Moudrost ve stvoření prokletého Iblíse

لَو َأرَادَ اللُه أَن لَا يُعصِيَ مَا خَلَقَ إِبلِيسَ.

„Kdyby Alláh nechtěl být neuposlechnut, nestvořil by Iblíse.“¹

 

V každé věci, která je zlem, se ukrývá určité dobro. A není většího zla, než působí jeho prapůvodce, prokletý Iblís, zlořečený jazykem Všemohoucího Alláha, Jeho andělů a všech stvoření, včele s Božími proroky عليهم السلام أجمعين a jejich upřímnými následovníky.

 

Vznešený Alláh praví:

أَلَمْ تَرَ أَنَّا أَرْسَلْنَا الشَّيَاطِينَ عَلَى الْكَافِرِينَ تَؤُزُّهُمْ أَزًّا

Což nevidíš, že jsme vyslali satany proti nevěřícím, aby je ponoukali ke špatnostem? (Merjem: 83)

 

Na jiném místě říká:

فَإِنَّكُمْ وَمَا تَعْبُدُونَ مَا أَنتُمْ عَلَيْهِ بِفَاتِنِينَ إِلَّا مَنْ هُوَ صَالِ الْجَحِيمِ

A ani vy, ani to, co uctíváte, nikoho proti Bohu vzbouřit nemůžete kromě toho, jenž hořet bude v pekle. (Sáffát: 161-163)

 

 

Také praví:

وَقَيَّضْنَا لَهُمْ قُرَنَاءَ فَزَيَّنُوا لَهُم مَّا بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَمَا خَلْفَهُمْ وَحَقَّ عَلَيْهِمُ الْقَوْلُ فِي أُمَمٍ قَدْ خَلَتْ مِن قَبْلِهِم مِّنَ الْجِنِّ وَالْإِنسِ ۖ إِنَّهُمْ كَانُوا خَاسِرِينَ

A určili jsme jim druhy věrné, kteří okrášlili pro ně jich skutky minulé i současné, a uskutečnil se nad nimi rozkaz o národech džinů a lidí, jež zmizely již před nimi! A také oni jsou ztraceni. (Fussilet: 25)

 

Nejbližšími společníky jsou šejtáni našeptavači. To, co bylo před nimi, odkazuje na zlé skutky služebníků Božích na tomto světě a jejich nevíru v posmrtné vzkříšení a zúčtování na onom světě. To, co bylo za nimi, odkazuje na jejich popírání věcí, které se odehrají na onom světě, jako je odměna či trest apod. Slovo uskutečněné nad nimi odkazuje na hrozbu věčných útrap. Komukoli Alláh předurčil následování bludu a upadnutí do neštěstí a nevíry, k tomu posílá šejtány, aby jim okrášlili nevíru, modloslužebnictví a všechny podoby křivdy.²

 

Alláh stvořil Šejtána. Šejtán je hlavní prapůvodce zla, jehož zkaženost se rozšířila všude na tomto světě. Působí a podněcuje pokroucená a zkažená přesvědčení, vnáší pochybnosti a rozdmýchává zvrácené tužby a choutky. Šejtán je hlavním viníkem neštěstí Božích služebníků a zásadním spolupachatelem všeho konání, které působí Boží hněv.

 

Ibn Kajjím al-Džewzíjja upozornil na hlavní důvody šejtánovy samé existence. Tím je názorně ukázat služebníkům Božím všemohoucnost Alláha Nejvyššího. Ve Svém stvoření dal vzniknout a projevit se protikladům, které se střetávají jedny s druhými. Alláh stvořil Šejtána jako nejzkaženější ze všech bytostí a prapříčinu všeho zla, ale oproti němu stvořil také anděla Džibríla jako nejvznešenějšího Svého služebníka, nejčistší a nejmajestátnější ze všech stvoření. Tak je anděl Džibríl nejdůležitějším činitelem štěstí služebníka na tomto světě. Stvoření dne a noci, horka a chladu, vody a ohně, nemoci a léku, života a smrti, krásy a ošklivosti, to vše jsou postřehnutelná znamení Boží Velikosti. Krása nějaké věci může být definována jen v opozici k ošklivosti něčeho jiného, což je rovněž i jedním z nejsilnějších důkazů Dokonalosti a Vznešenosti Alláha Samého, Jeho Moci, Jeho Nadvlády a Jeho Panování nad celým univerzem. Alláh stvořil tyto protiklady, aby se postavily proti sobě navzájem. Nejmoudřejší všechny tyto věci stvořil se záměrem přilákat naši pozornost a vyjevit Svou existenci, jakož i se záměrem, abychom my dumali a reflektovali moudrost jejich stvoření.³

