Zatímco jsou všude po světě zabíjeny tisíce muslimů a desetitisíce jsou jich vězněny a mučeny jen za to, že vyzývali k cestě Alláha a za to, že přikazovali vhodné a zakazovali zavrženíhodné, většina muslimů zůstává zarážejícím způsobem mlčet. Nestarají se o nic, nežli jen o tento svůj vezdejší život a jeho materiální stránky. Jejich srdce jsou naplněna láskou k tomuto světu a nedbalostí vůči světu onomu.
Zatímco jsou všude po světě zabíjeny tisíce muslimů a desetitisíce jsou jich vězněny a mučeny jen za to, že vyzývali k cestě Alláha a za to, že přikazovali vhodné a zakazovali zavrženíhodné, většina muslimů zůstává zarážejícím způsobem mlčet. Nestarají se o nic, nežli jen o tento svůj vezdejší život a jeho materiální stránky. Jejich srdce jsou naplněna láskou k tomuto světu a nedbalostí vůči světu onomu.
Mrtvá srdce
Vznešený Alláh v Koránu však takto nepopisuje muslimy, ale modloslužebníky:
وَلَتَجِدَنَّهُمْ أَحْرَصَ النَّاسِ عَلَى حَيَاةٍ وَمِنَ الَّذِينَ أَشْرَكُوا يَوَدُّ أَحَدُهُمْ لَوْ يُعَمَّرُ أَلْفَ سَنَةٍ وَمَا هُوَ بِمُزَحْزِحِهِ مِنَ الْعَذَابِ أَنْ يُعَمَّرَ وَاللَّهُ بَصِيرٌ بِمَا يَعْمَلُونَ
Vskutku pak shledáš, že jsou to lidé, kteří nejvíce touží po životě, ba více než modloslužebníci; některý z nich by si přál, aby život jeho trval tisíc let. Avšak ani kdyby tak dlouho živ byl, neodvrátilo by to od něho trest – vždyť Bůh jasně zří, co dělají! (Bekara:96)
Mnoho muslimů se dnes dnes stalo natolik upjatými k tomuto světu, že touží prodlévat se svými rodinami, ve svých domech, se svými penězi a obchody. Zapomenuli na záležitosti světa onoho, které mají přednost před záležitostmi tohoto světa. Uložena nám je snažit se plnit příkazy Alláha a následovat je, nikoli upínat se k tomu, co je pro nás snadné a příjemné následovat. Někteří muslimové dnes prohlašují, že je lepší vykonávat dobrovolné modlitby a dobrovolné půsty, než přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné, nebo bránit životy slabých a utištěných mezi muslimy. Takoví lidé dokonce kárají ty z muslimů, kteří podobné povinnosti plní.
Toto popsal Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja, který o podobných prohlásil:
„Takto šejtán svedl mnoho lidí. Zkrášlil jim některé dobrovolné činy uctívání, jako dobrovolné modlitby, nebo půsty natolik, že zanedbali povinné součásti uctívání, jako je přikazování dobra a zakazování zla, do té míry, že dokonce ani nemají úmysl je vykonávat, i když toho jsou schopni.
Takoví lidé jsou učenci považováni za samé dno ve škále zbožnosti, neboť pravou esencí a podstatou naší víry je vykonávat to, co nám Alláh přikázal vykonávat. Ten, který si neplní své povinnosti je ve skutečnosti dokonce ještě horší, nežli hříšník. Kdokoli má alespoň nějakou znalost Zjevení Božího a vedení Božího Proroka صلى الله عليه و سلم či života jeho společníků, budiž se všemi Alláh spokojen, musí dospět k závěru, že ti, na které je dnes ukazováno jako na nejzbožnější ze zbožných jsou de facto těmi nejméně zbožnými.
Vsutku, jaká je to zbožnost v člověku, když sám vidí Boží svátosti napadané, jeho náboženství opouštěné, Sunnu jeho Posla صلى الله عليه و سلم vysmívanou a stále zůstává chladného a lhostejného srdce a zavřených úst? Takový člověk je vpravdě mlčícím šejtánem! Přesně stejně jako je ten, který hovoří slova lži, šejtánem hovořícím.
Takoví, kteří jakmile jsou jejich životy a obživa obstarány, přestanou se starat o to, co se děje s jejich vírou, jsou největším neštěstím pro islám. Nejlepší z nich se alespoň tváří provinile. Ale pokud jsou vyzváni k obětování těch věcí, ke kterým jsou jejich srdce upjata, jako jsou kupříkladu peníze, neušetří žádné úsilí k tomu, aby je nezískali nazpět. Takoví lidé jsou, kromě toho, že si zasluhují Boží hněv, zasaženi tou největší možnou pohromou, aniž si to sami uvědomují. Mají totiž mrtvá srdce.
Protože vskutku, čím živější je srdce člověka, tím silnější je jeho hněv na cestě Boží a tím více je připraven podpořit islám a muslimy.”[1]