Modlitba teráwíh

V následujících dvou věrohodných podáních je vzpomenuta přímo tato modlitba. Abú Hurejra vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdo stráví ramadán v noční modlitbě, věříce v Alláha a hledajíce odměnu pouze u něj, tomu budou odpuštěny jeho předešlé hříchy.“[2] Amr ibn Murra al-Džuhení vzpomíná událost, kdy jistý muž ze sídla zvaného Kudá´a přišel za Prorokem صلى الله عليه و سلم a zeptal se jej: „Posle Boží, dosvědčím-li, že není božstva kromě Alláha a že ty jsi Jeho Prorok, pokud se budu modlit pět povinných modliteb, postit Ramadán a modlit se noční modlitbu v ramadánu a dávat zekát, v čí společnosti jsem?“ „Kdo zemře a konal vzpomenuté, je s upřímnými a s mučedníky.“[3]

 

Nepovinné modlitby je lepší modlit se doma a samostatně, kromě těch z nich, o nichž je přenesen autentický důkaz, že se v době Proroka صلى الله عليه و سلم praktikovaly jinak. Příkladem je právě terawíh. Abú Dardá vypráví, že se s Prorokem postili a společně se s ním modlili pravidelné povinné modlitby a on je nevedl v noční modlitbě, než přišlo posledních sedm dní Ramadánu. Poté je vedl v noční modlitbě v první třetině noci. Následující den je v modlitbě nevedl, další den je vedl a modlitbu skončili v polovině noci, načež mu Abú Dardá řekl: „Posle Boží, kdybys nás tak v modlitbě vedl celou noc…“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odpověděl: „Modlí-li se člověk s imámem dokud tento neskončí, zapisuje se mu to, jakoby se modlil celou noc.“ Následující den se nemodlili a o den později shromáždil Boží Posel صلى الله عليه و سلم své druhy a celou svou rodinu, aby je vedl ve společné modlitbě. Tehdy se sahábové polekali, že kvůli délce noční modlitby promeškají ranní povinnou. Dvě zbývající noci se modlitba nekonala.[4] Anas bin Málik vypráví, že se Prorok صلى الله عليه و سلم sám modlil noční modlitbu, načež se k němu přidal Anas, potom přišel další člověk, také se přidal a pak další a další, až se stali skupinkou.[5] Posel Boží صلى الله عليه و سلم postřehl, že je skupinka za ním, zkrátil modlitbu a odešel domů, aby v ní pokračoval sám. Když se jej Anas následujícího rána zeptal, jestli věděl, že se za ním lidé modlí, odpověděl: „Ano, proto jsem i modlitbu opustil.“[6] V podobně vyznívajícím podání od ‘Áiše se za několik nocí v modlitbách v mešitě utvořila za Prorokem صلى الله عليه و سلم taková skupina lidí, že v mešitě již bylo těsno. Té noci však již Prorok صلى الله عليه و سلم nepřišel, aby na ranní modlitbě vzkázal, že se obával, že by lidé takto vzali noční modlitbu jako povinnost.[7]

 

Modlitba terawíh, jak je známa ze Sunny, se sestává z jedenácti rek’át (tj. osm rek’át sama modlitba a tři rek’át modlitba witr, jak potvrzuje podání od Džábira[8]). Tak je zaznamenáno od ‘Áiše: „Posel Boží se v ramadánu i mimo ramadán nemodlil více[9] nežli jedenáct rek’át. Pomodlil se čtyři a neptej se na jejich délku a krásu. Pak se pomodlil další čtyři a neptej se na jejich délku a krásu. Poté se pomodlil tři rek’át.“[10] V jiném podání[11] je upřesněno, že míval ve zvyku modlit se čtyřikrát po dvou rek’átech, což zastupuje většina, na rozdíl od Abú Hanífy, který se drží spíše podání o dvakrát po čtyřech rek’átech. Tuto praxi pak zdědili sahába. Omar nařídil Ubejjovi ibn Ka’b a Temímovi ad-Dárímu, aby ve svých sídlech vedli modlitbu terawíh stylem 8+3 rek’át.[12] Posel Boží také schválil Ubejjovi jeho terawíh pro svou rodinu doma, který byl stejného typu.[13]

 

Od Omara se traduje další, několika podáními rozšířený názor, že teráwíh sám o sobě nemá osm, ale dvacet rek’át. Je známo, že Omar sám se takto teráwíh modlil, ale spíše je to jeho osobní praxe a názor, od Proroka صلى الله عليه و سلم není známo nic, co by to podporovalo, ani nic, co by to vyvracelo. Existuje několik slabých podání spojujících takový typ terawíhu s Prorokem صلى الله عليه و سلم, ale všechny je traduje Abú Šejba Ibráhím ibn Osmán al-Kúfí, který je velmi slabým tradentem. Stejný názor se traduje i od Alího ibn Rebí’y a dalších, leč když al-Mubárekfúrí detailně rozebral každé z těchto podání, zjistil, že obsahuje vadu v řetězci tradentů jako nespojitost, neznámé osoby a slabé vypravěče. Navíc si tato podání protiřečí se spolehlivějšími. Dále existují i jiné názory, zmiňující ještě větší počet rek’átů, jenže ty se opírají o podání, která jsou ještě slabší nežli ta o Omarovi.

 

Ve věrohodných podáních není specifikováno, co z Koránu přesně Prorok صلى الله عليه و سلم během teráwíhu recitoval. Alláh říká recitaci Koránu v noční modlitbě obecně:

(Muzemmil:20)

Je známo o Prorokovi, že recitovával na jediném rek’átu súry Bekara, Nisá´ a Álu ‘Imrán, poté vytrval v každé modlitební pozici srovnatelnou dobu, jako recitoval.[14] Lidé modlící se za Ubejjem se kvůli délce stání během modlitby opírali o hole. Podle praxe Proroka صلى الله عليه و سلم a selef není správné s teráwíhem spěchat, ani recitovat krátké súry, či jen jednotlivé verše. Je však možno modlitbu usměrnit, tedy skrátit, vzhledem k potřebám modlících se, aby to pro ně nebylo příliš namáhavé.

 

Co se týče praxe nahlížet do mushafu během recitace na modlitbě teráwíh, je lepší se tomuto vyhnout a recitovat raději to, co známe z Koránu zpaměti, neboť to není praxí selef, nepodněcuje to touhu učit se Korán zpaměti a zamezuje to vykonávání některých dobrovolných aktů během modlitby, jako je překřížit pravou ruku přes levou a upírat pohled na místo sedždy. Také svou modlitbu činí méně dokonalou doprovodnými pohyby, jako je obracení stránek apod. Navíc imámové Merwezí a Ibn Abí Šejba označovali tuto praxi za napodobování křesťanů.

V případě nutnosti je však i toto možno, což je podloženo podáním, že ‘Áiša požádala svého sluhu Zekwána, aby jí byl při teráwíhu imámem a on při modlitbě nahlížel do mushafu.[15] To je i názor imáma Málika. Někteří učenci, jako imám Abú Hanífa, byli toho názoru, že nahlížení do mushafu během modlitby modlitbu ruší, ale nenacházejí pro tento svůj názor vůbec žádný důkaz.

 

A Alláh je Nejznalejší.

 

Zdroj: Vlastnosti Poslova صلى الله عليه و سلم půstu ve světle věrohodné Sunny.

Autor: šejch Safet Kuduzović, Sarajevo, Bosna a Hercegovina

Redakčně zkráceno a upraveno.

---