Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: „Jsou čtyři druhy oceánů. Tužby jsou oceánem hříchu, ego je oceánem chtíčů, smrt je oceánem životů a hrob je oceánem těžkostí.“
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: „Jsou čtyři druhy oceánů. Tužby jsou oceánem hříchu, ego je oceánem chtíčů, smrt je oceánem životů a hrob je oceánem těžkostí.“
Omar také pravil: „Jsou čtyři věci, se kterými je Alláh spokojen. Jejich vnější stránkou je požehnání a jejich vnitřní stránkou je povinný závazek. Je to požehnání být ve společnosti zbožných služebníků Božích, ale povinným závazkem je pak následovat je v jejich skutcích. Je to požehnání recitovat Korán, ale povinným závazkem pak je podle něj jednat. Je to požehnání navštěvovat hroby, ale povinným závazkem je připravit si potřebné skutky pro čas smrti. A je to požehnání starat se o chorého, leč povinným závazkem je vzít si z toho ponaučení.“
Omar též řekl: „Při Alláhu! Kdykoli vytrvám na nějakém dobrém činu, získám od Alláha čtvero požehnání. Prvním je požehnání, že nesetrvávám na hříchu. Druhým je, že toto požehnání přijde, i když to, na čem jsem vytrval, není natolik závažné, aby přebilo můj hřích. Třetím je, že nejsem zbaven spokojenosti a čtvrtým, že doufám v příslib hojné odměny.“
Osmán رضي الله عنه pravil: „Okusil jsem, jak chutná uctívání Alláha ve čtyřech ohledech – chuť toho, že plním své povinnosti, které mi Alláh předepsal, chuť toho, že se zdržuji zakázaných věcí, které mi Alláh zapověděl, chuť toho, že se rád připojuji k dobrému skutku v naději získání odměny a chuť toho, že zakazuji zlé činy ve strachu z prokletí Božího.“
‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه pravil: „Kdokoli touží po Ráji, směřuje k dobru. Kdokoli se obává Pekla, zdržuje se impulzívnosti a chtíčů. Kdokoli pevně věří v nevyhnutelnost smrti, neulpívá na vezdejším světě. A kdokoli uznává pomíjivou hodnotu tohoto světa, jeho zkoušky a pohromy se pro něj stávají nepatrnými.“
‘Alí ibn Abí Tálib také pravil: „Jak náboženství, tak i tento svět existují tak dlouho, co existují i čtyři věci. Tak dlouho, dokud nebude boháči zatěžko dávat milodary na cestě Boží, tak dlouho, dokud bude učenec jednat v souladu s naukou, která mu byla dána, tak dlouho, dokud nevědomý veřejně nepromluví, hovoříce obscénně a vychloubačně o věcech, o kterých netuší zhola nic, a tak dlouho, dokud chudobní neprodají onen svět výměnou ta svět tento.“
‘Alí ibn Abí Tálib též pravil: „Čtyři věci jsou nezměrně obtížné: odpouštět, i když se člověk hněvá, dávat milodary, i když člověk sám potřebuje, zdržet se hříchu, i když je člověk sám a říci pravdu do očí někomu, z koho má člověk strach, nebo kterému se chce vlichotit.“
Ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Čtvero věcí působí v srdci temnotu: přejídat se při každém chodu, družit se s křivdícími a utlačujícími, zapomínat na hříchy spáchané v minulosti a nechat tužby uletět vysoko. A čtyři věci v srdci zapalují světlo: raději hladovět z obavy před hříchem, družit se se spravedlivými a bezúhonnými, být pamětliv hříchů, spáchaných v minulosti a vést chtíče na co nejkratším provazu.“