V posledních deseti nocích se nachází ليلة القدر lejletu l-kadr, tj. Noc úradku, o níž je řečeno:
إِنَّآ أَنزَلْنَـٰهُ فِى لَيْلَةِ ٱلْقَدْرِ وَمَآ أَدْرَىٰكَ مَا لَيْلَةُ ٱلْقَدْرِ لَيْلَةُ ٱلْقَدْرِ خَيْرٌ مِّنْ أَلْفِ شَهْرٍ
Vskutku jsme jej seslali v noci Úradku. Víš ty vůbec, co je to noc Úradku? Noc Úradku než tisíc měsíců je lepší (Kadr: 1-3)
V posledních deseti nocích se nachází ليلة القدر lejletu l-kadr, tj. Noc úradku, o níž je řečeno:
إِنَّآ أَنزَلْنَـٰهُ فِى لَيْلَةِ ٱلْقَدْرِ وَمَآ أَدْرَىٰكَ مَا لَيْلَةُ ٱلْقَدْرِ لَيْلَةُ ٱلْقَدْرِ خَيْرٌ مِّنْ أَلْفِ شَهْرٍ
Vskutku jsme jej seslali v noci Úradku. Víš ty vůbec, co je to noc Úradku? Noc Úradku než tisíc měsíců je lepší (Kadr: 1-3)
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín vysvětlil,[1] že Alláh nechal znalost o tom, kdy přesně nastane tato Noc úradku pro Sebe ze dvou důvodů:
1. Aby se rozpoznali upřímní a usilovní, snažící se po všechny tyto noci, od líných, kteří se budou snažit jen jedinou noc.
2. Aby muslimové získali za více svého uctívání pro sebe více odměny.
Ibn Kudáma al-Makdisí napsal:
„Někteří učenci řekli, že Alláh Vznešený této ummě zatajil, kdy přesně nastane, abychom se o to usilovněji snažili ji nalézt a oddali se uctívání každou noc, abychom si byli jisti, že jsme ji strávili uctíváním. Podobně Alláh neukázal přesně, která je to páteční hodina, v níž je prosba přijata. Proto, abychom co nejvíce prosili během celého dne pátku. Podobně Alláh neodhalil, které z Jeho vznešených jmen je tím největším jménem, jehož vzývání ho nejvíce těší, to abychom se co nejvíce snažili vzývat Ho všemi Překrásnými Přívlastky. Podobně nám ze Své Milosti zatajil i okamžik naší smrti a přesný čas příchodu Hodiny, abychom konali dobrých skutků co nejvíce a s největším zápalem, majíce se na pozoru před oběma.“ [2]
Samotné prosby a vzývání Alláha během Noci úradku jsou chvályhodným činem potvrzeným Sunnou a mohou se týkat čehokoli a být pronášeny jakýmkoli způsobem, protože pobídka k vzývání a prosbám je všeobecná. Nicméně jedna prosba má v tuto noc oproti jiným nejvýznamnější postavení a mimořádnou hodnotu.
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها se tázala Božího Posla صلى الله عليه و سلم: „Posle Boží, pokud vycítím, že daná noc je Nocí úradku, co bych měla říkat?“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم jí následně doporučil tuto prosbu:
اللَّهُمَّ إِنَّكَ عَفُوٌّ تُحِبُّ الْعَفْوَ فَاعْفُ عَنِّي
„Alláhumme inneke ‘afúwun, tuhibbu l-‘afwe fe’fu ‘aní,“ tj. „ó Bože, Ty jsi Promíjející, miluješ promíjet, slituj se proto nade mnou.“ [3]
Ibn Redžeb al-Hanbelí upřel naši pozornost k tomu, proč tato prosba zmiňuje specificky, mezi mnoha jinými, právě toto Boží jméno:
„Vznešený Boží přívlastek العفو al-‘Afúw, tj. Promíjející, znamená, že Vznešený Alláh přehlíží poklesky Svých služebníků, je Tím, Kdo maže špatné následky a stopy, které na nich tyto poklesky zanechávají. On miluje tak činit a miluje tak činit Svým služebníkům. A také miluje, aby se takto Jeho služebníci chovali vůči sobě navzájem. Pokud si navzájem promíjejí, také On jim promine. A toto prominutí On miluje více, nežli trestání.” [4]
Na jiném místě pak Ibn Redžeb vysvětluje, jaká je moudrost v prosbě o Boží prominutí právě v tuto noc:
„Posel Boží صلى الله عليه و سلم věru přikázal prosit o prominutí právě tuto noc, v Noc úradku, poté, co se člověk z celých svých sil vynasnažil vykonávat co nejvíce zbožných činů nejen v ní, ale také v ostatních deseti posledních nocích Ramadánu. To proto, že ti, jenž celu věc pochopí, snaží se co nejvíce vykonávat co největší počet dobrých skutků, ale nemohou si být jisti výsledkem. S jistotou nemohou tvrdit, že vůbec nějaké dobré skutky vykonali. Proto se k Alláhu raději obrací s prosbou o prominutí a odpuštění, podobně jako hříšník, který s určitostí ví, že udělal něco, co neměl a neudělal něco, co měl.
Jahjá ibn Mu’áz pravil: „Skutečného poznání nedosáhl ten, kdo si myslí, že nejzazším cílem naděje není dosáhnout Božího prominutí a odpuštění.“ [5]
______________________________________________________________
[1] Viz Tefsíru džuz´i ‘amme, str. 273.
[2] Viz al-Mughní, 3/117. Citováno přes Mewsú’atu l-fikhíja, 35/366.
[3] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3513 jako hasan sahíh a v poznámce ho jako sahíh označil al-Albání v Sahíh Suneni t-Tirmizí. Uvádí ho i Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3850; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 25384.
[4] Viz al-Letáifu we l-me’árif, str. 279.
[5] Viz Ibid., str. 280.