 

Alláh ustavil různé úrovně uctívání pro الأولياء al-awlijá´, výjimečné jedince, které On přiblížil k Sobě. Do těch vyspívají díky svému vnitřnímu boji proti Šejtánu a jeho vojskům tím, že je hněvají oddaností svého uctívání Alláha a svými úpěnlivými prosbami k Alláhu, aby je před Šejtánem a jeho léčkami chránil. Takovými činy může služebník dosáhnout blahobytu na tomto i na onom světě. Tím, že je milujícím, kajícníkem, spoléhajícím se na Alláha, že je trpělivým a neochvějným. Toto vše jsou skutky uctívání, které jsou Nejvyššímu Alláhu nejmilejší. Výsledek těchto skutků uctívání můžeme spatřit teprve poté, co sami vybojujeme svůj vnitřní boj proti zlu a obětujeme své lásce k Alláhu vše ostatní mimo toho. Stvoření Šejtána je milostí, dávající těmto skutkům uctívání smysl.⁴

 

Stvoření Šejtána je důvodem proč obstát v těžkostech. Šejtán je lakmusovým papírkem testujícím kvality lidské bytosti. Touto zkouškou jsou od sebe rozeznáni zkažení od bezúhonných. Alláh na tomto světě stvořil množství různých typů lidí, někteří zraňují ostatní, zatímco jiní jsou zcela neškodní. Proto je nezbytností, aby lidé vyjevili svou „pravou barvu.“⁵

 

Dalším důvodem je přidat skutečnou náplň Alláhovým Vznešeným Přívlastkům a jejich významům. Mezi Božími Jmény nalezneme, že Alláh je:

 

Šejtánova existence je důvodem pro naplnění těchto přívlastků a uskutečnění kvalit, které popisují, protože pokud by byla všechna Boží stvoření svému Stvořiteli zcela poslušna a oddána, výsledek, který tyto přívlastky s sebou nesou, by se nemohl projevit.⁶

 

Skutečná podstata každé lidské bytosti je ukryta hluboko v ní tak, jako je hluboko ohněm kalené oceli uchován tento oheň. Šejtánova existence působí, že zkažení lidé navenek projeví svou zkaženost. Alláh sesílá Proroky a dobří, bezúhonní lidé na základě jejich příkladu jednají dobře a bezúhonně. Nejlepší Soudce ze všech soudců pak rozhoduje a odlišuje od sebe charakter bezúhonných od charakteru zkažených, se záměrem vykonat Své rozhodnutí o odměně či trestu za činy, o kterých věděl, že se jich tito dopustí.⁷

 

Šejtánova existence umožnila projevit se Božím zázrakům. Zázraky přišly jako znamení od Alláha jedině kvůli činům nevěřících a kvůli tomu, že Stvořitele popírali. Mezi těmito znameními a zázraky jsou potopa světa, vítr, který potrestal lid ‘Ád, zničení Semúdejců či lidu Lútova, oheň, který se stal chladným pro Ibráhíma a poté i zázraky, se kterými z moci Boží přišel Músá. Pokud by nevíra nevěřících a bezvěrců nebyla vyhlášena, tyto zázraky by se nikdy neodehrály.⁸

 

Alláh poskytl prokletému Iblísovi odklad až do Dne Soudu, leč učinil tak nikoli z pocty vůči němu, ale naopak právě kvůli tomu, že jím tak hluboce pohrdal. Důvodem, proč Alláh Iblísovi tento odklad až do Dne Posledního poskytl, je skutečnost, že si díky tomu vyslouží ještě daleko více hříchu, prokletí, nenávisti a nepřátelství a bude následkem toho potrestán ještě omnoho přísněji. Alláh Šejtána učinil zkoušedlem, které od sebe odliší zbožné od hanebníků.⁹