že jeho isnád je trochu matoucí a některá jeho podání obsahují dodatky, které nejsou zcela správné a autentické. Na rozdíl o d ceny za psa tak cenu za kočku nezakazují všichni učenci. Dovolují ji například Ahmed a Ishák ibn Ráhawejh. [2]
Nicméně správným názorem, kterého se držela i Stálá komise pro fetwy v KSA, je zákaz, shodně tomuto hadísu. Ve svém vyjádření k otázce prodeje zvířat Komise píše:
„Není dovoleno prodávat kočky, opice, psy či jiné další masožravce či zvířata s tesáky, protože Posel Boží صلى الله عليه و سلم toto zakazoval a odrazoval od toho a také proto, že jde o marnotratnost a Posel Boží صلى الله عليه و سلم marnotratnost zakázal.” [3]
Komise pro svůj názor argumentovala právě výše citovaným hadísem.
Islám zapovídá držení psů jako domácích mazlíčků, s výjimkou psů loveckých, hlídacích a služebních.
Důkazem je hadís, v němž Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci
مَنِ اتَّخَذَ كَلْباً, إِلَّا كَلْبَ مَاشِيَةٍ, أَوْ صَيْدٍ, أَوْ زَرْعٍ, اِنْتَقَصَ مِنْ أَجْرِهِ كُلَّ يَوْمٍ قِيرَاطٌ.
„Kdokoli vlastní psa, kromě ovčáckého, loveckého či hlídacího, tomu se každý den odnímá jeden kirát z jeho odměny.“ [4]
Ke psům se také pojí rituální nečistota. Podle hanbelíjského a šáfi’ovského mezhebu je pes nečistý celý, podle málikovského není nečistý a podle hanefíjského mezhebu jsou nečisté jeho sliny.
Principem v islámském obchodním právu je, že cokoli je zakázáno vlastnit, je zakázáno i prodávat a je zakázáno živit se prodejem něčeho takového.
Výraz السنور as-sinnewur, použitý v důkazovém hadísu, označuje kočku, podle některých výkladů jde o označení pro divokou kočkovitou šelmu. Důvodem zákazu by pak mohlo být to, že se v jádru jedná o divoká, v podstatě neochočitelná zvířata, která vždy představují jistou dávku nebezpečí a jejichž vlastnictví je spojeno s luxusem, přepychem a okázalostí vládců, mocipánů a boháčů.
Někteří uvádí, že hadís zakazuje živit se prodejem takových zvířat, zatímco jiní ukazují na to, že takové zvíře je zakázáno koupit. Obojí vyplývá z formulace „zakázal cenu.“
Důvodem takto obecného zákazu je v neposlední řadě patrně i snaha vyhnout se komercionalizaci chovatelství, neboť islám přísně zapovídá týrání a zanedbávání zvířat i vše, co k takovému jednání vede.
Podle hadísu od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
دَخَلَتِ امْرَأَةٌ النَّارَ فِي هِرَّةٍ رَبَطَتْهَا، فَلَمْ تُطْعِمْهَا، وَلَمْ تَدَعْهَا تَأْكُلُ مِنْ خِشَاشِ الأَرْضِ.
„Jedna žena se dostala do Ohně jen díky kočce, kterou uvěznila, nekrmila ji a ani ji nenechala, aby se sama živila kořistí na zemi.“ [5]
Islám povzbuzuje k tomu, aby si lidé hledali své živobytí, nicméně vybízí k takovým zdrojům zisku, které jsou čisté a chvályhodné a zakazuje takové cesty zisku, které jsou nečisté a odporné.
A Alláh vznešený ví nejlépe.
Odpovídal: Alí Větrovec
__________________________________________________
[1] Zaznamenali ho v lehce odlišných verzích Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3479; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 4295; Ahmed v Musnedu, hadís č. 14652; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2161; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1279. Jako vyhovující oceňuje jeho isnád al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 6/1158. Podle smyslu ho uvádí i Muslim v Sahíhu, hadís č. 1569.
[2] Viz Sunenu t-Tirmizí, 14/49.
[3] Viz Fetáwá l-ledžneti d-dáima, 13/37-38. Na tuto otázku za komisi odpovídali šejchové Ibn Báz, Bekr Abú Zejd, Sálih al-Fewzán, ‘Abdul’azíz Áli š-Šejch a ‘Abdulláh ibn Ghudejján.
[4] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2322; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1575.
[5] Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3318; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2242.